Hudební Rozhledy

Editorial

Hana Jarolímková | 08/11 |Úvodník

Vážení a milí čtenáři,
od okamžiku našeho příchodu na svět mají v životě každého z nás své pevné místo lidé, kteří nám stojí nejblíže a o nichž jaksi automaticky předpokládáme, že s námi budou navěky. Představa je to ale pochopitelně zcela mylná, což nám postupně dokáže teprve tvrdá realita neúprosně ubíhajícího času. Podobný pocit, alespoň než prozříme a tuto krutou pravdu si uvědomíme, však často prožíváme i v mnohem širším kontextu, než je onen zmíněný, úzce rodinný. Součástí našeho vnitřního mikrosvěta se totiž často stávají i výrazné osobnosti kultury, vědy a politiky (i když v posledně jmenovaném případě – zejména v současnosti – spíše se znaménkem negativním), jejichž odchod leckdy rovněž vnímáme velmi bolestně, a to mnohdy hned dvojím způsobem: a sice nejen jako výraznou ztrátu osobní (opět odešel člověk, jenž tvořil jakousi pevnou součást našeho života), ale pochopitelně i jako nenahraditelnou ztrátu kulturní.

Celý článek

Plácido Domingo: Moje láska k hudbě nezná hranic

Lucie Johanovská | 08/11 |Rozhovory

Představovat osobnost Plácida Dominga je ještě nicotnější než pověstné nošení dříví do lesa. Čerstvý sedmdesátník s kontem čítajícím na 3 500 představení, 134 rolí, 12 cen Grammy a stovky nahrávek je zcela výjimečným fenoménem, který přesahuje hranice operního světa a známý je každému, kdo má alespoň základní povědomí o hudbě, a to nejen klasické. Může se zdát, že „nejlepší operní pěvec všech dob“ je dílem promyšlené marketingové strategie, avšak řada nezapomenutelných a těžko překonatelných výkonů je spolu s bezprecedentní vokální vitalitou a všestranností dokladem zcela výjimečných uměleckých kvalit. Po sedmnácti letech „král opery“ znovu české publikum potěší a svým galakoncertem završí dne 20. srpna oslavy 20. výročí Mezinárodního hudebního festivalu Český Krumlov.

Celý článek

Půlstoletí Beethovenova Hradce

Petr Hanousek | 08/11 |Události

Jubilejní „Beethovenka“ letos odstartovala o pár dní dříve než obvykle. Důvodem byla možnost sladění termínů zajímavých koncertů s festivalem Janáčkův máj a opavskou abonentní řadou. První recitál se uskutečnil již 31. 5. na zámku v Hradci nad Moravicí. Díky maďarskému klavíristovi Gergelymu Bogányimu se stal oslnivou připomínkou 200. výročí narození Ference Liszta i jeho dvou pobytů na letním sídle knížat Lichnovských. Navíc program byl koncipován podobně jako ten, který zazněl v opavském divadle 1. června 1846. Společenským bonbónkem se stalo odhalení nového památníku v rozlehlém parku přímo na návrší nesoucím podle tradice Lisztovo jméno (s knížetem Felixem tu zasadili na důkaz přátelství několik borovic). Díky finančnímu daru Lisztovy společnosti ze Slovenska se instalace reliéfu ujala správa zámku. Této události před samotným koncertem dodali lesku maďarský velvyslanec i početná delegace z Bratislavy a Budapešti (atmosféru romanticky podbarvila blížící se bouře). Hosté pak pokračovali prohlídkou zámku a nově zpřístupněných klavírů, na nichž Liszt prokazatelně koncertoval. Škoda, že se návštěvníci nemohou potěšit i jejich zvukem, bylo by třeba nákladného restaurování (stejně jako dvou vzácných Erardů, na něž hrál Beethoven).

Celý článek

Radosti Janáčkova máje

Ludvík Kašpárek | 08/11 |Pražské jaro

Letošní již 36. mezinárodní hudební festival Janáčkův máj nabídl ve dnech 23. 5. až 12. 6. posluchačům v Ostravě i v dalších městech moravskoslezského kraje více než dvacítku umělecky prvořadých programů. O tom, že festival si již dávno svou kvalitou získal v kontextu České republiky výtečnou pověst, svědčí nejen účast stále renomovanějších orchestrů, sólistů i dirigentů, ale paralelně s tím cílevědomá a promyšlená dramaturgie. Tentokrát jsme v Ostravě mohli potkat kromě domácí Janáčkovy filharmonie s Tomášem Netopilem (zahajovací koncert) a Petrem Altrichtrem také Českou filharmonii v čele s Jiřím Bělohlávkem (závěrečný koncert), Filharmonii Brno s hostujícím Zdeňkem Mácalem či zlínskou Filharmonii Bohuslava Martinů pod taktovkou mladého dirigenta Marka Ivanoviče. Z dalších těles vzbudil v jubilejním roce 200. výročí narození maďarského romantického tvůrce zaslouženou pozornost budapešťský Lisztův komorní orchestr, nechyběl Pražský komorní orchestr za řízení v Ostravě usazeného Paola Gatta a na večer souboru Kremerata Baltica s proslulým Gidonem Kremerem našli cestu příznivci jeho umění z četných míst celé republiky. Také účast dalších sólistů a komorních ansámblů budila respekt: jména takových interpretů, jako jsou například houslisté Isabelle Faust, Ivan Ženatý či všude ve světě žádaní klavíristé Bernard Oppitz nebo Fazil Say, dokládají, že festival si klade skutečně nejvyšší cíle. Přičteme-li večery Guarneri tria Praha, Kubínova kvarteta, Bohuslava Matouška jako interpreta Rapsodie pro violu B. Martinů, nebo Kateřiny Chrobokové, která zase netradičně vyměnila varhanní manuál za cembalo, je více než zřejmé, že návštěvníci si měli skutečně z čeho vybírat. Navíc součástí festivalového programu vedle Březinova zpracování soudního procesu s dr. Miladou Horákovou Zítra se bude… byla rovněž tři představení Národního divadla moravskoslezského, jehož opera v poslední době zaznamenala výrazný umělecký vzestup.

Celý článek

Concentus Moraviae I.

Festival z celkového pohledu

Karla Hofmannová | 08/11 |Pražské jaro

Festival hudby na krásných místech Moravy lákal do prostor zámků, kostelů a zahrad posluchače už po šestnácté. Na téma České sny, které budou letos na letní festival navazovat po evropských lokalitách, se odehrálo 33 koncertů, které posluchače okouzlily.
Zahajovalo se 28. 5. v Třebíči, v nádherné bazilice sv. Prokopa, která si zachovala gotický ráz a uchvacuje i dnes monumentalitou i čistotou provedení. Filharmonie Brno, Český filharmonický sbor Brno sbormistra Petra Fialy a sólisté Hana Škarková, Adriana Kohútková a Richard Novák, to vše pod taktovkou Kaspara Zehndera, nasadili vysokou laťku a postupně dávkovali program, který pohlcoval posluchače. Salve Regina A dur pro soprán a smyčcový orchestr, D 676 Franze Schuberta znělo jímavě a něžně. Hana Škarková zářila se svým sopránem v piánových sekvencích. Missa brevis pro smíšený sbor a smyčcový orchestr, op. 21 Zdeňka Fibicha byla vrcholem večera. Sborové pasáže zněly plně a objemně, měly varhanní témbr a hlasové skupiny byly vzácně vyrovnané. Nadýchané niterné závěrečné Agnus dei dojímalo. Po přestávce ohromil posluchače nástup Dvořákova Te Deum pro sóla, sbor a orchestr. Sanctus v podání sopranistky Adriany Kohútkové bylo sladké, čisté vroucí vyznání v pianu, v silnější dynamice znělo ostře. Basista Richard Novák udržel svůj sonorní hlas v plném kulatém tónu v celé dynamické šíři. Ovšem mohutný závěr orchestru byl zvukově tak předimenzovaný, že až bolel. Zvuk se sléval a třepil, zbyl z něho jen ohlušující hluk. Akustika baziliky je, zdá se, stavěná na intimní hudební vyznání, nikoli na ohlušující decibely.

Celý článek

Concentus Moraviae II.

Tři festivalové vrcholy

Mirka Štípková | 08/11 |Pražské jaro

Ke stručnému přehledu celkové programové nabídky festivalu Concentus Moraviae si dovoluji připojit recenzi tří koncertů, které považuji – z těch, které jsem navštívil – za výjimečné. Ať už mimořádným dramaturgickým počinem, nadějí vzbuzenou do budoucnosti, vysokou hudební úrovní – nebo vším dohromady.nečekaná dramata pro harfu, hoboj a klavír
Freskový sál zámku v Miloticích hostil 30. 5. koncert neobvyklého komorního seskupení hoboj – harfa – klavír. Na programu byla i jedna světová premiéra.
V úvodním Duetu pro harfu a klavír J. L. Dusíka se podařilo perfektně vyrovnat zvuk obou nástrojů. Vznikalo kompaktně znějící a přitom přehledné předivo, v němž se občas charakter jednotlivých nástrojů až ztrácel. V následujících Romancích pro hoboj a klavír Roberta Schumanna předvedl hobojista Vilém Veverka objemný kulatý tón, který jeho hru charakterizoval i po zbytek večera.
Výrazný stylový předěl znamenala druhá část klavírního cyklu Po zarostlém chodníčku Leoše Janáčka. Ivo Kahánek stylově přidal na pregnantnosti tónu a dynamických kontrastech. Škoda, že nebyl k dispozici o něco lepší klavír, zvláště v basech se mi zdálo krátké křídlo Petrof poněkud hluché. Na druhé straně musím ocenit akustiku Freskového sálu, která klavíru přála.
Po přestávce zazněla světová premiéra skladby Pavla Nováka Zemka O Kráse pozemské a Kráse Ráje, při níž se jedinkrát během celého koncertu spojili všichni tři sólisté do jednoho komorního seskupení. Kompozice odmítající disonance je založená na unisonech, což ovšem neznamená, že by ustupovala z myšlenkové, interpretační a posluchačské náročnosti. Mimořádný výkon předvedl především Vilém Veverka jak v nekonečně dlouhých držených tónech, tak v tremolech v závěrečné části skladby. Především první, výraznější část kompozice připomněla svou melancholickou atmosférou píšťalu pastýře ze třetího dějství Tristana a Isoldy.
Charakteristická Risonanza Petra Ebena konfrontuje život moderní Prahy s tématem menuetu z Dona Giovanniho. Skladba je plná vtipu, i když musím říci, že v kontextu mizérie, v níž se potácí náš současný hudební život, je připomínka slavné světové premiéry vtipem hodně jedovatým. Kateřina Englichová se Ebenovy kompozice zmocnila s lehkostí a dokázala i na malé ploše vykouzlit současnou náladu s ozvěnami minulosti. Suita pro hoboj a klavír Pavla Haase, vytvořená za pohnutých okolností národních i lidských, vytvořila vážný a naléhavý závěr, Vilém Veverka a Ivo Kahánek – mám-li se vyjádřit poněkud přepjatě – nechali na jevišti duši. Mohutný zvuk hoboje a zvonů imitovaných v klavíru zaplnil celý prostor sálu a důstojně koncert zakončil.

Celý článek

Hudba tisíců – Mahler Jihlava 2011

Jana Součková | 08/11 |Pražské jaro

Ve znamení jedniček a nul – tak by mohl s „počítačovou“ nadsázkou znít podtitul letošního ročníku Hudby tisíců – Mahler Jihlava. Dramaturgicky příhodně propojené 100. výročí úmrtí Gustava Mahlera s jubilejním ročníkem – tak rychle uběhlo 10 let od doby, kdy na těchto řádcích představila Společnost Gustava Mahlera v čele s Jiřím Štilcem nově se formující festival a zařadila město uprostřed Českomoravské vrchoviny na pomyslnou mapu evropských hudebních festivalů. Zapálený organizační tým neodradila konkurence ani finanční nejistota a vize Hudby tisíců se za jedno desetiletí podařila naplnit – každoročně zní Jihlavou nejen Mahlerova nadčasová hudba. Multižánrovost, otevřenost a navázání na odkaz hudebního génia – pilíře, ze kterých vyrůstá nosná myšlenka festivalu.

Celý článek

Festival Kutná Hora

Julius Hůlek | 08/11 |Pražské jaro

Úvod
Mezinárodní hudební festival Kutná Hora letos vstoupil teprve do svého 4. ročníku, a přesto si již vydobyl své stálé místo v srdcích mnoha posluchačů, kteří se na koncerty pravidelně a rádi vracejí. Tentokrát byla většina z celkem deseti koncertů umístěna do chrámu sv. Barbory, kde se organizátorům podařilo díky speciální zástěně a pódiu vytvořit prostor, který se akusticky přibližuje koncertnímu sálu. A již na zahajovacím večeru tuto úpravu návštěvníci ocenili. Patřil totiž jednomu z nejvýraznějších ruských klavíristů současnosti, Konstantinu Lifschitzovi, který se na festivalu představil již potřetí a jenž se rozhodl pro realizaci velenáročného úkolu, a sice čtrnácti fug a čtyř kánonů posledního nedokončeného díla Johanna Sebastiana Bacha, nazvaného Umění fugy. A to bez sebemenšího paměťového zaváhání, s rozmyslem a snahou o zdůraznění každého hlasu (nadměrné používání pedálu tedy bylo nejen kontraproduktivní, ale i dost nestylové), které nás zavedlo do překrásné říše Bachovy hudby s takovou intenzitou, že jsme zapomněli na vše kolem…

Celý článek

Nádherný Moravcův návrat

Vladimír Říha | 08/11 |Pražské jaro

Dlouhé čekání pražského (a nejen jeho) publika na další koncertní vystoupení naší klavírní jedničky Ivana Moravce bylo 21. 6. konečně odměněno. Zcela vyprodaný sál pražského Rudolfina uvítal již pouhý příchod loňského jubilanta obrovským aplausem. Jako by lidé zároveň chtěli „panu profesorovi“ i pogratulovat k loňské osmdesátce a vyjádřit zároveň svou radost z pominutí zdravotních problémů, které způsobily téměř dvouroční nepřítomnost Moravce na klavírních pódiích. O významu události svědčí i to, že koncert společně pořádaly tři organizace – Česká filharmonie, Pražské jaro a festival Dvořákova Praha.

Celý článek

Kocianova houslová soutěž

Rafael Brom | 08/11 |Pražské jaro

Soutěžní klání letošního, již 53. ročníku Kocianovy houslové soutěže (4.–7. 5.), doprovázelo pět festivalových koncertů, které se konaly nejen na tradiční scéně Roškotova divadla – tam vystoupil první den, tedy 4. 5., absolutní vítěz loňského 52. ročníku David Petrlík z Francie – ale také již poněkolikáté v chrámu Nanebevzetí Panny Marie. Zde se rovněž 3. 5. konal prolog „Kocianky“ a první koncert Festivalu Kocianovo Ústí, v současné době již součásti houslové soutěže. Vystoupili zde Julie Svěcená, nositelka první ceny IV. kategorie loňského ročníku Kocianovy houslové soutěže 2010 a vítězka Mezinárodní rozhlasové soutěže Concertino Praga 2010, dále Jaroslav Svěcený, Dana Vlachová, Martin Kos a Virtuosi Pragenses s houslovými koncerty J. S. Bacha a Antonia Vivaldiho.

Celý článek

Jazz pod diktaturou moci VIII.

Polsko: Tango a jazz ovládly Varšavu

Antonín Matzner | 08/11 |Horizont

Vyloženě podivuhodnými cestami se ubírala cesta jazzu a s ním spřízněné populární hudby v Polsku. Na území někdejšího mocného Polského království, které si na přelomu 18. a 19. století rozdělily mezi sebe sousední Prusko, Rusko a Rakousko-Uhersko, pronikly nové společenské tance ze zámoří už před 1. světovou válkou. Zvláště vřelé odezvy se tam podobně jako předtím v Paříži, Berlíně a ostatních evropských metropolích dostalo argentinskému tangu. Užaslým návštěvníkům Varšavské operety ho poprvé předvedli v polské inscenaci mezinárodně úspěšné operety Targ na dziewczęta maďarského skladatele Victora Jacobiho oblíbená primadona Lucyna Messal se svým partnerem Józefem Redo v říjnu 1913. Ještě tentýž rok vyšlo tiskem také notové vydání dobového šlágru Regina-Tango salonního pianisty Aïmeho Lachaumeho. Na obálce byla zvěčněná vycházející, tehdy teprve sedmnáctiletá pozdější hollywoodská star Pola Negri v typické taneční figuře společně s Edwardem Kuryllem.

Celý článek

Trubadúrský koncert ve Státní opeře

Jan Králík | 08/11 |Divadlo – Opera . Balet . Muzikál

Nová inscenace stěžejního díla repertoáru je pro každé divadlo věcí prestiže. V nejisté době bez výhledu a bez možnosti opřít se o souznění s vedením domu jde o čin téměř hrdinský. Materiálové vklady jsou omezeny na minimum, nálada oscilující mezi pocitem zmaru a nutností obhájit vlastní bytí oslabuje soustředění ke studiu i k výkonům. Premiéra Verdiho Trubadúra ve Státní opeře Praha se přesto konala a v tom, co mohla přinést nasazením uměleckých sil, nabídla výrazně víc, než lze za daného stavu očekávat.

Celý článek

La Dafne – nová hudba pro starou operu

Mirka Štípková | 08/11 |Divadlo – Opera . Balet . Muzikál

Dafne Jacopa Periho z roku 1597 je obecně považována za vůbec první operu, kompletně se z ní však dochovalo pouze libreto Ottavia Rinucciniho. Skladatelé Vít Zouhar a Tomáš Hanzlík a režisér Rocc vytvořili současnou reflexi starého textu, z jehož původního zhudebnění známe jen zlomky. Autoři se pokusili s minimálními prostředky vytvořit „divadlo světa“ a dařilo se jim to. Kompozice zasvěceně využívá recitativní styl prvních florentských oper, oblíbené harmonické postupy jejich autorů i staré hudební formy v kombinaci s minimalistickými prvky v doprovodu. Inscenace odráží provozovací praxi v rozlehlém soukromí šlechtického sídla.

Celý článek

Tanec Praha 2011

Lucie Dercsényiová | 08/11 |Divadlo – Opera . Balet . Muzikál

23. ročník Mezinárodního festivalu současného tance a pohybového divadla Tanec Praha představil během tří týdnů (6. – 29. 6. 2011) rozličné projekty. Do hlavní festivalové nabídky také zařadil program určený dětem; navíc jednu outdoorovou akci, kdy jízdu na kolech směřující z náměstí Jiřího z Poděbrad na Vítkov na Žižkově doprovázeli performeři ze skupiny NANOHACH. Ti dovedli účastníky cyklojízdy až k branám divadla Ponec, kde se uskutečnil večer věnovaný jedné ze dvou Evropských tanečních laboratoří – v nich dostali prostor tanečníci nejen z Česka, ale dále ze Španělska, Maďarska, Itálie a Francie. Kromě Prahy některé festivalové tituly zavítaly do Brna, Českých Budějovic, Českého Krumlova, Olomouce, Ostravy, Pardubic, Plzně, tančilo se také na zámcích ve Valašském Meziříčí a Chocni. Doprovodný program zahrnoval také workshopy určené studentům tance a profesionálům, kteří měli možnost na vlastní kůži zakusit taneční lekce vedené hostujícími umělci. Festival Tanec Praha byl ve své nabídce velkorysý, přinesl také vytříbenou dramaturgii, která dala nahlédnout do části širokého spektra současného tanečního umění. Všechny uvedené projekty přinesly profesionální práci tvůrčích týmů a interpretů, ale lišily se přesvědčivostí sdělení a kvalitou scénického zpracování.

Celý článek

Přímé přenosy z MET

Richard Wagner: Valkýra

Luděk Patrák | 08/11 |Divadlo – Opera . Balet . Muzikál

Po říjnovém přenosu Rýnského zlata dospěla Metropolitní opera v New Yorku ke druhé části Wagnerovy tetralogie Prsten Nibelungův, k Valkýře. Toto dílo, tradičně z celého cyklu mezi diváky nejoblíbenější, bylo očekáváno s velkým zájmem, a to mimo jiné i pro poměrně velmi pozitivní ohlas z úvodního předvečera.

Celý článek

Královnu Annu zpívala královna Anna

| 08/11 |Zahraničí

Dlouhotrvající vlny potlesku, volání „bravo“ a dupání jistě nepatří ke zcela obvyklým rituálům, jaké se praktikují po každém operním představení, nicméně návštěvníci premiérové inscenace Donizettiho Anny Boleny ve Vídeňské státní opeře reagovali právě tímto způsobem. Platily tyto ovace Donizettiho veletoku ušlechtilého bel canta a virtuózního zpěvu? Nebo byla adresátem oněch spontánních výbuchů nadšení publika prostě představitelka titulní role Anna Netrebko, o níž vídeňská kritika, opatrná na slova chvály, psala v superlativech? Zřejmě muselo být ještě něco, co přece jen zaujalo, strhlo a pohltilo.

Celý článek

Kdo je vratislavský Don Giovanni?

Ivan Žáček | 08/11 |Zahraničí

Mariusz Treliński, režisér vratislavského Dona Giovanniho, dnes již světově etablovaný tvůrce, do Opery Wrocławskiej přenesl svou varšavskou inscenaci, která před devíti lety vyvolala po premiéře v Národní opeře velký ohlas, a to nejen u polské kritiky. Nejde však o repliku tohoto pozoruhodného představení, hudebního nastudování se tentokrát ujal finský dirigent Jari Hämäläinen, umělecký šéf festivalu v Savonlinně, a výsledkem je značně odlišný tvar, jak režijně, tak hudebně.

Celý článek

Současná éra české opery III

VIII. aby se vědělo Kateřina Jalovcová

Josef Herman | 08/11 |Studie, komentáře

Kateřinou Jalovcovou se dostáváme k nemladší generaci operních pěvců, která zhruba od začátku tisíciletí výrazně zasahuje do zdejšího operního dění. Kateřina Jalovcová je jednou z nejvýraznějších osobností této generace, brzy dokončí první desetiletí své kariéry, ale z jejího entuziasmu, mladistvého zjevu a chuti do každé noty a fráze bych odhadoval na nadějnou elévku. Tedy velmi nadějnou! Protože takový mezzosoprán, troufnu si tvrdit, se tu dlouho nenarodil a sotva hned tak narodí, nádherně sametově zabarvený, zní spíš altově, přitom nosný, uvolněný, pohyblivý, průrazný. Ve značném rozsahu prochází volně mezi rejstříky, znělý v každé poloze, i ve výškách potemnělý. Intonačně naprosto spolehlivý. Kde se takový hlas v křehké drobné dívce vůbec bere, vždycky si říkám, když ji poslouchám na jevišti nebo na koncertě.

Celý článek

Portréty velkých klavíristů 20. století

VIII. Svjatoslav Richter - svrchovaný vládce i služebník

Ivan Žáček | 08/11 |Studie, komentáře

Když Clara Schumannová poprvé slyšela hrát Ference Liszta, pronesla, že jej „nelze přirovnat k nikomu, neboť je to jediný zástupce svého druhu.“ Přemýšlel jsem, jak zahájit článek o Svjatoslavu Richterovi, a napadlo mě, že nemohu začít lépe než právě týmiž slovy. V čem je tento gigant moderního klavíru tak ojedinělý? Co způsobovalo po mnoho let, že největší pianisté rušili své koncerty, aby mohli odcestovat do vísky, kde právě vystupoval? Řada autorů se pokoušela zázrak jménem Richter objasnit, nemyslím však, že se to někomu beze zbytku podařilo. Třídílný dokument hudebního dokumentaristy Bruna Monsaingeona nese příznačný název – Richter: The Enigma. Po jeho zhlédnutí nabudete neodbytný pocit, že přes veškerou podnětnost sneseného materiálu hádanka i nadále trvá. V rozhovoru, který s ním Monsaingeon šťastně stihl natočit rok před smrtí, se Richter, jinak vždy k novinářům skoupý na slovo, zamýšlí nad celým svým životem. Vzpomínání je to dosti smutné, ba depresivní, protože v té době byl již Richter postižen mozkovou dysfunkcí, která mu znemožňovala veřejně vystupovat. Je to však nesmírně poutavý i provokující portrét umělce jako starého muže, mám-li parafrázovat titul hry Thomase Bernharda, a to přestože je v nostalgických vzpomínkách přítomna značná míra autostylizace. Pokusme se tedy pohlédnout na život a uměleckou dráhu možná, podle mnohých, největšího pianisty dvacátého století, trochu objektivněji.

Celý článek

Skladatelské osobnosti vrcholné renesance

VIII. Michael Praetorius Creutzburgensis Capellmeißter Teutscher Nation (*15. 2. 1572 – † 15. 2. 1621)

Petr Daněk | 08/11 |Studie, komentáře

Jedním z nejpozoruhodnějších představitelů generace skladatelů, kteří žili a tvořili na přelomu dvou principiálně odlišných stylových období – renesance a baroka, je Michael Praetorius. V prostředí nám geograficky i kulturně blízkém, tj. v zemích střední Evropy, bychom pak těžko nalezli osobnost, která by tuto proměnu stylů sledovala, akceptovala, domýšlela, dotvářela a komentovala tak systematicky a působivě jako právě on. Přestože nikdy nenavštívil Itálii, která v jeho době udávala směr a tón hudebnímu vývoji, studiem a osobními kontakty, invencí a talentem prosadil i v protestantském prostředí severního Německa nové stylové tendence, které se zrodily na Apeninském poloostrově. A abychom byli v této obecné charakteristice objektivní, je nutno zdůraznit, že jeho dílo je v mnoha podstatných rysech i příkladem mistrovského završení renesanční epochy.

Celý článek

Současné varhanářství v Evropě - střípek osmý

Martin Poruba: Evropské varhanářství s nejlepšími tradicemi máme i u nás doma

Jaroslav Tůma | 08/11 |Svět hudebních nástrojů

Martin Poruba vystudoval hru na pozoun na konzervatoři v Ostravě a hudební vědu v Praze, v emigraci ještě varhanní hru na Musikhochschule v Mnichově, kde dnes přednáší řadu hudebně teoretických disciplin. V 90. letech byl dómským varhaníkem v Praze, po opětovném návratu do Německa je varhaníkem ve Freisingu a věnuje se také koncertní činnosti.

Celý článek

Aktuální číslo:

cover

Hudební rozhledy 08/11

Partneři:

 
 
 

Vyhledávání: