Hudební Rozhledy

Nové nastudování muzikálu West Side Story v Ostravě

Milan Bátor | 03/20 |Divadlo – Opera . Balet . Muzikál

Martina Šnytová (Maria)

Progresivní dramaturgie souboru operety/muzikálu Národního divadla moravskoslezského je již poměrně vyhlášená. Osobně jsem zažil několikrát setkání s mladými studenty pražských konzervatoří, kteří jezdí na ostravský muzikál, aby se podívali, „jak se to má správně dělat“. Dostála nová inscenace West Side Story vysoké laťce, kterou se snaží Ostrava držet? Byli jsme se podívat na obou premiérových obsazeních, které se uskutečnily ve čtvrtek 6. a v sobotu 8. února.
Leonard Bernstein je bez dlouhého rozmýšlení jednou z největších osobností hudby 20. století. Jako nikomu jinému se tomuto potomku ruských emigrantů z malé vesnice na Ukrajině podařilo úspěšně propojit profese světově uznávaného dirigenta, skladatele, klavíristy a jedinečného popularizátora, který nenuceně přivedl ke klasické hudbě tisíce lidí. K uvedenému výčtu jeho dovedností bychom správně museli ještě přidat vynikající knihy, mecenášskou činnost, propagování jazzu a opery. Bernstein byl zkrátka skutečnou moderní renesanční osobností s naprosto univerzálním darem vysvětlovat, propojovat a nadchnout.

V muzikálové branži Bernstein spojil své síly s významným choreografem Jeromem Robbinsem už nad muzikálem On The Town s nezapomenutelnou rvačkou tří námořníků. Zajímavé okolnosti vzniku má další dílo: roku 1953 byl Bernstein požádán, aby napsal několik písní do muzikálu podle komedie My Sister Eileen. Skladatel se odmítl podílet svou hudbou na partituře jiného autora, ale obratem nabídl, že do pěti týdnů dodá hotovou hudbu pro celou hru. Tak vznikl parodický muzikál se 14 písněmi Wonderful Town. Třetí muzikálová práce přinesla Bernsteinovi mnoho dřiny a rozporuplný výsledek: Candide, k němuž libreto napsala Lillian Hellmanová podle Voltaira, příliš neuspěl. Nebylo to tak ani z důvodů hudebních, jako spíše syžetových. Velký muzikálový úspěch, na který Bernstein toužebně čekal, přišel o pouhý rok později s West Side Story. Přitom se nejednalo o nic nového: Bernstein a Robbins přenesli klasické téma – Shakespearova Romea a Julii – do své doby s jejími aktuálními problémy. Demaskovaná společenská realita, krutost a bezohlednost gangů má sice romantizující nádech, ale sociálně kritický apel, stejně jako upozornění na rasovou nenávist, jsou v mnoha ohledech nadčasové a pro dnešní dobu platí možná s ještě větší vehemencí.
Ostravské Národní divadlo moravskoslezské připravilo v pořadí osmou českou inscenaci slavného muzikálu a stalo se čtvrtým městem, kde se tento slavný muzikál nastudoval. Režie se v Ostravě ujal ředitel NDM Jiří Nekvasil. Jeho pojetí vychází z respektu k syžetu: Nekvasil si je vědom trvale platných myšlenek námětu, a proto volí cestu klasickou: nesnaží se násilně implementovat do příběhu nové, nesourodé prvky, ale ctí vypravěčskou linii a prokresluje výkony jednotlivých herců a zlomových situací. Jeho režie prozrazuje zkušené pozorovací oko a cit pro vypíchnutí dramatických scén i detailů v rozvíjení a podpoře vlastností a charakterů jednotlivých postav. Časový a dějový rámec příběhu zůstává v Ostravě stejný, čemuž odpovídají i slušivé kostýmy Hany Knotkové a scéna Davida Baziky. Tvůrci inscenace se snažili vytvořit jednoduché a funkční prostředí: slavná balkonová scéna má moderní vizáž klasického požárního schodiště, jak je známe z amerických kriminálek. Invenčně je ztvárněna imaginární svatební scéna Tonyho a Marie pomocí barevně oděných figurín, jež symbolizují rodiče a svědky. Kostýmy rovněž odpovídají své době: jsou příjemně střiženy a disponují zdařilou barevnou symbolikou.
Obě party Žraloků a Tryskáčů jsou v Ostravě ztělesněny kompatibilními skupinkami, které táhnou za jeden provaz, dokáží se hašteřit, zabojovat i semknout k jednolité synergii. Současně se někteří herci projevili výraznými individuálními charakteristikami svých postav. Čtvrteční premiéře vévodily především ženské výkony. Dvojice Veronika Prášil Gidová (Anita) a čerstvá držitelka ceny Thálie Martina Šnytová (Maria) patřily k největším oporám inscenace. Prokreslená herecká psychologie postav se u obou báječně pojila s čistým, srozumitelným a dramaticky průrazným zpěvem. Z mužských protagonistů k nim měl nejblíže výkon Petera Strenáčika, který svého Riffa zjevně do detailů promyslel. Jeho pohyb, gesto a mimika byly ve vzácné shodě s narací, Strenáčik působil uvolněně a také velmi slušně zpíval. Roli Tonyho ztvárnil ve čtvrtek Patrik Vyskočil. Ten se typově do role zamilovaného kluka hodí báječně, má také slušný hlasový potenciál. Ještě by to chtělo zapracovat na pěvecké technice, aby byl jeho výkon jistější v čitelné artikulaci a způsobu tvoření tónu. Výborný herecký výkon připravil talentovaný Lukáš Adam v roli neurotického slabocha China, který se stane zákeřným vykonavatelem pomsty. Adam svého China pojal v mistrné psychologické drobnokresbě připomínající kreace legendárního Rudolfa Hrušínského. Tento mladý herec má dar jevištní samozřejmosti, jeho gesta, mimika i způsob dikce jsou tak přirozené a samozřejmé, že si v konkrétní situaci nelze představit lepší výsledek.
Ostravské nastudování se zapsalo i řadou dalších povedených rolí a roliček, které jsou díky osobnímu vkladu protagonistů dostatečně výrazné. Ať už jde o Čáru Kristýny Štarhové, která maximálně využila svůj komediální i pohybový talent, skvěle zkaženého policajta herce Jana Vlase, tanečního mistra Petera Svetlíka, výbornou Rosalii Andrey Gabrišové či o znamenitě zpívající Michaelu Danielovou v písni Somewhere. Kaleidoskop postav je díky citlivé a pečlivé režii Jiřího Nekvasila dynamický, vznětlivý, neustále překvapuje samostatným řešením jednotlivých scén.
Velkou výzvou je pro inscenátory samozřejmě choreografie a hudba. Taneční složku připravila Lucie Holánková poměrně pestře, taneční sestavy se musí ještě zkoordinovat a doladit, co se týče přesnosti a vzájemné kooperace. Sem tam se někdo opozdil, nevyšlo plácnutí rukou apod., ale vesměs se jedná o detaily: v globálním ohlédnutí se Volánkové podařila choreografie temperamentní, důrazná a stylová.
Největší uznání si zaslouží ostravští muzikanti souboru operety / muzikálu, kteří pod taktovkou zkušeného Jakuba Žídka připravili plnokrevný šťavnatý hudební kokteil latinskoamerických tanců, nepravidelné rytmiky, báječně zahraných sól v žestích, violoncellech, dřevech a také skvělých perkusích a bicích nástrojích. Žídkovo hudební nastudování doslova srší emocemi, a přibližuje se tak neklasickému, v pozitivním smyslu slova agresivnímu muzikálovému zvuku, jak jej dokázal z muzikantů vykřesat jen Leonard Bernstein. Z každého tónu ostravského nastudování prýštila radost a potěšení ze hry, souhry a pozitivní spolupráce. Nutno ocenit také kvalitní zvuk a bezvadně fungující mikroporty, stejně jako dynamickou hladinu celé produkce.
Také sobotní druhá premiéra přinesla zajímavé výsledky. Roli Tonyho si vyzkoušel Tomáš Savka, Marii ztvárnila Marianna Polyáková. Oba potěšili kvalitním pěveckým výkonem, v případě Savky naprosto bezchybným. Jediné, co mně osobně nesedělo, byl jejich evidentní věkový nepoměr: domnívám se, že postavu Tonyho by měl režisér svěřit už spíše mladším hercům, na druhou stranu je jasné, proč Nekvasil Savku obsadil – tak kvalitně zpívajících zpěváků mladšího věku je u nás jako pomyslného šafránu. V postavě Pruďase v sobotní inscenaci exceloval ostravský muzikálový herec Jaroslav Rusnák, policajta si zahrál s chutí Roman Harok a svým pěveckým výkonem na sebe upozornila také výborná Klára Jelínková v roli Anity. Bez zajímavosti nebyli ani další účinkující, jejichž výčet zde nelze z kapacitních důvodů uvést, ale bezesporu si zaslouží uznání.
Ostravská inscenace West Side Story se může zařadit k úspěšným představením, které jsou po všech stránkách vycizelované a řemeslně zvládnuté. Až se podaří doladit některé detaily v synchronii taneční a pohybové složky s hudbou a pěveckými výkony, až se herci zbaví mírné upjatosti, budou na pódiu sami za sebe a budou zpívat výhradně srdcem, pak to bude nastudování doslova a do písmene ikonické. Zbývá k tomu už jenom krůček.

Ostrava, Národní divadlo moravskoslezské – Leonard Bernstein: West Side Story. Hudební nastudování Jakub Žídek, dirigenti Marek Prášil, Jakub Žídek, režie Jiří Nekvasil, choreografie Lucie Holánková, scéna David Bazika, kostýmy Hana Knotková. Premiéry 6. 2. a 8. 2. 2020, psáno z obou premiér, Divadlo Jiřího Myrona.

Nahoru | Obsah