Hudební Rozhledy

Editorial 09/21

Jiří Štilec | 09/21 |Úvodník

Vážení čtenáři,
měsíc září, v němž vychází toto číslo Hudebních rozhledů, bývá obvykle spojován s koncem prázdnin, (někdy) vrcholem, a především koncem pozdního léta, začátkem školního roku a pro nás hudebníky obvykle se zahájením koncertních sezon. Pojem koncertní sezona se v průběhu minulosti měnil, dlouho souvisel s liturgickým rokem, se zvyklostmi šlechty jako typického mecenáše hudby a hudebníků v 17. a zejména v 18. století, a v moderní době i s jednotlivými ročními dobami a letními měsíci jako dobou prázdnin a odpočinku.

Ostatně konec jedné takové letní sezony 18. století anekdoticky popsal i v komentáři k Haydnově Symfonii fis moll (známá Abschiedssinfonie neboli Symfonie Na odchodnou) jeden z prvních autorů Haydnovy biografie Georg August Griesinger. Píše, že jednoho léta prodloužil kníže Esterházy svoji letní sezonu v Esterháze o několik týdnu a řadě hudebníků, kteří zanechali své mladé manželky v Eisenstadtu, se začala tato sezona zdát už příliš dlouhá. Proto se obrátili na Haydna, aby jim pomohl najít nějaké řešení. No a podle této legendy Haydn napsal symfonii, v jejíž poslední větě postupně umlká jeden nástroj za druhým. Když se tato symfonie měla hrát před knížetem Esterházym, dostali hudebníci příkaz, aby ihned po dokončení svého partu zhasli svoji svíci, sbalili si nástroje, noty a odešli ze sálu. Kníže se údajně dovtípil a hned druhý den nařídil odjezd všech hudebníků z Esterházy k jejich manželkám a dětem do Eisenstadtu. O vzniku karnevalové Sinfonie „Quodlibet“ Pavla Vranického žádná anekdotická příhoda neexistuje, zatím nevíme ani přesné datum vzniku tohoto rozsáhlého orchestrálního díla. Jako by Pavel Vranický ve Vídni vytvořil zrcadlový obraz Haydnova díla. Možná tato symfonie vznikla právě v září, kdy se většina hudebníků vracela z domovů a letních venkovských sídel do Vídně. Nemá sice podobný přívlastek jako Haydnova Symfonie „Na odchodnou“, ale s trochou nepřípadné a „neodborné“ nadsázky bychom ji mohli nazvat Symfonie „Na příchodnou i na odchodnou“. V její první větě totiž postupně hudebníci přicházejí, nejprve koncertní mistr, potom další smyčcové a dechové nástroje a jako poslední aktér přichází na závěrečný D dur akord dirigent. Že to mohla být reakce na Haydnovu symfonii, dokazuje i poslední věta této Vranického symfonie, kdy také hudebníci postupně odcházejí. Nevíme přesně, kdy měla tato skladba svoji premiéru, konstatování o začátku sezony ve Vídni je jen jakási neověřená a neprůkazná fabulační licence, ale je známo, že tato skladba zazněla (zřejmě ne v premiéře) s úspěchem před manželkou císaře Františka II., která se pravděpodobně mohla hrou na cembalo k orchestru připojit, 28. ledna 1802 na soukromém koncertu.

Uplynulý rok 2020 a řada měsíců roku 2021 dokázaly rovněž s pojmem „sezona“ pořádně zahýbat. Tradiční interval měsíců od září do června se musel už dvakrát pro veřejné koncerty kondenzovat do letních měsíců. O prázdninách už dvakrát proběhla jakási doplňková nebo přesunutá či náhradní sezona. Nebylo to určitě přáním hudebníků, orchestrů nebo publika, ale byla to nutnost, kterou jsme nemohli ovlivnit. V létě, respektive od května/června letošního roku proběhla i řada zajímavých festivalů, nejen v Praze, ale i na dalších místech naší republiky. K některým se vrací i recenze tohoto čísla Hudebních rozhledů. Ale naším největším společným přáním je, aby letošní září bylo opět začátkem „normálních“ koncertních sezon, provozu operních scén a aby se náš hudební život vrátil v plné síle do svých obvyklých kolejí.
Jiří Štilec, místopředseda Společnosti Hudební rozhledy

Nahoru | Obsah