Hudební Rozhledy

Fenomén Janáček V: Několik zastavení s géniem hudby 20. století

Zbyněk Brabec | 09/20 |Studie, komentáře

DÍLO LEOŠE JANÁČKA NA ČESKÝCH HUDEBNÍCH NOSIČÍCH
Prakticky od počátku 20. století se lidstvu podařilo zachytit hudbu na gramofonové desce (záměrně opomíjím fonografy apod.), a tím umožnit hudbymilovným posluchačům, aby své oblíbené skladby mohli poslouchat ve svých domovech. Samozřejmě se tak i zachytilo interpretační umění velkých umělců, byť někteří se do gramofonových studií nedostali (např. významná turecká sopranistka 2. poloviny 20. století Leyla Gencer má množství pouze živých nahrávek, protože studia opanovaly tehdy především Renata Tebaldi a Maria Callas). Díky zvukovým záznamům můžeme sledovat, jak se např. v uplynulých sto letech vyvíjela mozartovská interpretace.

Diskografie díla Leoše Janáčka je poměrně bohatá – a to u nás i v zahraničí. Naše nahrávky, dříve výhradně v interpretaci našich umělců, v drtivé většině vydával Supraphon, později i Panton a Bonton. Dnes má všechny tyto snímky v katalogu firma Supraphon, která většinu z nich vydává na CD, přičemž zejména starší snímky, na CD nevydané, si zájemce může stáhnout ve formátu MP3 nebo FLAC, čímž se tak významně rozšířil katalog přístupný široké veřejnosti.
K nejstarším snímkům Janáčkových skladeb v supraphonském katalogu patří nahrávky dirigenta Břetislava Bakaly, přímého Janáčkova žáka, které se do určité míry dají považovat za autentické. Je to např. originální Janáčkův Zápisník zmizelého v podání Josefa Válka a Soni Červené za Bakalova klavírního doprovodu. Tento původně rozhlasový snímek z roku 1953 nyní vyšel péčí Radioservisu s Bakalovou rozhlasovou nahrávkou Janáčkovy Její pastorkyně. Supraphon pořídil svou nahrávku této skladby s Benem Blachutem, Štěpánkou Štěpánovou a klavíristou Josefem Páleníčkem v roce 1956 (dnes je tato nahrávka dostupná na CD spolu se záznamem této skladby v podání Nicolaie Geddy, Věry Soukupové a Josefa Páleníčka z roku 1984). Pod taktovkou Břetislava Bakaly vyšly na CD jeho většinou rozhlasové nahrávky orchestrálních skladeb Leoše Janáčka Taras Bulba, Sinfonietta, Suita, Šumařovo dítě, Balada blanická, Lašské tance a také Glagolská mše se sólisty Libuší Domanínskou, Marií Juřenovou, Josefem Válkou a Jaroslavem Hromádkou. První nahrávky Janáčkových sborových skladeb nahrálo Pěvecké sdružení moravských učitelů, Pěvecký sbor Československého rozhlasu a Akademické pěvecké sdružení Moravan se sbormistry Antonínem Tučapským, Janem Kasalem a Josefem Veselkou. Z 50. a z kraje 60. let jsou i nahrávky Janáčkovy písňové tvorby, resp. jeho úprav moravských lidových písní, které nazpívali Beno Blachut, Libuše Domanínská, Václav Halíř, Antonín Švorc, Eva Zikmundová, Jaroslav Hromádka, Marie Bakalová, Josef Válka a další pěvci. Na klavír doprovázejí Ludvík Kundera a Alfréd Holeček. V té době byly také poprvé nahrány Janáčkovy komorní skladby, např. Říkadla, Concertino, Mládí a Capriccio.
Když se v 60. letech minulého století i na našem trhu objevily stereofonní desky, vznikla potřeba původně monaurálně nahrané skladby znovu realizovat ve stále oblíbenější nové technické kvalitě. Tím se staré snímky, které potom na dlouhou dobu zmizely z gramofonového trhu, nahradily novými a většinou také s novými interprety. Janáčkovu dílu naše hudební vydavatelství, především Supraphon, neustále věnovala zvýšenou pozornost, neboť to byl také výborný vývozní artikl přes naši exportní firmu Artia. Desky, určené na vývoz, měly většinou jiný obal (kvalitnější) a průvodní text byl zpravidla v cizích jazykových mutacích, především v angličtině, ruštině, němčině a francouzštině. Některé takto vydané snímky se dostaly i na náš trh.
Z Janáčkova orchestrálního díla se nahrávaly především jeho nejvýznamnější skladby – Sinfonietta a Taras Bulba. Dlouho se lisovala vzorová nahrávka Karla Ančerla s Českou filharmonií z roku 1961, když nahrávku Tarase Bulby legendárního Václava Talicha z roku 1954 lze považovat ještě za historický snímek. V témže roce Talich nahrál také svou suitu z opery Příhody lišky Bystroušky. V roce 1978 nahrál Tarase Bulbu a Sinfoniettu s Českou filharmonií Zdeněk Košler (snímek je, bohužel, dnes zcela nedostupný) a v roce 1982 Václav Neumann, který také jako první nahrál v roce 1989 Janáčkův Koncert pro housle a orchestr „Putování dušičky“, který rekonstruovali Leoš Faltus a Miloš Štědroň. Dvojici těchto orchestrálních skladeb postupně nahráli Jiří Bělohlávek s Filharmonií Brno (původně pro Panton) a s Janáčkovou filharmonií Ostrava její dlouholetý šéf Otakar Trhlík (původně pro Bonton), Sir Charles Mackerras s Českou filharmonií, Tomáš Netopil se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu a nejnověji opět Jiří Bělohlávek s Českou filharmonií (ovšem pro firmu Decca). Některé tyto snímky byly doplněny i o další Janáčkovy orchestrální skladby, např. Trhlíkova nahrávka suitou z opery Z mrtvého domu, Netopilova Šumařovým dítětem a Baladou blanickou, Mackerrasova pak Žárlivostí, hudbou ke hře Schluck und Jau a hudbou z oper, a konečně nejnovější Bělohlávkova nahrávka pak Glagolskou mší. Na začátku 90. let minulého století vydal Supraphon tři CD s orchestrálními skladbami Leoše Janáčka v podání Filharmonie Brno a pod taktovkou Františka Jílka, který již v roce 1979 nahrál se stejným orchestrem Lašské tance, Šumařovo dítě, Baladu blanickou a Žárlivost, čímž nahradil dlouho lisovaný snímek dirigenta Jiřího Waldhanse z roku 1967. V roce 2008 vydal Supraphon také CD s nahrávkami Lašských tanců, suitou z opery Příhody lišky Bystroušky (arr. František Jílek) a Tarasem Bulbou v nahrávce Filharmonie Brno s dirigentem Jakubem Hrůšou. Z Janáčkových oper se stále častěji sestavují orchestrální suity, které mají doplnit ne příliš rozsáhlý počet orchestrálních děl tohoto velikána naší moderní hudby. Najdeme je v nahrávkách dirigentů Jílka, Bělohlávka, Netopila a dalších. V 90. letech minulého století také vydal Supraphon postupně tři CD tituly s neznámými Janáčkovými skladbami, které obsahují unikátní nahrávky, např. fragment z opery Živá mrtvola, Pochod modráčků, balet Rákos Rákoczy, Lidové písně a tance se sborem a smíšené sbory na duchovní a latinské texty.
Dlouho se vydávala také deska s Janáčkovými vokálními skladbami Věčné evangelium, Otčenáš, Hospodine, Elegie na smrt dcery Olgy a Na Soláni Čarták, kterou nahrál dirigent Jiří Pinkas. Vrcholným dílem Janáčkova posledního skladatelského období je Glagolská mše na staroslověnský text, napsaná v roce 1926. O Bakalově historické nahrávce již byla řeč, zmiňme ještě nahrávky novější. Především vynikající nahrávku Karla Ančerla z roku 1963 či pozdější snímky dirigentů Václava Neumanna, Ladislava Slováka, Sira Charlese Mackerrase, Leoše Svárovského, Tomáše Netopila a Jiřího Bělohlávka.
Poměrně bohatá je i diskografie Janáčkových smyčcových kvartetů, které nahrálo např. Smetanovo, Vlachovo, Janáčkovo, Panochovo, Pražákovo, Talichovo, Martinů nebo Škampovo kvarteto. Mnoho nahrávek má také Janáčkovo klavírní dílo. Vzpomeňme snímky Josefa Páleníčka, Radoslava Kvapila, Rudolfa Firkušného, Ivana Klánského nebo nejnověji Iva Kahánka či Jana Bartoše. Nahrávky Rudolfa Firkušného mají podobný význam jako snímky Břetislava Bakaly, neboť i Firkušný byl Janáčkovým žákem, k němuž ho v roce 1917 zavedla jeho matka. Firkušný na hodiny u Janáčka později vzpomínal takto:
„Probral jsem s ním většinu z jeho klavírních skladeb. Janáček byl velice impulzivní; vzpomínám na jeho výraznou nesoustavnost, na to, jak často upravoval již vytištěný text a měnil názory. Jeden den si přál, abych něco udělal určitým způsobem, a když jsem přišel příště, řekl jen: ‚Ále, snad ani ne‘. Při hodinách ale nikdy nebyl netrpělivý – naopak, nezřídka nastavoval čas. Věděl přesně, jak povzbudit – nikdy neplýtval přemírou chvály, a přesto dokázal zahrát na nejcitlivější struny dětského srdce.“

O některých nahrávkách Zápisníku zmizelého již byla řeč, dodejme, že tuto skladbu nahráli také tenoristé Miroslav Frydlewicz, Vilém Přibyl, Leo Marian Vodička a Peter Straka. Na závěr jsem si nechal nahrávky Janáčkových oper nahraných v českých studiích. Nejprve v roce 1955 vyšla deska se scénami z Janáčkových oper Její pastorkyňa, Příhody lišky Bystroušky a Věc Makropulos, kde účinkují např. Zdeňka Hrnčířová, Libuše Domanínská, Marie Steinerová, Rudolf Asmus, Beno Blachut a Teodor Šrubař. Dirigují Jaroslav Vogel, František Jílek a Bohumír Liška. Následujícího roku vyšla první kompletní nahrávka Janáčkovy opery, kterou byla Její pastorkyňa, nahraná ve studiu vydavatelství Supraphon dirigentem Jaroslavem Vogelem se Štěpánkou Jelínkovou, Martou Krásovou, Benem Blachutem a Ivo Žídkem. V roce 1957 nahrál dirigent Václav Neumann Příhody lišky Bystroušky (s Rudolfem Asmusem, Hanou Böhmovou a Libuší Domanínskou) a o dva roky později Jaroslav Vogel scény z opery Z mrtvého domu, většinou s brněnskými operními pěvci. Ve stejném roce nahrál Káťu Kabanovou dirigent Jaroslav Krombholc s Drahomírou Tikalovou, Beno Blachutem, Zdeňkem Kroupou, Viktorem Kočím, Ivanou Mixovou a Ludmilou Komancovou. V roce 1962 byla realizována první nahrávka Výletů páně Broučkových dirigentem Václavem Neumannem a s Bohumírem Víchem v titulní roli, o tři roky později nahrál se sólisty Národního divadla v Praze Bohumil Gregor první kompletní nahrávku Janáčkovy poslední opery Z mrtvého domu, v letech 1965 a 1966 vznikl první kompletní snímek Věci Makropulos opět s dirigentem Gregorem u pultu a s nezapomenutelnou Libuší Prylovou v titulní roli, v letech 1975 a 1976 vznikla první nahrávka opery Osud s dirigentem Františkem Jílkem a v roce 2001 opery Šárka pod taktovkou Sira Charlese Mackerrase. Dodejme ještě, že v 90. letech vydala firma Bonton historické nahrávky brněnského rozhlasu oper Šárka z roku 1953 (dirigent Břetislav Bakala, v titulní roli s Alenou Novákovou) a Počátek románu z roku 1976 (dirigent František Jílek s Jaroslavou Janskou, Annou Barovou, Vilémem Přibylem a dalšími). V roce 1969 vznikla společná nahrávka Supraphonu a firmy EMI opery Její pastorkyňa s dirigentem Bohumilem Gregorem a s Libuší Domanínskou, Naděždou Kniplovou, Vilémem Přibylem a Ivem Žídkem v hlavních rolích. Další dvě nahrávky Její pastorkyně nahrál František Jílek. Nejprve v letech 1977 a 1978 v Brně s Gabrielou Beňačkovou, Naděždou Kniplovou, Vilémem Přibylem a Vladimírem Krejčíkem, a o deset let později v Bratislavě s Magdalenou Blahušiakovou, Elenou Kittnarovou, Františkem Livorou a Jozefem Kundlákem (snímek vydala firma Opus). Nejnověji vydal Radioservis historickou nahrávku Její pastorkyně Břetislava Bakaly z brněnského rozhlasu z roku 1953 s Libuší Domanínskou, Marií Steinerovou, Antonínem Jurečkou a Jaroslavem Ulrychem. Supraphon později obohatil svůj katalog novými nahrávkami Janáčkových oper, když nechal vzniknout nové nahrávce Káti Kabanové se Sirem Charlesem Mackerrasem, Příhod lišky Bystroušky s Bohumilem Gregorem a znovu Václavem Neumannem, Výletů páně Broučkových s dirigentem Františkem Jílkem (oproti Neumannově nahrávce bez škrtů) a opery Z mrtvého domu s dirigentem Václavem Neumannem. Je smutné, že Supraphon, stejně jako žádné jiné naše vydavatelství, od nahrávky Šárky (před dvaceti lety) nezrealizoval žádnou novou nahrávku Janáčkovy opery, v níž by zachytil umění současných operních pěvců a dirigentů (třeba jako DVD záznam z divadla). Nejnověji tedy byla diskofilům zpřístupněna Bakalova archivní nahrávka Její pastorkyně z roku 1953 a lze jen doufat, že Radioservis postupně vydá i další Bakalovy nahrávky Janáčkových oper z archivu brněnského rozhlasu.
Nemohli jsme zde vyjmenovat celou českou janáčkovskou diskografii, navíc jsme si vědomi, že uvedená data nahrávek nemusejí být vždy zcela přesná vzhledem k odlišnému roku nahrání a potom vydání. Závěrem se zmiňme alespoň o některých posledních nových nahrávkách Janáčkových děl. Všechny najdeme na labelu Supraphonu. Jedná se o Janáčkovo klavírní dílo v podání Jana Bartoše, Houslový koncert „Putování dušičky“ v interpretaci Josefa Špačka a České filharmonie pod taktovkou Jiřího Bělohlávka, o Moravskou lidovou poesii v písních v podání Martiny Jankové a Tomáše Krále za klavírního doprovodu Iva Kahánka, o Glagolskou mši a Věčné evangelium dirigenta Tomáše Netopila, stejně jako o suity z Janáčkových oper Její pastorkyňa, Káťa Kabanová a Osud v podání téhož dirigenta. Poměrně bohaté zahraniční janáčkovské diskografii se bude věnovat příští díl našeho seriálu.

Nahoru | Obsah