Hudební Rozhledy

Pucciniho slavnostní Bohéma

Markéta Jůzová | 01/21 |Zahraničí

Valonská královská opera (Opéra Royal de Wallonie) v Lutychu slaví v letošní sezoně 200. výročí od slavnostního otevření divadla. Její generální a umělecký ředitel Stefano Mazzonis di Pralafera k jubileu obnovil starší koprodukci z roku 2016 své belgické operní scény a Izraelské opery v Tel Avivu a na historickém jevišti nechal opět rozehrát Pucciniho Bohému, na níž se podílel i jako režisér.

S ohledem na restriktivní opatření Belgického království, související s koronavirovou pandemií ve světě, bylo hlediště na obnovené premiéře v Lutychu 20. 9. 2020 obsazeno jen z šedesáti procent a návštěvníci museli mít na obličeji ochranné roušky. Operu hudebně nastudoval renomovaný francouzský dirigent Frédéric Chaslin, který ve Valonské opeře debutoval. Představení 2. 10. 2020 přenášela živě France Télévisions.

Stefano Mazzonis di Pralafera se s dirigentem Frédéricem Chaslinem dohodl na volbě redukované orchestrální verze, kterou publikoval Gerardo Colella u Ricordi Editions. Skladatel si naštěstí za svého života přál, aby byla Bohéma uváděna i v menších divadlech, a tak vytvořil i její orchestrální verzi jen pro 25 hudebníků. A tentokrát jeho menší verze vyhovovala aktuálním zdravotním požadavkům, kdy hudebníci hráli v orchestřišti ve větších rozestupech.

Giacomo Puccini zkomponoval tuto lyrickou operu o čtyřech dějstvích v roce 1895, přičemž inspirací se mu stala úspěšná kniha Obrazy ze života bohémy pařížského malíře a spisovatele Henryho Murgera. Libreto v italštině napsali Luigi Illica a Giuseppe Giacosa. Premiéra se uskutečnila 1. 2. 1896 v Teatro Regio v Turíně pod taktovkou Artura Toscaniniho a po letech se proslavila na operních jevištích v mnoha zemích světa. Příběh opery zachycuje život chudých umělců kolem roku 1830 v Paříži. Režisér společně s týmem, ve kterém byl scénograf Carlo Sala a kostýmní výtvarník Fernand Ruiz, situoval děj do období po druhé světové válce. Víceúrovňové scéně s nuzným pokojíkem umělců a malebnou atmosférou ulice před kavárnou s městským životem dominoval osudový vztah vážně nemocné švadlenky Mimi a básníka Rodolfa, které s hloubkou prožitku v dramatických i lyrických scénách ztvárnili hvězdná sopranistka Anghela Gheorghiu a tenorista Stefan Pop, vítěz mezinárodní soutěže Operalia (2010). Gheorghiu ztělesnila roli s úspěchem i v newyorské MET, milánské La Scale či ve Vídeňské státní opeře. Svým barevným krásným hlasem se role zhostila s velkým nasazením. Její rumunský krajan, obdařen aaa repliky hodinek výbornou technikou, dodal své postavě vřelost.

Milostné vzplanutí lehkomyslné Musetty a malíře Marcella zahráli s noblesou sopranistka María Rey-Joly i barytonista Ionut Pascu. Rovněž barytonista Patrick Delcour jejího bohatého nápadníka Alcindora (zpíval i roli Benoîta) rozehrál se šarmem. Vedle jejich skvělých výkonů předvedli velmi dobré interpretace postav barytonista Kamil Ben Hsaïn Lachiri (skladatel Schaunard), tenorista Stefano De Rosa (Parpignol) a basista Ugo Guagliardo (filozof Colline). Kostýmy přesně vystihly charaktery. Sbor Valonské opery (sbormistr Denis Segond) i dětský sbor divadla (sbormistryně Véronique Tollet) zpívaly s citem pro lyrickou operu.

Dirigent Frédéric Chaslin se svými bohatými zkušenostmi ze světových operních scén rozkryl partituru vrstevnatě, v menším složení orchestru nechal pěkně vyniknout sóla a přesně vystihl proměnu atmosféry. Režisér přenosu Stéphane Vérité citlivě snímal nejen detaily a výseče jevištního obrazu, ale i celkový pohled na scénické dění. Diváci průběžně aplaudovali.

Liège, Opéra Royal de Wallonie – Giacomo Puccini: Bohéma. Dirigent Frédéric Chaslin, režie Stefano Mazzonis di Pralafera, scéna Carlo Sala, kostýmy Fernand Ruiz, sbormistr Denis Segond. Přímý přenos představení ze dne 2. 10. 2020 byl dostupný i v archivu France Télévisions.

Nahoru | Obsah