Hudební Rozhledy

Úžasná Marlis Petersen jako Salome ve Vídni

Karla Hofmannová | 03/20 |Zahraničí

Marlis Petersen (Salome)

První premiérou v roce 2020 v Divadle Na Vídeňce byla v lednu Salome Richarda Strausse. Tato opera je v současné době velmi často uváděná, ale aby ji hrála dvě operní divadla v jednom městě současně, to je podivné. Že by šlo o soupeření mezi dvěma vídeňskými scénami? Ve Vídeňské státní opeře se hraje inscenace z roku 1972 a zatím v posledním představení 24. 1. 2020 zpívala Lise Lindstrom. Premiéra v Divadle na Vídeňce proběhla 18. 1. 2020, v titulní roli vystoupila Marlis Petersen. Takže to spíš vypadá na štafetu.
Srovnávat obě inscenace by bylo sice zajímavé, ale zbytečné. Po úctyhodných 48 letech by to bylo i nefér. Navíc v Divadle na Vídeňce je prostředí i jeviště komornější, čehož chytře využil režisér Nikolaus Habjan a přinesl do opery málokdy využívaný prvek. Loutkové divadlo. Scéna, jejímž autorem je Julius Theodor Semmelmann, je jednoduchá, strohá a monumentální. Od ní se dobře odrážejí postavy dramatu v současných kostýmech, jejichž autorem je Cedric Mpaka. Královský pár je sice ve slavnostním, ale příliš nedráždí. Pánové v oblecích, vojáci v replikách izraelských uniforem. Hlavní postavy, Salome a Jochanaan, jsou v jednoduchých kostýmech, Salome nenápadné dívčí šaty v závěru odkládá a je jen v tenké košilce.

Hlavním atributem inscenace je alter ego obou protagonistů, které je znázorněno loutkou. Salome má od počátku loutku sama sebe jen do půli těla, loutka má obličej, ruce a volány šatů stejné jako sólistka. S loutkou hraje i zpívá, skrývá se za ni, když je odtažitá a když není sama sebou. Podle toho, jak se otevírá jako člověk, loutku postupně odkládá, nebo ji naopak nechá jednat za sebe, když ji okolí zraňuje. Tanec Salome je pojatý s širším záběrem, podávají si ji i kolem stojící vojáci a závěrečná sexuální scéna s Herodem je geniálně pojatá právě za použití loutky. Jochanaan má loutku méně propracovanou a používanou, je to kostlivec, v závěru je použita právě jeho hlava. Zato je použita do naturalistických detailů. Salome klečí a sedí na cisterně, která kryje jeho vězení, a při závěrečné árii se mazlí a líbá s hlavou, ze které stále pomalu vytéká krev. Stéká jí po rukou i těle, a když se zvedne, je od jeho krve celá. Není pojata jako krvelačná šelma, ale naopak jako zlomená žena, která byla po celý život loutkou v něčích rukách. Když si konečně prosadí svou lásku, vyčerpá ji to natolik, že není schopna odporu, je jen terčem pro odstřel.
Toto režijní pojetí je sice na pohled drastické, ale v jádru polidšťující, biblický příběh dostává lidské kontury a posouvá se potlačením historizujících atributů do psychologické polohy, která by mohla odpovídat příběhu dnešnímu.
Hudební stránka je velmi působivě vypracována a interpreti patří k tomu nejlepšímu, co lze na Vídeňce slyšet. Orchestr ORF Radio-Symfonieorchester Wien je výborně sehraný a dirigent Leo Hussain využívá všech hudebních prostředků pro gradaci emocí, aniž by překryl pěvce. V roli Salome exceluje německá sopranistka Marlis Petersen, která se na scéně tohoto divadla objevuje velmi často a její vystoupení mají vždy charakter vysoké profesionality. Nejinak tomu je i v roli Salome, která sice již poněkud vybočuje z jejího oboru, ale zdá se, že k oboru dramatické zpěvačky se propracovala. Její Salome je křehká bytost, zraňovaná a zranitelná, schovávající se za masku – loutku – cynického fracka, toužící po lásce a ochraně, po ochranitelské duši, a trápí ji Jochanaanovo pohrdání a odmítání. Její čin není činem rozmazlené, kruté fifleny, ale naopak výrazem touhy po dobrém člověku s autoritou. Marlis Petersen je navíc i vynikající herečka, dokáže dát výraz nejen do zpěvu, její myšlenkové hnutí čiší ze hry celého těla.
Představitelem Jochanaana je v této inscenaci dánský barytonista Johan Reuter. Wagnerovský pěvec, disponující objemným a barevným hlasem, vévodil představení a odpovídal přestavě bájného proroka. Jeho sugestivní projev i mohutná postava vzbuzovaly respekt. V roli Heroda se představil britský tenorista John Daszak. Zvučný hlas a bezprostřední herecký projev mu umožnily vytvořit přesvědčivou, i když nesympatickou postavu. Rakouská mezzosopranistka Michaela Schuster se zhostila role Herodiady. Po režijní stránce si vypomohla šarží bezohledné, mocichtivé a marnivé paničky, která nemá soucit ani s vlastním dítětem. Hlasově byla poněkud nevýrazná, její nevýhodou bylo, že role je příliš malá na nějaké předvádění hlasu. Martin Mitterrutzner, rakouský tenorista, odvedl poctivě a zvučným hlasem roli zamilovaného Narrabotha, který nemá u Salome šanci a spáchá sebevraždu.
Celkově je tato inscenace Salome postavená na psychologizování a na vztazích postav, místo na historických atributech, což ji zlidšťuje a dává pochopit biblické příběhy jako příběhy všelidské, což je její přednost. A vzhledem k vynikajícím výkonům lze návštěvu tohoto představení velmi doporučit.

Wien, Theater an der Wien – Richard Strauss: Salome. Hudební nastudování Leo Hussain, režie a loutky Nikolaus Habjan, scéna Julius Theodor Semmelmann, kostýmy Cedric Mpaka, choreografie Esther Balfe, světla Paul Grilij, ORF Radio-Symphonieorchester Wien. Premiéra 18. 1. 2020, psáno z 3. reprízy 25. 1. 2020.

Nahoru | Obsah