Hudební Rozhledy

Jörg Widmann

Markéta Jůzová | 04/21 |Rozhovory

Jörg Widmann © foto archiv Pražského jara – Marco Borggreve

Významný německý skladatel a klarinetista Jörg Widmann (*1973), držitel řady prestižních ocenění, se stane rezidenčním umělcem 76. ročníku MHF Pražské jaro. Jedná se o jeho pražský debut. V březnu jsme spolu telefonicky hovořili o umělcových hudebních aktivitách, představách a plánech.

Analýza skladby je pro interpretaci zásadní




  • Co pro vás znamená post rezidenčního umělce na letošním MHF Pražské jaro?
    Již v dětství a dospívání mne Praha fascinovala, a proto mne velmi těší, že vystoupím na tomto prestižním festivalu. Praha patří ke světovým metropolím, v jejichž historii cítím silný vliv literatury a hudby. Velmi mám v oblibě Mozartův proslulý Koncert A dur pro klarinet a orchestr, KV 622, a je jistě příjemné si uvědomit, jak pro tohoto skladatele byla Praha významná.

    Jsem rád, že jsem mohl hudbu provozovat na různých místech světa, nedávno např. v Carnegie Hall v New Yorku nebo v Palau de la Música Catalana v Barceloně. Moc se těším na pobyt v Praze, setkání s lidmi a doufám, že se koncerty budou moci konat i s publikem. Pro mne je výjimečné, že v Praze zazní mé skladby, budu hrát na klarinet a měl bych vést mistrovské kurzy. Je mi velkou ctí, že mohu být rezidenčním umělcem Pražského jara.
  • Pokud restriktivní opatření vlády České republiky dovolí, Pražské jaro nabídne zájemcům svůj pestrý naplánovaný program. Situace v zemi je ovšem stále s ohledem na šíření koronaviru neuspokojivá a nabídka prestižní přehlídky bude zřejmě opět po roce v jiné dramaturgické podobě. Převážně online, ve spolupráci s ČT a ČRo a ve verzi streamování...
    Uvidíme, zda se koncerty budou moci konat, pokud situace nebude koncertům přát, budou se muset uskutečnit tak, jak jste naznačila – online v digitální verzi. Rád bych podpořil uvedení komorních i orchestrálních koncertů.
  • MHF Pražské jaro plánovalo v rámci Víkendu komorní hudby v Anežském klášteře vaše koncerty se Schumannovým kvartetem (22. 5.), s klavíristou Denisem Kožuchinem (23. 5.) a mistrovský kurz v Sále Martinů HAMU (30. 5.). S PKF – Prague Philharmonia vystoupíte sólově ve Dvořákově síni Rudolfina (31. 5.). Z vašich kompozic zazní na festivalu Jagdquartett, Fantazie pro sólový klarinet a Jedenáct humoresek. Vybavujete si své inspirace při komponování těchto skladeb?
    Jagdquartett je třetí smyčcový kvartet a při jeho vzniku mne inspirovala hudební forma scherza. Položil jsem si otázku, co scherzo znamenalo v dějinách hudby. Když se podíváme do historie, nebylo vždy komponováno jen v žertovném rázu. Např. v dílech J. Haydna, L. van Beethovena, D. Šostakoviče nebo G. Mahlera mělo i ponuré naladění. Fantazii pro sólový klarinet jsem komponoval, když mi bylo 19 let. Dílo je inspirováno commedií dell'arte a vyjadřovacím jazykem divadla. Jedenáct humoresek je ovlivněno tvorbou R. Schumanna. Humoresky nejsou příliš veselé, ale i vážnější, ovšem s vtipem. Humor je důležitý pro život i hudbu.
  • Na Vysoké hudební škole ve Freiburgu jste vyučoval hru na klarinet, v současnosti vyučujete kompozici na Barenboim-Said Akademie v Berlíně. Na co kladete důraz při výchově hudebníků?
    Samozřejmě, že zvládnutí řemesla hry na nástroj a osvojení si techniky je důležité pro každého hudebníka. Domnívám se však, že nestačí jen znát notový part; interpreti musí také vědět, co v konkrétní skladbě hrají i jiné nástroje – smyčcové, dechové nebo bicí. Moji studenti se musí seznámit s harmonií a instrumentací díla, které studují. Analýza skladby je pro interpretaci zásadní.
    Pokud studenti hrají např. Mozartův Koncert A dur pro klarinet a orchestr, KV 622, měli by znát i skladatelovu operu Don Giovanni a jiná Mozartova geniální díla. Stejně tak by měli mít ponětí o klasicistním divadle. Mladým hudebníkům doporučuji, aby chodili do muzeí na výstavy, zajímali se o architekturu, literaturu a výtvarné umění. Mým poselstvím je, že i jiné druhy umění jsou stejně jako hudba pro život důležité.
  • Vaše hudební činnost se stala i součástí dramaturgie Carnegie Hall v New Yorku. Pro posluchače bývá poslech soudobých děl většinou náročnější. S jakými reakcemi posluchačů jste se v USA setkal?
    Dramaturgie Carnegie Hall koncipovala v různých programech můj portrét, a to nejen v hlavní síni, ale i v dalších koncertních sálech. Koncertoval jsem s proslulými interprety. A nejednalo se jen o koncerty, přednášel jsem také o soudobé hudbě. Publikum skvěle reagovalo a od návštěvníků svých přednášek jsem dostal nadšené dopisy. Zejména mne potěšilo, když mi psali, že nyní mohou hudbě lépe naslouchat. Ve svém výkladu jsem se totiž zaměřil na složité problémy poslechu disonancí v klasické hudbě.
  • Na jakou značku klarinetu hrajete?
    Oblíbil jsem si skvělý nástroj zn. Herbert Wurlitzer. Během svých studií na Vysoké hudební škole v Mnichově a Juilliard School of Music v New Yorku, kde jsem byl na stipendiu, jsem poznal i oba systémy hry na tento nástroj, německý Öhlerův, který má v mé rodné zemi silnou tradici, a francouzský Boehmův, na nějž jsem hrál v USA. V současnosti je ve světě nejrozšířenější, a nakonec jsem u něho i zůstal. Jsem ale vděčný, že jsem mohl detailně poznat oba systémy, protože rozdíly mezi nimi nejsou pouze ve hmatech, ale i ve zvuku…
  • Byly vám věnovány četné klarinetové koncerty, řadu z nich jste premiéroval. I hvězdní dirigenti uvedli s orchestry vaše díla. Před prvním provedením své skladby jste s interprety v úzkém kontaktu…
    Přirozeně, vždy si v období příprav před premiérou s nimi vyměňuji názory. Zmínila jste, že jsem řadu svých klarinetových koncertů premiéroval, posléze jsem je i nahrál na CD a samozřejmě často hrál. Své aktivity vnímám ve smyslu pokračování hudební tradice. Nové skladby pro klarinet jsou důležité pro historii hudby a její vývoj, zároveň musí být skladatelům umožněno veřejně provádět svá díla.

    Při studiu kompozice na Vysoké hudební škole v Mnichově vás vedli Kay Westermann, Wilfried Hiller, Hans Werner Henze a Wolfgang Rihm. H. W. Henze má ovšem ve svém repertoáru i význačná operní díla, možná vás inspiroval.

    Každý z pedagogů byl jiný, ale máte pravdu, že H. W. Henze mne inspiroval v tvorbě komponování děl pro hudební divadlo. Měl hlubokou znalost divadelních zákonitostí a principů, měl jasnou představu o opeře. Jistě, jedná se o řemeslo, ale opravdu jsem se od něj hodně naučil. Pro mladého umělce je důležité, aby dokázal jít svou originální cestou, což není snadné.
  • Vaše kompoziční spektrum je velmi bohaté. Co nového skládáte v současnosti?
    Píšu paralelně více děl. Právě se nejvíce soustředím na svůj nový koncert pro symfonický orchestr, jehož premiéru plánuji na listopad 2021.

    V berlínské Státní opeře Pod lipami se uskutečnila 11. 9. 2020 premiéra vaší sklad- by Zeitensprünge, kterou nastudoval generální hudební ředitel divadla Daniel Barenboim se Staatskapelle Berlin...

    S Danielem Barenboimem jsme přátelé, často spolu o hudbě diskutujeme. Skladba Zeitensprünge zazněla u příležitosti oslav 450. jubilea založení orchestru. Nejen Staatskapelle Berlin, ale i Berlínská filharmonie uvedla řadu mých skladeb a některá díla i premiérovala. Státní opera Pod lipami v Berlíně zařadila do své nabídky v roce 2019 premiéru mé opery Babylon v revidované verzi. Mám s tímto divadlem skvělý vztah, stále jsme v kontaktu, protože mou operu mají v současnosti na repertoáru.
  • Opera Babylon byla ve vaší umělecké dráze důležitá, komponoval jste ji na zakázku Bavorské státní opery. Plánujete složit další operní dílo?
    Máte pravdu, opera Babylon byla mým životním projektem, komponoval jsem ji dlouho. Trvá tři hodiny a její děj, který se odehrává v babylonském exilu, je mi blízký. Libreto napsal filozof Peter Sloterdijk. Po premiéře v Mnichově v roce 2012, kde ji hudebně nastudoval Kent Nagano a režíroval Carlus Padrissa, jsem ji revidoval a o sedm let později premiéroval ve Státní opeře Pod lipami, kde ji inscenoval Andreas Kriegenburg a hudebně nastudoval Christopher Ward.

    O další opeře právě přemýšlím. Žijeme v době s mnoha společenskými otřesy. Co nám připadalo dříve možné a běžné, je nyní nebezpečné... Nemohu ještě upřesnit, o čem by opera pojednávala, ale rád bych ji komponoval s prvky dystopie, které užívají dystopické romány.

    Ve vaší bohaté diskografii jsou dvě CD se skladbami Antonína Dvořáka a Leoše Janáčka, které jste nahrál se svými kolegy na Hudebním festivalu komorní hudby Spannungen v Heimbachu. Z praxe znáte i tvorbu Bohuslava Martinů. Jak se vám líbí česká hudba?

    Již v době svých studií v Mnichově jsem hrál krásné dílo Antonína Dvořáka, Serenádu pro dechové nástroje, violoncello a kontrabas, op. 44. Moc si vážím jeho kompozic, ale mé srdce patří především hudbě Leoše Janáčka. Miluji jeho Concertino, které komponoval pro klavír, dvoje housle, violu, klarinet, lesní roh a fagot. Skladba je geniální. Také jeho suita pro dechový sextet Mládí je fantastická. Miluji Janáčkovu hudbu. Líbí se mi, jak skladatel komponoval v úzkém sepětí s jazykem. Leoš Janáček je absolutně moderní soudobý skladatel!

    Často jsem hrál i díla Bohuslava Martinů, s kolegy jsem uváděl i jeho méně známé skladby. Líbí se mi, když v hudbě slyším lidové prvky. Velcí skladatelé, o kterých jsme spolu hovořili, zacházeli s folklorem v klasice s respektem, což se mi velmi líbí.
  • Jste také šéfdirigentem Irského komorního orchestru. Co pro vás znamená kontinuální práce s tímto orchestrem?
    Od orchestru jsem se hodně naučil a věřím, že mí kolegové ode mne také. Deset let prožíváme skvělou spolupráci, koncertovali jsme v New Yorku i ve slavné Carnegie Hall. Podnikli jsme četná turné po Severní i Jižní Americe a samozřejmě s radostí po Evropě. Nahráli jsme CD se symfoniemi Felixe Mendelssohna-Bartholdyho a letos vyjde nový kompaktní disk se Symfonií č. 7 A dur, op. 92 Ludwiga van Beethovena a mou koncertní ouverturou Con brio. V historii hudby bylo až do roku 1850 normální, že skladatel dirigoval svůj orchestr. Pro mne je samozřejmostí komponovat, hrát a vyučovat.
    Zadáno pro: MHF Pražské jaro

    Nahoru | Obsah