Hudební Rozhledy

Anne-Sophie Mutter

Anna Šerých | 04/19 |Rozhovory

Anne-Sophie Mutter

Říká se jí královna houslí a říká se, že hraje jako bohyně. Oboje platí. Na hudební scéně se pohybuje víc než třicet let. Vstoupila na ni sice krůčky třináctiletého děvčátka, ale rovnou jako primabalerína v nejvyšší umělecké kategorii – s Berlínskou filharmonií pod taktovkou Herberta von Karajana! Hned následoval salcburský festival a Daniel Barenboim i prvé natáčení pro Deutsche Grammophon, opět s Karajanem a Berlínskými filharmoniky. Bylo jí patnáct, ty snímky Mozartových koncertů mohly lákat etiketou zázračného dítěte a nadějného mládí, ale přijímaly se jako umělecký počin. Pamětníci pěstují nejen rozkošnou vzpomínku na děvčátko po boku Mága, ale hlavně mnohanásobnou satisfakci: von Karajan se ve svém typu nemýlil, Anne Sophie Mutter rozvíjí naplno svůj ohromný hudení potenciál a Karajanovo mentorství navršuje soustředěnou službou hudbě. Bylo by nespravedlivé nezmínit se, jak podstatný vliv měla na rozvoj její muzikality věhlasná švýcarská pedagožka Aida Stucki. Tato dáma má za sebou bohatou kariéru sólové a komorní hráčky (také pod vyvdaným jménem Piraccini) a se svou nejznámější žákyní nastudovala všechny koncerty, které v houslovém oboru, počínaje barokem, patří k nejdůležitějším, nejznámějším a základním včetně Bartókova, Stravinského, Bergova, Glazunovova či Korngoldova a zažívá dokonce velké štěstí a výsadu, že ke skladbám, které už kdysi nahrála, se znova novými nahrávkami vrací; nesou aktuální a vyzrálé pojetí.
Nevěnuje se historicky poučené interpretaci, nestylizuje se do času, který se nevrátí, ale cokoli hraje, tak vždy s ponorem do hloubky hudebního významu a vlastní tvořivé fantazie, ukotvené na skvostné hráčské schopnosti. Pro mnohé je třeba nové vydání Vivaldiho Čtvero ročních dob tou nejkrásnější nahrávkou, kterou znají, jiní volají po autenticitě a dobových nástrojích. Anne-Sophie Mutter má však jedinou autenticitu. Svou. Ví, co znamená služba partituře a ví také, jak je důležité získat určité dovednosti včas, pěstovat je od dětství, aby se staly notorickou samozřejmostí, která buduje prostor pro vyjádření vyššího smyslu hudby.

Prvně jsem z kraje devadesátých let slyšela její Carmen-Fantasie a hned ve mně získala nadšenou ctitelku. Když zde na Pražském jaru 1997 hrála s Londýnskou filharmonií a Colinem Daviesem Houslový koncer D dur Ludwiga van Beethovena, byla jsem mezi šťastlivci v sále. Žádný ze superlativů, který ji předcházel a mohl vonět mediální reklamou, nebyl nadnesený, prožitek z její hry a Beethovenova koncertu vyprovokoval bezmezné nadšení. Nadšení nad strhující jemností pianissim, nad bohatě plnými forte, nad zřetelnou dikcí sóla v toku plné a smysluplné kompatibility s orchestrem. Vykřesala v nás bezdechý úžas a zážitek, jaký se opravdu nezapomene. Hraje dokonale a je charakteristické, že nahrávky, které jsou k mání, jsou živé koncertní snímky. Nesnáší nahrávací studia, kde ji připadne všechna technika a mikrofony důležitější, než samotný hráč.
Kultovní ikona Deutsche Grammophon Gesellschaft není jen virtuosní hvězda, koncertuje s nemenším nadšením v komorní sestavě a dokázala i své dirigentské schopnosti a elán v souhře s komorním orchestrem.
Od konce osmdesátých let se datuje její spolupráce s klavíristou Lambertem Orkisem. Ten hraje smysluplně na Steinwaye jako na hammerklavier, sólista, komorní hráč, nositel mnoha ocenění, z nichž největší počet je právě za nahrávky s Annou-Sophii Mutter. Vydali spolu zejména Komplet Beethovenových Sonát (s komfortní možností sledovat partituru na počitači), ale nahráli i Bartókovu Sonátu č. 2 i celý recitálový soubor houslových trvalek Mozarta, Brahmse, Debussyho, nahráli spolu i jiný recitál s díly méně známými, ale neméně krásnými od Prokofjeva, Weberna či současného amerického skladatele Roberta Crumba. V čerstvé mendelssohnovské vlně je teď houslistka v komorní hře nejvíc pospolu s André Previnem a Lynnem Harrellem.
Curriculum Anne-Sophie Mutter nepotřebuje ohlašovat adresář nejslavnějších, kultovních koncetních sálů, ani výčet nejslavnějších dirigentů, ba ani počet Grammy, ocenění a řádů, které ji dekorují. Anne-Sophie Mutter je ryzí umělec a zamýšlet se má cenu jedině nad tím, jak bohatě, naplno, objevně, po svém a s totální pokorou mění černé notičky v éterický úžas hudby, který v nás zanechává nesmazatelnou a blahodárnou stopu.
Koncertní sezony má koordinované a v posledníh letech vždy víceméně monotematicky vyhraněné. Loňský Karajanův rok 2008 – sté výročí narození – zahájila naprosto stylově s Berlínskými filharmoniky v „Karajanově cirku“, v domovském koncertním sídle Berlínských filharmoniků. Hrála Beethovenův koncert, ten, který kdysi stavěla právě pod bedlivým dohledem von Karajanovým. Letos nastoupil aktuální čas Felixe Mendelssohna-Bartholdyho – dvousté výročí narození – a Anne-Sophie Mutter se věnuje jeho odkazu s přesvědčením a naplno. Koncert, který se podařilo zajistit Pražskému jaru na 1. června 2009, je také součástí velkého jubilejního projektu. Mendelssohnův Houslový koncert e moll, op. 64 nahrála ještě jako teenager s Herbertem von Karajanem a Berlínskými filharmoniky v roce 1980, v době studia u profesorky Aidy Stucki. Nerozpakuje se přiznat, že léta nepatřil tento notoricky známý a notoricky obehrávaný koncert k těm, které by nejvíc vyhledávala, ale nový, zralý čas nadešel. Deutsche Grammophon vydal mendelssohnovský disk (spolu s DVD): Anne-Sophie Mutter hraje jednak v lipském Gewandhausu Mendelssohnův Houslový koncert a doprovází ji Gewandhausorchester s dirigentem Kurtem Masurem, jednak se s pianistou André Previnem a cellistou Lynnem Harrellem sešli v Brahmsově sále vídeňské Musikverein k natočení Mendelssohnova Klavírního tria č. 1 d moll, op. 49 a Houslové sonáty F dur (1838). Gewandhausorchester je pro Mendelssohna přímo symbolický, byl to orchestr, s kterým skladatel úzce spolupracoval a pro jeho koncertního mistra Ferdinanda Davida Houslový koncert napsal. Kurt Masur je v tomto kontextu osobnost neméně kultovní: s Lipskem je spojený studiem i šéfováním Gewandhausorchestru. Do Prahy přijedou ovšem s Drážďanskou filharmonií.
Rozhovor s dokonale přívětivou a dokonale profesionální Anne-Sophií Mutter se odehrával v pečlivě hledaném čase uprostřed února, telefonicky mezi Prahou a Mnichovem:

  • V roce Mozartova výročí jste vyznala svůj hluboký obdiv k jeho hudbě. My v Praze si rádi připomínáme údajný Mozartův výrok „Moji Pražané mně rozumějí!“ a jsme značně patriotičtí. Dokážete si vybavit nějaký vjem ze svého koncertu na Pražském jaru před několika lety?
    Vždycky když přijedu do Prahy, a byla jsem tam už několikrát i se svými českými přáteli, tak prožívám takový docela osobní vztah k tomuto městu. Prahu miluji i jako město velkých skladatelů, město Dvořákovo, imponuje mě na něm ale rovněž kombinace kultury a architektury. V neposlední řadě mám velkou radost, že po nádherné rekonstrukci Obecního domu se vylepšila akustika Smetanovy síně, takže se velice těším, že tam budu hrát.
  • Tentokrát přijíždíte s dirigentem Kurtem Masurem, se kterým celkem pravidelně koncertujete. Vzhledem k Mendelssohnově koncertu, s nímž přijíždíte, jste se nejednou zmínila o způsobu spolupráce. Co na jeho dirigentském umění obdivujete především?
    Nechtěla bych se opakovat, s Kurtem Masurem nás pojí opravdu dlouholetá spolupráce a vynikající vztah. Jinak bych s ním nenatočila tři základní koncerty jako opětovné nahrávky po Herbertu von Karajanovi, a to Beethovenův koncert, Brahmsův koncert a nyní i koncert Mendelssohnův. Protože Kurt Masur je zkrátka hudebník s ohromnými znalostmi, s úžasným porozuměním. Hlavně chci zdůraznit, jak dokonale spolupracuje, skutečně pozorně naslouchá všemu, co se děje a je v souhře naprosto precizní. Musím říct, že ho nadevšechno obdivuji také jako člověka, který toho velice moc udělal pro kulturu a v klíčových letech také pro spojení Německa.
  • Letošní sezonu věnujete výrazně Felixi Mendelssohnovi-Bartholdymu. Čím vás okouzluje jeho osobnost a jeho Koncert e moll?
    Je zkrátka nádherný! Je to jeden z nejkrásnějších koncertů, které kdy byly pro housle napsány. Já v sobě zároveň chovám k Mendelssohnově osobnosti velkou úctu a obdiv. Byl velmi humánní, jako byl třeba Dvořák. Mendelssohn určoval tvářnost německé kultury víc než kdokoli jiný, nejen tím, co komponoval, byl také velký mecenáš, založil lipskou konzervatoř a učil tam spolu se Schumannem například. Excelentní umělec, všestranný, stýkal se s literáty, s Goethem, mluvil několika jazyky, byl fantastický malíř, jeho akvarely jsou pozoruhodné… Úžasná osobnost, o které bych řekla – perfektní, dokonalý umělec. To velké nadání vložil nejen do toho, co dělal, ale promítlo se do celé společnosti. Čistotu jeho duše prokazuje všechno, co napsal a jeho houslový koncert zvlášť. Vezměte ten nádherný začátek druhé věty, nejkrásnější druhé věty v celé houslové literatuře.
  • Startovní význam Herberta von Karajana pro vaši kariéru je evergreen všech interview. Do oslav jeho výročí jste přispěla nejen koncerty, ale také vzpomínkami. Je nějaké memento, zásada, které se držíte, kterou si z působnosti Maestra zvlášť uvědomujete?
    Ano, ano. Je moc obtížné sumarizovat třicet let spolupráce do nějakého hesla. Ale když v rozhlase slyším nějakou nahrávku, která mne chytne, dojme, tak je to vždycky, nebo téměř vždycky, Karajan. Hudební, interpretační úroveň té doby byla mimořádně vysoká kvalitou, nasazením, emocemi, naléhavostí, což dnes už zdaleka neexistuje. Já se to snažím vnést na pódium každý večer, zejména na koncertech in memoriam Karajan.
  • Z nástrojů, které vlastníte, jsou dokonce dva přímo Stradivarius. Řekněte, prosím, něco o svém specifickém vztahu ke každému z nich... .
    Na houslích Emiliani Stradivarius 1703 jsem nahrála téměř všechny snímky s Karajanem, vyjma Čajkovského koncertu. Ty druhé, Lord Dunn-Raven 1710, mám už víc než dvacet let a jsou pro mne naprosto ideální. Mají všechny barvy, které potřebuji, mají neuvěřitelnou velikost zvuku, úžasně živě reagují, zkrátka je to naprosto snové, najít vlastní vnitřní hlas v takovém nástroji.
  • Znáte předchozí majitele?
    Ano, byla to irská rodina, která žije nedaleko Dublinu.


  • Hudební všestrannost Anne-Sophie Mutter ze všeho nejvíc demonstruje její entuziastický zájem o soudobou hudbu. Všechno to začalo v roce 1986, když premiérovala Chain 2, skladbu, kterou napsal Witold Lutoslawski mecenáši moderní hudby, Paulu Sacherovi. Premiéra se konala v Curychu, Paul Sacher dirigoval Zürich Collegium Musicum a skladatel byl nadšený hrou Anny-Sophie Mutter natolik, že pro ni okamžitě napsal orchestrální verzi Partity a Partitu jí věnoval. Umělkyně nikdy neopomene připomenout, že to byl právě Paul Sacher, který ji nasměroval k soudobé hudbě. V návaznosti na Paula Sachera napsal pro Annu-Sophii Mutter skladbu i Henri Dutilleux (Sur la même accord) a následovali další. Od Wolfganga Rihma má Gesungene Zeit, Krzysztof Penderecki jí věnoval Metamorphoses, Houslový koncert č. 2 a sklidili dvojnásobnou Grammy, André Previn dal svému houslovému koncertu její jméno, Koncert Anne-Sophie a další Koncert napsal pro housle a kontrabas… Sofia Gubaj¬dulina psala svůj mohutný, pětidílný In tempus praesens pro ni několik let a houslistka trpělivě čekala. Jak silně Anne-Sophie Mutter prožívá to expresívně jímavé a dramaticky napínavé dílo, jak mu rozumí a jak si jej váží, dosvědčuje i dramaturgie CD: Koncert Sofie Gubajduliny je tu spolu s Koncerty Johanna Sebastiana Bacha.
  • Když hrajete In tempus praesens – vnímáte z té hudby, řekněme, porozumění času, který žijeme, nebo je tam jakási jiskra porozumění jakoby vzájemně osobního? Myslíte, že se skladatelka chtěla přiblížit vaší schopnosti velkého hudebního vcítění?
    Zaprvé skladatel vůbec nemusí a nemá co rozumět interpretovi! Protože my hráči jsme zde pro skladatele, my sloužíme skladateli. Od skladatele se očekává, že napíše, co chce napsat. Pak přichází na řadu ušlechtilá služba snažit a dostat se na dřeň skladby. Skutečně ani nejsou slova, která by popsala, jak a co se to děje při studiu. Při spolupráci s paní Gubajdulinou na Tempore jsem zažila při hraní patrně vůbec nejsilnější ze všech zážitků. Neboť ta hudba je tak silná, tak dojemná, tak hluboká, až mění život. Protože v té skladbě jsou životní zkušenosti. Jsem nezměrně vděčná nejen za to, že jsem ji v životě vůbec potkala, ona je jako slunečný Anděl, ale hlavně jsem nesmírně poctěna tím, že dílo tak neuvěřitelně silné je mně dedikováno.
  • Život s hudbou je život naplněný dřinou i krásou. Co na svém dynamickém životě považujete za esenciálně krásné tak, že byste to přála každému?
    Myslím, že umění by mělo být nezbytností pro každého, nejen pro umělce. Umění – hudba, malířství, sochařství, poezie, všechno, co člověk vytvořil v geniálním, oduševnělém momentu života, by nás mělo upomínat na naši vlastní tvořivost a mělo by nás vést ke spiritualitě. Umění je pokrm duše a my potřebujeme svou duši sytit. Vášeň k životu a soucit s těmi, kdo jsou ve stínu společnosti, to jsou dvě základní ingredience dobrého života.
  • S houslemi jste srostlá od dětství, patří k vám nerozlučně. Přesto, kdybyste mohla začít muzikantský život znova – sáhla byste zase po houslích?
    Určitě a možná bych začala studovat i dirigování. Housle a zároveň dirigování.
  • S dirigováním ale již máte zkušenost. Domníváte se, že váš podíl dirigování bude vzrůstat?
    V určitém repertoáru, jako je například Mozart, orchestr vedu. Baví mne to, mohu souhru a zvuk orchestru ovlivnit. Vyžaduje to ale velké muzikální nasazení, musíte orchestr skutečně vést a inspirovat jej. V současnosti nemám v žádném případě záměr začít s dirigováním.
  • Mezi knihami, které vás oslovily, patří i dílo dr. Kübler-Ross, velké strážkyně majestátu smrti a etiky umírání. Její způsob uvažování a pomoci vám byl vždy blízký, nebo vám tuto oblast otevřelo nevyhnutelné loučení s blízkým člověkem?
    To je velmi osobní otázka. Mohu říct, že četba takovýchto knih člověku v těžkých dobách života ohromně pomáhá a doporučila bych každému, aby na smrt a umírání myslel i v době, kdy jsme zdrávi. Tak se možná lze strachu z neznáma zbavit. Když se podaří strach ze smrti překonat, život dostane docela jiné pesrpektivy a hodnoty, jinou kvalitu každodenních prožitků.
  • Jste žena, která vládne ohromným uměním, oživujete, vytváříte podivuhodný svět hudby a zároveň jste matka. Jakou lekci jste dostala od svých dětí?
    Že se musím hodně učit a že není nic krásnějšího, než být milován svým dítětem.
  • Nahoru | Obsah