Hudební Rozhledy

Moravský podzim 2007

Redakce | 04/19 |

Sladký dech přírody
Alena Borková
Podtitul tohoto již tradičního mezinárodního festivalu (konec září a začátek října v Brně) Sladký dech přírody otevřel prostor pestrosti programů jak ve výběru stylů, tak žánrů či obsazení. Převažovala hudba artificiální; byla však doplněna prezentací folkloru (Vojenský umělecký soubor Ondráš) a novodobým žánrem nonartificiálním, doplňujícím některá vystoupení. Festivalový repertoár dal nahlédnout do různosti zpracování přírodních inspirací – od vysoce stylizovaných barokních zvukomaleb k vyššímu stupni zobecnění v romantismu a impresionismu (Smetana, Debussy).
Na realizaci se podíleli výborní interpreti domácí – hobojista Vilém Veverka ve spolupráci s cembalistkou Marií Barbarou Willi, kteří okouzlili nejen živým přednesem historické hudby, ale nadchli publikum také soudobými skladbami, zejména kompozicí Song of fixed Accord Petera Grahama s rytmicky sugestivně zahranými jazzovými cembalovými mezihrami (5. 10.) či světoznámý sedmasedmdesátiletý pianista Ivan Moravec, jehož výkon v Besedním domě svědčil o neustálém výrazovém zrání (24. 9.). Technickou virtuozitu i vitalitu uplatnil ve velkolepém Preludiu, chorálu a fuze Césara Francka, malířsky sugestivních skladbách Debussyho a asentimentálním a zároveň niterném Chopinovi. Bez únavy oblažil nadšené publikum několika přídavky.
Mladé publikum zaujal vokální soubor Affetto (J. Mikušek, V. Richter, M. Olbrzymek, A. Procházka, klávesy – M. Jakubíček) ve vstupních prostorách kasemat na Špilberku (29. 9.) s důmyslně sestaveným programem, jenž stále upoutával pozornost – zpočátku libozvučným historickým vícehlasem, pak soudobou hudbou (Pärt, Štědroň, Jakubíček) a v závěrečném bloku humorem a odlehčenými žánry, na něž nadšeně reagovala nejmladší část posluchačů. Pouze pokus o souběžnou prezentaci obrazů nevyšel přesvědčivě pro nedokonalost promítací techniky.
Atraktivním reprezentantem hostů byl Velšský národní orchestr BBC se švýcarským dirigentem Thierry Fischerem v Janáčkově divadle (23. 9.). Nejdříve provedl s brněnským, světově proslulým houslistou Františkem Novotným a rusko-francouzským pianistou Sergejem Milsteinem Mendelssohnův Koncert d moll. Noblesní, kultivovaný a citem prozářený tón houslí byl místy zastíněn dravým zvukem klavíru, rozsáhlý celek však vyzněl s jímavou líbezností. Následující Berliozovu Fantastickou symfonii jsme už dlouho neslyšeli v tak plastické a strhující podobě – měla k dispozici technicky i tónově skvěle vybavené instrumentalisty i dirigenta mimořádné umělecké erudice. Jednotlivé věty výmluvně tvarovaly autorův fantazijní příběh.
Ne všichni byli spokojeni s vystoupením Chasidské kapely ve středu 26. 9. v „Červeném kostele“, přímo zaplaveném masami zájemců (kteří byli ochotni vzít i místa na stání). Mužský sbor z Moskvy se sbormistrem Alexandrem Borisovičem Caljukem zde prezentoval židovskou hudební kulturu a zejména chasidské zpěvy, blízké lidové tvorbě. Zpěváci disponovali krásnými nosnými hlasy, jež většinou obdivujeme u východních národů, avšak mnohdy zpívali příliš „naplno“ – neškodila by plastičtější dynamika. Mezi sólisty kraloval sólista Velkého divadla v Moskvě Leonid Bomštejn. Rušivě však působily časté slovní vstupy dirigenta, překládané ještě do češtiny a těžko srozumitelné v rozplývavé akustice kostela.
Velký zájem diváků vzbudilo vystoupení dvou tanečních souborů na Soudobé hudební scéně Městského divadla s názvem Příroda v tanečním pohybu. Členové Tanečního divadla Maximus (choreografie a scéna David Strnad) a Company ProART a baletu Městského divadla Brno (choreografie a scéna Martin Dvořák, kostýmy Roman Šolc) baletně ztvárnili nejdříve Apalačské jaro Aarona Coplanda a Karneval zvířat Camilla Saint-Saënse – na jednoduché scéně vynikly baletně pantomimické kreace tanečníků, doslovené odpovídajícími kostýmy. Apalačské jaro dýchalo půvabem melodické hudby v rozpětí mezi lyrikou a hravou rozpustilostí, protkanou humornými prvky tak, aby celek dějově spěl k vyvrcholení na podkladě hudební nahrávky. Konkrétnost Karnevalu zvířat se naštěstí nepromítla do názornosti kostýmových proměn. K dobrému výsledku přispěl výkon Orchestru Městského divadla Brno s dirigentem Jiřím Petrdlíkem a výbornými sólistickými vstupy pianistů Radima Pančochy a Martina Procházky.
Následná baletní adaptace Botticelliovského triptychu a kompozice Ptáci Ottorina Respighiho vycházela z malebné představy oživlých obrazů; Ptáci byli pojati humorně až ironicky; závěrečná scéna s homosexuály vyzněla poněkud lacině.
S potěšením lze konstatovat, že Moravský podzim je stále hojně navštěvován a přes některé kritické výhrady zaujímá jako celek čestné místo mezi kulturními akcemi dneška.

Mezinárodní interpretační soutěž –varhany
Alena Veselá
Ve dnech 16.–22. 9. proběhl v rámci Mezinárodního hudebního festivalu Brno – Moravský podzim 12. ročník Mezinárodní interpretační soutěže. Ta se koná v pravidelním cyklu pěti oborů (lesní roh, varhany, kontrabas, bicí nástroje a tuba). V letošním roce přivítalo Brno mladé varhaníky z Polska, Maďarska, Slovenska, Jižní Koreje a České republiky. Také porota soutěže pracovala v mezinárodním složení: předsedkyní byla Gillian C. Weir (Velká Británie), místopředsedkyní Alena Veselá (Česká republika) a členy poroty Helmut Deutsch (Německo), Irena Chřibková (Česká republika), Julian Gembalski (Polsko), Kamila Klugarová (Česká republika) a Peter Planyavsky (Rakousko). První kolo soutěže se konalo na varhanách v Rytířském sále Nové radnice a druhé v chrámu sv. Augustina. Finále mělo dvě části; první se uskutečnila na varhaním positivu v koncertním sále Hudební fakulty JAMU, závěrečná část v sále Besedního domu.
Do finále soutěže postoupili čtyři kandidáti. S ohledem na vysokou úroveň soutěžních výkonů se porota rozhodla udělit jednu první a dvě druhé ceny. První cenu a titul laureáta získal dvacetiletý student pardubické konzervatoře Pavel Svoboda a druhá cena byla rozdělena mezi Annu Pikulskou z Polska a Drahoslava Grice z České republiky. Čestné uznání obdržela Young Eun Jang z Jižní Koreje. Anna Pikulska dále obdržela Cenu za nejlepší interpretaci skladby Burlesca Zdeňka Pololáníka, kterou udělila Nadace Český hudební fond. Vysokou úroveň svých výkonů předvedli laureáti soutěže i na koncertě vítězů 22. 9. v sále Besedního domu.

Nahoru | Obsah