Hudební Rozhledy

K poctě Lukáše Vasilka

Rafael Brom | 03/20 |Události

Ve středu 5. 2. hostil Sál Filharmonie Hradec Králové ve 42. sezoně orchestru Pražský filharmonický sbor a ve stejném měsíci završil jeho sbormistr Lukáš Vasilek své čtyřicátiny. Program o dvou částech a kompozicích tří autorů zahájila skladba s názvem Řecký slovník pro sóla, ženský sbor a harfu od Petra Ebena. Sóla měly Grażina Biernot, Kristýna Fílová a Andrea Soukupová – soprány, Daniela Demuthová – mezzosoprán, Hana Dobešová a Ludmila Kromková – alty. V cyklu Řecký slovník komponovaném v roce 1974 shromáždil autor devět ženských sborů vypovídajících o lidských pocitech, které v názvu nesou jedno slovo či dvojici slov v řečtině. A v intencích jednotlivých náladových obrazů vykouzlil Vasilek kontrastně proměnlivý mnohobarevný souhrn výrazově vypracovaného interpretačního půvabu. Ebenova hudba měla nádherný rytmus. A navíc, ve shodě s podtitulem skladby, byla sólistkám a sboru skvělým partnerem Jana Boušková, jejíž harfové extempore vneslo do provedení iluzi starořecké písňové lyriky. Harfový part revidovala pro tiskové vydání Ebenovy partitury zvěčnělá profesorka Libuše Váchalová, matka interpretky.

Druhou interpretační nádherou večera byla skladba s titulem Sunt lacrimae rerum od Carla Orffa, komponovaná v roce 1932. Lukáš Vasilek řídil verzi pro sóla a sbor a cappella. Sóla zpívali Miloslav Pelikán – tenor, Jakub Kettner – baryton a Peter Poldauf – bas. Dramaturgicky účinná volba vnesla do koncertu kontrast mocného účinku, po křehké komorní sólisticky traktované hudbě zahřměl z pódia třicetihlavý mužský sbor. Na poměrně nevelkém časovém úseku necelé čtvrthodiny rozpoutal Vasilek pestrou artistní hru s tóny, ve které vnášely sólové hlasy oživující barvy do sborového organismu.
Po přestávce koncertu byla na programu hudba Antona Brucknera, která využila veškeré síly sboru, tři pozouny a varhany. Trombonovou sekci obsadili Lukáš Moťka, Karel Kučera a Jan Perný, k varhanním manuálům zasedla Daniela Valtová Kosinová. V Brucknerově suitě byla opět znát dramaturgická zkušenost, s níž byly propojeny výše zmíněné nástrojové sekce, sbor ve verzi a cappella a smíšený. Úvodní částí byla skladba pro smíšený sbor a cappella s titulem Os justi, tedy Ústa spravedlivého, která zřetelně inspirovala moto celého koncertu, tedy Ústy spravedlivých. Druhou Brucknerovou skladbou v pořadí bylo Preludium pro varhany C dur. Následovala skladba pro tenor sólo, smíšený sbor a varhany s názvem Tota pulchra es, Maria. Tenorové sólo měl Bronislav Palowski, který zpíval stranou sboru, což ale neumenšilo skvělý dojem z jeho a sborového velebného zpěvu krásné artikulace. Instrumentální vstup následujícího Aequale c moll č. 1 potěšilo harmonicky perfektním projevem pozounového tria, které pokračovalo v další skladbě Afferentur regi, v níž se přidal celý sbor. Jako odlehčující část bylo dále zařazeno Ave Marie pro smíšený sbor a cappella ve zvláště snovém přednesu a poté přišlo opět ke slovu trombonové trio se skladbou Aequale c moll číslo 2. Do plenéru sálu Filharmonie pak vstoupilo Locus iste pro smíšený sbor a cappella a finální Ecce sacerdos magnus pro smíšený sbor, tři pozouny a varhany. V dramaturgickém záměru se skladba stala korunou večera, a to po jistém kontrastně vyváženém provedení, v němž nechybělo jakési napětí, neboť celý program byl vlastně sledem kratších kompozic. Provedení bylo ovšem artistní, excelentní a povzbudivé. Koncert byl zakončen třemi oponami a potleskem ve stoje.

Nahoru | Obsah