Hudební Rozhledy

Dostaveníčko u kláves - Svět klavírů Vyškov

Jakub Zahradník | 11/20 |Svět hudebních nástrojů

Kdo čte má vyprávění, setkal se již několikrát s názvem Svět klavírů Vyškov. Mezi znalci se tato neobyčejná soukromá sbírka stala již dávno pojmem. Měli jsme mít v této „Mekce pian“ na podzim třídenní zasedání s Kruhem klavírníků a varhanářů. Byl připravený celý sofistikovaný program… Klavírnický a cembalářský seminář a přednáška o harmoniích, pokračování panelové diskuse o varhanářství… na místo již byla dovezena cembala od Víta Bébara, dohodnut byl výjezd k novostavbě varhan od pana Stavinohy, další do muzea akordeonů v Litovli a navrch návštěva význačné varhanářské dílny Dlabal – Mettler. Měla se pokřtít nová kniha od doktora Koukala, ba dokonce jsme měli domluvené i přivezení unikátního nástroje Una corda od stavitele Davida Klavinse z Budapešti! Jenže. Nejprve bylo uzavřeno Maďarsko, potom odmítli přijet někteří přednášející z obavy před covidem, a nakonec ten zatrolený virus tomu všemu zatnul tipec. Akce se překládá na lepší časy. Svět klavírů ve Vyškově ovšem stojí a funguje i bez naší účasti, připravený šířit osvětu. A tak jsem si řekl, že bych mu mohl věnovat celé dnešní Dostaveníčko. Navnadit čtenáře Hudebních rozhledů a ponouknout je k návštěvě Vyškova.

Jistě uznáte, že pořídit si sbírku historických klavírů je čin skoro nevídaný. Nahodile jsem se dočetl o dalších. Třeba ve Francii, v Saint-Pierre-des-Corps na předměstí Tours, jistý profesor hudby za 50 let nashromáždil 150 pian, z nichž pět bylo zařazeno mezi historické památky. Jiná soukromá sbírka je například The Schureck Collection v Austrálii, kde všechny exponáty jsou „hratelné“ a konají se na ně koncerty. Samozřejmě ve světě existuje bezpočet muzeí i různých expozic, kde najdete obrovské množství historických klávesových nástrojů, ale to je přece jen trochu něco jiného. V muzeu si nástroje prohlížíte pouze očima, nepřipadá v úvahu se jich jen dotknout. Valná část se jich nechává záměrně v nehratelném stavu, v torzech, neboť každým zásahem, opravou, se vzdalujeme původnosti, a nejvíce jich muzea mají ukryta v nepřístupných depozitářích. Proto jsem položil hned na počátek majiteli sbírky, člověku pozitivního ducha, panu Jiřímu Berčíkovi, otázku, kde se vzal popud sbírat piana, uvádět je do hratelného stavu a neschovávat si je pro badatele v bílých rukavicích a předložit je veřejnosti…
Naše rodina často trávila večery u klavíru, obě děti celkem pěkně hrály a občas jsem si vzal i staré housle ze skříně, to ještě když byly děti hodně malé. Když dospěly a odešly z domu, tak nám bylo po těch večerech smutno, a tak jsem si řekl, že se na stará kolena na klavír naučím (což se bohužel nestalo). A tak jsem si koupil staré pianino z počátku 20. století v neoklasicistním slohu. Při pokusu něco na nástroji opravit jsem byl překvapen, že je to vlastně moderní nástroj prakticky shodný se současnými. Opravil mi ho klavírník Petr Bušo od Uherského Brodu, který se později postaral i o několik dalších. No a byl to právě on, když viděl můj zájem o historii klavíru, kdo mě upozornil na to, že se někde prodává stolový klavír. Tehdy jsem ještě nevěděl, co to je, a myslel jsem si, že je to rarita, snad jediná na světě. No, a tak jsme ho s manželkou koupili – překrásný stolový klavír. Koupili jsme ho od studenta dějin hudby v Brémách. Chlapec viděl naše nadšení, tak nám postupně nabídl ještě další dvě – tři stolová piana a dvě historická vzpřímená křídla. Manželka byla uchvácena krásou skříní v různých slozích a já zase vývojem mechaniky. Říkali jsme si, že někteří lidé sbírají starý nábytek, a ten náš k tomu ještě hraje. No a tady asi vznikla má vášeň: Obdivoval jsem hlavně preciznost mechanik, jak se postupně vyvíjely až k dnešním dnům. Rovněž mě nadchlo, když jsem si uvědomil, jaký význam měl klavír v době, kdy lidé slyšeli hudbu jen v kostele, v divadle a v hospodě na tancovačkách. Mladí si dnes nedokáží ani představit takový život, když si v telefonu nosí hudbu stále s sebou. A tak jsem začal systematicky přemýšlet a tvořit sbírku, která by měla vypovídací schopnost o tom, jak se klavír zrodil. Nástroje jsme kupovali převážně v Německu, Rakousku, v Anglii, něco v Itálii, něco v Polsku. Z těchto zemí nebyl žádný problém s dovozem. Pouze jeden nástroj je z Ameriky a jeden ze Švýcarska, ty mi opatřil renomovaný obchodník z Mnichova.

  • A nastaly jistě problémy. Co jste potom musel řešit?
    Byla k dispozici místnost v domě po babičce, ve které dříve měla naše firma sklad. Firmu jsem prodal a tento sklad jsem před odchodem do důchodu upravil a rozloučil se zde se svými spolupracovníky – samozřejmě za doprovodu klavíru… A teprve tehdy, když se nám už nástroje do této – dnes koncertní – místnosti nevešly, musel jsem do dvora přistavět další. Od počátku jsem předpokládal, že sbírka bude pro veřejnost, aby měli hudbymilovní lidé možnost slyšet, jak staré nástroje hrají, znějí, jakou mají duši, a aby si ten, kdo má odvahu, mohl i zahrát. Některé nástroje byly koupeny v hratelném stavu, jiné postupně opraveny, některé na opravu ještě čekají. Několik z nich, těch z konce 19. století, mi opravil Petr Bušo, ale na historické nástroje už si netroufá, neboť s nimi nemá dostatek zkušeností. Bohužel tento přístup neměl jiný klavírník z Hradce Králové, který mi dva stolové klavíry zničil. Pokusil se to aspoň napravit tím, že přivedl restaurátora Jana Bečičku, který mi v současné době restauruje již druhý nástroj. Mechanické a pneumatické klavíry mi opravil Ivo Roháč z Olomouce a Daniel Heil z Brackenheimu v Německu, který patří mezi špičkové restaurátory v oboru reprodukčních klavírů v Evropě. Nejrozsáhlejší škodu ovšem napáchali klavírníci z Hradce Králové na čtyřech nástrojích. Největší prohřešek – to je slabé slovo – bylo vyštípání resonančních desek, žeber, kobylky a količníku, a to bez jakékoliv dokumentace. U jednoho klavíru byla zase „opravena“ a nenávratně poškozena mechanika dalším všeumělem a na slovo vzatým „odborníkem na mechaniky“ ze severu Čech... Takže vynikající restaurátor Jan Bečička měl velké problémy, aby dotyčné nástroje vůbec zachránil. Bohužel i v Německu jsem byl zklamán. Byl mi doporučen údajně vynikající restaurátor na historická křídla, a výsledek byl žalostný.
  • Vaše sbírka dělá radost vám, ale podělil jste se o ni i s veřejností. Máte snahu podchytit celý vývoj klavíru. Půjde to tedy i dál, do budoucnosti?
    Už když jsem začal tu sbírku vytvářet se snahou o zobrazení vývoje klavíru od prvních strunných nástrojů monochordu a polychordu, tak jsem se těšil, že se budu sám učit a své znalosti předávat studentům a žákům, kteří mají o hudbu, a především o klavíry, zájem.
    Začíná se klavichordem z 16. století a končí reprodukčními klavíry, což byl opravdu neuvěřitelný vrchol techniky počátku 20. století. Do budoucnosti se už ale vrhat nebudu. Spíše bych rád stávající sbírku doplnil ještě zajímavými exponáty z hluboké minulosti, ale to se mi, obávám se, už asi nepodaří. No a budoucnost celého „muzea“ je tak trochu ve hvězdách. Děti (i vnoučata) mají pro piana sice pochopení a jsou vždy nadšeny, když přijedou do Vyškova, ale sbírka opravdu vyžaduje čas a prostředky, a to je velká potíž. Náš Svět klavírů byl otevřen v lednu 2014 za účasti zástupců města, v současné době však Vyškov řeší důležitější projekty.
  • Jak je sbírka členěna?
    Pokusil jsem se ji pro názornost rozčlenit podle vývoje tzv. vídeňské a anglické mechaniky. Mimochodem obě vznikly v Německu a ta současná anglická dvojrepetiční nevznikla v Anglii, nýbrž ve Francii. Takže s tím názvoslovím je to trochu zamotané.
    Ve vídeňské řadě můžeme vidět tu nejjednodušší vymršťovací mechaniku, dále Steinovu s vypouštěčem, potom nástroje doplněné o chytače kladívek, které jsou už z Mozartovy a Beethovenovy doby. Původní piana jsou nejprve rovnostrunná, postupně vybavená kovanými vzpěrami zajišťujícími stabilitu ladění stále zvyšujícího se tahu strun. Pozdější jsou křížostrunná a místo vzpěr se objevuje rám z šedé litiny.
    Anglická řada začíná nejjednodušší tzv. Zumpeho mechanikou někdy nazývanou simpleaction, další nástroj už se chlubí mechanikou doubleaction. U křídel samozřejmě potom přibývá vypouštěč a chytač, tak jako u vídeňské řady. Další tři křídla reprezentují pokusy o repetici (Blüthner, Érard, Bechstein).
    Mezi vzpřímenými nástroji najdeme vídeňskou mechaniku, mechaniku anglickou upravenou pro svislý nástroj, i takzvanou berlínskou u nástroje ve tvaru lyry. Nástroj značné hodnoty je určitě původní pianino Roberta Wornuma. Další dvě historická pianina představuje Papeho konzolový klavír a Mercierův „Hundhaus“ klavír. Zajímavostí je i Ehrbahrovo pianino s dusítky umístěnými za strunami, což byl jeden z pokusů mezi horními a spodními dusíky. Další samostatná řada exponátů jsou mechanické nebo pneumatické nástroje. První z nich je s dřevěným válcem, který nese sedm melodií, další už na papírové pásy s dírami a mechanickým odečtem přes čtecí lištu, následuje převratný vynález pianoly a potom pianina s vestavěnou pneumatikou – takzvané fonoly. Vrcholem jsou pak reprodukční klavíry, které z papírového záznamu odečítají hru tak komplexně, že můžeme říci, že zprostředkovávají autentické nahrávky klavíristů z počátku 20. století. Výměnných médií do těchto nástrojů mám dost, pořádám dokonce samostatné koncerty, kde můžete tyto dávno nežijící klavíristy slyšet fyzicky hrát s jejich kompletním výrazem – dynamikou, agogikou, i drobnými chybami. Klávesy se při hře samy stiskávají, je to opravdový zážitek. Koncepce koncertů u nás je spjata s počátkem sbírky. Při otevření nám přišli zahrát žáci místní základní umělecké školy a postupně jsme rozšířili naše účinkující o studenty olomoucké konzervatoře a o koncerty profesorů a učitelů hudebních škol. Občas se u nás objeví nějaký amatérský muzikant, který si rád zahraje před vděčným publikem. Jak účinkující, tak naši hosté jsou vždy nadšeni příjemnou atmosférou, která u nás panuje. Koncerty velkých jmen se u nás nekonají. Na to je Vyškov malé město a Svět klavírů má příliš malé a neatraktivní prostory. Bohužel, na nákup zámku už mi nezbyly prostředky…

    Shrňme si nyní, co ve sbírce můžeme nalézt:

    STOLOVÉ KLAVÍRY A VÝVOJ VYMRŠŤOVACÍ (VÍDEŇSKÉ) MECHANIKY
    Ubaldo, 1798
    Hölling & Spangenberg, cca 1858
    Kulmbach, cca 1820
    Carl Toeflling, cca 1920
    Jahn, cca 1930
    Knam, cca 1945

    STOLOVÉ KLAVÍRY A NÁRAZOVÁ (ANGLICKÁ) MECHANIKA
    Jakobus Ball, 1790
    Astor, 1795
    Stodart, cca 1795
    Longman, 1800
    Clementi, 1805
    Érard, cca 1817
    Pape, cca 1824
    Collard & Collard, cca 1838–40
    C. F. J. Meggenhofen, cca 1850
    Schiedmayer & Söhne, cca 1870
    August Hoffman, cca 1870
    Norberg Gustaf, cca 1870
    Steinway & Sons, cca 1860
    Steinway & Sons, cca 1869

    VZPŘÍMENÁ KŘÍDLA A PIANINA
    skříňové kabinetní křídlo Cooper, cca 1830
    Henry Thomas Smart, 1830
    kabinetní křídlo Irmler, 1825–1830
    lyrové piano Schleip, cca 1825
    pianino Robert Wornum, cca 1830
    konzolové piano Jean Henri Pape, cca 1840
    Hundhauspiano Sébastien Mercier, cca 1855
    pianino Rosenkranz, cca 1860
    pianino Friedrich Ehrbar, 1870
    pianino PETROF, cca 1888
    koncertní pianino Irmler, 1901
    pianino Aurand Wirth, rok neuveden
    Jean Reuter, 1907

    KŘÍDLA S NÁRAZOVOU (ANGLICKOU) MECHANIKOU
    Stodart, 1795
    Érard, 1841
    Stöcker – technická rarita – horní mechanika, cca 1845
    Broadwood, cca 1851
    symetrické (tzv. zvonové) koncertní křídlo Blüthner, 1867
    C. Bechstein, 1876
    Steinway & Sons, 1920

    KŘÍDLA S VYMRŠŤOVACÍ (VÍDEŇSKOU) MECHANIKOU
    Andrea Ligi, cca 1800–1820
    Johann Götting, cca 1825
    Schmidt Karoly, cca 1835
    Streicher, 1864
    ANT. PETROF, cca 1865–1870
    Hájek, cca 1875
    J. PETROF, cca 1880

    MECHANICKÁ PIANA
    František Jebavý, pianino, válec s hřeby, cca 1898
    Goldschmeding-Hupfeld, pianino, papírové svitky, mechanický odečet, cca 1898
    Aeolian Pianola, pneumatický představec, cca 1900
    Grotrian Hupfeld Phonola, pohon pedály, cca 1905
    Dienst Piano Mezon, elektrický pohon, cca 1905
    Förster Hupfeld Phonoliszt, el. pohon, cca 1908

    REPRODUKČNÍ KLAVÍRY (VRCHOLNÝ STUPEŇ MECHANICKÝCH PIAN)
    Feurich Duca, pianino, elektropohon v klavíru, systém Philips Duca, 1912
    Ibach-Welte T100 křídlo, křídlo, elektropohon mimo nástroj, systém Welte, 1924
    Schiedmayer & Söhne Tri-Phonola, křídlo, vnější elektropohon, systém Hupfeld, 1929
    Bösendorfer Ampico, křídlo, elektropohon uvnitř, systém Ampico USA, 1928

    JINÉ TYPY KLÁVESOVÝCH NÁSTROJŮ A KURIOZITY
    vázaný klavichord pravděpodobně z dílny bří Kunců, východní Čechy, pol. 19. století
    replika virginalu – Cornelis Bom, cca 2003
    dvoumanuálové cembalo – pravděpodobně Wolfgang Zuckermann, 1980, dle předlohy cca 1650
    cestovní klavír – 19. století
    sekretář s klavichordem z 18. století
    šicí stolek s klavírem z 18. století
    harmonium John Malcolm z konce 19. století

    Nahoru | Obsah