Hudební Rozhledy

Editorial 06

Hana Jarolímková | 06/11 |Úvodník

Vážení a milí čtenáři,
stalo se to 27. června před téměř půl tisíciletím (v roce 1693), kdy světlo světa spatřil první časopis na světě určený výhradně jen a jen ženám. Pod názvem The ladies Mercury jej začal vydávat londýnský knihkupec John Dunton. Uplynulo hodně času od chvíle, kdy se objevila tato první vlaštovka, zatím jen nesměle naznačující, jakým směrem se bude ubírat dlouho – a v mnoha ohledech dodnes trvající úsilí o emancipaci žen (neplést si, prosím, s militantním feminismem!). K masovému rozvoji ženského hnutí dochází v 19. století, kdy se do boje za práva žen (včetně onoho tak důležitého práva volebního) zapojila celá řada výrazných představitelů vědy a kultury. V českých zemích v tomto ohledu proslul známý podnikatel a mecenáš Vojta Náprstek, z jehož iniciativy byl založen dodnes existující Americký klub českých dam, pro jehož členky ve své době přednášeli takoví velikáni českého veřejného a kulturního života, jakými byli například básník Jaroslav Vrchlický či profesor (a pozdější prezident Československé republiky) Tomáš Garrigue Masaryk. A zmíněný všestranný podporovatel české vědy a kultury dokonce propůjčil ke schůzkám klubu knihovnu svého domu U Halánků na Betlémském náměstí v Praze (dnes součást Náprstkova muzea asijských, afrických a amerických kultur).

Celý článek

Zuzana Lapčíková: Ke komponování přistupuji s velkou pokorou

Petar Zapletal | 06/11 |Rozhovory

  • Od našeho posledního rozhovoru s cimbalistkou, skladatelkou, herečkou a pedagožkou Zuzanou Lapčíkovou, publikovaného v Hudebních rozhledech v roce 2009, už uběhly dva roky (HR 2009, č. 6, strany 8–9). Co všechno jste zvládla v průběhu minulých let?
    Především procestovat kus světa s hudbou, vydat nějaké nahrávky, ale hlavně realizovat svou první větší kompozici a natočit film.
  • Nebylo ale všechno tak docela zalito sluncem: v říjnu loňského roku se po osmi letech konečně podařilo uzavřít spor se souborem Včelaran. Oč v tom sporu šlo – a jak byl vyřešen?
    Byla jsem neprávem nařčena, že jsem se na činnosti souboru obohatila. Nakonec jsme se ale dohodli, že se soudit nebudeme. Už před deseti lety jsem ze souboru odešla. Dlouho jsem ale nechápala postoj jeho některých členů.
  • Celý článek

    Fenomenální Händel Bejuna Mehty

    Lukáš Vytlačil | 06/11 |Události

    Na velikonoční neděli 24. 4. 2011 Praha zažila velký hudební svátek, protože ve Stavovském divadle vystoupil vynikající kontratenorista Bejun Mehta společně s barokním orchestrem Collegium 1704. A na programu nebylo nic menšího než operní árie Georga Friedricha Händela, které s René Jacobsem a Freiburger Barockorchester nedávno natočil.
    Koncert zahájila předehra k Rinaldovi, která díky úspěšné inscenaci celé opery v Národním divadle patří k základnímu repertoáru Collegia 1704. Tempo allegra bylo velmi bryskní a jeho mezní hranice byla znát z občasné nesouhry mezi exponovanými sólovými vstupy a orchestrem. Bejun Mehta svoje vystoupení započal árií Sento la gioia, chi´in sen mi brilla z opery Amadigi di Gaula. Virtuózní árii provedl s naprostou dokonalostí a již tímto prvním kusem si získal posluchače v sále. Slavnostní ráz umocňuje part trubky, kterou hrál vynikající Jaroslav Rouček. Skvělým instrumentálním intermezzem byla předehra k třetímu jednání oratoria Solomon, jejíž tempo bylo sice také velmi rychlé, ale vyvážené, a zvuk orchestru kompaktní a ucelený. Brilantní árie Agitato da fiere tempeste se il nocchiero z opery Riccardo primo odhalila Mehtovu vynikající koloraturní techniku. Po tomto čísle následovalo Concerto grosso d moll, op. 3/5 a předehra k Agrippině, které poskytly pěvci oddech před posledním číslem první poloviny. Tím byl recitativ Otton, Otton, qual portentoso fulmine e questi a árie Voi che udite il mio lamento, taktéž z Agrippiny. Dramatický recitativ předchází hluboké lamentové árii, která znamenala v Mehtově podání dokonalý zážitek. I na recitálu se plně vžil do zpívané role, a hudba tak získala skutečně na maximální sdělnosti.

    Celý článek

    Velikonoční festivaly v Praze a v Brně I.

    Dvě ohlédnutí za festivalem FOK

    Lukáš Vytlačil | 06/11 |Festivaly, koncerty

    Letošní ročník Velikonočního festivalu nabídl dva koncerty duchovní hudby s předními domácími soubory, které se věnují historicky poučené interpretaci. Obě se svojí tematikou hlásily k Velikonocům, avšak dramaturgickým přešlapem byly uvedeny v opačném pořadí, přestože to nebylo nutné třeba časovým omezením interpretů. A tak jej zahájilo navštívení Božího hrobu, zatímco k hudebnímu ukřižování, jak nás o něm zpravují Janovy pašije, došlo až v úterý po uplynutí svátků. U festivalu, který se svým názvem hlásí k významnému liturgickému údobí, bych očekával, že se alespoň u duchovních koncertů přidrží tradičních zvyklostí. Zejména pokud jeho dramaturgii připravují velice vzdělaní lidé, kteří potřebnými vědomostmi bezesporu disponují.

    Celý článek

    Honeck opět okouzlil

    Vladimír Říha | 06/11 |Festivaly, koncerty

    Každý návrat rakouského dirigenta Manfreda Honecka k České filharmonii je událostí a je dobře, že i v příští sezoně – byť již ne v postavení hlavního hostujícího dirigenta – bude spolupráce pokračovat. Ještě před letošním zahájením festivalu Pražské jaro jsme 5. a 6. 5. měli možnost vyslechnout ve zcela zaplněném Rudolfinu koncert, kde Honeck řídil ČF v dílech Richarda Wagnera, Samuela Barbera a Antonína Dvořáka.
    Program tak měl hned tři velká lákadla – obě Wagnerovy orchestrální části oper (předehra k Lohengrinovi a Smuteční pochod ze Soumraku bohů), Dvořákovu Novosvětskou poprvé v Honeckově podání s ČF a hlavně Barberův Houslový koncert s naším sólistou, mladým houslistou Josefem Špačkem, od nadcházející sezony druhým koncertním mistrem ČF.

    Celý článek

    Smyčcový orchestr PK s Koutníkem v čele

    Ludvík Kašpárek | 06/11 |Festivaly, koncerty

    V rámci 200. výročí Pražské konzervatoře pozval Český spolek pro komorní hudbu k vystoupení do svého cyklu ve Dvořákově síni Rudolfina (18. 4.) Smyčcový orchestr této školy, jehož vedoucím pedagogem je dirigent Tomáš Koutník. Stali jsme se svědky příjemného a osvěžujícího koncertu, na němž studenti prezentovali výtečné výsledky své práce. Program byl sice dramaturgicky poněkud nesourodý, nicméně z pedagogického hlediska plnil svůj účel uvedením celého spektra skladeb, zastupujících období baroka, klasicismu, impresionismu i českou tvorbu 20. století, na sto procent. A co je důležité – ve všech uváděných dílech také mladí hudebníci prokazovali své bezpečné technické vybavení i odlišné uchopení různých stylových období. Hrát na jediném večeru Corelliho, Debussyho, Máchu, Foerstera a Mozarta není vůbec snadné ani pro protřelé profesionály, natožpak pro nehotové mladé muzikanty ze 2. a 3. ročníku! Ti starší se totiž připravovali na slavnostní provedení Smetanovy Mé vlasti na Pražském jaru.

    Celý článek

    Akademičtí komorní sólisté s mladou dirigentkou

    Miloš Pokora | 06/11 |Festivaly, koncerty

    Vzrušující atmosféra, o kterou se zasloužil přeplněný sál Bohuslava Martinů, provázela šestý koncert Hudební a taneční fakulty AMU z cyklu „Ti nejlepší“ (15. 4.), na němž se představili ve spolupráci dvou mladých sólistů Akademičtí komorní sólisté pod vedením čerstvé absolventky dirigentského oboru, třiadvacetileté bratislavské rodačky Michaely Rózsové. Nastudovat v omezeném čase náročný repertoár s orchestrem, který je sestavován každým rokem nově z řad studentů, představuje obtížný úkol pro zkušeného dirigenta, o to víc udivilo – a to bych rád předeslal, že nějaký věkový handicap nebyl v případě Michaely Rózsové tento večer vůbec znát. Naopak. Jestliže jsem při podobných školních koncertech v Sále Martinů při konstatování občas notně nevyvážené zvukové výslednice poukazoval na jeho akustické záludnosti – sál je pro velký symfonický orchestr přece jen drobet stísněný, tentokrát jako by takové nástrahy téměř vymizely. Se vstupním sólem flétny Debussyho Faunova odpoledne (mimochodem znamenitě frázovanému) jakoby následující rafinovaně rytmizované partie dřev a horen (s nádherně „zrnitým“ efektem souznějící harfy) doslova srůstaly, jen od primů v první partii tutti bychom mohli očekávat o poznání větší vláčnost.

    Celý článek

    České trio s díly ředitelů konzervatoře

    Ludvík Kašpárek | 06/11 |Festivaly, koncerty

    K letošním velkorysým oslavám 200. výročí Pražské konzervatoře se nemohl nepřipojit Český spolek pro komorní hudbu, další z významných institucí, která vytvářela a stále vytváří nejkvalitnější součást českého hudebního života. České trio, jehož členové v obsazení Dana Vlachová (housle), Miroslav Petráš (violoncello) a Milan Langer (klavír) jsou předními pedagogy školy, přineslo na spolkové pódium Dvořákovy síně Rudolfina (23. 2.) program z tvorby tří ředitelů tohoto uměleckého ústavu. Dramaturgie tím reflektovala celou řadu zajímavých vnitřních souvislostí: vždyť Josef Suk se stal žákem Antonína Dvořáka hned v prvních dnech po jeho jmenování profesorem kompozice, oba dva později v opačné chronologii stanuli v čele školy, Suk během studií založil se svými spolužáky smyčcové kvarteto, jemuž pod názvem České kvarteto poskytl Český spolek pro komorní hudbu svým vznikem od historicky prvního koncertu existenční základnu a příležitost k vystoupením v desítkách dalších koncertů. A Dvořákovy komorní skladby brzy zaujaly klíčové místo v programové náplni Spolku. Pražská konzervatoř však nežije jen ze své tradice a své minulosti: důkazem byla třetí skladba večera – Klavírní trio č. 2 současného ředitele školy Pavla Trojana! Začněme ovšem úvodní kompozicí koncertu, Sukovým mladistvým Klavírním triem c moll, op. 2, v němž teprve patnáctiletý autor jednoznačně prozrazuje své mimořádné nadání, ale pochopitelně ještě zcela nezvládá zejména formální uspořádání skladby i vliv velkého učitele. Proto logicky své trio podle rad svých pedagogů Karla Steckera a poté i Antonína Dvořáka dvakrát přepracoval do podoby, která z díla činí cenný a stále živý titul naší komorní hudby. Na Sukovo – svou podstatou přece jen začátečnické dílo – ovšem České trio po přestávce navázalo zralým opusem Dvořákovým – Klavírním triem f moll, op. 65. Pochází z let, kdy skladatel už směřoval k prvním mezinárodním úspěchům a kdy po smrti matky mu Johannes Brahms doporučoval odejít z Prahy a zúročit svůj talent blíže „velkému světu“ ve Vídni či v Berlíně. Je příznačné, že rady svého příznivce Dvořák neuposlechl, a přesto svým jedinečným tvůrčím odkazem stanul nejen na prvním místě mezi českými skladateli, ale stal se jedním z největších Čechů!

    Celý článek

    Ana María Martínez – ve stínu dominga? ale kdepak…

    Lucie Johanovská | 06/11 |Festivaly, koncerty

    Skutečnost, že letošní domácí festivalové sezoně dá punc největší soudobá operní ikona světa, nezdolný Plácido Domingo, zaznamenal už asi každý. O tom, kdo se představí po mistrově boku, se však mluví mnohem méně a je to škoda, protože žádné, populárně řečeno, „křoví“, si s sebou Plácido Domingo rozhodně nebere. Představme si proto blíže portorickou sopranistku Anu Maríu Martínezovou, jež bude Domingovou pěveckou partnerkou na galakoncertu dne 20. srpna, který se uskuteční při příležitosti vyvrcholení oslav letošních dvacetin Mezinárodního hudebního festivalu Český Krumlov.
    Držitelka Grammy, Bělohlávkova Rusalka z Glyndebourne, úspěšná Fiordiligi ze salcburských Così fan tutte či editorka magazínu Classical Singer, to vše je Ana María Martínezová, díky dramatickému rejstříku svého zářivého hlasu považovaná za jednu z nejsofistikovanějších lyrických sopranistek dneška. Začněme však pěkně popořádku.

    Celý článek

    Jazz pod diktaturou moci

    VI. Jazzová invaze do bolševického Ruska

    Antonín Matzner | 06/11 |Horizont

    Když Lenin a jeho bolševici uvrhli po vítězné revoluci bývalou carskou říši do naprostého rozvratu, začala se od jimi nastolené krutovlády odvíjet série katastrof, vyvolaná souboji mezi navzájem soupeřícími soudruhy i protichůdnými idejemi a hospodářskými potížemi, které ve vypjatých obdobích vedly až k masovým hladomorům s milionovými oběťmi na lidských životech. Vypuknuvší bratrovražedná občanská válka sice skončila v roce 1920 vítězstvím bolševiků, ale za cenu zbídačené země uvržené do totálního hospodářského chaosu a mezinárodní izolace. Všelékem vyhlášeným Leninem z tribuny 10. sjezdu VKS(b) měla být Nová ekonomická politika (NEP). Oproti deklarovaným komunistickým ideálům připouštěla alespoň na některých úsecích soukromé podnikání. Katastrofální nedostatek potravin umožnil rolníkům po zaplacení naturální daně, že ve stanovených mezích mohli volně nakládat zemědělskými plodinami, ačkoli se zdaleka nejednalo o volný trh v pravém slova smyslu a přinejmenším doprava jejich produktů do měst byla omezena na povozy tažené jedním koněm. Znovu byla povolena živnostenská výroba, ekonomický pronájem větších podniků a dokonce byly udělovány koncese a těžební práva zahraničním podnikatelům. V důsledku těchto změn se utvořila nová vrstva tzv. nepmanů, stojících stranou politické moci a faktického rozhodování, nicméně obratně proplouvajících uvolněnými poměry. Zbohatlí obchodníci nabízeli luxusní zboží od potravinových delikates po kožichy a šperky, otvíraly se nové restaurace pro zámožnější klientelu, objevily se první podle západních vzorů budovaná kasina a kabarety.

    Celý článek

    Dee Dee Bridgewater na jarním gala

    Petr Obrovský | 06/11 |Horizont

    Pořadatelé festivalu Struny podzimu připravili na druhý dubnový den pro svoje mecenáše jedinečnou koncertní událost – ve Smetanově síni Obecního domu vystoupila americká vokalistka Dee Dee Bridgewater s programem k poctě Billie Holiday. Výjimečně ji na tomto koncertě doprovázel CBC Big Band složený z českých a slovenských jazzových hudebníků.
    Struny podzimu jsou opakovaně označovány za jeden z nej¬originálnějších konceptů na české festivalové scéně. Právem. Nejenže nabízejí vždy od září do listopadu nebývale funkční mix klasiky, jazzu, world music a crossover projektů (letos to bude už pošestnácté), ale v loňském roce také představily (v Česku dosud málo vídanou) možnost soukromé a korporátní podpory umění zakoupením prémiových vstupenek a účastí na slavnostním večeru. Tehdy se poprvé konala akce nazvaná „Jarní Gala pro Struny podzimu“ – v Obecním domě vystoupil Bobby McFerrin s projektem VOCAbuLarieS společně s hosty Ivou Bittovou a Danem Bártou, v části programu také s pěveckým sborem, který vedl Roger Treece. Úspěch této akce, díky které se podařilo vybrat přes milion korun, motivoval festivalový tým k uspořádání druhého Jarního Gala, na které přijela jedna z nejvýznamnějších současných jazzových interpretek – Dee Dee Bridgewater. (Nutno podotknout, že opět do zaplněné Smetanovy síně, tudíž letošní festivalový rozpočet bude snad o něco méně napjatý.)

    Celý článek

    Brněnská Turandot končí otazníkem

    Karla Hofmannová | 06/11 |Divadlo – Opera . Balet . Muzikál

    Brněnská opera uvedla na jeviště Janáčkova divadla poslední operu Giacoma Pucciniho – Turandot. Dramaturgie, která nemůže zklamat, přesto se tu objevuje otazník. Hraje se verze, kterou za zesnulého autora v roce 2001 dotvořil italský skladatel Luciano Berio (1925–2003) na základě Pucciniho skic. Opera s tímto koncem byla poprvé hrána v lednu 2002 na Kanárských ostrovech a roli Turandot tehdy zpívala Eva Urbanová.
    Operní fanoušci jsou vesměs konzervativní, a tedy preferují verzi Franka Alfana, kterou znají. Snaha uvést v život jinou verzi je však sympatická, Beriův závěr je jemnější a něžnější, využívá citací motivů z opery a spojuje je jen podkreslující hudbou, která se nesnaží o plagiátorství, ale o posun děje.

    Celý článek

    Romantická Giselle boduje ve Státní opeře

    Lucie Burešová | 06/11 |Divadlo – Opera . Balet . Muzikál

    Státní opera opět dokázala Pražanům, že je hodna samostatné existence a jako baletní scéna má v české kultuře své nezadatelné místo. Úspěšně uvedla další z romantických titulů, které i po dvou stech letech stále dobývají srdce diváků. Inscenace baletní klasiky, romantické Giselle, nás zavedla do světa fantazie, která tvořila reálnou součást skutečnosti.
    Giselle, velkolepá féerie propojující svět skutečný i reálný tématem nešťastné lásky, získala ihned po své pařížské premiéře v roce 1841 renomé světového baletu. Velký podíl na tom měla i nepřekonatelná Carlotta Grisi, pro kterou básník Théophile Gautier libreto napsal. Hudebního zpracování se ujal v té době populární Adolphe Charles Adam. V původní verzi doplnil Coralliho choreografii Jules Perrot, do přelomu století už ale vstupuje Giselle ve verzi Maria Petipy, kterou proslavil Ďagilevův soubor Les Ballets Russes. Na českých jevištích měla Giselle premiéru v roce 1850, kdy ji Praze představila mladičká Lucile Grahn. Pro český repertoár ji po Augustinu Bergerovi inscenoval i Achille Viscusi, Jelizaveta Nikolská a konečně Jiří Blažek, jehož nastudování se drželo na českých scénách přes třicet let. Hana Vláčilová, jedna z hvězdných představitelek Giselle, úspěšně převzala tuto štafetu.

    Celý článek

    Oněgin v pojetí absolventů JAMU potěšil

    Karla Hofmannová | 06/11 |Divadlo – Opera . Balet . Muzikál

    Mladí operní pěvci, kteří ukončují svá učednická léta v Brně na hudební fakultě JAMU, mají štěstí. Komorní opera JAMU jim dává možnost po celou dobu studia sbírat jevištní zkušenosti a v jeho závěru prokázat své kvality v absolventské inscenaci. Totéž platí i pro studenty režie, dirigování a vedení sboru i pro hudební manažery. Letošní absolventi JAMU se představili v Čajkovského opeře Oněgin (27. 3.). Takhle operu nazvali, a vyhnuli se tak dohadům o překlad. Není snad lepší možnost pro realizaci romantické opery než mladými umělci, kteří mohou dát průchod své hravosti a emotivnosti. Scéna Anny Solilové (studentka DIFA, pedagog Marie Jirásková) je v prvních obrazech jednoduchá a současně monumentální, je vkusná, poetická a něžná. Každý obraz má svůj barevný odstín, doplňovaný stejnými světelnými efekty. Zahajuje šedá a bílá a proměňuje se až do dekadentní černé. Slušivé a svěží kostýmy Ivany Mikloškové (studentka DIFA, pedagog Ján Zavarský) a Veroniky Fiuráškové j. h. kontrastují s černými róbami v závěru, ze kterých svítí bílá Taťány. Jsou historizující, ale v podstatě moderní. Jen hlava Taťány v závěru vzbuzuje rozpaky, nesluší jí to. Je to záměr, nebo si nestihla vzít paruku?

    Celý článek

    Prokofjevova Popelka ve francouzském kabátě

    Marcela Benoniová | 06/11 |Divadlo – Opera . Balet . Muzikál

    Vedení Baletu Národního divadla pozvalo na letošní sezonu kompletní francouzský tým umělců z legendárního souboru Les Ballets de Monte Carlo v čele s ředitelem a choreografem Jeanem-Christophem Maillotem. Tento baletní soubor v Národním divadle nedávno hostoval s baletem Romeo a Julie. Tvůrčí potenciál a směsice stylů, které choreograf využívá, je velmi pestrá. Hraje si s moderním baletem a jeho výrazovými a pohybovými prostředky. Chce hrát divadlo a zaujmout širokou vrstvu diváctva za každou cenu. Pohybuje se tak na hranici bláznivé show. Kdo není však ovlivněn tradičním převyprávěním pohádky o Popelce, která má u nás tak trochu privilegované místo, uvidí barevné vtipné představení. Chaotické a rychlé střídání výstupů i akcí patří k francouzským způsobům, samozřejmě i v typicky francouzských allegrových krokových variacích, pro naše tanečníky poněkud nezvyklých. Nicméně dílo sedne dost dobře na technickou úroveň baletního souboru Národního divadla, který se za téměř desetileté vedení šéfa baletu, Petra Zusky, vyvíjí více k současným trendům inscenování klasických titulů. I ryze autorské choreografické projekty v Zuskově dramaturgii ovlivnily schopnost našich tanečníků rychle chápat a přijímat stále nové a nezvyklé rukopisy.

    Celý článek

    Balet v kině

    Léo Délibes: Coppélie

    Lucie Dercsényiová | 06/11 |Divadlo – Opera . Balet . Muzikál

    V rámci projektu Balet v kině byl uveden balet Coppélie, který představil francouzskou baletní školu s její vytříbenou rafinovaností a noblesou. Balet Coppélie se nepřestává od svého prvního uvedení v roce 1870 inscenovat – choreografie Arthura Sainta-Léona byla po rozsáhlém požáru divadla v ulici le Peletier dále přenášena na scéně Palais Garnier zásluhou baletních mistrů Louise Méranta (1875, 1879, 1882, 1885), Josepha Hansena (1899, 1911), Léa Staatse a Alberta Avelineho (1936). Vedle tradičních nastudování se později objevují také jiné verze, které jsou v podstatě „variacemi“ na stejné téma: Do Coppélie, která sedí nehybně v okně, se zamiluje Franz. Jeho snoubenka Swanilda na Coppélii žárlí – proniká do domu majitele záhadné dívky – Coppéliuse, kde odhaluje její tajemství. Coppélie je jenom loutka a Swanilda se rozhodne za ní vydávat. Do Coppéliusova domu vleze oknem také Franz, Coppélius ho překvapí, uspává ho a chce získat jeho duši pro oživení své loutky. Swanilda převlečná za loutku Coppélii Franze zachraňuje, následuje oslava jejich svatby.

    Celý článek

    Belliniho Kapuleti a Montekové

    Zbyněk Brabec | 06/11 |Zahraničí

    Příběh nesmrtelných milenců z Verony, Romea a Julie, je nejčastěji spojován se slavným alžbětinským dramatikem Williamem Shakespearem. V renesanční Itálii byl ovšem již před Shakespearem několikrát zpracován a sám Shakespeare vyšel z novely Mattea Bandella La sfortunata morte di due infelicissimi amanti. Na tento slavný námět vzniklo asi dvacet oper, z nichž nejznámější je, vedle Belliniho, Gounodova lyrická opera či Zandonaiovo veristické zpracování. Veronští milenci se objevili také v baletu (Prokofjev) a Leonard Bernstein tento nesmrtelný příběh transformoval do své současnosti v úspěšném muzikálu West Side Story.
    Belliniho zpracování námětu není nejšťastnější, byť se jeho opera na současných jevištích objevuje a nahrává (naposledy s Annou Netrebko a Elinou Garančou pro firmu Deutsche Grammophon). Důvodem nasazení této málo dramatické opery do repertoáru bývá většinou skutečnost, že se divadlu podaří pro dvě hlavní role angažovat výborné pěvkyně (doba, kdy se mezzosopránový part Romea obsazoval tenoristou, je nenávratně pryč), dokonale ovládající bel canto.

    Celý článek

    Současná éra české opery III

    VI. aby se vědělo Katarína Jorda Kramolišová

    Josef Herman | 06/11 |Studie, komentáře

    Katarínu Jorda Kramolišovou lze zařadit mezi regionální primadony. Už jsme tu kategorii tady vysvětlovali, tak jen stručně: jsou to vynikající pěvkyně, které se staly miláčky domácího publika a na kterých se staví repertoár, které mají předpoklady uplatnit se i na větších a slavnějších scénách, ale z různých důvodů se k tomu odhodlají jen zřídkakdy.
    Katarína Jorda Kramolišová přišla ze Slovenska do operního souboru Slezského divadla v Opavě na počátku nového tisíciletí, soubor ve svém oboru opanovala a také se ve městě zabydlela. Rodačka z Banské Bystrice na studia přesídlila do Bratislavy k profesorce Růženě Illenbergové na konzervatoř a posléze k profesorce Evě Blahové na VŠMU, posléze se tu i vdala a prožila tu osmnáct let. Kariéru však začala ve svém rodišti pod Nízkými Tatrami rolí Gildy ve Verdiho opeře Rigoletto, zpívala také Královnu noci v brněnském nastudování Mozartovy Kouzelné flétny (Jaroslav Kyzlink, Jan Kačer, 1995), pak však kvůli nevydařenému manželství na delší čas z práce vypadla. Pro pěvce je taková přestávka samozřejmě nebezpečnou překážkou v kariéře a jen silné osobnosti se dokážou vrátit. Kramolišová to zkusila na severu Moravy, mihla se ostravskou operou jako Colombina (Bohuslav Martinů: Divadlo za bránou, NDM Ostrava 2000) a po dvou letech dostala angažmá v Opavě. Hned na záskok musela za tři týdny nastudovat Norinu pro inscenaci Donizettiho Dona Pasquala (únor 2002), a uvidíme, že to byl symbolický vstup do její opavské kariéry.

    Celý článek

    Zámecká a dvorní divadla II

    VI. Polsko – Lancut, Teater Lancut, Duszniki Zdroj, Dworek

    Pavel Horník | 06/11 |Studie, komentáře

    V zakládání divadel a pořádání divadelních a hudebních představení v palácích a zámcích nezůstával polský královský dvůr a významná bohatá šlechta za ostatními sousedními evropskými zeměmi. O historickém operním dění ve Varšavě i o krásném přírodním amfiteátru v letním královském paláci v Lazienkách byla na stránkách tohoto časopisu zmínka již přede dvěma lety. K tomu je třeba doplnit, že v tomto paláci bylo také zřízeno klasické lóžové dvorní divadlo v tzv. Oranžerii. To bylo zachovalé ještě před druhou světovou válkou, ale pak krátce po ní již přestalo být funkční. Významné polské šlechtické rody, jako Braničtí, Leščinští, Ossoliňští, Lubomirští, Wišňovječtí a další, velmi pilně budovaly menší či větší privátní divadla na svých sídlech. Šlechtici si často zvali cizí architekty, kteří jim navrhovali divadelní sály buď přímo v zámeckých budovách nebo jako samostatné stavby a rovněž přírodní divadla v přilehlých parcích. V letech 1774–1778 se setkáváme často s přírodními scénami typu „porta triumphalis“ dle antických vzorů. Většina těchto divadelních staveb se nezachovala hlavně v důsledku válečných škod ve 20. století. O některé zámky s těmito scénami Polsko přišlo po válce při posunu polských hranic směrem na západ. Nacházejí se nyní na území Běloruska a na Ukrajině (Slonim, velkolepý zámek Podhorce, Lvov a další). Divadla také vznikala v některých lázeňských městech ve Slezsku, které dříve patřilo k Německu. Bylo to hlavně v gesci šlechty, na jejichž panstvích se lázně nacházely.

    Celý článek

    200 let Pražské konzervatoře IV

    VI. ohlédnutí za oslavami

    Pavel Trojan | 06/11 |Studie, komentáře

    Pražská konzervatoř si připomněla v tříletém cyklu oslav 2008–2011 dvě stě let svého založení. Asi nejvýznamnější událostí oslav bylo vystoupení Symfonického orchestru Pražské konzervatoře na zahajovacím koncertu Pražského jara pod taktovkou Jiřího Bělohlávka. Tečkou za hlavními událostmi pak bylo uvedení putovní výstavy o historii a významu školy v červnu 2011 v Paříži v sídle UNESCO. Oslavy budou ale doznívat ještě na podzim tohoto roku, např. účinkováním školních těles na prestižním závěrečném koncertu festivalu Zlatá Praha.

    Celý článek

    Portréty velkých klavíristů 20. století

    VI. Wilhelm Kempff

    Dita Hradecká | 06/11 |Studie, komentáře

    „Cvičení je zlozvyk,“ říkával. Takové žerty patřily k jeho povaze. Sám prý také drilu moc nedal a snad je to občas i slyšet. Ale nic naplat, génia šlo rozpoznat, jen co položil ruce na klaviaturu. Obličej s úzkými rty a šibalskýma očima neprozrazuje, že patří k jednomu z největších pianistů 20. století, ale pronikavý intelekt je v něm na první pohled patrný. „Nejzajímavější osobnost, jakou jsem kdy poznal,“ řekl o něm Leonard Bernstein.
    Intelekt se v jeho případě snoubil s geniální muzikalitou. Syn protestantského pastora a klavíristy z městečka Jüteborg (narodil se 25. listopadu 1895) fascinoval svými schopnostmi velmi záhy. Ve čtrnácti nejenže uměl zpaměti všech osmačtyřicet preludií a fug z Bachova Dobře temperovaného klavíru, on je rovnou dokázal transponovat do libovolné tóniny!

    Celý článek

    Skladatelské osobnosti vrcholné renesance

    VI. Cipriano De Rore. Omnium Musicorum Princeps

    Petr Daněk | 06/11 |Studie, komentáře

    Cipriano de Rore (Ciprianus Rorus, Cupriaen De Rore, de Rodere) je pozoruhodnou skladatelskou osobností druhé třetiny 16. století. Význam jeho přínosu evropské hudební kultuře dokládá především jeho madrigalová tvorba. Původem byl Nizozemec, ale záhy splynul s italským prostředím, jazykem a tradicí. Během svého 49 let trvajícího života prošel výraznou proměnou kompozičního stylu směřujícího od franko-vlámského kontrapunktu k dramatismu a expresi raného baroka. Generace tvůrců nového stylu evropské hudby, který se utváří na konci 16. a v prvých desetiletích 17. století, ho tak zcela přirozeně považují za svého předchůdce a inspiraci.

    Celý článek

    Frankfurt 2011

    Markéta Herrmannová | 06/11 |Svět hudebních nástrojů

    Letos v dubnu se firma PETROF jako již tradičně účastnila mezinárodního hudebního veletrhu ve Frankfurtu nad Mohanem. Zákazníci si měli možnost zahrát na klavíry a pianina značek Petrof, Rösler, Weinbach. Oceňován byl především skvělý zvuk pečlivě naintonovaných nástrojů. Absolutním výstřelkem výstavy se stal koncertní klavír Monsoon, postavený v dílně vývojového a výzkumného oddělení firmy Petrof. V tomto nástroji je použita nová konstrukce kovového rámu. Místo tradiční litiny výzkumníci z Petrofu použili ocel a ojedinělý design. Kromě toho byla dovnitř Monsoonu vsazena americká mechanika od Wessel+Nickel+Gross. Tato mechanika se vyznačuje použitím karbonových násadek namísto dřevěných. Celkové hodnocení tohoto mistrovského kusu bylo vynikající. Skvělý plný zvuk, rychlá repetice. Jako základ pro Monsoon byla vzata konstrukce nové generace klavírů, kterou firma uvedla na trh před 3 lety.

    Celý článek

    Současné varhanářství v Evropě střípek šestý

    Jan Van Mol o mysteriu varhan a dobrodružství s harmoniem

    Jaroslav Tůma | 06/11 |Svět hudebních nástrojů

    Jan van Mol je varhaníkem kostela sv. Pavla v Antverpách, vyučoval řadu let na tamější Královské vlámské hudební konzervatoři. Koncertuje, natočil řadu CD titulů, založil a vede společnost Calcant, se kterou podniká každoročně týdenní cesty za zajímavými varhanami do různých oblastí Evropy, věnuje se též dalším klávesovým nástrojům, například harmoniu.

  • Jene, jak bys charakterizoval „svůj“ nástroj u sv. Pavla v Antverpách?
    Pochází z roku 1650, postavil ho Nicolaes van Haeghen. Je tedy hodně starý, na svou dobu je ale zároveň neobyčejně velký. Má totiž tři manuály a pedál, celkem osmačtyřicet rejstříků, jen v hlavním stroji jich je devatenáct.
  • To je ovšem téměř dvojnásobný počet, než mají naše slavné týnské varhany v Praze z roku 1673. Jaká hudba se zde mohla hrát koncem 17. století?
    Tehdy se přece asi všude většinou improvizovalo. Určitě na začátku a na konci bohoslužby, jistě i k ofertoriu, běžné byly versety, což znamená hru varhan střídanou se zpěvem. Zvukové bohatství rejstříků určitě využíváno bylo, jinak by do tak velkých varhan v době krátce po ukončení náboženských válek nikdo neinvestoval. Tradice tu byla i předtím, ale za neklidných a nejistých časů odešli katoličtí varhanáři vesměs do Španělska a protestanti zase jinam, například do německého Schwerinu.
  • Celý článek

    Aktuální číslo:

    cover

    Hudební rozhledy 06/11

    Partneři:

     
     
    d
     

    Vyhledávání: