Hudební Rozhledy

Editorial 12/18

Hana Jarolímková | 12/18 |Úvodník

Vážení a milí čtenáři,
opět se po roce blíží jeden z nejvýznačnějších svátků křesťanské církve – Vánoce, jež se postupem doby staly lidovou tradicí, v níž se v našich zemích prolínaly prvky katolického náboženství s předkřesťanskými obyčeji. Například lití olova, pouštění svíček po vodě, házení střevícem, rozvěšování jmelí (to má nejstarší – keltský – původ) apod.
To, co dnes považujeme za stěžejní symbol vánočních svátků – ozdobený stromeček – se objevilo v Čechách až v polovině 19. století. Nicméně je zapotřebí říci, že i tento vánoční obyčej má hluboké předkřesťanské kořeny, spočívající v rozvěšování např. jablek, ořechů apod. na ovocných stromech, aby byla zajištěna bohatá úroda pro příští rok.

Celý článek

Klavírista a dirigent Wayne Marshall

Robert Rytina | 12/18 |Rozhovory

Už 16. února 2019 budou mít návštěvníci pražského Rudolfina opět možnost setkat se s významným britským klavíristou a dirigentem Waynem Marshallem, a to v obou zmíněných hudebních rolích. Ačkoliv… Vlastně nikoliv ve dvou, ale hned ve třech! Kromě toho, že spolu se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu, Pražským filharmonickým sborem a kvartetem pěvců nastuduje výběr z Gershwinovy opery Porgy a Bess, objeví se zde v úvodu i jako sólový klavírista. Ovšem ne ledajaký: bude představovat autentickou postavu z děje jménem Jasbo Brown. V této úloze vystoupil už v osmdesátých letech na festivalu v Glyndebourne ve slavné inscenaci režiséra Trevora Nunna a dirigenta Simona Rattlea, takže si dodnes pochvaluje, že mu jeho historicky první setkání s operou přineslo možnost poznat ji nejprve z jeviště, což je prý zkušenost k nezaplacení…

Celý článek

Lubomír Malý – Život na čtyřech strunách

Jiří Hlaváč | 12/18 |Rozhovory

Když jsem předával profesoru Lubomíru Malému 8. října tohoto roku Cenu Nadace Bohuslava Martinů za soustavnou a vynikající propagaci díla českého i světového hudebního génia, rozevřel se přede mnou rovněž prostor čtyř desetiletí, v nichž jsem sledoval i samotnou práci oceněného. V mnoha podobách jako sólistu, komorního hráče, pedagoga a organizátora. Moje zamyšlení budou mít sice stále jednoduchý leitmotiv, ale věčné téma – „život na čtyřech strunách“. A budou postupovat proti proudu času, o němž můžeme říci, že plyne stejně rychle bez ohledu na náš věk, sílu, zkušenosti i odhodlání. Čas nabízí i bere a neptá se na naše pocity.
Lubomír Malý patří v současné době k uznávaným mistrům violové interpretace a tradice. Narodil se 6. března v roce 1938, letos tedy oslavil krásnou osmdesátku. V rozmezí let 1953–58 studoval na Pražské konzervatoři ve třídě profesora Václava Zahradníka. Na hudební fakultě Akademie múzických umění v Praze byl do roku 1962 žákem legendárního pedagoga, profesora Ladislava Černého.

Celý článek

Zahájení sezony a první abonentní koncert České filharmonie

Vladimír Říha | 12/18 |Události

MAHLEROVO VZKŘÍŠENÍ
Zaplněná Dvořákova síň pražského Rudolfina byla ve středu 10. 10. místem inauguračního koncertu nového šéfdirigenta České filharmonie Semjona Byčkova. Koncert byl i zahajovacím koncertem 123. sezony orchestru, a tak důležitost okamžiku kromě televizního přenosu ČT Art připomněly i úvodní krátké proslovy ministra kultury Antonína Staňka a ředitele ČF Davida Marečka.
Semjon Byčkov již týden předtím v mimořádném koncertu ke 100 letům republiky naznačil, že se snaží o určité změny jak ve složení orchestru (větší zastoupení mladých), tak i v jeho celkovém image, což se týká i samotného sálu. A povedlo se mu dokonce rozšířit pódium, tedy problém, se kterým si dosud nevěděli rady žádní z předchůdců. Stalo se to na úkor první řady přízemí, a hned se prostor stal přehlednější a pro hráče pohodlnější. Vešlo se jich také mnohem více než dříve, a tak celkový zvuk zmohutněl (včetně kostelních zvonů), což právě pro program zahajovacího koncertu bylo velice důležité.

Celý článek

Nekonvenční žižkovský podzim 2018

Julius Hůlek | 12/18 |Festivaly, koncerty

Mezinárodní hudební festival Nekonvenční žižkovský podzim letos absolvoval již svůj 22. ročník v rozmezí od konce září do začátku listopadu. Jeho dramaturgie i konkrétní realizace nabídla nejen hodnotný a nevšední hudební zážitek, ale především komplexní zážitek estetický v prostorách, kam se běžně nedostaneme, nebo dokonce tam, kde jsme se mohli ocitnout vůbec poprvé, to vše většinou na pražském Žižkově, popřípadě na Vinohradech i jinde, včetně prostor chrámových ad. Tato netradiční setkání s hudbou udivují výběrem specifických témat i hudby s nimi související – hned první dvojice koncertů byla věnována harfě a harfám na parníku na Vltavě, nebo naopak těsně před závěrem festivalu se uskutečnil koncert kvarteta violoncell na věži žižkovského vysílače. Zaznívá tu hudba nejen instrumentální, uskutečnila se vystoupení některých našich předních komorních souborů, Kvarteta Martinů, Quartetta Telemann, Dvořákova klavírního kvarteta, ale i hudba vokální, například v koncertu vítězů pěvecké soutěže B. Martinů. Na letošní výročí vzniku Československa bylo pamatováno dvojicí koncertů – Te Deum laudamus v kostele sv. Prokopa a slavnostním koncertem k státnímu svátku ČR v Národním památníku na Žižkově. Atraktivní záležitostí byl večer Zaniklý svět žižkovských biografů s akordeonovou hudbou, lákavě zapůsobil speciální bonus pro příznivce festivalu v podobě vystoupení ekvádorského kytaristy žijícího v USA, Rodriga Rodrigueze. Žižkovský festival má už své stálé, početné publikum a napříč žánry je pověstný především hudbou komorní. Proto náš výběr pamatoval především na ni.

Celý článek

Barenboimův Beethoven pod příkrovem mlhy

Vít Roubíček | 12/18 |Festivaly, koncerty

Po roční pauze Praha přivítala (15. 10.) jednu z ikon současného klasického hudebního byznysu, světoběžníka s argentinskými kořeny Daniela Barenboima. Zatímco vloni zahájil s Vídeňskými filharmoniky Pražské jaro Mou vlastí, letos naplnil Rudolfinum beethovenovským klavírním recitálem. Agentura Nachtigall Artists zaplavila pražské ulice letáky a internet zasvěcenou informací, že přednese mimo jiné Sonátu „op. 3 č. 3“ (takovou ale Beethoven nenapsal, správně Es dur, op. 31, č. 3), načež jsme ve zpoplatněném tištěném programu objevili Sonátu C dur, op. 2/3 (beze slova vysvětlení, bez vloženého korekčního lístku; většina posluchačů pravděpodobně doteď neví, že vyslechla jinou skladbu – Beethoven má ostatně v Es dur hned čtyři sonáty, takže souhrou dvou nepravd se mohli nechat zmást i ti zasvěcení z nich).

Celý článek

Aplaus pro Jiřího Hlaváče

Věra Lejsková | 12/18 |Festivaly, koncerty

Večer plný hudby proteplený láskou a obdivem k jubilantovi, jímž byl letošní sedmdesátník prof. Jiří Hlaváč – taková byla atmosféra v sobotu 20. 10. ve zcela zaplněném sále B. Martinů. Jubilant sám se ukázal ve své nejskvělejší formě: naprosto strhující byla Modlitba Tomáše Svobody původně psaná pro klarinet a smyčce, která byla Jiřímu Hlaváčovi věnována. Autor však akceptoval interpretův záměr zaměnit klarinet za altsaxofon – a v této podobě tedy zazněla skladba ve světové premiéře. Velmi podmanivá, vypovídající o nejskrytějších podobách lidské duše snad ani nemohla mít výmluvnější nástroj, než byl právě altsaxofon, který svou barvou celkový dojem umocnil, zejména přidáme-li k tomu až fascinující interpretaci Jiřího Hlaváče. Tento muž „mnoha tváří“ – jak byl představen v programu uvádějícím vyčerpávajícím způsobem až neuvěřitelné množství jeho uměleckých i organizačních aktivit, se představil i jako autor a současně interpret v jímavé Air pro sopránový saxofon a smyčce.

Celý článek

Desátý ročník MusicOlomouc

František Hamajda | 12/18 |Festivaly, koncerty

Jubilejní desátý ročník festivalu soudobé hudby MusicOlomouc (9. – 23. 10.) krásně vyšel na sté výročí od založení československého státu. Při takových výročích se člověk neubrání myšlenkám typu: kam od té doby dospěla hudba; jak se změnila dramaturgie koncertních sálů; popřípadě kam se posunula hudební kritika. Věřím, že podobné otázky si klade většina Evropanů, kteří jsou taktéž jako já zakleti v myšlenkách neustálého pokroku. Zodpovězení či promyšlení první otázky kvůli její šíři nechám na čtenáři. Na druhou musím s lehkou ironií odpovědět, že zde k velkým změnám nedošlo, neboť základ je stále tvořen repertoárem hudby z 19. století. Než se dostanu ke třetí, velmi rád bych řekl, že do této kategorie nelze zařadit festival MusicOlomouc, jehož dramaturgické těžiště leží od začátku festivalu v dílech 20. a 21. století. V rámci sedmi koncertů, rozložených mezi 9. a 23. říjnem, bylo uvedeno celkem šest premiér, 34 skladeb poprvé zaznělo v Olomouci a nejstarší skladba z roku 1957 (I. Vyšněgradskij – Étude sur le Carré Magique Sonore, op. 40) jasně potvrzuje předešlé tvrzení. Na poslední otázku nemám jasnou odpověď, snad lze souhlasit s tvrzením, že kritika se za těch sto let značně otupila. Proč? To by mě samozřejmě velmi zajímalo...

Celý článek

Struny podzimu 2018

IRSKÝ FOLK A AFROAMERICKÝ JAZZ

Vladimír Říha | 12/18 |Horizont

Dvaadvacátý ročník festivalu Struny podzimu má struny nejen v názvu. Strunné nástroje, hlavně kytary zněly v pražských sálech více než dost a na úrovni v rukách klasických muzikantů, folkařů i jazzmanů. Hned po druhém koncertu festivalu, kdy na Pražské konzervatoři hrála americká dvojice Terry Riley (klavír) a jeho syn Gyan (kytara), přišlo početné publikum do divadla Archa na koncert irských folkařů Andyho Irvinea a Paula Bradyho. Jejich koncert 17. 10. byl i jejich prvním výjezdem poprvé mimo domovský ostrov, což je bezprecedentní událost. Doprovázeni dalšími dvěma hráči, multiinstrumentalistou Donalem Lunnym (mj. také kytary) a houslistou Kevinem Burkem zaplnili pódium neskutečným množstvím strunných nástrojů, které střídali s ohromující jistotou včetně různých mandolín. Andy jako znalec balkánského folku do skladeb zamíchal i vlivy východoevropské hudby, Paul i Donal občas zejména v závěru koncertu využili i kláves, ale to byla skutečná výjimka. Publiku se dostalo jak klasických balad, tak jejich vlastních skladeb a hlavně atmosféry, kterou můžeme zažít jen málokdy.

Celý článek

Prodanka dvakrát jinak: V Českých Budějovicích a Opavě

Helena Havlíková | 12/18 |Divadlo – Opera . Balet . Muzikál

Podzimní sté výročí české státnosti se do dramaturgie našich operních souborů promítlo v posledních letech nebývalým zájmem o Bedřicha Smetanu – nejen třemi inscenacemi Libuše v Brně, Praze a Ústí nad Labem, ale i dvěma Prodanými nevěstami. Naprosto odlišnými: v Budějovicích propadák, v Opavě odvážný příspěvek do diskuse nad uváděním první verze a hledáním tehdejšího znění.

Celý článek

Mojžíš, Áron a virtuální Zlaté tele

Robert Rytina | 12/18 |Zahraničí

Už z časů povinné školní docházky si jistě všichni pamatujeme základní poučku, že každý přehledně strukturovaný text se skládá z částí „úvod – vlastní stať – závěr“. Prosím proto o odpuštění za nedočkavost, s níž vám naservíruji závěr hned úvodem. Abych tedy nenapínal: nová inscenace opery Arnolda Schönberga Mojžíš a Áron v Semperově opeře v Drážďanech je událostí, která opět potvrdila, že necelých sto padesát kilometrů od Prahy se opravdu dělá hudební divadlo na skutečně světové úrovni. Už jen jména tvůrců a protagonistů uvedené produkce dávala s předstihem tušit, že se saská operní scéna rozhodla vypravit první premiéru sezony 2018/2019 v tom nejlepším možném balení. Režii svěřila poprvé ve své historii proslulému katalánskému skandalistovi (a dnes už v tomto oboru klasikovi) Calixtu Bieitovi, hudební nastudování pak prominentnímu americkému maestrovi Alanu Gilbertovi (v letech 2009–2017 šéfdirigentu Newyorské filharmonie). Pro titulní úlohy byli ohlášeni sólisté takřka ideální: basista Sir John Tomlinson, pro nějž je Mojžíš jednou ze životních rolí, a představitel Árona Lance Ryan, uznávaný zejména jako wagnerovský hrdinný tenor. A pokud vzbuzovala uvedená jména nemalá očekávání, lze bez potíží konstatovat, že je nejen naplnila, ale do značné míry i překonala.

Celý článek

Salzburger Festspiele

Hana Jarolímková | 12/18 |Studie, komentáře

Úvodem...
Naše čtyřleté setkávání se zahraničními hudebními festivaly zakončí jedna z nejvýznamnějších, ne-li vůbec nejprestižnější přehlídka klasické hudby současnosti, Salcburské slavnostní hry. Už místo, kde je plných devadesát osm let pořádána, je samo o sobě díky skvostné architektuře a zasněženým vrcholkům hor, které jej obepínají, nádherné a navíc proslulé řadou unikátních historických památek. Kdo do Salcburku přijede, jistě neopomene projít věčně turisty přeplněnou Obilnou uličku, kde ve 3. patře jednoho z krásně udržovaných domů spatřil světlo světa malý Wolfgang, nebo na druhé straně řeky náměstí Makartplatz (dříve Hannibalplatz), kde stojí zase tzv. Dům tanečního mistra, v němž tento výjimečný hudebník posléze několik let (od roku 1773 do 1781, kdy se přestěhoval do Vídně) bydlel. Chůze po kamenité dlažbě ale brzo unaví, tak asi nikdo nepohrdne návštěvou již na počátku 18. století Italy založené kavárny Tomaselli nebo romantikou konce 19. století vydechující kavárny Fürst, stojící na starém tržišti a proslavené výrobou slavných čokoládových bonbónů, nesoucích jméno jak jinak než po Mozartovi. A nakonec, není čemu se divit, vždyť nejen duchovní stravou živ je člověk... Nepočítaně příležitostí se tu ale najde i pro ty, kteří kromě těch největších lákadel, k jakým patří zmíněný okruh po Mozartových stopách, výlety lodí na zámek Helbrunn či lanovkou na středověkou pevnost Hohensalzburg se základy z 11. století, chtějí navštívit i o něco poklidnější místa: a to nejen galerie a muzea, ale třeba i Kapucínský vrch, malebný hřbitov sv. Šebestiána, kde jsou pochováni Mozartův otec Leopold a Mozartova žena Constanze, nebo starý hřbitov sv. Petra (Petersfriedhof), ležící na úpatí Mnišské hory, do jejíchž skalních stěn jsou vytesány katakomby z období raného středověku a kde kromě jiných nalezli poslední místo odpočinku např. slavný italský architekt Santino Solari (projektoval Hellbrunn a Salcburský dóm), Michael Haydn a Mozartova sestra Nannerl. Ke spočinutí však vybízí rovněž neuvěřitelné množství kostelů, pocházejících z nejrůznějších období stavitelského umění od slohu románského až po nejrozmanitější styly moderní. Ne nadarmo je také díky tomu někdy toto půvabné město na řece Salzach, které je od roku 1997 součástí Světového kulturního dědictví UNESCO, nazýváno „Římem severu“!

Celý článek

Portréty velkých klavíristů - Béla Bartók

Jana Vašatová | 12/18 |Studie, komentáře

„Byl pozván maďarský moderní skladatel B. Bartók, aby interpretoval za spoluúčinkování pí Fleischerové své skladby. Zpočátku (Elegie) zaujal krásnou, klavírní zvuk uplatňující melodickou frází, čím dál ke konci však tento první dojem prchal a stával se monotónnější. K tomu přispěla obzvláště monotonie skladeb propagujících primitivní rytmiku lidových tanců. Svým pianistickým výkonem své skladby posluchačstvu dovedl přiblížiti tak, že rozumělo…“
(Dalibor 20. 2. 1925)
Takto šalamounsky okomentoval jeden z pražských recenzentů první pražské vystoupení Bély Bartóka. Přitom pražští posluchači už Bartókovy skladby znali, mohli se s nimi setkat – i když sporadicky – už v předchozích 10–12 letech, i když v provedení jiných interpretů.

Celý článek

Muzikantské fugy - Carl Ditters von Dittersdorf

Stanislav Bohadlo | 12/18 |Studie, komentáře

ÚTĚKY ZA HUDBOU, S HUDBOU A PŘED HUDBOU
XII. CARL DITTERS VON DITTERSDORF * HOUSLISTA V SCHOTTENKIRCHE, PRINCŮV KAMMERKNABE * DVORNÍ HOUSLISTA * POVÝŠEN DO ŠLECHTICKÉHO STAVU * LESMISTR A HEJTMAN * ZAKLADATEL NĚMECKÉ OPERY * PROTOTYP ČESKÉ HUDEBNÍ IMIGRACE

„Ještě mi nebylo ani celých sedm let, když jsem pocítil náklonnost k hudbě.“

Celý článek

Muzika pod osudové chvíle Československa i dusot koňských kopyt

Tomáš Pilát | 12/18 |Studie, komentáře

Náš seriál věnovaný hudebním Českým lvům je u konce. Zbývají nám zatím poslední dva ročníky prestižních výročních filmových cen. Ten čtyřiadvacátý ovládl (a zdaleka nejen co se týče hudby) snímek Masaryk režiséra Julia Ševčíka, půlkulatý pětadvacátý pak Křižáček. Přesněji řečeno alternativní hudba k dost alternativnímu filmu Václava Kadrnky.
Muzika filmu Masaryk (jehož hlavní linkou jsou těsně předválečné osudy Jana Masaryka) je hodně pestrá. Zahrnuje komorní kousky, velké orchestrální plochy, jazz, klasiku i operu. Divákovu pozornost upoutá hned od prvních okamžiků snímku. Zní motiv československé hymny, píseň Kde domov můj, a až za chvilku je ze záběru patrné, že ji hraje na piano, a současně i pobrukuje, Jan Masaryk. Je zadržen a odvezen do psychiatrické léčebny v americkém Vinelandu. To už motiv české národní písně přechází z klavírní verze do aranže orchestrální. A orchestr zní přiléhavě i ve chvílích, kdy je Masaryk přijímán v nemocnici a vede pohovor s tamním psychiatrem. V následujících sekvencích se film vrací asi o rok zpátky, na jakýsi bujarý mejdan v Praze. K tanci, poslechu a třeba i nějakému tomu šňupání tu hraje jazzový big band. Hned zkraje tak snímek představí různé polohy své hudby. A kompoziční i aranžérská rozmanitost provází film Masaryk od začátku do konce.

Celý článek

Sto let s Leonardem Bernsteinem - Vídeňský epilog

Robert Rytina | 12/18 |Studie, komentáře

„Ve Vídni, tedy ve městě, kde působili Beethoven, Brahms nebo Richard Strauss, považujeme Leonarda Bernsteina za největšího žijícího hudebníka.“
Dlouholetý dramaturg Vídeňské státní opery Marcel Prawy, 1971

Rok se s rokem sešel a náš dvanáctidílný seriál, věnovaný letošním nedožitým stým narozeninám Leonarda Bernsteina, je u konce. Při jeho rekapitulaci si uvědomuji, že se ve své velké většině věnoval především oslavencově skladatelskému odkazu. Možná je to logické; právě Bernsteinova hudba je tím nejdůležitějším, co svého autora spolehlivě přežilo, co dodnes vybízí k novým interpretacím a co je pro hudebníky i posluchače stále zdrojem inspirace. Se vznikem a dalšími osudy Lennyho kompozic je navíc spojená řada pozoruhodných příběhů (v mnoha případech i poměrně dramatických), takže byla tato výseč Bernsteinových aktivit pro mne jako autora seriálu pochopitelně velmi atraktivní. Jak ale stihnout připomenout na posledních zbývajících řádcích „Sta let s Leonardem Bernsteinem“ objekt našeho zájmu také coby jednu z největších dirigentských osobností své doby, nepřehlédnutelného hudebního popularizátora a vlivnou kulturní celebritu, s jakou dnes těžko najdeme srovnání?

Celý článek

Miloš Pokora: Jan Kühn a trvalý otisk jeho sborů v hudebním dění

Radmila Hrdinová | 12/18 |Knihy a notoviny

Jan Kühn (1891–1958), od jehož úmrtí uběhlo letos v únoru rovných šedesát let, patří k těm, o nichž se mnoho nemluví. A přece tento legendární sbormistr stál u vzniku našich dvou předních sborových těles – Kühnova dětského sboru, jenž dodnes s hrdostí nese jeho jméno, a Pražského filharmonického sboru, jehož název prošel několikerou transformací.
Vrátit Jana Kühna do povědomí širší veřejnosti se snaží muzikolog, hudební kritik a publicista Miloš Pokora knihou Jan Kühn a trvalý otisk jeho sborů v hudebním dění, kterou na konci roku 2017 vydalo Nakladatelství Hudební fakulty AMU spolu s Kühnovým dětským sborem.

Celý článek

Mistr houslař Miroslav Pikart

Rafael Brom | 12/18 |Svět hudebních nástrojů

Pojem houslařské rody, na kterém je postavena stabilita řemesla, je samozřejmě hojně zastoupen i v historii průmyslu našich zemí, zejména v městských nástrojařských centrech. Ostatně rodinná tradice je fenomén mnoha odvětví lidské činnosti, zemědělstvím počínaje a řemeslem či jakýmkoli podnikem konče. Jaké postavení má dnes, v éře nadnárodnostních korporací, to si ovšem netroufám klasifikovat. Nicméně rodinná tradice budí sympatie a já jsem obzvláště potěšen, že jsem se nechal letos 23. září zlákat k návštěvě Lubů u Chebu, kde se konal Den otevřených dveří firmy Strunal Schönbach. Byl to svého druhu významný houslařský svátek, na němž se potkaly generace absolventů kdysi tamní nástrojařské školy. Město bylo opět, po 13 letech od vystěhování učiliště do Chebu, plné výrobců houslí, kytar, smyčců – obojího pohlaví, a rodinných příslušníků a prohlídky dílen musely být sofistikovaně organizovány, aby se na všechny dostalo. Ten den byl pro zaměstnance závodu samozřejmě dnem pracovním a mezi jinými mohly návštěvy zastihnout v dílně na výrobu kontrabasů a violoncell také houslaře Petra Pikarta.

Celý článek

Nové operní nahrávky na DVD

Zbyněk Brabec | 12/18 |Revue hudebních nosičů

Na DVD a Blu-ray nosičích vychází celá řada nahrávek oper od baroka až po naši současnost. Jestliže na CD gramofonové firmy dnes vydávají především méně známé opery, na DVD vycházejí i opery oblíbené, v záznamech z významných operních divadel a festivalů. Mezi novými nahrávkami najdeme i dvě opery G. F. Hän- dela. Jeho Agrippina stojí na začátku skladatelovy tvorby (1709), Xerxes pak patří do jeho pozdního skladatelského období (1738). Obě opery mají dost bohatou audio- i videodiskografii. Nejnovější nahrávka Agrippiny byla pořízena v Divadle Na Vídeňce v březnu 2016. Nahrávku lze vřele doporučit všem milovníkům barokní opery, neboť s významnými pěvci dneška ji nastudoval zkušený dirigent Thomas Hengelbrock a režii má jeden z nejlepších operních režisérů současnosti Robert Carsen. Händelův Xerxes byl zaznamenán ve Frankfurtu v lednu 2017.

Celý článek

Aktuální číslo:

cover

Hudební rozhledy 12/18

Partneři:

 
 
d
 

Vyhledávání: