Hudební Rozhledy

Editorial 12/21

Jiří Štilec | 12/21 |Úvodník

Vážení a milí čtenáři,
otevíráte dvanácté, prosincové číslo časopisu Hudební rozhledy a před námi je už jen několik týdnů, které zakončí i celý rok 2021. Pro náš časopis to zřejmě byl rok klíčový a znamenal určitý přelom, změnu nebo – pevně věřím – vykročení do dalšího období. Na konci roku se obvykle hodnotí a bilancuje, samozřejmě i prosincové číslo Hudebních rozhledů přináší soupis všech statí, článků kritik a dalších příspěvků, které se v roce 2021 na stránkách časopisu objevily. Změna je život, jak už v antice věděli: Tempora mutantur et nos mutamur in illis. I my se samozřejmě měníme a náš časopis se také od příštího roku začíná měnit a hledat svoje místo v době, která se dynamicky vyvíjí, generačně i jinak proměňuje a hledá nové ideály i nový životní styl. Dlouhá doba pandemie a vše, co s ní souvisí, jako by ukázala naši křehkost, zranitelnost a limity všeho lidského a profánního. Možná naznačila i to, co může i v nejtěžších dobách zůstat jako trvalá hodnota, ukázala limity konzumu a úzce ekonomistického myšlení a jednání.

Předvánoční čas, advent nebo konec kalendářního roku s krátkými dny, dlouhými večery a tmavou oblohou, vidina návratu světla a sluneční slunovrat – Natalis soli invicti –, to vše na severní polokouli nutilo naše předky i nás k přemýšlení o smyslu našeho pozemského konání a bytí. A samozřejmě se v nás probouzejí vzpomínky na naše dětství, na to, jak jsme se těšili na Štědrý den, na dárečky, na všechno to, co k Vánocům patří. K Vánocům vždy patřila hudba, koledy a neodmyslitelně Česká mše vánoční Jakuba Jana Ryby. Pokud to jen trochu lze, vždy jedeme se svými blízkými každý rok před Štědrým dnem do Rožmitálu pod Třemšínem, na hřbitov, kde je Jakub Jan Ryba pohřben a kde je i kostelík, kde tato skladba pravděpodobně v roce 1802 zazněla. Česká mše vánoční v nejrůznějších podobách a úpravách se stala tak jako koledy integrální součástí našich českých Vánoc a Jakub Jan Ryba, který toto dílo napsal v roce 1796, určitě nemohl tušit, co tady svým potomkům zanechává. Nežil v jednoduché době, nežilo se mu snadno, a přesto dokázal napsat hudbu, která svým optimismem a jásavou atmosférou dokáže rozsvítit světlo naděje v každém vnímavém posluchači. Znám i několik svých přátel, pro které je právě pravidelná návštěva koncertu, na němž zazní Česká mše vánoční, vlastně jediným kontaktem s tzv. vážnou hudbou a nedovedou si bez této příležitosti Vánoce představit.
K adventu a k Vánocům patří i předvánoční přání. Máme je všichni, nemusejí být jen materiální, čím jsme starší, tím více ze světa hmoty a konzumu unikáme do jiných oblastí a naše přání se mění. Přejeme zdraví našim nejbližším, chceme je během Vánoc potkat a chceme, aby se tato setkání opakovala co nejdéle, ať jsme, nebo nejsme věřící, přejeme pokoj a mír lidem dobré vůle. Nemusíme se budoucnosti bát, vždy, když dochází k nějaké závažné změně, a ta je nejen díky pandemii, ale i díky celkovému historickému vývoji cítit všude kolem nás, vzpomínám na velké muže antiky v době, kdy se celý kolos Římské říše začínal rozkládat: Nebojte se, to jen na troskách starého vzniká nové…
Pevně věřím, a my všichni si to nesmírně moc přejeme, aby vánoční čas přinesl zázrak a my jsme se opět shledali s paní dr. Hanou Jarolímkovou. Stále na ni myslíme…
Vážení a milí čtenáři, krásné a klidné Vánoce vám všem a úspěšný start do nového roku 2022.

Jiří Štilec, místopředseda Společnosti Hudební rozhledy

Nahoru | Obsah