O Lisabonu se říká, že je jedním z nejkrásnějších měst Evropy. Slavný německý učenec Alexander von Humboldt ho kdysi vyhlásil za vůbec nejkrásnější (v závěsu za ním byly Neapol a Praha). Je to nepochybně pravda. Labyrint úzkých uliček čtvrti Alfama, vedoucí k románské katedrále Panny Marie zvané La Sé a k troskám pevnosti Castilo San Jorge nad městem, skýtající nádherný pohled na panorama Lisabonu a řeku Tejo chystající se definitivně splynout s oceánem, je věru úchvatný. Jsme na Pyrenejském poloostrově, a tak všude ve staré architektuře je cítit vliv maurské kultury, blízké severní Afriky a odlesk zlatých století, v nichž Španělsko a Portugalsko udávaly tón v dobývání světa. A Lisabon nezůstává jen při tom. Zejména po tzv. karafiátové revoluci v roce 1974 a po vstupu Portugalska do Evropské unie se Lisabon vydal na cestu prudkého rozvoje, jehož dosavadním vrcholem bylo velkolepé EXPO 98, po němž zbylo několik nesmírně působivých artefaktů: moderní funkční architektury, především Oceanárium - jedno z největších na světě, poskytující neopakovatelné pohledy na život ve vodě a kolem ní. A potom také most Vasco da Gamy, který spolu s Mostem 25. dubna a historickým akvaduktem tvoří charakteristické rysy této velmi dynamické multikulturní metropole.
V rámci letošního 56.ročníku Pražského jara se posluchačům představily pouze dva symfonické orchestry ze zahraničí - Hallé Orchestra s Markem Elderem a Royal Concertgebouw Orchestra Amsterdam,vedený Riccardem Chaillym - za to však festival navštívila řada světově proslulých dirigentů.S Českou filharmonií vystoupili Jurij Simonov a John Eliot Gardiner,s Pražskými symfoniky Serge Baudo a se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu Roger Nierenberg.
Myslím, že takový pocit zažijeme v životě jen velmi zřídka: totiž abychom při prvním tónu vydechli úžasem a pak už v zajetí oné „minuty absolutního štěstí “, řečeno s Petrem Iljičem Čajkovským, setrvali až do konce koncertu. Sibiřský barytonista Dmitri Hvorostovsky ,který je už řadu let hvězdnou stáli cí v mezinárodní říši hudby,je jednou z těchto vzácných výjimek,které nám takový zážitek poskytnou.Je z kategorie pěvců,jejichž vokální technika je napro sto svrchovaná, jejichž hlas má nádhernou sametovou barvu a neohraničenou paletu dynamických a agogických nuancí, jejichž projev je velmi kultivovaný a ušlechtilý a dokonale prožitý.
Hudební festival Antonína Dvořáka se může pyšnit již třiatřicetiletou tradicí, během níž se jeho organizátorům podařilo etablovat jej mezi kulturní akce vysoké úrovně a v místech svého konání i prvořadého významu.Vznikl roku 1969 z iniciativy Společnosti Antonína Dvořáka (předsedou byl tehdy dr.Karel Mikysa) a Okresního kulturní ho střediska v Příbrami, kterým tehdy přislíbilo finanční podporu Ministerstvo kultury. A podpora to nebyla nikterak malá, protože tehdy umožňovala zvát i takové orchestry jakými jsou např. Česká filharmonie, Symfonický orchestr FOK hl.města Prahy, Pražský komorní orchestr, Slovenská filharmonie či Filmový symfonický orchestr, u jejichž dirigentských pultů se navíc vystřídala plejáda nejvýznamnějších českých dirigentů počínaje Jiřím Bělohlávkem, Radomilem Eliškou, Josefem Hrnčířem, Aloisem Klímou, Jiřím Koutem, Tomášem Koutníkem, Štěpánem Koníčkem, Jindřichem Rohanem, Ladislavem Slovákem, Josefem Vlachem či Vladimírem Válkem. Na festivalu v těchto letech však nechyběla ani celá řada vynikajících těles ze zahraničí. Příbramští se tak mohli stát rovněž svědky špičkových výkonů např. Leningradské filharmonie a Moskevské státní filharmonie, v neposlední řadě sem zavítala i Varšavská státní filharmonie nebo Royal Philharmonic Orchestra London s dirigenty Markem Emlerem, Charlesem Grovesem, Arvidem Jansonsem a Dimitrijem Kitajenkem. Po roce 1989 však došlo podobně jako v celé kulturní sféře i zde k významným organizačním změnám, z nichž poslední se uskutečnila v letošním roce, kdy se organizace festivalu ujal Odbor školství a kultury Městského úřadu Příbram. O tom, jakými změnami Hudební festival Antonína Dvořáka v této době prošel a o řadě dalších zajímavostí z jeho třiatřicetiletého života, jsme si povídali s předsedou festivalového výboru a zároveň místostarostou města Příbram, dr. Vladimírem Vepřkem.