Hudební Rozhledy

Vilém Veverka a Opera Diversa premiérovali brněnské i kyjevské autory

Karla Hofmannová | 09/20 |Festivaly, koncerty

Vilém Veverka a Opera Diversa

Ensemble Opera Diversa je soubor složený z mladých profesionálních hudebníků, kteří mají ambice hrát repertoár objevný, zajímavý a neotřelý. Od roku 2005 přináší jak orchestrální, tak operní projekty. Mládí, hravost a objevování nových skladeb i souvislostí dělá ze souboru těleso, které již má své publikum i obdivovatele. V tomto večeru účinkoval jen smyčcový soubor, složený z mladých hráčů, vesměs dívek, včetně Barbary Tolarové, koncertní mistryně, a Anežky Moravčíkové, hráčky na kontrabas, která zaujala kulatým, plným a intonačně přesným tónem.
Ve středu 4. 3. si soubor přizval jako hosta dirigenta Roberta Kružíka, který má již své vynikající renomé z působení v Janáčkově opeře i v opeře Národního divadla moravskoslezského a také ze spolupráce s mnoha symfonickými orchestry. Je znám svou precizností a zodpovědností a dokáže orchestr motivovat k přesnému a zaujatému výkonu.

Program večera byl zajímavou procházkou díly uskupení Kyjevská avantgarda, která vznikla v roce 1965 s programovým napojením na estetiku Nové hudby. Skladatelé, kteří byli představeni, jsou u nás téměř neznámí. Proto překvapila jejich estetika.
Jako první zazněla skladba Valentina Silvestrova, který přes zkušenosti se soudobými kompozičními směry zde byl představen jako romantik a emotivní lyrik. Silent Music pro smyčce z roku 2002 zazněla v české premiéře. Tři věty jsou prodchnuté něžnou melodikou, kterou si postupně předávaly skupiny smyčců vesměs v pianu s niterním prožitkem.
Pro následující skladbu brněnského skladatele Vojtěcha Dlaska Querellovy písně pro hoboj a smyčce si soubor přizval zkušeného a vynikajícího hobojistu Viléma Veverku. Skladbu společně přednesli jako premiéru. Původně autorem zamýšlená jako kantáta (ale nakonec byl její hudební materiál použit jako scénická hudba či pro komorní provedení) nyní byla premiérována jako „hobojová feérie se smyčcovým orchestrem“. Hudba překvapivě harmonická a přehledná, zpěvný part hoboje dává sólistovi možnosti jak melodické, melancholické, tak i dramatické a drásavé. Podkres orchestru se nevyhýbá ani rozostření tonality, civilizačním zvukům a hlasům ulice, které s chutí plnili členové orchestru. Dlouhý a táhlý tón hoboje v závěru skončil náhle v emotivním výkřiku sólisty „I love you“ s příslušným gestem rozevřené náruče.
Po přestávce byl představen významný kyjevský skladatel Ivan Karabic a jeho skladba Sedm preludií pro smyčce. Ta vznikla původně jako 24 preludií pro klavír v roce 1976, poté je skladatel přepracoval pro smyčcový orchestr v roce 1997. Jedná se o krátké věty, každá se svými charakteristickými rysy. V celku jde ale o melodické úseky, něžné, ale i pevné a postupně gradující, táhlá kantiléna je v závěru nahrazena rychlými běhy, které vyúsťují v razantní závěr. Efektní a nadšeně přijaté dílo, šlo zde rovněž o českou premiéru. V závěru večera zazněla skladba brněnského a současně terezínského skladatele, který zahynul v Osvětimi. Poslední a nejnadanější žák Leoše Janáčka, Pavel Haas, psal skladbu s názvem Suita na podzim roku 1939 těsně po počátku okupace. Pro hoboj a smyčcový orchestr ji upravil skladatel Ondřej Kyas, kmenový skladatel souboru Opera Diversa. Třívětá skladba je plná smutku a potlačovaného zoufalství, nicméně citace Svatováclavského chorálu i husitské písně Kdož jsú boží bojovníci, která je podpořena energičností a bohatým zvukem, jenž koresponduje s emotivním přednesem hobojisty, vzpínajícím se v závěrečné části do stále vyšších poloh, vzbuzuje v posluchači i pocity touhy a sebevědomí, pevnosti a odhodlání. Orchestr vše podpořil plným zvukem i výrazem. Byl to efektní závěr celého koncertu, který nejen potěšil, ale přinesl zajímavé poznatky.

Nahoru | Obsah