Hudební Rozhledy

Editorial 07/17

Hana Jarolímková | 07/17 |Úvodník

Vážení a milí čtenáři,
letošní červen se v hudební kultuře nesl, jako obvykle, ve znamení posledních koncertů Pražského jara s Pendereckého Sedmou symfonií „Sedm bran jeruzalémských“ zařazenou na závěr. Poznamenala jej však, bohužel, i událost z nejsmutnějších, která zarmoutila všechny fanoušky klasické hudby – navždy odešel šéfdirigent a hudební ředitel České filharmonie a zároveň prezident a předseda umělecké rady Pražského jara, Jiří Bělohlávek, od roku 2012 nositel Řádu britského impéria (Commander, CBE) a od roku 2016 držitel čestného doktorátu AMU. Nevšednímu umělci světového renomé byla vzdána úcta nejen během závěrečných pražskojarních koncertů, ale jeho obdivovatelé měli možnost se s ním důstojně rozloučit i ve Dvořákově síni, v níž nesčetněkrát vystoupil na dirigentský stupínek a jež se pro tuto příležitost proměnila v pietní smuteční místo. Poslední hold vzdala umělci, který se již za svého života stal pevnou součástí naší národní kultury, Česká filharmonie, která uspořádala tzv. Vzpomínkový koncert. S jejími hráči se, aniž by to tušil, Jiří Bělohlávek rozloučil na počátku května Mahlerovou Pátou symfonií a bylo to rozloučení vskutku dojemné.

Celý článek

Angela Gheorghiu

Kateřina Viktorová | 07/17 |Rozhovory

Angela Gheorghiu poutá pozornost. Dokáže být půvabná, svůdná, na jevišti působivá, někdy kontroverzní. Její soprán je mnohými považován za ten nejryzejší mezi současnými sopranistkami – „lehký jako pírko, sametový a kovový zároveň“. Díky tomu všemu si Gheorghiu vybudovala jedinečné postavení mezinárodní operní superstar. Letos uplynulo dvacet pět let od chvíle, kdy v roce 1992 zaznamenala svůj mezinárodní debut v londýnské Královské opeře Covent Garden. Její start na operní výsluní byl raketový. V témže roce se poprvé představila také v Metropolitní opeře v New Yorku a ve Vídeňské státní opeře. V roce 1994 zpívala poprvé titulní roli Verdiho Traviaty v Covent Garden, která jí přinesla obrovský úspěch. Od té doby je Angela Gheorghiu jednou z nejžádanějších operních umělkyň. Tento měsíc po několika letech opět zavítá do České republiky, aby 14. července společně s Ramónem Vargasem zahájila 26. ročník Mezinárodního hudebního festivalu Český Krumlov. Zastihli jsme ji v době oslav čtvrtstoletí od jejího debutu v Covent Garden a povídali si o její kariéře, světě opery, a nahlédli i do jejího soukromí.

Celý článek

Vzpomínka na Jiřího Bělohlávka

David Mareček | 07/17 |Rozhovory

Je zvláštní říct si sám pro sebe, že bych měl vzpomínat na Jiřího Bělohlávka. Odešel teprve přede dvěma týdny a všichni, kteří s ním posledních pět let pracovali, mají pocit, že je stále s námi. Je ve všem, co dělá Českou filharmonii tím, čím dnes je. Přitom to z hlediska stodvacetileté historie orchestru začalo nedávno, před malou chvílí. Na počátku byly dlouhé letní schůzky na Souvrati, Jiřím vlastnoručně natrhané maliny, které nám Anna připravovala a nad nimiž jsme spřádali plány, jak to celé udělat, aby to fungovalo. Jiřího návštěvy ministrů kultury a financí a jeho nekompromisní boj za lepší podmínky muzikantů. Úvahy o repertoáru, o nahrávání, zájezdech, ale taky o tom, jak zkoušet a jak pracovat s orchestrem. A pak dlouhá jednání s hráči, ministerstvy, pořadateli. Přesvědčování zahraničních partnerů, že Česká filharmonie vstupuje do šťastného období, ve kterém bude radost ji poslouchat a chodit na její koncerty.

Celý článek

Vítězný Král David

Jaroslav Someš | 07/17 |Události

Během jediného měsíce měla Praha možnost znovu slyšet dvě nejvýznamnější oratoria Arthura Honeggera. Ve Smetanově síni Obecního domu zazněla 19. 4. Jana z Arku na hranici v podání Českého národního symfonického orchestru, Českého filharmonického sboru Brno, Kühnova dětského sboru a sólistů za řízení Libora Peška. A ani ne o měsíc později, 16. 5. v kostele sv. Šimona a Judy, uzavřel Pražský filharmonický sbor svou úspěšnou sezonu provedením oratoria Král David.
Honegger jako autor oratorií a kantát je mezi ostatními skladateli tzv. Pařížské šestky výjimkou. Přitom právě tento žánr mu zajistil asi největší slávu. Král David stojí na počátku této řady jeho děl, následoval mj. Výkřik světa, Jana z Arku na hranici, Tanec smrti a Vánoční oratorium.

Celý článek

Pražské jaro 2017

Vladimír Říha | 07/17 |Pražské jaro

Letošní již 72. ročník festivalu Pražské jaro bude navěky zapsán v historii jako festival ve stínu úmrtí svého prezidenta a šéfdirigenta České filharmonie Jiřího Bělohlávka. Dva poslední dny tak ovlivnily celý dojem z festivalu, jenž závěrečnými koncerty uctil památku velkého hudebníka a organizátora, jemuž festival za tolik vděčí. Zpráva o jeho úmrtí, která byla oznámena právě ráno 1. června v den tiskové konference polského skladatele Krzysztofa Pendereckého, dirigentova přítele, zarmoutila všechny příznivce kvalitní hudby a šlechetného a světoznámého umělce.

Celý článek

MHS Pražské jaro 2017

Michal Kaňka | 07/17 |Pražské jaro

Letošními obory pražskojarní soutěže byly cembalo a housle. Jsou to nástroje, které u nás mají již stálé místo. Cembalo mělo své malé jubileum, protože právě proběhl jeho pátý ročník. O prosazení tohoto oboru mezi pravidelně se opakující nástroje se velice zasloužila naše „první dáma cembala“, paní profesorka Zuzana Růžičková v roce 1994. Housle mají tak dlouhou tradici jako soutěž sama. Úplně první ročník se uskutečnil na popud dirigenta Rafaela Kubelíka v roce 1947. I když od té doby uběhlo již 70 let, samotná soutěž měla v pořadí zatím „jen“ svůj 69. ročník. Je to proto, že se v roce 1952 a 1969 nekonala.

Celý článek

Má vlast s Vídeňskými filharmoniky a Danielem Barenboimem

Miloš Pokora | 07/17 |Pražské jaro

Oba večery Daniela Barenboima s Vídeňskými filharmoniky na zahájení Pražského jara byly natolik výjimečnou událostí, že si nelze nevšimnout, co všechno jim předcházelo. Nemám na mysli jen onu vskutku mimořádnou časovou délku, kterou dirigent nastudování Smetanova cyklu Má vlast věnoval, nýbrž všechna ona vystoupení, kterými si před pražským provedením toto nastudování ověřoval. Než přijel do Prahy, provedl totiž toto dílo v pěti evropských hudebních centrech včetně Paříže, kde byla Má vlast přijata s ovacemi, jaké dirigent podle svých vlastních slov ještě nikdy nezažil. Prokázal tím obrovskou poctu české hudbě, kterou si samozřejmě nelze od hodnocení Barenboimových pražských provedení Mé vlasti (zněla v jednom tahu bez přestávky) odmyslit.

Celý článek

Lukáš Vondráček a čtvrtý Rachmaninov

Vít Roubíček | 07/17 |Pražské jaro

První ze dvou koncertů České filharmonie (18. 5., Smetanova síň) na letošním festivalu otevřela Labutí píseň dnes světově proslulého Estonce Arva Pärta, sedmiminutová drobnička premiérovaná v roce 2014 na salcburském Mozartwoche. Zkušený autor zde – a v poslední době to není výjimka – poněkud obohatil své originální minimalistické stylové východisko. Na začátku pomalé hudební věty, jež je jedním obloukem stoupající gradace a jejího uvolnění, Pärt symptomaticky využil archaizujících paralelních čistých intervalů, v klasicko-romantické hudbě zapovězených, kantilénu „prohnal“ všemi nástrojovými skupinami (krásný zvuk žesťů ČF!) a Labutí píseň (doufejme, že názvem neohlásil ústup z tvůrčí scény) nám připomínala „hudbu k dobrému filmu“.

Celý článek

Dvakrát Toronto Symphony Orchestra

Ivan Žáček | 07/17 |Pražské jaro

S Maximem Vengerovem
Prvý ze dvojice koncertů, jimiž Toronto Symphony Orchestra obohatil program letošního Pražského jara (19. a 20. 5., Smetanova síň), byl zahájen Karnevalovou předehrou Oskara Moravce (1917–2007), kanadského skladatele českého původu. Kratší kompozice přináší slavnostně nelomenou náladu příležitostné chvíle, se svěžími, pestrými barvami dobře orchestrovaného pléna, v němž vynikají hlavně hlasy žesťů, ale stěží si představit jiný důvod pro její uvedení, než že tím bylo vyhověno diplomatickému protokolu. Toronto Symphony je, vedle Montreal Symphony, jedním ze dvou nejvýznamnějších kanadských orchestrů a přijel do Prahy velmi dobře připraven po stránce technické i dramaturgické. Oba koncerty byly věnovány památce Karla Ančerla, jehož osobnost se výrazně obtiskla do historie orchestru, když zde působil jako šéf v závěrečných čtyřech letech svého života (1969–1973).

Celý článek

Diana Damrau – Belcanto drammatico

Anna Šerých | 07/17 |Pražské jaro

Modrý koberec Pražského jara, Rudolfinum 16. 5. 2017, v obležení – koncert sopranistky Diany Damrau a basisty Nicolase Testé – start jejich turné Belcanto drammatico a propagace nahrávky Grand Opera z tvorby Giacoma Meyerbeera (1791–1864). Dnes není v nejvyšším rangu divadelního zájmu, k nám jeho opery pronikaly úspěšně už v době vzniku, přezíravý názor Anny Hostomské v konci 50. let je charakteristický: „… Kult Meyerbeerův konečně zcela upadl“. Nám jej koncert představil, a to i díky taktovce Emmanuela Villaumea a muzikálnímu výkonu jeho PKF – Prague Philharmonia – jako fantazijního dramatika výsostných pěveckých nároků.

Celý článek

Orchestre de Paris přizval Kate Lindsey

Helena Havlíková | 07/17 |Pražské jaro

Pražské jaro získalo pro 72. ročník další z prestižních světových orchestrů – Pařížský. Do Prahy přijel po svém pražskojarním vystoupení v letech 1986 a 1998 nyní v roce svého 50. výročí s ravelovským programem pod taktovkou svého stálého hosta, německého dirigenta Thomase Hengelbrocka (31. 5., Smetanova síň).
Ve suitě Dafnis a Chloé č. 2 s bohatě instrumentovaným orchestrem jsme mohli obdivovat měkké nasazování frází, jemné přelévání nálad, bohatou barevnost jednotlivých nástrojových skupin, suverenitu flétnového sóla symbolizujícího boha Pana a celkovou stavbu tří částí od zvukomalby ranního rozbřesku po až extatickou radost nymf a pastýřů. Ještě větší paletu zvukových barev, výrazu i virtuozity orchestr rozehrál v Ravelově kongeniální instrumentaci Musorgského Obrázků z výstavy.

Celý článek

Česká filharmonie s Petrem Altrichtrem

Hana Jarolímková | 07/17 |Pražské jaro

Letošní 72. ročník MHF Pražské jaro poznamenala více než smutná a nečekaná událost. Zemřel jeho prezident a dlouholetý předseda umělecké rady Jiří Bělohlávek, jehož zhoršený zdravotní stav mu již neumožnil dirigovat ani první ze dvou festivalových koncertů České filharmonie (22. 5., Smetanova síň), který na jeho přání převzal Petr Altrichter.
Na program první poloviny večera byla zařazena Sinfonia concertante pro housle, violu a orchestr Es dur, KV 364 W. A. Mozarta, v níž se sólových partů ujali Jiří Vodička, od roku 2015 koncertní mistr České filharmonie, a Jakub Fišer, někdejší koncertní mistr PKF – Prague Philharmonia, v roce 2015 hostující koncertní mistr České filharmonie a v současnosti primárius Bennewitzova kvarteta. Po přestávce pak zazněla olbřímí Symfonie č. 13 b moll, op. 113 pro sólový bas, mužský sbor a orchestr Dmitrije Šostakoviče.

Celý článek

FOK s Łukaszem Borowiczem a trumpetistou Huwem Morganem

Miloš Pokora | 07/17 |Pražské jaro

Polský dirigent Łukasz Borowicz zařadil na své festivalové vystoupení s Pražskými symfoniky (26. 5., Smetanova síň) hned tři skladby 20. století. Jelikož šlo o hudbu virtuózně hravou, mohli jsme si ověřit hlavně dirigentovu schopnost vtisknout orchestru svou představu v technickém slova smyslu. A v tom hostující dirigent obstál. Večer začal Čtyřmi polskými tanci z roku 1931 od polského skladatele Alexandera Tansmana (mimochodem zakladatele skladatelské skupiny École de Paris, jejímž členem byl i Bohuslav Martinů) a bylo znát, jak tento vynalézavě instrumentovaný, mistrovsky vykontrastovaný a hlavně vzácně lapidárně tvarovaný cyklus dirigenta baví. Z orchestru vykřesal Borowicz melodické kouzlo, rytmický švih i nádherný témbr (žestě v části Kujawiak), celá řada momentů byla zážitkem, například subtilní vyústění Dumky.

Celý článek

Debut Pražského jara

Miloš Pokora | 07/17 |Pražské jaro

Pouze pro hudbu 20. století byl vyhrazen večer Pražských symfoniků (30. 5., Smetanova síň) s americkým dirigentem Jonathonem Heywardem a atraktivní dvojicí sólistů – hornistou Radkem Baborákem a mladým houslistou Janem Mráčkem. Taková dramaturgická odvaha si zaslouží ocenění, bohužel, méně už výběr skladeb samotných. Na úvod zařazená skladba od v USA žijícího potomka českých rodičů Tomáše Svobody s názvem Předehra k zahájení z roku 1978, dostala v rtuťovitém a evidentně také detailně zasvěceném podání hostujícího dirigenta svěží spád. Kromě rytmických bloků nechal dirigent vyniknout každé zpěvné partii (dřeva) a znamenitě ji taky transformovaným návratem vstupního modelu zastřešil.

Celý článek

Pozdní renesance ve vrcholném provedení

Helena Havlíková | 07/17 |Pražské jaro

Italské vokální sexteto La Compagnia del Madrigale, které si své zaměření vtisklo už do svého názvu, u nás vystupovalo poprvé. Za situace, kdy naše soubory Collegium Vocale 1704, Cappella Mariana nebo Ensemble Inégal dosáhly v tzv. historicky poučené interpretaci mezinárodního renomé, je poznání „konkurence“ nesporným obohacením.
La Compagnia sice vznikla „až“ v roce 2008, její členové ovšem mají s interpretací specifického žánru madrigalu desetileté zkušenosti. Dokážou si „pohrát“ s každým záchvěvem emoce a odstínem obsahu barvitého básnického jazyka a jeho bohatého hudebního ztvárnění. Předností koncertu pro PJ s názvem Slzy milenců (Lacrime d´amante) byla i promyšlená dramaturgie s výběrem z 2. až 6. knihy madrigalů z let 1590 až 1614. Téma vycházelo ze Sestiny árie Slzy milence na hrobě milované, žalozpěvu na mladičkou předčasně zemřelou Monteverdiho žačku, která měla zpívat Ariadnu při prvním uvedení operní verze. A právě madrigalová verze nářku Ariadny celý koncert 17. 5. v kostele sv. Šimona a Judy otevírala.

Celý článek

Invence na Letné se povedly

Vladimír Říha | 07/17 |Pražské jaro

Hudebně-technické invence, tak zněl název letošního festivalového koncertu v letenském NTM (29. 5., Národní technické muzeum). Navázal tak na tradici posledních let, kdy festival do tohoto přitažlivého, ale nekoncertního prostředí umísťuje koncerty nejmodernějších směrů. Návštěvnost a ohlas je vždy veliký – jako by sousedství lokomotiv, aut a letadel velice „ozvláštňovalo“ vnímání těch směrů, které si v klasických koncertních prostorách moc nedovedeme představit.

Celý článek

Forma Antiqua

Julius Hůlek | 07/17 |Pražské jaro

Při posledním z trojice festivalových koncertů věnovaných španělské hudbě a s interprety ze Španělska (30. 5., Dvořákova síň) jsme se vydali hlouběji do dějin španělské hudby, konkrétně do doby kolem poloviny 18. století. Tehdy a až do počátku století následujícího se v rámci přestávek při divadelních představeních pěstoval specifický hudebně-dramatický útvar zvaný tonadilla neboli „scénický kuplet“, jakýsi pendant italských operních intermezz. Věnoval se mu též významný španělský skladatel té doby Blas de Laserna (1751–1816), jenž v rámci sebeurčujících snah španělské kultury o zbavení se cizích vlivů, v hudbě konkrétně italizujících, právě tonadillu povýšil na účinné médium těchto snah formou pokusu o školu, která by vychovávala interprety tohoto žánru. S autentizující připomínkou pozdně barokní tonadilly jsme se jedinečným způsobem seznámili díky souboru staré hudby Forma Antiqva, věnujícímu se především hudbě barokní.

Celý článek

Excelentní David Oistrach Quartet

Rafael Brom | 07/17 |Pražské jaro

Ve stejný den, tedy v sobotu 27. 5., ale až v 17 hodin, přivítalo publikum v Sále České národní banky dalšího vzácného zahraničního hosta VKH, soubor David Oistrach Quartet. V jeho sestavě působí Andrej Baranov a Rodion Petrov – housle, Fedor Belugin – viola a Alexej Žilin – violoncello. Na tomto postu došlo ale ke změně, místo Žilina přijel se souborem Alexander Buzlov, který s kvartetem dlouhodobě spolupracuje. Na výkonu tělesa tak nebyla v interpretaci záměna patrná.
Kvarteto předneslo úvodem legendární Smyčcový kvartet č. 1 D dur, op. 11 Petra Iljiče Čajkovského. Provedení zaznělo v minuciézně elegantním přednesu s perfektně dynamicky proměnlivou úvodní větou, střídmě emotivní slavné Andante cantabile s mistrovsky vyvedeným pianissimem. Celý soubor zde hrál con sordino, a tak se hudba zahalila do jakési zadumané, snově lyrické, a přesto tónově zřetelné interpretace. Kontrastně dynamicky hybné scherzo v dokonale umělecky vygradované křivce posílilo vyznění hudby a ve finální větě přidalo kvarteto na kantabilitě.

Celý článek

Jinhyung Park

Vít Roubíček | 07/17 |Pražské jaro

Hlavním ziskem z loňského vítězství v pražskojarní soutěži byl korejskému pianistovi Jinhyungovi Parkovi (1996) příslib recitálu na letošním festivalu (21. 5., Dvořákova síň), položka, jež se bude už provždy dobře vyjímat v jeho profesionálním „sívíčku“. Mladý umělec je sympaťák, jehož zevnějšek napovídá o vzorném, cílevědomém studentovi, který si je vědom svého mimořádného talentu a po právu z něho bohatě těží. Tím nechtě prozrazuji pointu svého hodnocení.

Celý článek

S Alexanderem Lonquichem

Vít Roubíček | 07/17 |Pražské jaro

Německý klavírista Alexander Lonquich (56) není pražskojarnímu publiku neznámou veličinou, před čtyřmi lety zaskakoval za čerstvého norského otce Andsnese a poněkud exaltovaně dirigoval od klavíru oba Beethovenovy sudé koncerty. Letos se v „nočním koncertě“ (23. 5., Dvořákova síň – Nokturno I, začátek 21.30) pokusil v Rudolfinu nepyrotechnickým, tedy nikoli prvoplánově efektním repertoárem neuspat publikum. Pro první větu Schubertovy Sonáty a moll, D 845 zvolil odvážné méně hybné tempo, ale ze všech sil se snažil být výrazově pestrý; jako zkušený pódiový matador ví, že k posluchačům dolétnou teprve přehnané efekty.

Celý článek

Závěr s Pendereckého 7. symfonií „Sedm bran jeruzalémských"

Ivan Žáček | 07/17 |Pražské jaro

Závěrečný koncert letošního ročníku, svěřený Symfonickému orchestru Českého rozhlasu (2. 6., Smetanova síň), byl zahájen radostně kypivou Serenádou pro orchestr Iši Krejčího, v níž znějí ozvuky jednoduchého budovatelského optimismu 50. let. Simplifikace melodicko-rytmických tvarů ovšem jde i daleko nad stylový rámec Krejčího neoklasicismu, v němž jsem, na rozdíl od stereotypně opakovaných klišé, žádné mozartovské inspirace nenacházel. Nemohu říci, že by to byl můj šálek kávy, a soustředím se proto raději na provedení. Než i tu musím konstatovat, že bylo takové, jaké jsou současné možnosti SOČR – nijak špatné, ale také ne oslnivé. Prvý dirigent večera, Maciej Tworek, od prvního taktu (a tedy prvního kiksu) vedl orchestr k maximálně frenetickému výrazu. Požadovaná živost až hektičnost trochu narážela na technické limity orchestru (nestejnorodé smyčce). Malá židovská holčička o sedadlo přede mnou se dala do pláče. Byl jsem téměř v pokušení jí říci: „Neplač, bude hůře.“ Přišli přece, stejně jako mnoho dalších Židů v sále, na Pendereckého gigantickou 7. symfonii, původně oratorium, s názvem „Sedm bran jeruzalémských“, složenou k oslavám tří tisíc let od vzniku města v roce 1997.

Celý článek

Bělohlávkův poslední koncert

Vladimír Říha | 07/17 |Mimo lesk festivalu

Nikomu z nás, kdo přišli 3. 5. (a další 4. i 5. 5.) do pražské Dvořákovy síně Rudolfina na běžný abonentní koncert České filharmonie, nepřišlo ani na chvíli na mysl to, co už víme dnes se zpožděním více než jednoho měsíce po smrti protagonisty koncertu – šéfdirigenta České filharmonie Jiřího Bělohlávka. Myslím to, že velký Maestro, jakoby v předtuše, věnoval své poslední síly právě dvěma dílům, která kdysi uváděl spolu i jeho velký předchůdce a nepřímý vzor – další rodák z Čech Gustav Mahler.
Byly to Houslový koncert č. 5 A dur, KV 219 „Turecký“ Wolfganga Amadea Mozarta a hlavně Symfonie č. 5 cis moll Gustava Mahlera. Dva dokonalé protiklady, jež dělilo od vzniku více než jedno a čtvrt století.

Celý článek

Miriam Bayle slavila velkou Ellu

Vladimír Říha | 07/17 |Horizont

Dubnové výročí 100 let od narození první dámy jazzu Elly Fitzgerald vzpomněli i čeští jazzmeni koncerty a naše média některými pořady (událostí pro mne bylo v Českém rozhlase vysílání starého rozhovoru s Ellou ze 70. let, který vedl Jaroslav Čmehil a jenž byl doprovázen samozřejmě jejími hity). Nenechaly se zapřít ani naše zpěvačky a některé z nich připravily vlastní koncerty k výročí. Jednou z nich byla i původem slovenská jazzová zpěvačka Miriam Bayle, žijící v Praze od roku 2000.

Celý článek

Cherubiniho Medea

Anna Šerých | 07/17 |Divadlo – Opera . Balet . Muzikál

Trumf na závěr sezony: Luigi Cherubini: Medea, opera z roku 1797, v Česku uváděná úplně poprvé! Pustit se do takto náročného díla a nabídnout posluchači takto jednoznačně náročný titul svědčí o zaručeném sebevědomí operního souboru, a plzeňský tým nabízí dokonce trojí obsazení hlavních postav! Zvolili verzi v italštině.
Euripidovo antické drama převedl Cherubini (1760–1842) do náročných psychologických dialogů a klasicistního, takřka symfonického zvuku. Klade vysoké nároky pěvecké, zejména na roli titulní, klade velké nároky na orchestrální diference jemného náladového vyjádření v klasicistně pulzující osnově bohatě traktovaných návratných motivů.

Celý článek

Portréty velkých klavíristů VII

VII. Garrick Ohlsson

Jakub Zahradník | 07/17 |Studie, komentáře

Vzpomínky pamětníka
Nikdy nezapomenu, jak vypadala Dvořákova síň Rudolfina, když k nám od druhé poloviny 70. let přijížděl koncertovat Garrick Ohlsson. Na úzkém středním schodišti (tehdy v tomto sále ještě bylo) seděli mladí lidé, u bočních stěn se mačkali ti, na něž se již sedadla nedostala, něco takového bylo tehdy vidět snad jen na recitálech Gidona Kremera. Čemu za to Ohlsson vlastně vděčil? A čím to je, že on sám se cítil, jak řekl v jednom nedávném rozhovoru, v Praze od počátku jako doma? Brzy jsme pochopili, že to nebylo jenom díky jeho milému chování, díky jeho uvádění přídavků roztomilou češtinou nebo snad i atletickému zjevu (i když stárl, vypadal jako „velký kluk“), ale hlavně díky jeho vzácné schopnosti přirozeně své posluchače svým velkým uměním oslovit.

Celý článek

Celuloidová hudba II

VII. Václav Trojan

Antonín Matzner | 07/17 |Studie, komentáře

V galerii osobností české filmové hudby zaujímá zcela výjimečné místo Václav Trojan (1907–1983). Plzeňský rodák, vyrůstající ovšem od dětství ve Staré Boleslavi, kde se vzdělával ve hře na varhany u místního pedagoga Josefa Čeňka Klazara, byl zakladatelským zjevem v oboru animovaného filmu, spjatého s průkopnickým vkladem světově proslulého Jiřího Trnky. Trojanova hudba k Trnkovým kresleným a zvláště loutkovým filmům nejen inspirovala prakticky všechny další domácí skladatele, ale v různých úpravách přežívá až do současnosti v koncertních síních, rozhlasovém vysílání i na gramofonových nahrávkách.

Celý článek

Concerto grosso pro jazz a disharmonii doby

VII. Reflexe české a zahraniční scény v bulletinech Jazz 1975-1980

Vladimír Kouřil | 07/17 |Studie, komentáře

Na závěr 10. ročníku pražského Mezinárodního jazzového festivalu v roce 1974 byla udělena Karlu Velebnému cena Jaroslava Ježka. V roce 2017 se konečně dočkáme vydání Velebného nahrávek na osmi CD nosičích s hudbou Studia 5 a SHQ z let 1958 až 1972. Toto sdělení by se mohlo prohlásit za nejstručnější charakteristický příběh českého jazzu v rámci „poúnorového“ dějepisu naší kultury. Kulturní týdeník komunistického Rudého práva perem Ivana Rösslera před koncem roku sděluje: … pokud jazz u nás existuje, pak jen díky nadšení jazzových hráčů, díky zázemí, které jazz má převážně ve studentských a mládežnických klubech, a nyní také v Jazzové sekci Svazu hudebníků ČSR, jež pro své členy vydává nejen vynikající bulletin…“ Ano, i cesta od uznání k účelovému zatracení má svůj vývoj.

Celý článek

Reinhard Heydrich: Kat, který miloval hudbu

II. Bruno Heydrich, vlastním jménem Süss?

Robert Rytina | 07/17 |Studie, komentáře

„V roce 1895 jsem se v Kolíně nad Rýnem setkal s tenoristou Brunem Heydrichem. Kdysi vyhledávaný pěvec měl v té době již ne zcela svěží hlas bez jakéhokoliv půvabu. Mezi svými kolegy nebyl příliš ctěn, a to zejména kvůli svému značně pochybnému charakteru. Nacistický katan Reinhard Heydrich byl děsivým synem tohoto muže, a když jsem později o tomto sadistovi četl, často jsem musel myslet na jeho otce, průměrného člověka s ohavným hlasem, který v sobě neměl vůbec nic pekelného, přesto mu však osud předurčil zplodit ďábla.“
Bruno Walter, Thema und Variationen, Stockholm 1947

Celý článek

Novinky ze zahraniční muzikologické literatury

Oldřich Kašpar | 07/17 |Knihy a notoviny

I v pořadí již třetí pokračování seriálu o tom novějším a nejnovějším, co se na zahraničním knižním trhu svázaným s hudbou v poslední době objevilo, zahajujeme obecnějšími či encyklopedickými pracemi a směřujeme postupně k titulům s konkrétnější náplní či věnovaným jednotlivým osobnostem hudebního života.
Přede dvěma roky (2015) vydal francouzský muzikolog Alain Pâris úctyhodné slovníkové kompendium, jež by po mém soudu nemělo chybět v knihovně žádného vážného zájemce o hudební kulturu. Název knihy i její rozsah hovoří za vše – Le nouveau dictionnaire des interprètes – Nový slovník interpretů (Paris, Robert Lafont, 2015, 1376 s., ISBN 978-2-221-17576-0).

Celý článek

Recitály operních pěvců firmy DECCA

Zbyněk Brabec | 07/17 |Revue hudebních nosičů

V našem pravidelném seriálu se věnujeme především novým operním nahrávkám na CD nebo DVD. Vzhledem k tomu, že ne vždy produkce nových operních nahrávek světových firem je schopna naplnit náš seriál, uděláme malou výjimku a podíváme se na recitály slavných operních pěvců, které vznikaly od 50. do 70. let ve studiích firmy DECCA a v nedávné době vyšly, mnohé úplně poprvé, na CD. V první sérii jich byla rovná padesátka a obsahově zahrnovala tvorbu písňovou, operní árie i tzv. vyšší populár (melodie z operet, muzikálů, neapolské kanzonety a jiné populární písně). Ostatně v minulosti jsme již takovou odbočku udělali, když jsme se věnovali nově remasterovaným nahrávkám Marie Callasové. Dlužno říci, že firma DECCA vždy věnovala recitálům slavných pěvců pozornost, která ostatně trvá dodnes. Původní recitály vycházely ještě na dlouhohrajících gramofonových deskách.

Celý článek

Aktuální číslo:

cover

Hudební rozhledy 07/17

Partneři:

 
 
d
 

Vyhledávání: