Hudební Rozhledy

Editorial 04/17

Hana Jarolímková | 04/17 |Úvodník

Vážení a milí čtenáři,
dne 9. března tohoto roku se – u příležitosti 70. výročí existence Hudebních rozhledů – dostalo tomuto časopisu významného uznání, a sice – jak je podrobněji uvedeno v rubrice Události – „Ceny Asociace hudebních umělců a vědců za rok 2016“, kterou jsem jako šéfredaktorka převzala z rukou předsedy Asociace hudebních umělců a vědců, prof. Jiřího Hlaváče. Tato událost je o to význačnější, že představuje ocenění práce několika generací šéfredaktorů, redaktorů i ostatních zaměstnanců (jejichž počet se v současné době, bohužel, „scvrkl“ na číslo dvě), kteří zde působili a – řečeno obrazně – jej dokázali provést mnoha téměř nepřekonatelnými (hlavně politickými) úskalími dob minulých přes turbulentní výkyvy zejména „tržně“ ekonomické doby současné až k onomu slavnostnímu symbolickému aktu.

Celý článek

Dennis Russell Davies

Anna Šerých | 04/17 |Rozhovory

Američan z Toleda, jehož současným působištěm je Linec, tam už od roku 2002 šéfuje orchestr s půlstoletou historií – Bruckner Orchester Linz – a je zároveň operní ředitel Landestheater Linz. Do Evropy za prací přišel už roku 1980 a zakotvil zde. Rozkročen mezi kontinenty, rozpřažen v hudbě od renesance po nejžhavější současnost. Vnímáme jej hlavně, a právem, jako zasvěcence hudby soudobé, byť má Dennis Russell Davies v desítkách svých CD také kompletní nahrávku všech – tedy sto čtyř – symfonií Josepha Haydna, také Brucknera či Beethovena a jako pianistu jej slyšíme v titulu s komorní hudbou Pavla Haase. V sedmdesátých letech působil jako šéf orchestru v Saint Paul v Minnesotě. Tamní Saint Paul Chamber Orchestra existuje od roku 1959 a prezentuje se jako jeden z nejlepších komorních orchestrů na světě.

Celý článek

Cena AHUV za rok 2016

Julius Hůlek | 04/17 |Události

Rozhodujícím motivem k uspořádání slavnostního koncertu (9. 3.) byl souběh dvou významných výročí – 70. výročí časopisu Hudební rozhledy a 70. výročí Akademie múzických umění v Praze. Koncert uspořádala Asociace hudebních umělců a vědců právě na půdě hudební a taneční fakulty AMU a úvodní slovo měl její pedagog, bývalý děkan a současný předseda AHUV prof. Jiří Hlaváč. Připomenul dobu vzniku této instituce, její působnost a úsilí v následujících létech a pojednal význam i jedinečnost specializované pedagogické práce spojené právě s touto institucí. Navázal rektor AMU, prof. Jan Hančil, aby vyzvedl žádoucí sepjatost kritické reflexe s erudicí mladých výkonných umělců, kteří odtud vycházejí.

Celý článek

Dvě B nadchla Rudolfinum

Vladimír Říha | 04/17 |Festivaly, koncerty

Tři koncerty České filharmonie – 22. až 24. 2. – pokračovaly v sérii mimořádných výkonů orchestru a sólistů, jak je od počátku sezony pravidlem. Tentokrát byly ve znamení dvou osobností, šéfdirigenta Jiřího Bělohlávka a sólohornisty Radka Baboráka, takže je můžeme s klidným svědomím nazvat večery dvou B!
Radek Baborák, bývalý člen ČF a poté dalších světových orchestrů, se k ČF občas rád vrací, přestože jako světová hvězda č. 1 má dost vlastních závazků a hlavně i vlastní soubor, který diriguje, aby se mohl realizovat a uplatnit i to, co se pod světovými dirigenty naučil, ale zároveň i interpretačně odmítnout to, co v orchestru často musel dělat proti své vůli.

Celý článek

SOČR a hvězdy pro Světlušku

Anna Šerých | 04/17 |Festivaly, koncerty

Mimořádný koncert v řadě koncertů 90. sezony Symfonického orchestru Českého rozhlasu, mimořádný dramaturgií i posláním, mimořádný účinkujícími umělci (27. 2., Smetanova síň). Nápad uspořádat koncert pro Světlušku, a to bez nároků na honorář, vyšel od orchestru a do svého projektu přizval Radka Baboráka, tentokrát s taktovkou, houslistu Václava Hudečka, violistku Jitku Hosprovou a kytaristu Vladimíra Brabce. Každý z nich má zaslouženou auru popularity a charisma dárce. Jejich výstupy byly krátké a plně virtuózní. Lákavě tanečně přednesl Václav Hudeček 3. větu, Tempo di menuetto, z Koncertu pro housle a orchestr č. 5 A dur, KV 219 Wolfganga Amadea Mozarta. Le Grand Tango, žhavý symbol argentinského naturelu, který Astor Piazzolla přenesl z ulic a parketů do uhrančivé podoby koncertního kusu, měl v podání Jitky Hosprové expresivitu vpravdě jižanskou a Vladimír Brabec zvolil pro Adagio z Concierta de Aranjuez Joaquina Rodriga tempo tak pomalé, že burcoval sugestivní lyriku a sentiment chvíle naplno.

Celý článek

Kühnův dětský sbor a The King´s Singers společně v Rudolfinu

Markéta Jůzová | 04/17 |Festivaly, koncerty

Kühnův dětský sbor zahájil svou 85. sezonu společným galakoncertem s jedním z nejproslulejších vokálních komorních těles současnosti. Na pozvání vedení tělesa do Prahy zavítal u příležitosti slavnostního koncertu v Rudolfinu prestižní britský soubor The King´s Singers, který v příštím roce oslaví svou padesátiletou tradici. Ve světě má velké renomé. Disponuje vysokou interpretační kvalitou a bohatou šíří repertoáru nejrůznějších stylů, od renesančních skladeb až po soudobé, zpívá jazzová díla, spirituály a úpravy lidových písní. Komorní britské těleso je držitelem dvou ocenění Grammy.

Celý článek

Francouzský večer v brněnském Besedním domě

Stanislav Tesař | 04/17 |Festivaly, koncerty

S oprávněnou nadsázkou lze tak nazvat program tří orchestrálních koncertů, provedených Filharmonií Brno v Besedním domě ve dnech 1., 2. a 3. února. Jednotícím dramaturgickým prvkem jeho programu byla vazba na francouzskou hudební kulturu, které se v dramaturgii českých orchestrů nedostává té pozornosti, jaké by si (vzhledem ke svému evropskému i světovému významu) zasloužila.
Úvodní Symfonie č. 86 D dur Josepha Haydna – jedna z cyklu šesti „Pařížských symfonií“, který pro koncertní společnost „Le Concert de la Loge Olympique“ objednal u Haydna pafiíÏský šlechtic Claude-François-Marie Rigoley, hrabû d´Ogny – a Symfonie č. 1 d moll, op. 42 pro varhany a orchestr – dílo vynikajícího francouzského varhanního virtuosa, pedagoga a hudebního skladatele Félixe Alexandra Guilmanta byly doplněny Symfonií č. 1 D dur, op. 25 „Klasickou“ Sergeje Prokofjeva.

Celý článek

Zimní cestou s Janem Martiníkem

Anna Šerých | 04/17 |Festivaly, koncerty

Basista Jan Martiník je jeden z našich nejúspěšnějších mladých pěvců. V pražském Národním jsme jej před lety zastihli především v rolích mozartovských, včetně Leporella, jeho současná působnost má adresu prestižnější – zpívá ve Státní opeře v Berlíně a domů zajíždí především koncertovat. Umí se pohybovat stejně suverénně v žánru opery i písně, což dosvědčují i jeho vysoké úspěchy v soutěžích – z těch posledních v Operalia Plácida Dominga v Paříži, vítězství v písňové soutěži Cardiff Winter of the World 2010 (bodoval i v sekci operní), za vítězství v berlínské soutěži Das Lied získal mistrovské kurzy u Thomase Quasthoffa. Není pochyb, že právě um tohoto barytonisty a výsostného znalce písňové literatury dobře ovlivnil Martiníkův přirozený projev v písňovém oboru.

Celý článek

Nové horizonty tentokrát jazzové

Vladimír Říha | 04/17 |Horizont

Dramaturgii řady Nové horizonty jsme tady již několikrát chválili a nemůžeme to neudělat ani po únorovém koncertu Symfonického orchestru Českého rozhlasu (dále SOČR nebo jen rozhlasový orchestr). Po lednovém koncertu se španělskými motivy sáhli dramaturgové SOČR k jazzu, a pondělní koncert 13. 2. tak měl hlavní titul SOČR a Big Band/ Klasika v rukou jazzmanů. Tedy jak vidno, spojil oba nejdůležitější orchestry, které patří pod „firmu“ rozhlasovou – SOČR a jazzový Big Band Gustava Broma. Ten vede po smrti Broma již dlouho Vladimír Valovič, SOČR zase „využil“ více kapelovou praxi bývalého šéfdirigenta Vladimíra Válka, takže oba VV se během večera střídali a ne zcela zaplněný sál obdivoval blízkost obou žánrů a zkušenost obou dirigentů.

Celý článek

Poprask v opeře

Anna Šerých | 04/17 |Divadlo – Opera . Balet . Muzikál

Sedmdesátka oper Gaetana Donizettiho oživuje nejčastěji drama milostných trojúhelníků, fakta historická i smyšlená, reflektuje život vážně i s humorem. Za jeho času operní publikum už dávno netvořila jen šlechta, v půli 19. století měla Itálie víc než sto dvacet operních divadel, tudíž o čem se zpívalo, o tom se celospolečensky debatovalo, operou se žilo. Jiskřivou frašku Convenienze ed Inconvenienze Teatrali (Divadelní zvyky a patálie, premiéra 1828) si Donizetti napsal ke své benefici, v rukávu měl suverénní kompoziční praxi i živé provozní zkušenosti s operou.
Dal nám rozkošné kukátko do zkoušky na operu Romulus a Ersidie, ukazuje primadonské manýry a kolegiální sváry. Soubor není ani homogenní, ani špičkový, jen jakási provozní sestava, která svou faktickou nouzi zná a maskuje teatrální důležitostí. Slovní potyčky a boj o jevištní výsluní pěvců Donizetti korunuje pravým puncovním šperkem frašky – roli ambiciózní matky a zpěvačky, která de facto určuje spád děje, napsal pro buffo bas.

Celý článek

Nerovný boj plzeňské Butterfly

Helena Havlíková | 04/17 |Divadlo – Opera . Balet . Muzikál

Současné vedení Divadla J. K. Tyla se stále snaží hledat pro „danajský dar“ v podobě Nové scény, která měla být výkvětem současné divadelní architektury, operní využití. „Obětí“ se tentokrát stala Madama Butterfly Giacoma Pucciniho. Třebaže jde o jeden z nejslavnějších operních titulů, na premiéře zdaleka nebylo plno. A to hrozilo, že se nakonec neuskuteční. Obě avizované představitelky hlavní role, Maria Kobielska a Christina Vasileva, onemocněly a v některých materiálech Divadla J. K. Tyla uváděná Linda Ballová jako další alternantka do plzeňského nastudování nakonec nevstoupila. Připomeňme, že kvůli nemoci stejných sólistek byla loni v září ve Státní opeře premiéra Butterfly bezprecedentně dokonce úplně zrušena, protože vedení pražského Národního divadla tehdy naprosto selhalo a nedokázalo situaci operativně řešit a sehnat náhradu pro roli, kterou mají na repertoáru desítky sopranistek.

Celý článek

Zneuctění Lukrécie

Karla Hofmannová | 04/17 |Divadlo – Opera . Balet . Muzikál

Ostravská opera je tradičně známá svými objevnými tituly, ať již po stránce dramaturgické či inscenační. Komorní opera Zneuctění Lukrécie anglického skladatele Benjamina Brittena byla napsána roku 1946 jako reakce na ztrátu hodnot starého světa zničeného válkou a hledání nové naděje. Její uvádění není příliš časté, přestože se jedná o dílo pozoruhodné jak po stránce filozofického a morálního poselství, tak po stránce hudební. V České republice byla uvedena jen jednou, a to v Plzni roku 1983 s Helenou Buldrovou a Kateřinou Kachlíkovou v titulní roli.

Celý článek

Chvění v Praze: místo Duata zase Zuska

Helena Kazárová | 04/17 |Divadlo – Opera . Balet . Muzikál

Petr Zuska se stal šéfem baletu ND v Praze v roce 2002, kdy byl ze dne na den z této funkce odvolán Vlastimil Harapes po „zemětřesení“ spojeném s nástupem nového generálního ředitele ak. arch. Daniela Dvořáka. Generální ředitelé se od té doby vystřídali hned několikrát, stejně tak šéfové činohry a opery. Petr Zuska zůstal patnáct sezon a i nyní je jeho nevyhnutelný odchod stále různě prodlužován, jako by taneční umění v naší zlaté kapličce mělo bez něj zemřít na úbytě. Pravda je ale jinde. Tanečníci a diváci potřebují v repertoárovém typu kamenného divadla změnu. Pokud někdo drží kormidlo příliš dlouho, může mít tendenci zaměnit funkci státní scény za svůj autorský soubor, k čemuž Zuska již delší dobu spěje. A co si myslet o faktu, že ND v Brně a ND v Praze mají na herním plánu v jedné sezoně stejné dílo, tj. Zuskovu choreografii Chvění? Myslím, že je to bezprecedentní situace a případ pro antimonopolní úřad, kdyby v kultuře nějaký existoval. Přinejmenším je to neetické.

Celý článek

Přímé přenosy z MET – Antonín Dvořák: Rusalka

Jaroslav Someš | 04/17 |Přímé přenosy z MET

Celých 21 let se v newyorské Met udržela Schenkova inscenace Dvořákovy Rusalky z roku 1993 (první vůbec v historii této scény!). Pravidelně se na repertoár vracela a vystřídalo se v ní také několik našich umělců; při premiéře zpívala titulní roli Gabriela Beňačková, jedno z obnovených nastudování řídil Jiří Bělohlávek, v úloze Cizí kněžny vystupovala Eva Urbanová a posléze jako Hajný Vladimír Chmelo. Jednu z posledních repríz v únoru 2014 zařadila Met i do svých přímých přenosů. Po třech letech se nyní Rusalka na repertoáru objevila znovu, ovšem ve zbrusu nové inscenaci. Slavnostní premiéry na počátku února se zúčastnil i český ministr kultury Daniel Herman a tři slavné představitelky titulní role, Gabriela Beňačková, Renée Fleming a „filmová Rusalka“ Magda Vašáryová. V galerii Českého centra v New Yorku byl při této příležitosti vystaven jediný existující autograf partitury.

Celý článek

Trubadúr – ve Vídni vsadili na hvězdné obsazení

Karla Hofmannová | 04/17 |Zahraničí

Verdiho kultovní opera Il trovatore či Trubadúr byla již mnohokrát inscenovaná v různých podobách. A že by se hrát měla, právě proto, že je tak známá, si uvědomili ve Vídeňské státní opeře. Přestože od 50. let minulého století s inscenacemi této opery příliš štěstí neměli, a proto byla opera na čtvrt století z repertoáru stažena.
V neděli 5. 2. se tedy konala premiéra tohoto díla Giuseppa Verdiho, skladatele, který svoji hudbou burcoval emoce i politické vášně. Děj, který se původně odehrává ve středověkém Španělsku, je natolik nabitý láskou, nenávistí, pomstychtivostí i touhou po moci, že se může konat v jakýchkoli časových kulisách. Režisér Daniele Abbado (syn proslulého dirigenta Claudia) přenesl postavy do 30. let Frankova Španělska. Manrico tak v závěru vytáhne spolu s kumpány revolvery a ani to moc diváka neruší. Kostýmní výtvarnice Carla Teti oblékla účinkující do příslušných uniforem a do málo slušivých kostýmů, které popírají půvab a krásu romantismu. Autor scény Graziano Gregori vsadil na středověký španělský nízký oblouk se zadními posuvnými vraty a se schody, který překlenul jeviště po celou dobu představení a který geniální jednoduchou změnou evokuje postupně hospodu, klášter i vězení. Toto spojení se vzájemně neruší, naopak dodává inscenaci nadčasový rámec.

Celý článek

Město lží jako spleť hudby a zvuků

Helena Havlíková | 04/17 |Zahraničí

Madridské Teatro Real (Královské divadlo) uvedlo 21. 2. světovou premiéru díla Eleny Mendozy La ciudad de las mentiras (Město lží) s podtitulem „Hudební divadlo v 15 scénách“. Vzniklo na objednávku Teatro Real v době, kdy ji vedl uznávaný operní intendant – a velký ctitel české hudby – Gérard Mortier (v roce 2014 zemřel).
Španělská skladatelka Elena Mendoza (1973), jejíž tvorba se hraje na mnoha prestižních mezinárodních festivalech, v současné době žije v Německu, kde mj. učí v Berlíně skladbu na Universität der Künste. Je to zřejmě spíše její německá zkušenost, než španělské kořeny, se kterou se ve spolupráci s německým režisérem Matthiasem Rebstockem od roku 2007 zaměřuje na koncepci hudebního divadla, které nepropojuje jen hudbu s textem, ale už při vzniku díla do hudební složky vkomponuje situace a prostor, ve kterém se odehrává, a hledá zvukové vyjádření nejen prostřednictvím tradičních hudebních nástrojů a zpěvu, ale uplatňuje bohatý arzenál zvuků.

Celý článek

Nejvýznamnější zahraniční festivaly III

IV. Operní festival Bad Hersfeld

Pavel Horník | 04/17 |Studie, komentáře

V severovýchodním Hesensku se v kopcovité a zalesněné krajině nachází třicetitisícové malebné historické město a také lázně Bad Hersfeld. Hlavní historickou atrakcí vedle renesančního zámku Eichhof, nacházejícího se nedaleko města, je rozsáhlá ruina románského kostela a kláštera z 11. století. Jeho zakladatelem byl mohučský arcibiskup Lullus. Celý komplex umístěný v samém středu města, ač přečkal řadu století, byl za sedmileté války roku 1761 vypálen francouzskými vojsky a, bohužel, obnovy se již nikdy nedočkal. Zachována je jen vysoká zvonice, v níž se nachází největší zvon v Německu. Avšak rozsáhlá zřícenina přece jen nezůstala ležet ladem a posloužila, vlastně stále slouží, k bohulibým kulturním účelům. V Německu je známá pod jménem Stiftsruine. Protože Hersfeld je hudby a kultury milovné město, rozhodlo se využít ruin kláštera k pořádání letního festivalu Bad Hersfeld Festspiele. Psal se rok 1951.

Celý článek

Portréty velkých klavíristů 20. století VII

IV. Radu Lupu

Miloš Pokora | 04/17 |Studie, komentáře

Rumunsko dalo světu hned tři klavíristy, kteří se trvale zapsali do dějin hudby 20. století. Životní běh prvních dvou, Clary Haskilové a Dinua Lipattiho, už byl uzavřen, ten třetí, Radu Lupu, nám sice ještě všechno ze svého umění darovat nestačil, přesto toho už dokázal tolik, že se trvale zapsal do povědomí posluchačů a současně vyburcoval některé experty klavírního umění k tomu, že napnuly spirálu svých hodnotících výroků až k jakémusi absolutnímu nadšení. Vzpomeňme třeba na italského hudebního publicistu Piera Rattalina, který v bukletu alba věnovaného reprezentativním nahrávkám tohoto pianisty, vydaného v rámci projektu Velcí klavíristé 20. století, v závěru své eseje o této originální osobnosti napsal: „Radu Lupu představuje v historii klavírního umění zlom, jako skála uměl vychýlit celý dosavadní proud.“ Nebo vzpomeňme na renomovaného britského muzikologa Bryce Morrisona, který tohoto umělce dokonce označil „za nejvíce kultivovaného klavíristu současnosti“.

Celý článek

Z historie muzikálu V

IV. Christoph Drewitz

Michael Prostějovský | 04/17 |Studie, komentáře

Osmatřicetiletý německý muzikálový režisér Christoph Drewitz žije převážně v Hamburku. V Praze měla v březnu 2017 premiéru jeho inscenace muzikálu Rocky. Na světové premiéře v Hamburku pracoval jako asistující režisér a další verzi ve Stuttgartu v duchu originálu inscenoval samostatně. Podílel se i na broadwayské premiéře Rockyho. V obou německých nastudováních se po premiéře stal uměleckým šéfem inscenace. Vystudoval kulturní management a na práci režiséra se vyšplhal praxí. Na svém kontě má režii a spoluautorství muzikálů Lotte, který byl uveden premiérově v roce 2015 na Festivalu ve Wetzlaru. Lotte, tedy Charlotte Buff, která se narodila roku 1753 ve Wetzlaru, byla předlohou pro stejnojmennou postavu hry Utrpení mladého Werthera Johanna Wolfganga von Goetha. Mezi další Drewitzovy režie v Německu patří Pět posledních let a Deníky Adama a Evy a Urinetown (Močohrad).

Celý článek

Celuloidová hudba II

IV. Průkopnický vklad Jiřího Srnky

Antonín Matzner | 04/17 |Studie, komentáře

Ojedinělým zjevem co do počtu zhudebněných filmů, délky spolupráce s filmovými tvůrci, ale také objemem ve své době novátorských počinů byl mezi českými skladateli Jiří Srnka (1907–1982). Písecký rodák a odchovanec tamní vyhlášené houslové školy prof. Ševčíka se na hudebním životě svého rodiště podílel od dětských let, když už jako desetiletý chlapec hrával veřejně Bachovy a Mozartovy koncerty. Na Pražské konzervatoři studoval kromě houslí skladbu u Otakara Šína, mistrovskou školu absolvoval u Vítězslava Nováka a postgraduálně navštěvoval mikrotónové oddělení Aloise Háby. Existenční zázemí našel od roku 1929 u svého spolužáka Jaroslava Ježka nejdříve jako houslista a časem i jako dirigent jeho orchestru v Osvobozeném divadle.

Celý článek

Novinky ze zahraniční muzikologické literatury II

Oldřich Kašpar | 04/17 |Knihy a notoviny

Dnešní přehled toho nejzajímavějšího, co se objevilo v odborné knižní produkci, týkající se klasické hudby v tom nejširším slova smyslu, v posledních dvou až třech letech za našimi hranicemi, začneme jako obvykle slovníkovými a encyklopedickými pracemi.

Celý článek

Z našich houslařských ateliérů – violoncella a kontrabasy II

IV. Houslař Rastislav Žumár

Rafael Brom | 04/17 |Svět hudebních nástrojů

Rastislav Žumár, zhotovitel houslí, viol a violoncell, pochází z hudební rodiny – jeho matka, pedagožka na Katedře klávesových nástrojů Akademie múzických umění v Praze Kvitoslava Bilinská, vyučuje hlavní obor klavír a komorní hru. Vedle toho je členkou Kubelíkova tria, spolu s houslistkou Shizukou Ishikawou a violoncellistou Karlem Fialou. Rastislav, s dvojčetem bratrem Jaromírem, se narodili v Martině (12. 6. 1983). Po otci jsou Slováci, ale vyrůstali v Praze. Není neobvyklé, že děti z hudebních rodin zakotví jinde než na koncertním pódiu, a stává se, že se občas stanou i houslaři.

Celý článek

Aktuální číslo:

cover

Hudební rozhledy 04/17

Partneři:

 
 
 

Vyhledávání: