Hudební Rozhledy

Musica non grata: Zemlinsky 150

Antony Beaumont, Denisa Rausch | 09/21 |Divadlo – Opera . Balet . Muzikál

Opera Národního divadla a Státní opera si v říjnu v rámci mezinárodního hudebního a kulturního projektu Musica non grata připomene významné 150. výročí narození skladatele, dirigenta a v letech 1911–1927 šéfa opery Nového německého divadla (dnešní Státní opera), Alexandra Zemlinského. Ve dnech 8.–10. 10. proběhne festival Zemlinsky 150, v jehož rámci se můžete těšit na sérii koncertů, světovou premiéru Zemlinského nedokončené opery Malva a na řadu odborných přednášek, kterých se ujme i u nás známý anglický muzikolog a dirigent ANTONY BEAUMONT.

Alexander Zemlinsky měl pro další rozvoj opery Nového německého divadla v Praze neocenitelný význam. Působil zde šestnáct sezon a nastudoval šedesát oper, dirigoval zde i většinu filharmonických koncertů, jimž dominovala hudba Gustava Mahlera, a uváděl písňové koncerty, které sám doprovázel na klavír. Od roku 1923 byl zván k vystoupením s Českou filharmonií.
Antony Beaumont se tvorbou Alexandra Zemlinského dlouhodobě zabývá, mj. zkompletoval Zemlinského nedokončenou operu Král Kandaules a publikoval Zemlinského biografii. Ve Státní opeře Praha nastudoval Zemlinského operu Es war einmal… v režii Jiřího Nekvasila a na scéně Daniela Dvořáka (premiéra 6. 3. 2000). Tato opera byla v české premiéře uvedena v Novém německém divadle 19. 10. 1912, a v českých premiérách v této divadelní budově zazněly také Eine florentinische Tragödie/Florentinská tragédie (4. 3. 1917), Der Zwerg/Trpaslík (28. 5. 1926) a Der Kreidekreis/Křídový kruh (9. 12. 1934). Druhá přepracovaná verze opery Kleider machen Leute/Šaty dělají člověka o krejčíkovi, který je ve svých módních šatech považován v jednom městečku za hraběte, měla pod taktovkou Alexandra Zemlinského světovou premiéru v Novém německém divadle 20. 4. 1922.
Antony Beaumont se významně podílí i na zmíněném festivalu Zemlinsky 150. Pro projekt Musica non grata připravil Zemlinského operu Malva a jeho zasvěcené vyprávění o tomto zcela neznámém díle otiskujeme jako malou pozvánku na festival.

Jak vznikl fragment Zemlinského Malvy
Jako syn z rodiny spisovatelů a vydavatelů se Alexander Zemlinsky (1871–1942) již v mládí naučil hledat po knihkupectvích, v knihovnách i v literárních časopisech texty vhodné ke zhudebnění. Kolem knižních novinek se také často točíval hovor ve vídeňských kavárnách, kde se Zemlinsky setkával s místními intelektuály a umělci. Proto není překvapivé, že prakticky všechna Zemlinského operní díla vycházejí z literárních předloh autorů tak rozdílných, jako je Herodotos, André Gide, Hans Christian Andersen nebo Oscar Wilde.
S libretem jeho první opery – Sarema – pomohl Zemlinskému jeho otec. Text pro jeho druhou operu Es war einmal… z roku 1898 zase poskytl Maximilian Singer, mladý učitel přírodopisu v Lokti, se kterým Zemlinského seznámil jeho učitel kompozice, Johann Nepomuk Fuchs. Partitura díla zaujala Gustava Mahlera, který 22. ledna 1900 ve vídeňské Dvorní opeře osobně dirigoval jeho světovou premiéru. Úspěch u kritiky a série dvanácti repríz Zemlinského – snad příliš brzy – „katapultovala“ na vrchol vídeňské hudební scény.
Přesně v této chvíli se však od něj štěstí odvrátilo. Za přislíbené podpory Mahlera se Zemlinsky pustil do kompozice tanečního dramatu Der Triumph der Zeit na scénář Huga von Hofmannsthala. Mahler, který však o balet – mírně řečeno – neměl valný zájem, dílem pohrdl a prohlásil, že jej na scéně nelze provést. Ukřivděný Hofmannsthal se ohradil, že Mahler zřejmě postrádá dostatek představivosti, a na obranu baletu na soukromé akci konané 7. listopadu 1901 vehementně vystoupila rovněž Zemlinského žačka Alma Schindler. Ta v té době prožívala vášnivý románek se svým učitelem, nicméně právě toho večera si jí Mahler všiml. Za pár týdnů oznámili zásnuby a krátce nato, 9. března 1902, se konala svatba.
Povídka Malva ruského spisovatele Maxima Gorkého vyšla tiskem v roce 1897. Německý překlad Clary Brauner následoval na podzim roku 1901. Zemlinsky, který rezignoval na snahu uvést svůj balet, požádal spisovatele Ernsta Hutschenreitera, zda by příběh nemohl upravit pro operní provedení. „Námět je obtížně postihnutelný, ale překrásný,“ řekl svému švagrovi Arnoldu Schönbergovi, když vychvaloval mladistvé nadšení svého libretisty, který – jak Schönberga ujistil – nebyl „žádný kavárenský povaleč“. I v tomto případě se Zemlinsky spoléhal na schválení Gustavem Mahlerem. Tomu však jen těžko mohla uniknout spojitost mezi příběhem Malvy a jeho vlastní životní situací: starší muž soupeří s mladším o lásku rozmarné ženy. Námět putoval do šuplíku dříve, než Zemlinsky vůbec začal uvažovat o hudbě.
Později v roce 1903 Mahler nepříliš nadšeně schválil Zemlinského operu Der Traumgörge, jejíž libretista Leo Feld čerpal z předloh sahajících od Heinricha Heineho až po Hermanna Sudermanna. Zemlinsky dokončil svoji překrásnou partituru v roce 1906. Party byly rozepsány a vytištěny, zpěváci nastudovali role a na 4. října 1907 byla naplánována premiéra. Ale pak, koncem srpna, Gustav Mahler rezignoval a jeho nástupce Felix Weingartner premiéru zrušil. A tak se za jednou slavnou kapitolou v dějinách vídeňské opery nadobro zavřela opona.
Zemlinsky zůstal ve Vídni ještě další čtyři roky. V roce 1909 zde dokončil svoji čtvrtou operu, Šaty dělají člověka/Kleider machen Leute, jejíž libreto rovněž napsal Leo Feld. Zemlinského kariéra byla v tu chvíli blízko samotného dna. Jeden z reportérů, který s ním tehdy na podzim pořídil rozhovor, dokonce poznamenal, že v Zemlinského vystupování „jistý pesimismus“ nadobro „ustoupil rezignaci“. Premiéra Kleider machen Leute se v prosinci 1910 dočkala úspěchu u kritiky, avšak jen a pouze u ní. V létě 1911 se proto Zemlinsky vypravil do Prahy, kde se měl stát hudebním ředitelem Nového německého divadla, a napsat tak další kapitolu své kariéry.
Krátce po jeho příjezdu do Prahy, 12. června 1912, Zemlinskému zemřela matka. Ta se o rok dříve společně se svojí dcerou Mathilde, Mathildým manželem Arnoldem Schönbergem a je-jich dvěma malými dětmi přestěhovala do Berlína. Od chvíle, kdy opustila Vídeň, její vztahy se synem ochably. Mathilde smrt matky tak zasáhla, že se nervově zhroutila,a Schönberg, který sám rozhodně neměl peněz nazbyt, pro ni musel zaplatit pobyt u moře, aby znovu nabyla sil. Po pohřbu se proto obě rodiny vydaly do Carlshagenu na ostrově Uznojem v Baltickém moři, kam dorazily 8. července.
Byla to idylická končina. Dlouhé písčité pláže, pestré rybářské čluny, donekonečna se prostírající obloha a moře. Bylo teplo a slunce svítilo, ale atmosféra ve vile nazvané – jakoby s jistou ironií – „Concordia“ – byla napjatá. Zemlinského i děti sžíral pocit viny, hádky nebyly ničím neobvyklým, a když 7. srpna Schönberg odjel se svojí rodinou na sousední Rujánu, on a Zemlinsky spolu nemluvili.
Na Rujáně si Schönberg čile dopisoval s Busonim o svých Třech skladbách pro klavír, op. 11, a redigoval materiály pro připravovanou premiéru Gurrelieder. Zemlinsky, který od léta 1910 nic nesložil, si s sebou na dovolenou přivezl strojopis nového libreta, Malvu. Text dvouaktové opery připravil libretista identifikovaný pouze iniciály „R. L.“. Na skice partitury začal Zemlinsky pracovat 27. července a rychle zkomponoval orchestrální úvod a počáteční výstupy. Již ve své korespondenci s Hutschenreiterem upozornil na dialog, v němž Jakob popisuje zoufalství a osamělost své matky. Gorkého text převzal Zemlinsky takřka doslova a přeměnil tuto pasáž na srdcervoucí epitaf za svoji matku. Právě těchto několik taktů představuje klíčové centrum fragmentu Malvy a z hlediska dalších generací i samotný smysl její existence.
Jakobův nářek obklopil Zemlinsky bohatým orchestrálním doprovodem, který – ne nepodoben moři – střídá klidné a idylické pasáže se zlověstnými záchvěvy. Pod modrým nebem a spalujícím sluncem tři lidé zápasí s city, které k sobě navzájem chovají: láskou, odporem, věrností, odmítnutím i ukřivděností. Znovu a znovu bouří orchestrální doprovod, když na povrch vyplouvají emoce skryté za prostou mluvou Gorkého dialogu.
Kdyby Zemlinsky zůstal v Carlshagenu déle, snad by byl partituru dokončil. Ale 11. srpna začínala divadelní sezona a o dva týdny později měl v Praze osobně dirigovat Weberova Čarostřelce. 15. srpna ještě načrtl několik dalších taktů partitury, ale pak se musel vrátit na pevninu. Kouzlo a bolest těch několika týdnů na ostrově byla přehlušena rutinou divadelního provozu, a nakonec navždy zapomenuta.

Více informací o festivalu Zemlinsky 150 včetně kompletního programu naleznete na www.musicanongrata.cz.

Fragment opery Malva v instrumentaci Antonyho Beaumonta bude ve světové premiéře uveden ve Státní opeře 10. 10. 2021.
Obsazení: Malva: Jana Sibera, Jacob: Josef Moravec, Wasili: Jiří Hájek.
Program zahrne další skladby Alexandra Zemlinského: Hochzeitsgesang (Svatební zpěv), moteto pro kantora, smíšený sbor a varhany, Frühlingsglaube (Víra jara) a Geheimnis (Tajemství) pro smíšený sbor a smyčcový orchestr, Lyrická symfonie, soprán: Johanni van Oostrum, baryton: Michael Nagy Orchestr a Sbor Státní opery diriguje hudební ředitel SO Karl-Heinz Steffens.

Nahoru | Obsah