Hudební Rozhledy

Editorial 04

Hana Jarolímková | 04/11 |Úvodník

Vážení a milí čtenáři,
nedávno mi přišla poštou (jak jinak než elektronickou) zpráva nejen zajímavá, ale i ve všeobecném marasmu – a věřte, že to říkám nerada – poslední doby povzbuzující. V uplynulém březnu byl totiž v Praze – konkrétně v sídle Pražské konzervatoře Na Rejdišti – otevřen nový, moderně vybavený koncertní sál pro symbolických 333 posluchačů! Význam tohoto aktu je, dalo by se říci, až mnohovrstevný. V době, kdy se celá řada kulturních stánků zmítá v mnohdy nepřekonatelných finančních problémech a smršť reálného kapitalismu české cesty v jejich řadách zanechává doslova polomy, se najde instituce, jíž se podaří takovýto – nebojím se říci – heroický počin. To je všechno moc hezké v podstatě do okamžiku, než si uvědomíme, že se tak znovu stalo po dlouhých téměř stu letech...

Celý článek

John Malkovich v kůži Jacka Unterwegera

Ivan Žáček | 04/11 |Rozhovory

John Malkovich, hollywoodský filmový herec a režisér, vystoupí letos na Pražském jaru. Vytvoří zde hlavní postavu ve svérázné divadelní hře Michaela Sturmingera The Infernal Comedy, která se zabývá životem a dílem rakouského sériového vraha Jacka Unterwegera. Tvůrce řady úspěšných filmů, který má na kontě nejméně tak úspěšnou kariéru na divadelních prknech (jejím vrcholem bylo Malkovichovo působení ve vysoce ceněné chicagské Steppenwolf Theater Company), má sám, jak často rád zdůrazňuje, se světem klasické hudby a opery minimum společného. Jeho prvním setkáním je právě tato Pekelná komedie, kde hudba hraje velmi významnou roli. Život sériového vraha Jacka Unterwegera je tu líčen za zvuků hudby Boccheriniho, Webera, Vivaldiho, Haydna, Mozarta a Beethovena. Malkovich s ní objíždí celý svět a v loňském roce ji nakladatelství Arthaus Musik vydalo na DVD. Přinášíme upravený rozhovor redaktora časopisu Gramophone Jamese Inverneho o tom, jak toto setkání Johna Malkoviche ovlivnilo v jeho herecké činnosti.

Celý článek

Anda-Louise Bogza

Anna Šerých | 04/11 |Rozhovory

Verdi a Puccini – dvě základní jména, která splétají osud a organizují každodenní život ženě krásného jména – Anda-Louise Bogza – a ještě krásnějšího, vášnivě podmanivého hlasu. Umělkyně, česká občanka pocházející z Rumunska, kterou láska přivedla do Čech, je známá nejen v Praze, ale i ve velkých operních domech světa. Její životopis je dlouhý seznam významných angažmá (Arena di Verona, Semper¬oper, Mnichovská státni opera, Vídeňská státní opera, opera v Římě a další). 200-201

Celý článek

Pražské Jaro 2011

Hana Jarolímková | 04/11 |Rozhovory

  • Připadá mi to jako mžik od chvíle, kdy jsme se před rokem sešli s ředitelem Pražského jara, ing. Romanem Bělorem, abychom čtenáře s předstihem informovali o programu našeho nejvýznamnějšího hudebního festivalu, a máme tu jeho další, letos již 66. ročník. A protože letos oslavuje svoje velké výročí, 200 let od založení, Pražská konzervatoř, moje první otázka míří k úvodnímu koncertu festivalu, na němž vystoupí její symfonický orchestr. Nešel festival přeci jen trochu do rizika, když svěřil tento ostře sledovaný koncert poprvé v historii studentskému tělesu?
    Pražské jaro se již řadu let intenzivně snaží zpestřovat tradiční uvádění Smetanovy Mé vlasti tak, aby se z tradice nestalo klišé. Oslavy 200 let od zahájení výuky na Pražské konzervatoři poskytly těmto našim snahám skvělou inspiraci. Dát příležitost Symfonickému orchestru Pražské konzervatoře zahájit Pražské jaro je společnou radostí obou institucí. Pro projekt je ovšem rozhodující to, že se nám pro jeho realizaci podařilo získat dirigenta Jiřího Bělohlávka, který ve spolupráci s vedením a pedagogy školy stanovil přesnou koncepci přípravy orchestru včetně týdenního pracovního soustředění. Po týdnu intenzivní práce v Poličce, kde jsem mohl část přípravy sledovat, jsem přesvědčen, že jsme se rozhodli správně.
  • Celý článek

    Dvacet let MHF Český Krumlov

    Lucie Johanovská | 04/11 |Události

    V roce 2011 oslaví MHF Český Krumlov významné jubileum – 20 let své existence. Při této významné příležitosti je připravován slavnostní program, na kterém se objeví celá řada předních osobností tuzemské i zahraniční hudební scény v čele se „třemi tenory“. Oslovili jsme tedy prezidenta festivalu Jaromíra Boháče, aby nejen představil program jeho letošního ročníku, ale zhodnotil i uplynulé dekády a prozradil svoji vizi do budoucna.

  • Dvacet let v polistopadové historii české festivalové scény rozhodně nelze považovat za nevýznamný mezník. Jak se na důležitost tohoto výročí díváte vy jako zakladatel a výkonný ředitel, který v čele festivalu stojí po celou dobu jeho existence?
    Na počátku byla vize vytvořit velký festival. Když srovnám představy, které byly na začátku, a letošní 20. ročník, tak jsem určitě spokojený, jaký kus cesty jsme ušli a kde dnes festival je. Letošní program by byl ještě před deseti lety pro nás z říše snů. Festival má dnes své pevné místo v kalendáři velkých kulturních akcí a vzbuzuje stálý zájem nejen v České republice, ale i v zahraničí.
  • Celý článek

    Výborný debut Čong Mjong-Huna s ČF

    Vladimír Říha | 04/11 |Festivaly, koncerty

    Jihokorejský dirigent Čong Mjong-hun (angl. užívaná forma zní Myung-Whun Chung) patří k elitě asijských umělců střední generace, kteří získali brzy respekt i v Evropě a USA. U dirigentů je tomu trochu jinak než u instrumentálních sólistů, jimiž je svět v posledních letech zcela zahlcen. Z asijských mistrů taktovky se v Evropě a ve světě aklimatizovali snad jen Japonci, když nepočítáme původně Inda Zubina Mehtu.

    Celý článek

    Nádherná italská seance s Magdalenou Koženou

    Vladimír Říha | 04/11 |Festivaly, koncerty

    Loni vydané album naší mezzosopranistky Magdaleny Kožené Lettere Amorose se okamžitě stalo velkým hitem domácího i zahraničního trhu. Široká repertoárová rozkročenost naší pěvecké hvězdy se projevila vydáním dvou rozdílných alb v těsné blízkosti, jedno zmíněné sólové, na druhém spoluúčinkuje v mahlerovském repertoáru (Chlapcův kouzelný roh) s Cleveland Orchestra řízeným Pierrem Boulezem, obé u Deutsche Grammophon. Lettere Amorose neboli Milostné dopisy jsou písně italské renesance a baroka nazvané po jedné Monteverdiho písni, která se nakonec ani na album nedostala. Láska k písňové tvorbě je u Kožené součástí její pozoruhodné kariéry a předtím natočila i koncertně prováděla kupř. Vivaldiho árie či Písně, které mě učila má matka. Milostné dopisy měly českou koncertní premiéru již loni v Holešově a letos v únoru po Brnu se jich dočkala i Praha v nabité Dvořákově síni 16. února. V téměř dvouhodinovém koncertě bez přestávky přinutila Kožená i pražské publikum k velikým ovacím.

    Celý článek

    Světová klavírní tvorba v řadě FOK – Ivo Kahánek

    Vít Roubíček | 04/11 |Festivaly, koncerty

    Ohlášený polský host klavírního cyklu FOK, Wojciech Switala, si zlomil ruku. V takových případech vždy nastává v koncertních jednatelstvích zděšení a horečné jednání o náhradě, tentokrát však ve „foku“ zavládl opravdu horečný ruch, protože incident se odehrál pouhé dva dny před vystoupením. Každý interpret, který se uvolí za indisponovaného kolegu takový „kšeft“ převzít, totiž značně riskuje, na sólový recitál 48 hodin přípravy ani profesionálovi zdaleka nestačí, a na posluchači znalém věci pak je, aby takovéto bez nadsázky „umělecké hrdinství“ po zásluze ocenil.

    Celý článek

    Jazz pod diktaturou moci

    IV. Za ostnatými dráty

    Antonín Matzner | 04/11 |Horizont

    Mezi nejtragičtější, ale i nejpůsobivější kapitoly hudební historie patří pěstování hudby v nelidských podmínkách nacistických koncentračních táborů. Jejich nedobrovolní obyvatelé v nich sdíleli krutý osud s ostatními spoluvězni v odloučení od ostatního světa, obehnaní vysokými ploty s ostnatými dráty a strážními věžemi se střílnami. Přesto i v tomto prostředí – doslova na pomezí života a smrti, která mohla přijít v kterýkoli okamžik – se zpívaly písně, a zněla zde dokonce i instrumentální hudba. První z takových internačních táborů byl zřízen bezprostředně po nastolení nového nacionálně socialistického režimu v Německu v březnu 1933 v Dachau u Mnichova. Byl určen pro „nepřátele státu“, jimiž byli v hantýrce nacistické strany označeni komunisté, sociální demokraté, ale také Romové, Svědci Jehovovi, homosexuálové a Židé. Právě oni představovali Hitlerovy nejzarytější politické odpůrce.

    Celý článek

    Figarova svatba u Tugendhatů

    Redakce | 04/11 |Divadlo – Opera . Balet . Muzikál

    Brňané jemně a spravedlivě vybučeli premiéru Figarovy svatby Wolfganga Amadea Mozarta. Aktualizovaná do porevolučního času, zasazena do kulisy funkcionalistické vily manželů Tugendhatových šířila víc bludnou trapnost než zábavu a hudební prožitek. Černopolní dům zažil dost děsivého osudu 20. století a dost příšerných nájemníků v reálu, virtuální mafiáni jsou v historii architektonického klenotu už jaksi navrch. Určení postav dle saské režisérky Annette Jahns: Hrabě Almaviva – hlava mafiánského klanu, Rosina, jeho manželka „Hraběnka“, dr. Bartolo, lékař, Marcelina, dříve hospodyně u Bartola, nyní příslušnice „nejstarší živnosti světa“, Basilio, prostředník místní drogové mafie, masér a muzikant, Cherubín, velmi mladý muž, pro obchod zcela nezpůsobilý, Figaro, starý přítel Almavivův. Nově příchozí zaměstnanci: Zuzanka, dívka z venkova, „Hraběnčina“ komorná, Antonio, zahradník a domovník, Barbarina, hračka pro všechny muže.

    Celý článek

    Sen noci svatojánské v Českých Budějovicích

    Eliška Štindlová | 04/11 |Divadlo – Opera . Balet . Muzikál

    Pro sezonu 2010/2011 si šéf Baletu Jihočeského divadla Attila Egerházy zvolil nelehký úkol a vytvořil balet na motivy Shakespearovy komedie Sen noci svatojánské, což je z dramaturgického i režisérského hlediska náročné. Ačkoli se premiéra odehrála již 14. 7. 2010 v plenéru Otáčivého hlediště v Českém Krumlově, teprve nyní byl tento titul přenesen do Jihočeského divadla.

    Celý článek

    Palace Classics v Palace Cinemas

    Giacomo Puccini: Turandot

    Jaroslav Someš | 04/11 |Divadlo – Opera . Balet . Muzikál

    Díky přímým přenosům operních představení do našich kin jsme informováni o aktuálním dění v operním světě. Teď už nejen v newyorské MET, ale zásluhou sítě Palace Cinemas také v milánské La Scale, v Teatro Real v Madridu nebo v Gran Teatre del Liceu v Barceloně. Promítání záznamů starších inscenací nám zase pomáhá „dohonit“ pozoruhodné inscenace, které nám „utekly“. To byl také případ Pucciniho Turandot v provedení valencijského Palau de les Arts „Reina Sofia“ z roku 2008. Její záznam zařadila síť Palace Cinemas do svého programu Palace Classics.

    Celý článek

    Anna Bolena v Liceu: Další triumf Edity Gruberové

    Vít Dvořák | 04/11 |Zahraničí

    Od posledních tónů Donizettiho opery to už musí být nejmíň dvacet minut, ale rozpálení skalní fanoušci namačkaní u orchestřiště, co nejblíže k rampě jeviště, rozhodně ještě nemíní odejít. Jako by tu snad chtěli nocovat. Asiat, stojící v parteru nedaleko ode mne, křičí tak, že mu chvílemi až přeskakuje hlas: Edita, Edita! Na oponu mířící reflektory, které už dvakrát personál zhasl, se tak musejí rozsvítit znovu a hlavní hvězda večera se chtě nechtě znovu musí přijít ukázat. Ti, co v poloprázdném hledišti stále zůstávají, znovu šílí. Z balkonu visí transparent se jménem divy, o patro výš zase kdosi vyvěsil její namalovanou podobiznu, hned vedle pro změnu spustili slovenskou vlajku.

    Celý článek

    Dvě Valkýry, obě z La Scaly, každá ale úplně jiná

    Vít Dvořák | 04/11 |Zahraničí

    Lze si při přenosu opery do kin udělat alespoň trochu objektivní názor na to, jak zdařilá dotyčná inscenace je? Jak kvalitní výkony podali zpěváci? Jak úspěšné představení bylo?
    Jak ošidné takové hodnocení ze sedadla kina, případně z pohodlí ušáku doma u televize je, jsem si znovu potvrdil při nejnovějším nastudování Wagnerovy Valkýry v milánské La Scale, přenášené začátkem prosince do řady zahraničních kin a také vysílané nejednou televizní společností.

    Celý článek

    Portréty velkých klavíristů 20. století

    IV. Vladimir Horowitz

    Vít Roubíček | 04/11 |Studie, komentáře

    Ohlédneme-li se pozorně za nervózním a esteticky věcným dvacátým stoletím, určitě mezi několika velkými uměleckými siluetami, třímajícími prapor romantismu, nepřehlédneme křehkou postavu klavíristy Vladimira Horowitze. Cesty jeho životního příběhu byly barvité i křivolaké právě tak, jak veliké a kontroverzní bylo jeho umění.

    Celý článek

    Historie české kvartetní školy

    II. České kvarteto

    Jan Schulmeister | 04/11 |Studie, komentáře

    Po prvních vážných problémech s cellistou Otto Bergerem se České kvarteto od roku 1894 dostává do tvůrčího období, které není narušováno nečekanými negativními okolnostmi, a může se tedy soustředit pouze na svou koncertní činnost a budování nového repertoáru. Velkým přínosem pro soubor bylo rozhodnutí Hanuše Wihana stát se jeho členem. Dnes, v době diametrálně rozdílné, můžeme jen stěží docenit jeho volbu. České kvarteto si sice již získávalo reputaci znamenitého souboru, ale pozice profesora Pražské konzervatoře zase Wihanovi zaručovala finančně zajištěné stáří. Přesto ho láska k hudbě přemohla, a tak nastoupil dvacetiletou koncertní pouť v Českém kvartetu.

    Celý článek

    Španělská hudba v Čechách druhé poloviny 19. století

    Pepita De Oliva a Pepita De Jiménez

    Oldřich Kašpar | 04/11 |Studie, komentáře

    Španělsko ve druhé polovině 19. a první třetině 20. století bylo vnímáno prakticky v celé Evropě jako romanticky tajemná země, jež vzbuzovala v myslích spisovatelů, básníků i hudebníků ty nejfantastičtější představy. Kastilské pláně, andaluzská bílá města, benediktinský klášter v Montserratu, královský palác a klášter svatého Vavřince v El Escorialu, to je jen malý výčet z celé řady magických míst, jimž byla věnována stálá pozornost nejen evropských, ale také českých návštěvníků pyrenejského království. Snad nejvýstižnější, ale také nejstručnější hodnocení Escorialu, nesmrtelného pomníku nespoutaných ambicí španělského krále Filipa II., podal význačný český malíř a grafik, spoluzakladatel Umělecké besedy a časopisu Hollar Jan Rambousek, který v roce 1929 napsal: „Smutný zámek na smutnější rovině s pozadím granitových nevrlých hor“. V podobném duchu, i když podstatně mnohomluvněji Escorial popisuje literát a dramatik Jan Václav Rosůlek: „Studeno je v Escorialu, bůh, jemuž zde budovali chrámy, byl přísný, spíše kníže temnot, než ten, který řekl: budiž světlo. Studeno je v Escorialu, španělské vesnici, tisíc metrů vysoko v horách. Těch kamenů, co snesli, než postavili! Ta sklepení s mrtvými a nádhera soch, monstrancí a pouzder na ostatky svatých. To ticho samoty i dnes, kdy asfaltová silnice je smutečním pásem kolem Escorialu“.

    Celý článek

    Skladatelské osobnosti vrcholné renesance

    IV. Jacobus Clemens Non Papa (ca.1510/15–1555/56). Laus Et Decus Nostri Chori

    Petr Daněk | 04/11 |Studie, komentáře

    V roce 1558 vyšlo v Norimberku šestihlasé moteto Continuo lacrimas franko-vlámského skladatele Jacoba Vaeta (1529–1567), kapelníka arcivévody a později císaře Maximiliána Habsburského, které je věnováno „In mortem Clementis non Papae“. V polyfonním předivu hlasů, do kterého je zakomponován jako cantus firmus i text části Requiem, jsou zpěváci vyzýváni, aby „nepřetržitě prolévali slzy proudem, neboť zemřela chvála a ozdoba vašeho chóru“. Tou ozdobou chóru pěvecké profese je myšlen skladatel Jacobus Clemens, který ještě za svého života dostal přezdívku „non Papa“.

    Celý článek

    Přímé přenosy z MET

    Christoph Willibald Gluck: Ifigénie na Tauridě

    Jaroslav Someš | 04/11 |Divadlo – Opera . Balet . Muzikál

    Umění 18. století se pro náměty často obracelo k antickým mýtům. Dobové poetice vyhovovaly děje vnitřně dramatické, ale navenek zachovávající uměřenost, i mravně příkladné vlastnosti hrdinů, čestnost, statečnost, oddanost, vytrvalost atp. Jednou z poměrně často využívaných látek je závěrečný příběh z cyklu bájí o rodu Tantalovců. Početná řada úkladů a vražd v několika generacích se uzavírá smírně, opětovným shledáním posledních potomků roku, sourozenců Oresta a Ifigénie daleko od jejich řecké vlasti, na Taurském poloostrově na severním pobřeží Černého moře. Báje o Ifigénii na Tauridě byla literárně zpracovávána už v antických dobách, nejznáměji ve stejnojmenné tragédii Eurípidově. Ta se pak stala inspirací pro autory 18. století. Z nich nejslavnějším je rozhodně Johann Wolfgang von Goethe, který však svou Ifigénii na Tauridě napsal až v roce 1787. Mezi verzemi, které mu předcházely, najdeme o třicet let dříve také drama Guimonda de la Touche, jež se později stalo podkladem Nicolasi Guillardovi pro vznik operního libreta. Christoph Willibald Gluck pak právě na tento text složil operu představující dovršení jeho operní reformy. Dílo mělo premiéru v Paříži v roce 1779.

    Celý článek

    Nad dvanácti partiturami Gustava Mahlera

    IV. symfonie č. 4 G Dur

    Marek Štilec | 04/11 |Studie, komentáře

    Ačkoliv první uvedení Čtvrté symfonie skončilo nepochopením a neúspěchem, pro řadu posluchačů je právě Čtvrtá pomyslnou branou do světa Mahlerových symfonií. Proč je dnes tato hudba tak přitažlivá?
    Vznik Čtvrté symfonie
    První práce na třech instrumentálních větách Čtvrté symfonie spadají do období července 1899. Finální věta, píseň ze sbírky Des Knaben Wunderhorn „Das himmlische Leben“ existovala již předtím, pochází z roku 1892. Z Mahlerova dirigentského života stojí pro české čtenáře za zmínku, že 4. 6. 1899 na pozvání Angela Neumanna (1838–1910) dirigoval v Praze Devátou Beethovenovu symfonii. Důležitý fakt, protože řada badatelů poukazuje na podobnost volných vět u Beethovenovy Deváté a Mahlerovy Čtvrté. 5. srpna 1900 je symfonie dokončena, do období Vánoc 1900 spadá instrumentace a čistopis skladby. Tak to alespoň uvádí jedna z nejnovějších monografií Jense Malteho Fischera Gustav Mahler. Der fremde Vertraute. V řadě starší literatury a bookletů se jako datum dokončení objevuje až duben 1901.

    Celý článek

    Aktuální číslo:

    cover

    Hudební rozhledy 04/11

    Partneři:

     
     
     

    Vyhledávání: