Hudební Rozhledy

Narozeninová oslava agentury Nachtigall Artists

Jaroslav Someš | 10/20 |Události

Simona Šaturová

Agentura Nachtigall Artists se za dvacet let své existence stala významnou součástí našeho hudebního života. Jejím prostřednictvím jsme za tu dobu měli možnost uvítat širokou plejádu světových operních hvězd, jen namátkou Annu Netrebko, Joyce DiDonato, Juana Diega Flóreze, Erwina Schrotta, Bryna Terfela a desítky dalších. Ti všichni dnes zásluhou Nachtigall Artists mají Prahu zapsánu ve svých itinerářích a mnozí z nich se sem opakovaně a rádi vracejí. Čeští milovníci opery tak už nemusejí za recitály těchto velkých jmen putovat po Evropě. A nejen to. Agentura pozorně sleduje mezinárodní hudební sféru, takže v řadě případů našemu publiku představila nadějné pěvce už na počátku kariéry a jejich pozdější úspěchy dobrý odhad výběru potvrdily. Aktivity Nachtigall Artists mají ovšem ještě svou druhou část, a tou je péče o domácí operní umělce. Jak o ty, kteří si již vydobyli zahraniční renomé, tak o mladé, nastupující, kteří záštitu potřebují dvojnásobně. Právě jim agentura vydatně pomáhá otevírat cestu na divadelní prkna i koncertní pódia.

Své dvacáté narozeniny se agentura rozhodla spojit s oslavou životního jubilea své zakladatelky Aleny Kunertové, a to velkým koncertem s názvem Noc operních hvězd, uspořádaným 31. 8. ve Smetanově síni Obecního domu v Praze. „Gratulanty“ se stalo pět našich pěvců, jejichž jména už dnes září nejen na domácím operním nebi a s nimiž agentura trvale spolupracuje – sopranistky Zuzana Marková a Simona Šaturová, tenoristé Pavel Černoch a Petr Nekoranec a barytonista Boris Prýgl. Program rovněž odpovídal oslavě, byl sestaven zejména ze známých operních hitů. U publika jsou to čísla oblíbená, ale na pěvce vesměs kladou velké technické nároky. Na této úrovni už celý večer začal – zahájila jej Květinová árie dona Josého z Bizetovy Carmen, v níž Pavel Černoch poprvé předvedl charakteristickou barvu svého hlasu, jeho plnost a vyrovnané tvoření tónů. Své další sólové číslo v průběhu večera, Cavaradossiho árii „E lucevan le stelle“ z Pucciniho Tosky, posílil i výrazově; vzpomínky malíře odsouzeného k smrti nepojímá jako rezignaci, ale jako výbuch milostné vášně. Vstupním číslem Zuzany Markové byla Šperková árie Markétky z Gounodova Fausta. Marková si publikum doslova podmanila lehkostí svých koloratur, které se nesly prostorem a zářily jako klenoty, jimiž je Markétka okouzlena. Sólově se Zuzana Marková vrátila na pódium ještě v závěrečném bloku z Pucciniho Bohémy, a to v árii Mimi „Mi chiamano Mimi“, přednesené s dojemnou prostotou. Za jeden z prubířských kamenů koloraturních sopranistek je považována cavatina „O luce di quest’anima“ titulní hrdinky Donizettiho opery Linda di Chamounix. Simona Šaturová všechny její nástrahy, závratné tempo i „výškové rozdíly“, zvládla s absolutní suverenitou a navíc s velkým osobním šarmem. Ten uplatnila také ve výrazově dokonale odstiňovaném valčíku Musetty („Quando m’en vo’“) z Pucciniho Bohémy. Velké ovace zaslouženě sklidil Boris Prýgl za modlitbu Valentina („Avant de quitter ces lieux“) z Gounodova Fausta; upoutal nejen sytostí svého basbarytonu, krásným legátem a dokonalou srozumitelností zpívaného slova, ale také vroucností, kterou do svého zpěvu vložil. Petr Nekoranec je jednou z nejvýraznějších tváří agentury Nachtigall Artists. Na jubilejním koncertu nejprve sólově připomněl svůj nedávný úspěšný projekt, nahrávku árií z francouzských oper – přednesl vyznání „Ah! Léve-toi soleil!“ z Gounodova Romea a Julie. Závěrečný blok z Bohémy zahájil árií Rodolfa „Che gelida manina“.
Ukázky z tohoto Pucciniho díla byly zvláštní pozorností oslavenkyni, paní Aleně Kunertové, protože právě Bohéma je její nejoblíbenější operou. Celkem zaznělo pět čísel, tři už zmiňované árie (Rodolfa, Mimi a Musetty) a dva duety. V dvojzpěvu Mimi a Rodolfa „O soave fanciulla“ vystřídal v tenorovém partu po boku Zuzany Markové Petra Nekorance Pavel Černoch a prokázal, že pro pucciniovský repertoár je jeho hlas přece jen disponovanější. Duet Rodolfa a Marcella „O Mimi, tu più non torni“ se samostatně často neuvádí, ale v procítěném podání Pavla Černocha a Borise Prýgla se proměnil v působivý zážitek. Dvojzpěvům se ten večer vůbec dařilo; ať to byla souhra a souznění Petra Nekorance a Borise Prýgla v setkání Nadira a Zurgy „Au fond du Temple Saint“ z Bizetových Lovců perel, milostná scéna Violetty a Alfréda „Un di felice, eterea“ z Verdiho La traviaty v provedení Zuzany Markové a Pavla Černocha anebo duet Noriny a Ernesta „Tornami a dir che m’ami“ z Donizettiho Dona Pasquala. Zásluhou Simony Šaturové a Petra Nekorance se stal jedním z nejkrásnějších čísel večera. Hlasy obou spolu dokonale ladily a Nekoranec opětovně předvedl, proč je jeho světlý, lehký tenor tak mezinárodně uznávaný právě v oboru bel canta.
Na závěr všech pět pěvců spojilo své síly a paní Aleně Kunertové zazpívali árii Su-Čonga z Lehárovy operety Země úsměvů „Dein ist mein ganzes Herz“, což vzhledem k následujícím gratulacím a ovacím mělo i symbolický význam. Došlo také na přídavky, dámský (Gastaldonova Musica proibita), pánský (di Capuovo „O, sole mio“) a kolektivní (de Curtisovo „Non ti scordar di me“). Pěvce doprovázel Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK, který také patří ke stálým spolupracovníkům agentury Nachtigall Artists. Spolehlivou rukou ho vedl Giacomo Sagripanti, mladý Ital, který už dnes ve své generaci patří mezi vyhledávané evropské dirigenty. Řídil orchestr s citem pro zpívané slovo a jak s hráči, tak s pěvci si zjevně dobře rozuměl. Navzdory všem krizovým opatřením tak slavnostní koncert odezněl v důstojné a zároveň srdečné atmosféře.

Nahoru | Obsah