Hudební Rozhledy

Kantáty Bohuslava Martinů na básně Miloslava Bureše

Vít Zouhar | 09/20 |Studie, komentáře

Bohuslav Martinů a Miloslav Bureš v Ostii v květnu 1957

Kritická edice kantát Bohuslava Martinů na básně Miloslava Bureše (tzn. 4. svazek Souborného vydání díla Bohuslava Martinů) představila partitury Otvírání studánek, H 354, Legendy z dýmu bramborové nati, H 360, Romance z pampelišek, H 364, a Mikeše z hor, H 375, v podobě, v jaké je skladatel zamýšlel, avšak nikdy sám ve všech detailech nedořešil. Nakladatelství Bärenreiter edici vydalo s podporou Nadace Bohuslava Martinů a Grantové agentury České republiky. Mnohá místa zůstala po desetiletí otevřená a nekorigovaná (chybějící texty, vokály, dynamika, tempa, opakování motivů, které neodpovídají metru atp.). Nejasnosti a chyby poznamenaly nejen dřívější vydání, ale také ovlivnily interpretaci kantát. Na základě zevrubného výzkumu pramenů se podařilo autorovi této stati ve spolupráci s Institutem Bohuslava Martinů vytvořit edici, která odpovídá skladatelovu původnímu záměru.

Kromě mnoha korekcí temp, dynamiky, jednotlivých tónů, souzvuků nebo rytmů ve všech kantátách byl častým důvodem k opravám chybějící text. Bohuslav Martinů na mnoha místech nechával jeho doplnění na interpretech. Například pokyn mormorando skladatel nepoužil a v prvních vydáních kantát byl jen důsledkem prázdných míst v rukopisech a provozovací praxe druhé poloviny 50. let. Kritická edice je nově nahradila vokály, které skladatel zamýšlel a používal. Podobně nenajdeme v autografu Romance z pampelišek například rytmické „pm pm pm“. Martinů na tomto místě napsal „jinam se“ a předpokládal, že tato slova se budou repetovat v dalších několika taktech, aniž by je ale vypsal. Opakovací znaménka, jimiž často šetřil čas, vedla k mnoha nepřesnostem. V prvním vydání Legendy z dýmu bramborové nati byl například vypuštěn klavírní doprovod v místě, které evokuje vyzvánění zvonů. I toto místo je v edici rekonstruováno tak, jak je skladatel původně zamýšlel, podobně jako mnoho dalších.
Rozsáhlý pramenný výzkum, který edici předcházel, přinesl také nové poznatky k dílu a životu Bohuslava Martinů druhé poloviny 50. let 20. století. Objasnil dříve neznámé pozadí vzniku a provozování kantát, a díky tomu je edice důležitým kulturologickým příspěvkem pro poznání této doby v Československu (původní textové předlohy, skladatelovy neznámé politické protesty, souvislosti s akcí Návrat nebo tehdejší politické hry Svazu československých skladatelů). Díky novým poznatkům můžeme chápat volný cyklus kantát v mnohem širších souvislostech, než bylo možné v době vzniku kantát a jejich prvních provedení. Připomeňme si alespoň několik okolností, o nichž Martinů nevěděl, podobně jako o nich neměli tušení dirigenti prvních provedení Zdeněk Zouhar, Jan Kühn, Markéta Kühnová nebo Pavel Kühn a další interpreti.
Kantátu Otvírání studánek provázelo krátce po jejím dokončení v roce 1955 tolik pozornosti jako málokterou soudobou skladbu. Její „předpremiéru“, kterou dirigoval Jan Kühn, zorganizoval Svaz skladatelů v Praze. V průběhu roku 1956 se kantáta objevila ve všech tehdejších médiích. Premiéru se sborem OPUS, který dirigoval Zdeněk Zouhar, uvedl rozhlas ze záznamu krátce poté, kdy v lednu 1956 zazněla v Poličce. Československá televize vysílala v přímém přenosu o několik dní později studiové provedení s Janem Kühnem a jeho sbory. Na konci roku vyšla gramofonová nahrávka Jana Kühna a ve velkém nákladu také partitura. Filmová adaptace A. F. Šulce měla premiéru jen krátce nato. Tato masivní propagace ostře kontrastovala s předchozí kritikou a odmítáním Bohuslava Martinů komunistickým režimem a lišila se mnohem menším zájmem, který provázel pozdější kantáty. Překvapovalo to samotného Martinů a vyvolávalo řadu otázek.
1. května 1955 se Svaz československých skladatelů připojil k prosincové výzvě Svazu sovětských skladatelů, aby podpořil spolupráci na písňové tvorbě mezi hudebními skladateli a básníky. Vyzval proto Svaz československých spisovatelů ke společné tvorbě. Na konci června 1955 zaslal básník Miloslav Bureš skladateli Bohuslavu Martinů básnický cyklus Píseň o studánce rubínce. Skladateli, který byl od konce 40. let v Československu odsuzován za to, že žije v zahraničí. O rok později mu Bureš poslal další „píseň“: Na starou maminčinu píseň a za rok Píseň o Mikši z hor. První z nich Martinů zhudebnil okamžitě a přejmenoval na Otvírání studánek. Píseň ale nezůstala ani v názvech pozdějších kantát. Během května 1957, kdy skladatel básníka očekával v Římě, zhudebnil následující předlohu. Nazval ji Romance z pampelišek. Dříve zhudebnil jiný Burešův cyklus, přejmenovaný na Legendu z dýmu bramborové nati. Martinů touto kantátou protestoval na podzim 1956 proti potlačení Maďarské revoluce. Poslední Burešovu „píseň“ odložil o několik let, až na začátek roku 1959. Tuto kantátu nazval Mikeš z hor a věnoval ji zakladateli a prvnímu sbormistrovi Kühnova smíšeného sboru, Pavlu Kühnovi, pro první veřejný koncert tohoto tělesa (18. 6. 1959).
V červenci 1955 Bohuslav Martinů nevěděl o budovatelských a vlasteneckých výzvách za železnou oponou. Na jihu Francie, kde pobýval, netušil, že Miloslav Bureš záměrně umístil děj svého básnického cyklu o Studánce rubínce do okolí Tří Studní. Byl si dobře vědom toho, jak toto místo zapůsobí na skladatele a jaké vyvolá vzpomínky, nejen na rodnou Vysočinu, ale i na Vítězslavu Kaprálovou. Martinů také neměl ponětí o tom, že Miloslav Bureš ještě během léta 1955 text rozšíří. Postupně vyzkoušel několik témat, která rezonovala s komunistickou ideologií (kolektivizace, znárodnění, emigrace). Nakonec použil partyzánský odboj. Martinů nevěděl, že i jeho zaujetí moravskou lidovou hudbou může Svaz skladatelů využít pro své vlastní ideologické cíle. A v létě 1955 ve Francii nejspíš ještě neslyšel o nových snahách komunistického režimu přimět k návratu významné osobnosti emigrace (amnestie, akce Návrat). Plně si to uvědomil později ve Spojených státech, když ho kontaktovala Státní bezpečnost a marně se snažila přimět ke spolupráci a k návratu. Odmítl to a svědectvím zůstala jen archivní zpráva o skartovaném svazku s ironickým názvem „Bohouš“. Patrně byl tento tlak také později důvodem, proč práci na básni Mikeš z hor odložil o několik let. Po jejím dokončení opět následovaly nové snahy přimět skladatele k návratu. Ani to se však nepodařilo. A poslední návrat v roce 1979 už byl jiným příběhem.
Kritická edice kantát na básně Miloslava Bureše byla východiskem pro nové nahrávky dirigenta Lukáše Vasilka a Pražského filharmonického sboru. Nakladatelství Supraphon je vydalo v roce 2016 pod názvem Bohuslav Martinů: Cantatas. Respektovaný časopis Gramophone je ocenil Editor’s Choice a BBC Music Magazine cenou Choral & Song Choice.

Nahoru | Obsah