Hudební Rozhledy

Dvakrát Jazz Dock Orchestra

Vladimír Říha | 09/20 |Horizont

Jazz Dock Orchestra Foto © archiv Jazz Dock – J

Nedávno jsme zde zmiňovali po otevření některých hudebních klubů po dlouhé odmlce z důvodů koronaviru i objevnou činnost v Praze známého klubu Jazz Dock na smíchovském břehu Vltavy. Tam byl pro mnohé objevem výkon kapely Jazz Dock Orchestra (JDO), která je v klubu doma a dosud hraje jen v něm. Mezitím tu kapela odehrála další dva vynikající koncerty, které zde chceme podrobněji zmínit.

Prvním z nich, 20. 7., to byl v cyklu pravidelných koncertů program Jazz Dock Orchestra plays Duke Ellington a před nabitým sálem opět JDO předložil posluchačům mistrovskou ukázku velkokapelového jazzu. Leader a saxofonista orchestru Andy Schofield (Brit žijící a působící v Praze) tentokrát vybral ukázky ze dvou velkých suit Dukea Ellingtona z 50 let. Pro první část večera známou shakespearovskou Such Sweet Thunder a pro druhou Newport suite, jejichž provedení, prošpikované mistrovskými sóly všech členů bandu, připravilo publiku neobyčejný zážitek. Je s podivem, jak Schofield vede decentně převážně mladé muzikanty, které známe z menších pražských či i mimopražských souborů, k velkokapelovému jazzu, k souhře skupin a díky výborné rytmice i ke šlapajícímu „pohybu“ vpřed. O to se stará i druhý oficiálně vedený vedoucí kapely, který však zatím kapelu neřídí, ale hraje v pozounové sekci – Jan Jirucha, téměř otcovsky přezdívaný leadrem Schofieldem jen „džej džej“ (JJ).
Další část seznamování s bigbandovskou klasikou, kterou zřejmě ordinuje bandu úmyslně Schofield, podstoupili spolu i návštěvníci dalšího večera 10. 8., kdy program nesl název JDO plays Miles Davis and Gils Evans Porgy and Bess. Myšleno je samozřejmě opět legendární album z roku 1957, ve kterém Miles Davis se svým souborem hrál v aranžích další legendy Gila Evanse témata z Gershwinovy jazzové opery Porgy a Bess. Tehdejší spolupráce obou legend (Davis a Evans) vstoupila do dějin jazzu a pokračovala později dalšími projekty (Sketches of Spain). Je jen škoda, že albu byla věnována jen první půlka programu, po pauze došlo na vlastní skladby Schofielda a Jiruchy a končilo se přídavkem Moaning od Charlieho Minguse. Což určitě nebylo od věci a mělo dokázat i novou práci kapely, ale pro návštěvníky, kteří přišli na původní název večera, to nebylo tak korektní. Musíme ale přiznat, že kapela se, tentokrát dokonce s Jiřím Levíčkem u piana, těžkému programu i vedení Schofielda (ten dokonce občas předstoupil před orchestr ze svého místa v saxofonové sekci, aby na těsném prostoru kapelu řídil) podřídila velice dobře a souzvuk byl opět dokonalý. Výborní byli obzvláště trumpetisté, kteří v první části dostali zabrat (Török, Harmáček, Hloucal), dále basista Tomáš Baroš a bicista Daniel Šoltis, ti spolu se jmenovaným Levíčkem tvořili rytmickou sekci. Další koncert kapely je naplánován na 21. září.

Nahoru | Obsah