Hudební Rozhledy

Západočeský symfonický orchestr Mariánské Lázně oslavil 200. výročí svého trvání

Marta Ulrychová | 10/21 |Události

Akordeonista Aliaksandr Yasinski © foto archiv Západočeského symfonického orchestru – Jiří Pužeje

Když majitel Mariánských Lázní, tepelský opat Karel Kašpar Reitenberger, v roce 1821 ustanovil na podnět mnichovského kapelníka Johanna Schurwonna malou skupinu hudebníků, která měla hostům právě se rozvíjejícího lázeňského města zpříjemňovat jejich pravidelnou pitnou kúru u tamějších pramenů, zdaleka netušil, že tak dává základ ke vzniku kulturní instituce, jež bude město provázet i v daleké budoucnosti. Toto početně i organizačně mnohokrát transformované těleso odolalo všem společenským změnám a do dnešních dnů plní důležitou funkci spočívající nejen ve zpříjemnění pobytu našich a zahraničních hostů, ale i v hudební výchově dalších generací. Jeho poslání je tedy nezastupitelné a je jen dobře, že město Mariánské Lázně si je této skutečnosti plně vědomo a poskytuje orchestru svoji záštitu.

Na slavnostním galakoncertě, uskutečněném 25. 8. u příležitosti 200. výročí existence našeho nejstaršího symfonického orchestru, zazněla tato slova nejen z úst primátora ing. Martina Kaliny, ale také ředitele orchestru Milana Muzikáře. Toho večera byl prostor před kolonádou prodchnut slavnostní atmosférou, kterou umocnily tóny Slavnostního pochodu, op. 54 Antonína Dvořáka, též jednoho z mnohých hostů tohoto půvabného města. K volbě Dvořákovy hudby však vedl pořadatele i další důvod, a sice letošní 180. výročí skladatelova narození. Zájem hudebních příznivců, kteří sem zavítali vskutku v hojném počtu (koncert jako dar veřejnosti nebyl zpoplatněn), se soustředil na následující kompozice: Dvořákovu Symfonii e moll „Z nového světa“, op. 95, a Smetanovu symfonickou báseň Vltava.
Venkovní produkce je vždy těžko měřitelná s podmínkami koncertních sálů, i když právě toto je jedním z faktorů, které odlišují lázeňské orchestry od symfonických těles působících v jiných městech. Orchestr, hrající bezpočet dopoledních či odpoledních „kolonád“, má s venkovní akustikou své zkušenosti. Jistě by se hráčům hrálo soustředěněji s větším důrazem na dynamiku v uzavřeném prostoru své domovské koncertní síně – v lázeňském Casinu, tento sál by však pojal pouze omezený počet posluchačů, a koncert by se tak nestal onou velkolepou slavností provázenou světly barevných reflektorů, otevřenou bezplatně všem zájemcům.
„Novosvětská“ zazněla pod taktovkou odstupujícího šéfdirigenta Martina Peschíka v obvyklých tempových konturách, škoda jen, že se v první větě ztrácelo dobře přednesené flétnové sólo, a to nejen v nízkých polohách. V Largu druhé věty dirigent nasadil zcela účelně rychlejší tempo, což však eliminovalo kontrast s rychlejší střední částí. Sólo anglického rohu působivě přednesl Kirill Burdalev. Zdařileji vyzněla třetí a čtvrtá věta, kdy se orchestr lépe přizpůsobil akustickým podmínkám. Smetanova Vltava patří k neodmyslitelným emblémům Mariánských Lázní, a to díky Zpívající fontáně, která ji reprodukuje již drahně let. I orchestr si dal v živé interpretaci vskutku záležet, aby své posluchače nezklamal.
Jak v průběhu koncertu, tak po jeho skončení zaznělo díky decentnímu moderátorovi Jiřímu Vejvodovi mnoho podstatných informací a dobře formulovaných myšlenek. Bylo například připomenuto 200. výročí narození dalšího z lázeňských hostů, ruského spisovatele Michajla Fjodoroviče Dostojevského, či padesát let od přejmenování orchestru na jeho dnešní název. Poslední společenská povinnost náležela poděkování šéfdirigentu Martinu Peschíkovi za jeho desetileté působení v čele orchestru. Šéfdirigentem je od sezony 2021/22 Radek Baborák.
Galakoncert vyzněl svou uměleckou náplní jako neokázalá, ale profesionálně dobře připravená městská slavnost, vycházející vstříc všem příchozím a poskytujícím jim potřebné zázemí. Jako vždy dostala v setmělém prostoru své poslední slovo Zpívající fontána, s jejímiž vizuálními efekty mohly v srdcích početného publika rezonovat zážitky z tohoto překrásného večera.

Nahoru | Obsah