Hudební Rozhledy

Mamma Alena

Helena Havlíková | 08/20 |Rozhovory

Mamma Alena

I když je Smetanova síň Obecního domu plná k prasknutí, drobnou dámu, vždy v elegantních modelových šatech, nepřehlédnete. Svižně, s přehledem a vždy s úsměvem dohlíží, aby vše klapalo – pro umělce i publikum. Alena Kunertová, dříve Nachtigalová, si za dvacet let působení své umělecké a produkční agentury Nachtigall Artists Management s.r.o. získala renomé, díky kterému do Prahy přivezla ty největší operní hvězdy – Annu Netrebko, Cecilii Bartoli, Elīnu Garanču, Joyce DiDonato, Angelu Gheorghiu, Juana Diega Flóreze, Rolanda Villazóna, Piotra Beczału, Mariusze Kwiecieńe, Bryna Terfela a mnoho dalších. Vedle nich se snaží představovat i mladé talenty a objevovat ty české.

  • Měla jste za sebou velké zkušenosti a kariéru v oblasti hotelnictví a cestovního ruchu, když jste se rozhodla založit agenturu Nachtigall Artists. Co vás k tomu vedlo?
    Láska k opeře od dětství. Chtěla jsem zpívat „mužovským“ hlasem, jak jsem ve čtyřech letech říkala svým oblíbeným mužským hlasům, hlavně barytonu, potom jsem hlasitě štkala při každé opeře, o chvilku později jsem chtěla být ředitelem opery nebo hotelu... Hotel nejprve zvítězil, ale osud mě vedl dál k opeře.
  • Litovala jste někdy tohoto svého rozhodnutí?
    Nikdy. V hotelovém byznysu pokračuje syn a já jsem dnes „profesionální“, někdy složitý a náročný host.
  • Kolik máte zaměstnanců a dalších spolupracovníků?
    Zaměstnávám sama sebe a nyní i manžela... S logistikou mi pomáhá syn a na dohodu mám tři až čtyři skvělé spolupracovníky.
  • Co se za těch dvacet let ve vašem oboru „podnikání s operou“ změnilo?
    Určitě je složitější situace se sponzory a s udržením pozornosti publika. Diváci šli dříve na jména, nyní chtějí více: příběh, projekt, show. Už nestačí hvězdný pěvec – a pak jen dokola předehra, árie...
    Péče o talenty

  • Začněme talenty. U nás máme poměrně propracovaný systém uměleckého školství od světově unikátních Základních škol umění přes hustou síť konzervatoří po vysoké školy. Dokážou podle vašeho názoru připravit adepty zpěvu na profesionální dráhu?
    „Lidušky“ jsou báječné, právě paní učitelky z nich mě nejednou upozorní na někoho mimořádného. U zpěvu se rozhoduje později, takže o přípravě na profesionální dráhu bych u dětí do patnácti let nemluvila. Moc bych se však přimlouvala, aby u pěvecky talentovaných dětí byla povinná jazyková výuka. Italština a angličtina jsou pro kariéru nezbytné.
    Na konzervatořích a zejména na vysokých školách by mělo být přizváno ke spolupráci více renomovaných zahraničních pedagogů, jazykových koučů. Pouze muzikálnost a krásný hlas nestačí. Pro mezinárodní kariéru musí být příprava komplexní. Špičkoví interpreti nejenže zpívají v pěti až šesti jazycích, ale opravdu je znají. Nesmí se podcenit ani herecká a pohybová příprava, komunikace, sebeprezentace.
  • Založila jste Spolek přátel hudebních talentů. Proč?
    Začalo to při mém hledání budoucích operních „superstars“ v zahraničí. Nechtěla jsem do Prahy vozit pouze velmi slavná jména, mnohdy lehce po sezoně. Chtěla jsem víc – i nové, teprve stoupající hvězdy. A padlo rozhodnutí – tady musí být také, jen je třeba je najít a někdo jim musí pomoci.
  • Je mezi našimi mladými sólisty talentů hodně – nebo je to hledání jehly v kupce sena?
    Krásné hlasy mezi dětmi jsou, ale to nestačí. Dnes, aby obstály v té obrovské konkurenci, musí mít mnohem více: muzikálnost, veliké charisma, vystupování, herecké a pohybové nadání, musí umět jazyky, ve kterých zpívají. A musí být připraveni na velmi náročný život: každý měsíc někde jinde, téměř žádné soukromí... Mým prvotním úkolem je těm nejtalentovanějším toto vysvětlit a zjistit, jestli jsou schopni touto cestou jít. Těch, kteří to opravdu chtějí a dokážou, moc není.
  • Co ještě musí „splnit“ takový mladý sólista, abyste se ho ujala?
    Musí mi důvěřovat, nespěchat a pracovat na sobě.
  • Podle vašich velkých zkušeností – jaké nejčastější chyby dělají mladí adepti sólového zpěvu?
    Mnozí hodně spěchají, vybírají si nevhodný repertoár… Chtějí vše stihnout a hlas velmi brzy unaví. Zpívají moc často. A jak jsem již zmínila, neučí se dostatečně jazyky.
  • A jaké chyby dělají jejich pedagogové?
    Nerada bych někoho kritizovala… U mladých lidí, kteří přijdou předzpívat, mi mnohdy chybí komplexnější příprava. Opera je divadlo, show, a i ona má své módní trendy.
  • Jak náročný je dnešní operní byznys pro začínající pěvce?
    Velmi (!) náročný. Není měřitelný světovými rekordy. Je to stejné jako ve vrcholném byznysu. Je třeba skvělý tým okolo, mecenáši, skvělé PR – a být dobře připraven na šanci.
  • Co je klíčové pro to, aby se mladí pěvci prosadili?
    Být skvěle připraven a mít schopné lidi okolo sebe. Důležité je na sobě pracovat každý den a investovat do nejlepších pedagogů, koučů.
  • Jak se pozná takový dobrý pedagog?
    Pro každého mladého pěvce je to jiné, musí fungovat „chemie“ a obrovská důvěra! Dříve to většinou pozná zkušený pedagog. Pokud necítí, že právě on je pro mladý talent ten správný, nasměruje ho k někomu jinému.
  • Jak konkrétně dokážete mladému sólistovi pomoci?
    Průběžně je společně s nejvýznamnějšími lidmi oboru testujeme, sledujeme vývoj, ukazujeme směr...
  • Dostat se i jen na předzpívání k rozhodujícím lidem v operních divadlech není vůbec snadné. Jak je přesvědčíte, aby si vaše svěřence poslechli?
    Už mě dobře znají a jsou zvědaví.
  • Říká se, že operní divadla po celém světě ovládá úzká skupina lidí, která prosazuje své „koně“. Co je na tom pravdy?
    V každém oboru existuje nějaká zájmová lobby... Nejen v umění, ne?
  • Mohou být dobrou startovní dráhou pro mladé umělce soutěže?
    Ano, určitě, ale lobby pracuje i tam.
  • Loni se v Praze konala soutěž Operalia, vy jste se (na rozdíl od našich pěveckých pedagogů s několika málo výjimkami) účastnila všech kol. Proč? Co vám to přineslo?
    Jsem od přírody zvědavá, moc mě to zajímá a hledám nové talenty.
  • Shodla jste se s verdiktem poroty?
    Vítěze jsem opakovaně tipovala stejně.
  • A čím podle vás vynikali ti nejlepší?
    Krásná barva hlasu, potenciál, předpoklad k mezinárodní kariéře a charisma.
  • Zároveň zastupujete řadu českých umělců – pěvce, dirigenty, orchestry.
    Já více pracuji na projektech, baví mě i pro jiné pořadatele sestavovat pěvecká obsazení, ladit správné hlasy k sobě. V „generálním“ managementu mám vlastně pouze tři sólisty: Ladu Bočkovou, Petra Nekorance a Borise Prýgla. U ostatních jsou to zatím teritoria, projekty...
  • Jak probíhá spolupráce mezi umělci a vaší agenturou?
    Jsou to trochu mé děti, takže rodinné porady, diskuse, společné plány.
  • Co jim hlavně radíte? A „zlobí“ někdy?
    Aby neztratili rozum, byli trpěliví… A samozřejmě zlobí, jako všechny děti! Ale dělají mi i velkou radost!

    Dovoz hvězd

  • Když se zaměříme na koncertní řadu Hvězdy světové opery – jak vybíráte sólisty pro tyto koncerty?
    Sleduji, cestuji, poslouchám, vybírám si...
  • Je obtížné takové pěvce přesvědčit, aby přijeli do Prahy?
    Už ne, to bylo před dvaceti, patnácti lety. Dnes mi sami volají, nabízejí nové projekty. A mě stále zajímají i ty nové, neokoukané hvězdy.
  • Ve světě vám říkají „mamma Alena“. Jak ta přezdívka vznikla?
    V kantýně Metropolitní opery se David Lomelí ptal Mariusze Kwiecieńe: „Máš koncert v Praze? U mamma Alena?“ A ujalo se to.
  • O pěveckých hvězdách se traduje, že jsou vrtošivé a je třeba je hýčkat. Jaké si kladou podmínky – umělecké (dirigenti, orchestr, sál), ekonomické a produkční (doprava, ubytování, jídlo, další servis)?
    Každý je jiný, většinou jsou milí a skromní. A většinou mi již důvěřují. Pokud někdo „zlobí“, tak to jsou spíše lidé a zájmy okolo... Někdy se trochu dohadujeme o programu a případných hostech (vata v programu). Je pravda, že někteří sólisté (sólistky) chtějí svého dirigenta, svého hosta. To je prostě daň.
  • Jaké byly nejbizarnější požadavky?
    Vlastně jsem žádné mimořádné nezažila.
  • K světovým operním hvězdám často na koncertech připojujete české umělce. Proč a jak je vybíráte?
    Já nemám moc ráda koncerty předehra-árie-intermezzo-árie. Snažím se stavět program do bloků, a přitom musím trochu počítat, ale zároveň i zviditelnit publiku ty, kteří si to zaslouží.
  • Jak probíhá jednání o programu takového koncertu? Máte možnost ho nějak ovlivnit?
    Dnes již ano, je to diskuse. Stále se těžce diskutuje s Cecilií [Bartoli] a Annou [Netrebko], ale i tam si to dnes mohu dovolit! Zaměřuji se na stěžejní a současně vhodný repertoár umělce, tedy tak, jak koresponduje s repertoárem, který v dané sezoně zpívá po světě.
  • Pořádání koncertů je nejen radost, ale i byznys. Jednáte s agenturami, nebo přímo s umělci?
    To je u každého projektu jiné. Myšlenku většinou s umělci, smlouvy s manažery.
  • Jak probíhá to byznysové vyjednávání?
    To je různé. Dnes už stavím limity, přes které nejdu. Je to velmi tvrdý byznys. Máme sály s poloviční kapacitou než všude v okolí. Bolí to potom na vstupném a sponzorů je málo. Zvlášť letos je propad obrovský.
  • Jak stanovujete ceny vstupného? Pražské koncerty hvězd bývají součástí jejich rozsáhlejšího turné. Stává se, že vstupenky na jejich koncert třeba v Paříži, Londýně, Mnichově bývají v přepočtu levnější než u nás. Jak to je?
    Snažím se být laskavá, ale konkurence se sály, které mají dva a půl tisíce míst, je složitá. A honoráře platíme stejné, mnohdy i více. Také systém dotací je jiný. V Německu nebo v Rakousku mají kolegové podporu měst a regionů okolo 70 %, my 25 %.
  • Jaký je podíl českého a zahraničního publika?
    Býval 60–70% Češi, zbytek zahraničí. Letos 95 % naše publikum.
  • Už řadu let se vedou debaty o potřebě nového koncertního sálu v Praze. Je opravdu zapotřebí a jaká kapacita je ještě nezbytná a zároveň prodejná pro koncerty vašeho typu?
    Praha si určitě sál zaslouží! Ideální by byl takový, kde se dá s kapacitou pracovat. Na recitál potřebujete jinou než na operní gala. A nedá se říci, jaká kapacita je ještě prodejná. Záleží na interpretech, programu!
  • A vedou se také, někdy velmi vášnivé, diskuse o koncepci operních souborů a divadel v Praze, v tuto chvíli dvou souborů ve třech budovách – Národního divadla, Stavovského divadla a Státní opery – sloučených v koexistenci s činohrou a baletem pod Národním divadlem zřizovaným Ministerstvem kultury. Jaký je váš názor na toto uspořádání?
    Opera, balet a činohra je běžné uspořádání i jinde na světě… Jen ty dva operní soubory pod jednou střechou jsou podivné.

    Efektivní marketing

  • Získat věhlasné umělce je jedna věc, ale vyprodat koncertní sál druhá. Jak koncipujete propagaci těchto koncertů?
    Záleží na jménu. Annu Netrebko stačí dát na web, poslat newsletter a použít sociální sítě. U ostatních je to složitější. Snažíme se volit tu nejpřímější možnou propagaci – oznámení v tisku, newslettery, rádio, sociální sítě. Privátní promotéři to mají složitější než příspěvkové organizace. Nakupujeme reklamu za jiných podmínek, zviditelnění projektů nás stojí mnohem více peněz.
  • V marketingu platí známá věta obchodního magnáta Johna Wenanechera: „Vím, že polovina peněz, které investuji do reklamy, jsou peníze vyhozené oknem, jen nevím, která polovina to je.“ Co se vám osvědčilo jako efektivní při propagaci koncertů?
    Snažím se co nejpřesněji cílit na operního diváka. A stále hledám cesty k novým. Z mého pohledu jsou nejlepší zajímavé rozhovory, probudit zvědavost jít se podívat. Outdoor reklama je velmi drahá. Pokud bych polepila Prahu, musím zdražit vstupné.
  • Realizujete projekty nejen v Praze, ale i v dalších městech ČR a v zahraničí. V čem jsou rozdíly oproti pražským koncertům?
    Miluji realizaci mimo Prahu. Tam jsem dodavatel, ne pořadatel. Tedy bude jedna výjimka, příští rok v Polné.
  • Proč právě v Polné?
    Je to rodiště Petra Nekorance a ráda bych v budoucnu zorganizovala koncerty i dalších našich svěřenců v jejich rodném kraji. Tam vyrostli, začali tam zpívat a měli by se tam i vracet.
  • Pořádáte také koncerty pro obchodní korporace, komerční banky i neziskový sektor, které touto formou jednak podpoří uskutečnění koncertu a také mají možnost poděkovat za spolupráci svým obchodním partnerům, zaměstnancům. Kolik je takto „osvícených“ společností?
    Bohužel stále méně, ale jsou! Díky za ně, bez nich nemůžeme přežít!
  • Koncertní činnost patří k těm, které silně zasáhly epidemiologické restrikce proti koronavirové pandemii. Zákaz pořádání koncertů pro publikum v sále se sice od poloviny května postupně uvolňoval, ale zejména v opeře je normální provoz ochromen na dlouho. Jaké dopady a jak dlouho to bude mít?
    Velké – a nejistota přetrvá dle mého soudu určitě celou příští sezonu. Zvláště mezi kontinenty dojde k velkému utlumení. Všude se bude velmi šetřit. Bohužel se utlumí i rotace umělců, a to bude mít velký vliv na kvalitu. Snad to ale nebude trvat věčně. Začali jsme s „Talenty“ koncertovat hned v prvních dnech uvolnění, naši sponzoři nám pomohli udržet umělce i projekty nad vodou.

    Cesty nejen za operou

  • Začala jste pořádat také cesty za kulturou, vínem či špičkovou gastronomií, které připravujete „na míru“. O co mají klienti takové cestovní kanceláře zaměřené na kulturní turistiku největší zájem?
    Velké slavné festivaly, premiéry v těch nejlepších operních domech. Nádherná místa, skvělé, mnohdy utajené hotýlky, restaurace a vinařství. A spousta nádherných příběhů, které mohu klientům odprezentovat. Tuto práci miluji, mohu představit, jak vše souvisí.
  • Jaké jsou vaše operní lásky?
    Určitě italská opera. Pokud bych měla vybrat pouze jednu, tak Bohéma.
  • A stále ještě máte v oblibě ty vaše „mužovské“ hlasy?
    Všem úžasným dámám – pěvkyním se omlouvám, ale charismatičtí muži u mě stále vítězí!

    Nahoru | Obsah