Hudební Rozhledy

Mozartwoche Salzburg 2021: Narozeninová party tentokrát bez diváků

Robert Rytina | 04/21 |Zahraničí

Zleva Luca Pisaroni, Giulia Semenzato, Rolando Villazón a dirigentka Keri-Lynn Wilson © foto archiv Mozartwoche – Wolfgang Lienbacher

V čase, kdy vyjde tento článek, tedy v březnu 2021, si připomeneme jedno opravdu smutné výročí. Bude to právě rok od okamžiku, kdy covidová epidemie přestala být jen obsahem zpráv z Číny a severní Itálie. Tehdy vstoupila naplno i do životů obyvatel zbytku planety, včetně těch našich. Epidemie doslova postavila na hlavu všechny naše dosavadní zvyklosti, takže například s podobou kultury, jak jsme ji vnímali ještě před rokem, jsme se od té doby prakticky nesetkali, a když, tak jen s většími či menšími kompromisy.

Dobrým příkladem této skutečnosti může být například osud tradičních salcburských hudebních festivalů, o jejichž programu a průběhu v Hudebních rozhledech pravidelně informujeme. Osterfestspiele (Velikonoční festival) 2020 byly už kompletně připraveny, ale jarní atak koronaviru jejich konání na poslední chvíli znemožnil. Týž osud následovaly i Pfingstfestspiele (Svatodušní festival), zatímco Salzburger Festspiele (Letní hry) se konaly v srpnových týdnech ve zkrácené podobě, s výrazně pozměněným programem a za přísných bezpečnostních podmínek.

To, co pak následovalo v podzimních a zimních měsících, se dnes považuje za druhou, případně dokonce i třetí vlnu epidemie. Kulturní akce se opět přesunuly ze živého prostoru na obrazovky počítačů a televizorů a nezbývalo než doufat, že s počátkem roku 2021 se snad vše opět vrátí do normálu.

Mezi těmi, kdo se k této myšlence upínali mimořádně naléhavě, byli také organizátoři salcburského festivalu, který jsem ve výše řečeném výčtu neuvedl. Mozartwoche neboli Mozartův týden byl totiž v roce 2020 jediným hudebním svátkem ve městě u řeky Salzach, který proběhl podle plánu a beze změn. Na konci ledna toho roku zkrátka propuknutí celosvětové pandemie ještě nic nenasvědčovalo… Intendant Rolando Villazón tak mohl s úspěchem konstatovat, že druhý ročník festivalu pod jeho vedením dopadl více než úspěšně a hrdě zval diváky na program roku 2021. Vypadal vskutku ambiciózně, a pokud dovolíte, připomenu ho alespoň krátce týmiž slovy, jimiž jsem končil svou loňskou recenzi: „Ve dnech 21.–31. 1. 2021 chystá Rolando Villazón pro Salcburk další ,mexickou jízdu‘, v jejíž nabídce bude tentokrát ještě těžší si vybrat, co si rozhodně nenechat ujít. Posuďte sami: kromě koncertního Dona Giovanniho bude na programu i scénická verze nedokončené Mozartovy opery L’Oca del Cairo v provedení Chamber Orchestra of Europe s dirigentem Robinem Ticciatim a výtečnými mladými sólisty. Koncertně zazní také opera Il re pastore, tentokrát v nastudování Ivora Boltona a Cameraty Salzburg. Dvakrát vystoupí jako dirigent i klavírista s Vídeňskými filharmoniky Daniel Barenboim, v jednom případě ho pak za dirigentským pultem vystřídá Alain Altinoglu, který provede Mozartovu Mši c moll s úctyhodnou pěveckou sestavou: Erin Morley, Karine Deshayes, Javierem Camarenou a Ferrucciem Furlanettem. V dlouhé řadě koncertů se představí další renomovaní zpěváci: Regula Mühlemann, Daniel Behle, Mojca Erdmann, Simon Keenlyside, Mauro Peter, instrumentalisté Mitsuko Uchida, Renaud Capuçon, Robert Levin, Martha Argerich, diri- genti Fabio Biondi, Keri-Lynn Wilson, Ion Marin, Riccardo Minasi a další…“
Jako obvykle jsem také připomněl chystané projekty s účastí českých umělců, jimiž měli být dirigent Václav Luks spolu se soubory Collegium 1704 a Collegium Vocale 1704 a také mezzosopranistka Magdalena Kožená.

S příchodem podzimu už ale začalo být jasné, že epidemiologická situace se opět přiostřila, takže program bude třeba upravit přinejmenším podle vzoru, použitého během letního festivalu. Velké scénické a mnohé symfonické projekty tak byly zrušeny, další části programu redukovány, aby se každý koncert mohl uskutečnit bez přestávky, a na místech konání už se připravovala opatření, snižující počty míst pro diváky v sálech. I tak ale zůstávalo faktem, že vypravit se právě do Salcburku na oslavu Mozartových dvoustých šedesátých pátých narozenin by určitě nebylo bez půvabu. Ve výčtu připravovaných akcí tak například stále ještě figurovala Mše c moll s Vídeňskými filharmoniky a uvedeným obsazením, stejně jako zkrácená verze koncertního uvedení opery Il re pastore, v níž se měl objevit i náš tenorista Petr Nekoranec.

Začátkem ledna ovšem přišly rakouské oficiální úřady s opatřením, které sice dávalo možnosti pořádat kulturní akce pro publikum jistou naději, ale pro Mozartwoche bylo naprosto zničující. Zkrátka a dobře šlo o to, že konání koncertů či divadelních představení bylo za dodržování přísných pravidel od 18. 1. 2021 povoleno, ale neobešlo se bez podstatného háčku. Zmíněné produkce mu- sely končit nejpozději ve dvacet hodin, protože pak už začínal všeobecný zákaz vycházení. Festivalový program, nabitý po celý týden od rána do noci, by tak musel být osekán ještě víc, a to už bylo umělecky i ekonomicky neúnosné. Villazónův tým proto po dvou týdnech horečných jednání nalezl pro festival jedinou možnou podobu. Mozartův týden se zkrátil na pětidenní přehlídku, která byla zájemcům ve dnech 27.–31. 1. přístupná pouze ve virtuální podobě na streamovacích platformách. A jak se ukázalo, bylo to řešení velmi moudré: zhoršující se covidová situace totiž brzy odeslala do říše snů i onu plánovanou možnost navštěvovat odpolední kulturní podniky od 18. ledna…

Že je Mozartwoche skutečně prestižní akcí, se projevilo na podpoře, jíž se přehlídce okamžitě dostalo například ze strany televizních společností ORF a Unitel. Zájemci pak mohli na základě zaplacení poplatku sledovat bohatou festivalovou nabídku na platformě Fidelio: kromě aktuálních deseti koncertů zde byla k dispozici i celá řada dokumentů z festivalového zákulisí, nebo záznamy scénických produkcí T.H.A.M.O.S z roku 2019 nebo Mesiáš z roku 2020 (o obou představeních jsme v minulých letech referovali).

A co že přinesl už třetí ročník festivalu pod vedením Rolanda Villazóna zajímavého? To opravdu nejoriginálnější se vešlo do pouhých devadesáti čtyř vteřin: vynikající klavírista Seong-Jin Cho zahrál v den Mozartových narozenin ve světové premiéře jeho Allegro D dur, KV 626b/16. Nedávno objevená drobná kompozice je skutečným mistrovským dílem – na malé ploše je zde ke slyšení naprosto brilantní rozvinutí ústřední hudební myšlenky, takže lze předpokládat, že „novou Mozartovu skladbu“ určitě čeká další zajímavý koncertní život.

Všechny ostatní koncerty digitální nabídky byly ovšem neméně pozoruhodné a nastavily uměleckou laťku opravdu vysoko. Tedy alespoň ve stručnosti: Mozarteumorchester Salzburg s dirigentkou Keri-Lynn Wilson a sólisty v čele se sopranistkou Giulií Semenzato, tenoristou Rolandem Villazónem a basbarytonistou Lukou Pisaronim vystoupili v programu sestaveném především z Mozartových koncertních i operních árií a duet. Další autorovu symfonickou a vokální tvorbu představil Balthasar-Neumann-Ensemble s dirigentem Thomasem Hengelbrockem a sopranistkou Katharinou Konradi. Komorní Mozartovy skladby zahrála šestice členů Vídeňských filharmoniků. Projekt zvaný „Mozartiade“ obsahoval velký výběr z autorových písní a vystoupili v něm sopranistka Sylvia Schwartz, mezzosopranistka Magdalena Kožená (bez české stopy se tak díky ní nakonec neobešel ani tento ročník festivalu), tenorista Mauro Peter a klavíristka Elena Bashkirova. Komorní podobu mělo i vystoupení kvarteta Quatuor van Kuijk s pianistou Maximilianem Kromerem a program „Dopisy a hudba“, v němž z Mozartovy korespondence předčítala herečka Adele Neuhauser. Hned několik hvězdných sólistů hostil koncert Cameraty Salzburg s dirigentkou Giedrė Šlekytė: slavné Exultate jubilate zazpívala sopranistka Regula Mühlemann a v sólových skladbách zazářili houslista Renaud Capuçon a violista Gérard Caussé. O velké finále letošní netradiční přehlídky se postaral Daniel Barenboim v roli dirigenta i klavíristy. Na prvním koncertu řídil Vídeňské filharmoniky v programu, který obsahoval mimo jiné i Mozartovu Pražskou symfonii a koncertní a operní árie v podání fenomenální mezzosopranistky Cecilie Bartoli (mimochodem též Villazónovy kolegyně ve funkci intendantky jednoho z dalších salcburských festivalů, konkrétně Svatodušního). Ve druhém pak Barenboim přednesl autorovy koncertní skladby pro čtyři ruce spolu s klavíristkou Marthou Argerich.

Věčný optimista Villazón nakonec shrnul Mozartwoche 2021 slovy plnými nadšení a nadějí do budoucna: „Jsem velmi vděčný, že i přes obtížnou situaci pro nás všechny jsme mohli spolu s našimi skvělými umělci uskutečnit tento úžasný festival. Doufám, že jsme Mozartovým fanouškům přinesli velký hudební dárek k jeho narozeninám! I když byla příprava na tento festival něčím zcela jiným než procházkou růžovou zahradou, jsem velmi hrdý, že zejména v této době jsme mohli vyslat do světa zprávu, že Nadace Mozarteum stále umí přinášet radost z hudby jak našemu milovanému publiku, tak celé kulturní veřejnosti. Moje poděkování patří celému týmu za jeho vášnivé odhodlání pro věc a publiku za jeho věrnost festivalu prostřednictvím streamovacích kanálů. Pozitivní zpětná vazba od našich posluchačů ukazuje, jaké nové možnosti jsou nyní festivalům k dispozici, i když se samozřejmě velmi těším, až naše publikum znovu uvidím naživo na Mozartově týdnu 2022.“

K tomu, myslím, není třeba cokoliv dodávat. Program příštího ročníku dosud zveřejněn nebyl, ale nepochybuji o tom, že Mozartwoche 2022 bude určitě stát za návštěvu – a že každému, kdo se k ní odhodlá, už v tom žádný zatracený virus nezabrání.

Nahoru | Obsah