Hudební Rozhledy

Inaugurace v FOK

Vojtěch Mojžíš | 11/20 |Festivaly, koncerty

Tomáš Brauner poprvé před Pražskými symfoniky v roli šéfdirigenta

Za přísných zdravotně bezpečnostních opatření se na zahajovacím koncertě 86. sezony Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK ve dnech 16. - 17. 9. 2020 ve Smetanově síni Obecního domu v Praze uskutečnila inaugurace nového šéfdirigenta. Stal se jím Tomáš Brauner, ročník 1987, odchovanec Hudební fakulty pražské HAMU. Absolvoval ji v roce 2005, tedy jen před 15 lety. Od té doby však již dosáhl značných úspěchů a získal cenné zkušenosti z práce s orchestrálními tělesy po celé Evropě, početná jsou jeho zdařilá nastudování operních opusů.

Nyní byl tedy právem postaven před naše přední orchestrální těleso. V programu zazněl nejprve Pražský karneval Bedřicha Smetany, následoval Trojkoncert pro klavír, housle, violoncello a orchestr C dur Ludwiga van Beethovena, večer byl završen provedením 1. symfonie Bohuslava Martinů.
Smetanův Pražský karneval je dílo z poslední tvůrčí etapy již vážně nemocného skladatele, vzdor tomu je dokladem jasné vize a tvůrčí energie, směřující k novým obzorům hudby. Volba právě tohoto opusu má v sobě nepochybně skrytu paralelní symboliku. Nelze si zde neuvědomit souběh okolností boje se zákeřnou nemocí a potřeby silné vůle a houževnatosti při jejím překonávání. Svoje přednosti dirigent prokázal promyšleným modelováním nezvykle složité vnitřní struktury díla. Orchestrálnímu zvuku by však jistě slušel větší důraz na smyčcovou skupinu.
Sólové party Beethovenova trojkoncertu byly svěřeny Triu Maisky, složenému ze slavného otce, violoncellisty, a jeho dvou dětí. Dominantní roli v interpretačním uchopení díla sehrál violoncellista Mischa Maisky. Oprávněně, neboť tak je jeho part napsán. Vzdor tomu však byla škoda, že oba dva mladší sólisté zůstali příliš v pozadí. Houslista Sascha Maisky hrál příliš subtilním tónem a ani pianistce Lily Maisky se nedařilo dostatečně rozeznít její nástroj. Trio jako celek nicméně hrálo skvěle (intonace, souhra, výraz), což potvrdilo i v komorním přídavku, již bez orchestru: umělci oduševněle přednesli Adagio z Beethovenova klavírního tria.
Ústředním bodem inaugurace bylo nesporně provedení sebejisté 1. symfonie Bohuslava Martinů. Orchestr k němu nastoupil v neobyčejně velkém obsazení. Na rozdíl od Beethovena, kde se galantně držel zpátky, právě zde, v hutném zvuku a na velkých plochách Martinů partitury, se Tomáš Brauner mohl „v plné síle“ představit svému publiku. Jistě není dobré příliš předjímat, ale možná, že i zde, na inauguračním koncertě, v rovině interpretační, jsme byli také svědky jisté paralely, tentokrát nástupu nového šéfa s grandiózním nástupem symfonismu Bohuslava Marinů.
Auditorium nemohlo být zcela naplněno, byli v něm převážně jen ti skutečně věrní domácí, tedy žádní cizí turisté. Jak v sále, tak i v předsálí muselo být respektováno rozdělení do dvou oddělených sektorů. O to výmluvnější byl spontánní potlesk na závěr večera.

Nahoru | Obsah