Hudební Rozhledy

Turandot ve Wilsonově estetice minimalismu a formalismu v Madridu

Markéta Jůzová | 08/20 |Divadlo – Opera . Balet . Muzikál

Světoznámý americký režisér, světelný designér a scénograf Robert Wilson oslaví v příštím roce osmdesáté narozeniny. Na sklonku své legendární kariéry přijal nabídku k inscenování opery Turandot Giacoma Pucciniho, kterou realizoval v mezinárodní koprodukci prestižních zahraničních scén – Teatro Real de Madrid, The Canadian Opera Company of Toronto, The Lithuanian National Opera and Ballet Theatre a Houston Grand Opera. France Télévisions zařadila do programu a posléze do svého archivu filmový záznam představení v koprodukci s Bel Air Media a Teatro Real Madrid. Snímek režíroval Andy Sommer, jenž mimochodem profesně navštěvuje i Mezinárodní televizní festival Zlatá Praha. Ve svém zpracování vycházel z operních představení 16. a 18. 12. 2018, jež se uskutečnila ve Španělsku.

V Královském divadle v Madridu se konala premiéra Turandot v režii Roberta Wilsona 30. 11. 2018. Operu hudebně nastudoval italský dirigent Nicola Luisotti. Po Pucciniho Madama Butterfly se jednalo ve Wilsonově repertoáru o druhé skladatelovo dílo. Čínské prostředí libreta s pohádkovým příběhem, které napsali Giuseppe Adami a Renato Simoni podle stejnojmenné divadelní hry Carla Gozziho, bylo režisérovi z tvůrčího pohledu blízké, neboť do svého vyjadřovacího divadelního slovníku pohybů a gest zakomponoval prvky a herecké techniky inspirované asijskou divadelní kulturou.
V loňské sezoně se ovšem objevila na konkurenční španělské scéně rovněž nová inscenace Pucciniho opery Turandot v Gran Teatre del Liceu v Barceloně, kde v prestižním divadle debutoval katalánský režisér Franc Aleu (*1966), držitel Národní kulturní ceny v audiovizuální tvorbě, spolupracovník světově proslulé španělské společnosti La Fura dels Baus. Recenze záznamu z představení, které hudebně nastudoval Josep Pons, bude zařazena do nadcházejícího vydání časopisu Hudební rozhledy č. 9/2020. Titulní role se v obou španělských produkcích zhostila švédská dramatická sopranistka Irene Theorin.
Poslední Pucciniho opera komponovaná v letech 1921–1924 na pomezí období pozdního romantismu a moderny je prodchnuta silným vlivem směsi západního a orientálního umění. Vedle typických prvků velké výpravné opery se státně politickým pozadím navzdory pohádkovému charakteru ponechal Giacomo Puccini značný prostor i pro navození a rozvíjení lyrické atmosféry. Po smrti skladatele dílo dokončil jeho žák Franco Alfano, jenž vycházel z komponistových poznámek a skic. Opera o třech jednáních a pěti obrazech žánru dramma lirico měla světovou premiéru 25. 4. 1926 v milánské La Scale, v Královském divadle v Madridu byla poprvé nastudována 14. 2. 1998. Ačkoliv je opera uváděna na zahraničních scénách i v novější finální verzi od skladatele Luciana Beria z roku 2001, Nicola Luisotti se s Robertem Wilsonem přiklonili se svým týmem k Pucciniho kompozici dokončené Frankem Alfanem.
Opeře Turandot vtiskl režisér, scénograf a světelný designér Robert Wilson expresivně výraznou koncepci s čistou divadelní estetikou, která se vyznačovala specifickou celistvostí. Drama o krutosti, lásce a smrti rozehrál s barevnou symbolikou ve svém typickém pojetí s užitím principů minimalismu a formalismu. Příběh o kruté a chladné čínské princezně Turandot, která v Pekingu klade svým nápadníkům hádanky, za jejichž nerozluštění je čeká smrt, ponořil do dominantní jevištní abstraktnosti s minimem rekvizit a scénografických prvků. S důrazem na detailně promyšlený proměnlivý světelný design, honosné a expresivní kostýmy, které navrhl Jacques Reynaud, vytvořil Robert Wilson magicky sofistikovanou inscenaci. Turandot zpívala Irene Theorin, která princezně sebejistě vtiskla vznešenost i sílu vnitřního dilematu provázeného odtažitostí, mocenskou rozvahou a vášní. Hlas prodchnula dramatickým projevem a detailněji rozehrála mimiku. Španělská sopranistka Yolanda Auyanet v roli Liù působila pokorně, postavu otrokyně trpící neopětovanou láskou ke Kalafovi obdařila silným niterným dramatismem.
Prince Kalafa, jenž rozluští hádanky a získá si srdce princezny Turandot, zpíval americký tenorista Gregory Kunde. Role muže zmítaného láskou, neústupností a odhodláním se zhostil výtečně. Císař Číny, stárnoucí Altoum v podání argentinského tenoristy Raúla Giméneze, působil v majestátní roli přesvědčivě navzdory až magickému přesahu inscenačního pojetí. Roli Timura, sesazeného krále Tatarů a otce Kalafa, obohatil italský basista Andrea Mastroni vřelostí a výbornou pěveckou technikou. Španělský barytonista Gerardo Bullón zpíval Mandarina hlasově zastřeně. Ministry císaře Altouma, Pinga, Panga a Ponga, ztvárnili španělští pěvci mimořádně skvěle. Barytonista Joan Martín-Royo, tenorista Vicenç Esteve a tenorista z Kanárských ostrovů Juan Antonio Sanabria rozehráli své party se strhující groteskou.
Sbor Královského divadla připravil skvěle sbormistr Andrès Máspero. JORCAM dětský sbor, vedený sbormistryní Annou González, zpíval i s velkým sborem divadla v odstíněných barevných vrstvách a s intenzitou prožitku.
Dirigent Nicola Luisotti řídil Orchestr Královského divadla s porozuměním, v širší škále dynamiky s logickými tematickými vrcholy. Pro lyriku i drama měl orchestr velké pochopení.

Madrid, Teatro Real – Giacomo Puccini: Turandot. Dirigent Nicola Luisotti, režie, scéna a světelný design Robert Wilson, kostýmy Jacques Reynaud, sbormistři Andrès Máspero, Anna González. Záznam z představení 16. a 20. 12. 2018 byl dostupný na France Télévisions od 24. 12. 2019 do 29. 6. 2020.

Nahoru | Obsah