Hudební Rozhledy

Zvláštní případy klávesového oddělení - „Designed by Peter Maly“

Jakub Zahradník | 10/21 |Svět hudebních nástrojů

Dnes i příště bude řeč o jednom mezinárodně uznávaném designérovi. Rozdělil jsem jeho vyprávění na dva díly proto, abychom mohli publikovat i ukázky jeho designových návrhů a představit si je od úvodní kresby až po realizaci a umístění v interiéru. Pro nás je příběh Petera Malého (nar. 1936) zajímavý hned ze dvou důvodů. Jednak se, mimo jiné, uplatnil i v dost neobvyklé oblasti designu klavíru. A jednak pochází z Československa.

Po vyučení truhlářem studoval architekturu interiéru na Vysoké škole umění a designu v Detmoldu. Poté, v 60. letech, pracoval pro tehdejší nově založený a u nás dobře známý časopis Schöner Wohnen, kde řešil případy bydlení čtenářů. To bylo v té době zcela nové a pomohlo mu to také k věhlasu. Jeho tvorbu charakterizuje jednoduchost, nadčasovost a funkčnost, láska k základním geometrickým tvarům. Je považován za předního designéra nábytku v Evropě, což dokládá nespočet ocenění. Klavírní manufaktura Sauter jej přizvala ke spolupráci na velkoryse pojaté designové řadě pian, jaká nemá obdoby. A jelikož pan Malý bydlí nedaleko Hamburku, napadlo mě, že vlastně zůstal věrný jedné řece. Vždyť Úpa, dle keltského označení „řeka“, pramení kousek od Sněžky, protéká jeho rodným městem a vtéká do Labe, které ústí právě v Hamburku... Nechme ale mluvit jeho samotného...
Narodil jsem se v Trutnově, který byl tehdy v převážně německy mluvících „Sudetech“. Rodina mého otce nesla ono zjevné české jméno Malý, i s tou čárkou nad y. Otec se snažil generacemi nazpět vystopovat českého předka, ale žádného nenašel. Padl jako německý voják ve Francii v roce 1945. Naše rodina byla deportována do Německa v roce 1946 a tam našla nový domov. Ale nic z toho už dnes pro mě nehraje žádnou roli, protože neblahý nacionalismus jsme všichni dávno překonali, naše obě země jsou nyní součástí Evropské unie a já se dnes cítím jako Evropan.


  • V desíti letech jste odešel z Československa. Celá desetiletí byla socialistická část Evropy uzavřena. Když se hranice otevřely, navštívil jste někdy svůj rodný dům?
    Samozřejmě, bylo to už v 60. letech. Chtěl jsem své mladé ženě ukázat svůj dávný domov. Snažil jsem se najít dům, kde jsem vyrostl. Býval to krásný starý měšťanský dům, kde můj otec Emil Malý s matkou „Mizzi“ provozovali velký krejčovský salon o mnoha zaměstnancích. O patro výš byly naše soukromé pokoje. Bohužel tento dům mého raného dětství už ustoupil modernějšímu. Změnilo se mnohem víc. Avšak krásné náměstí s podloubím, které se do mé paměti vrylo jako daleko větší – to je známý fenomén – tam stále bylo, v celé své kráse! Na tomto náměstí jsem se coby malý desetiletý chlapec – plný zvědavosti, ale také se spoustou strachu – schoval za sloup, když se v roce 1945 do našeho města valily tanky T34 ruské armády. Díky bohu nebyl jim kladen žádný odpor, protože německý Wehrmacht – poražená armáda – už dávno uprchl. Při druhé návštěvě jsem také odbočil do nedalekých Krkonoš, protože tam naše rodina strávila mnoho nádherných letních a zimních prázdnin na statku poblíž Špindlerova Mlýna. Stěží jsem si přesně pamatoval, kde to bylo, ale s o to větší radostí jsem našel dům nepoškozený a také svah, na kterém jsem prováděl své první lyžařské pokusy.
  • Domníváte se, že by designér klavíru měl mít zvláštní vztah k hudbě, či zvládnout hru na hudební nástroj?
    Myslím si, že designér, který navrhuje hudební nástroje, by měl mít vztah ke klasické hudbě. Sám miluji hudbu Johanna Sebastiana Bacha, ale bohužel jsem se nemohl naučit hrát na klavír. Mé hodiny klavíru trvaly příliš krátce, válka a ztráta domova tomu zabránily. Dobře si pamatuji krásné křídlo, které zdobilo náš domov. Dědeček, velký milovník klasické hudby, z něj dokázal vyloudit opojné zvuky, které se mi moc líbily. Mnohem později, v nové vlasti, kdy jsme byli chudými uprchlíky, jsem vlastnil jen krásnou černou kytaru, na kterou jsem se naučil jen tolik, abych doprovázel písně.
  • Práce na designu jistě potřebovala přípravu. Sledoval jste práce svých kolegů designérů, jako jsou například Hans Hollein nebo Richard Mayer, kteří také vytvořili nový design pian?
    Vrhl jsem se na designérské práce, aniž bych měl další zvláštní znalosti o hudebních nástrojích, protože v době, kdy začala má spolupráce se Sauterem, jsem už byl velmi zkušeným designérem jakostního nábytku i pro některé z nejlepších výrobců ve Francii a Německu. Než jsem se osamostatnil, pracoval jsem deset let jako návrhář interiérů pro časopis o bydlení Schöner Wohnen, a stal jsem se tak specialistou na moderní bydlení. S ohledem na tuto replicas rolex skutečnost jsem viděl klavír jako součást obytného prostoru, jehož – dle mého názoru – formální jazyk poněkud zastaral. Klavír získal svůj tvar již v 19. století a zůstal se svými kroucenými tvary beznadějně staromódní. Zde jsem spatřoval svůj designový přístup: Klavír by měl splývat se současným obytným prostředím zcela samozřejmě a harmonicky! Experimentální návrhy od Holleina a Richarda Mayera, které zmiňujete, byly podle mého názoru nevhodné k tomu, aby z nich vzešlo něco užitečného; zůstaly osamělé, jednorázové a nebyly příhodné pro sériovou výrobu.
  • Mohl byste, prosím, popsat celý vývoj vaší spolupráce s firmou Sauter? Musel jste se hodně seznamovat se stavbou pian a trávit mnoho času v továrních dílnách, než jste začal kreslit?
    Moje spolupráce s nejstarším německým výrobcem klavírů začala v roce 1996. V té době se mě jeden Sauterův zaměstnanec zeptal, zda si dokážu představit, že bych vytvořil koncept klavírního designu. Položil jsem mu protiotázku, zda se tam pro mě nachází vůbec nějaký tvůrčí prostor, u tak tradičního nástroje s tak vysoce složitou technologií. Odpověděl, že budu-li dodržovat technické parametry a dané rozměry, nebudou mít pro mé myšlenky žádná formální omezení. S tím jsem byl svolný, potřeboval jsem pouze vzít v potaz obytný prostor budoucích uživatelů – tak, jako jsem to ostatně dělal vždy u návrhů nábytku. Skočil jsem do toho rovnýma nohama a začal navrhovat!
    Tak vznikly první tři nákresy klavírů s velmi odlišnými tvary. Vytvořil jsem je pomocí velmi plastické, perspektivní techniky a napjatě čekal, pro který z nich se u Sauterů rozhodnou. Ale všichni – celé vedení – byli tak nadšeni novými obzory, které se tradičnímu klavíru otevřely, že chtěli postavit hned všechny tři! Takže naše velmi úspěšná spolupráce, která pokračuje dodnes, začala takto příjemně a o rok později jsem navrhl své první křídlo. Byla to pro mě velká výzva, neboť obrovský litinový rám, který drží napětí strun a zabírá celý vnitřní prostor, do značné míry určuje vnější tvar. Jak najít nový geometrický obrys? Tady mi pomohl, jak asi správně tušíte, trojrozměrný model, který mi spolupracovníci velmi pěkně postavili v měřítku 1:5. Podařilo se nám vytvořit nový tvar, který jsem měl na mysli: Křídlo Vivace nabylo tvaru se spoustou novinek, jako je lyra z leštěné nerezové oceli, linie vykládaných čtverců z nerezové oceli zapuštěná do povrchu víka, nebo konstrukce nohy z kovu se sníženým objemem.
    Podařilo se nám vytvořit nástroj, který okamžitě získal jedno z nejprestižnějších ocenění za design – Red Dot a Sauterovým odborníkům na zvuk se také zdařilo dosáhnout skvělého zvuku nástroje. Vivace bylo vystaveno v Muzeu designu Red Dot v Essenu a stalo se jedním z nejdůležitějších exponátů na třech výstavách v muzeích, která představila moji práci v letech 2001–2002 v Hamburku, Berlíně a Essenu. Hamburské Muzeum umění a řemesel získalo Vivace pro svou sbírku historických nástrojů. V období naší úspěšné spolupráce, která je vždy symbiózou designu a zvukové technologie, bylo vytvořeno přibližně 20 nástrojů, které tvoří vlastní designovou linii. Jsem hrdý na to, že jsem mohl přispět k mezinárodnímu úspěchu této řady.

    Dokončení příště

    Nahoru | Obsah