Hudební Rozhledy

Editorial 02/19

Hana Jarolímková | 02/19 |Úvodník

Vážení a milí čtenáři,
jedno z letošních únorových výročí, kterého bych si ráda v tomto úvodníku povšimla, je spjato s význačnou pražskou kulturní památkou, kterou neorenesanční palác Žofín, nacházející se na Slovanském ostrově v toku Vltavy, nepochybně představuje. Tehdejší majitel pozemku, na němž stavba stojí, Václav Antonín Novotný, ho nechal nejdříve vybudovat v letech 1836–1837 v klasicistním slohu a pojmenoval ho na počest matky císaře Františka Josefa I. (1830–1916), původně bavorské, později rakouské arcivévodkyně Žofie (1805–1872). A Žofín se tehdy stal jedním z nejvýznamnějších center politického, kulturního a společenského života. V bouřlivých letech čtyřicátých se zde například za účasti čelných představitelů českého národního obrození konal významný politicko-kulturní akt slovanské vzájemnosti – Slovanský sjezd (kterému předsedal František Palacký), jehož se zúčastnila celá řada kulturních a politických zástupců slovanských národů. Sjezd se tak v revolučním roce 1848 stal významnou manifestací slovanství.

Celý článek

Matyáš Novák

Alena Sojková | 02/19 |Rozhovory

Matyáš Novák je neuvěřitelně činorodý mladý muž. Do svých dvaceti stihl vyhrát kdejakou klavírní soutěž pro žáky hudebních škol a konzervatoří (například Amadeus Brno, Virtuosi per musica di pianoforte 2009, Broumovská klávesa 2011, Prague Junior Note 2006, 2012, 2013, Piano Competition Rotary Club Ramón Llul Palma de Mallorca 2014), vloni v září na sebe upozornil druhým místem v Mezinárodní klavírní soutěži Edvarda Griega v norském Bergenu v konkurenci pianistů do 35 let. Vloni také odmaturoval na gymnáziu, letos absolvuje Konzervatoř Pardubice u prof. Jitky Fowler-Fraňkové, studuje na klavírní akademii Incontri col Maestro v italské Imole ve třídě prof. Borise Petrušanského. A chystá se na HAMU k prof. Ivanu Klánskému. Kromě toho má koníčky, díky nimž musí umět opravdu dobře hospodařit s časem: chová slepice a krůty, zahradničí, podniká dlouhé výlety na kole a nemůže být bez vlakových projížděk českou krajinou. A protože Matyáš Novák žije v Hradci Králové, je tento talentovaný klavírista i hrdým členem PETROF Art Family.

Celý článek

Danjulo Ishizaka

Milan Bátor | 02/19 |Rozhovory

Hvězdný německý violoncellista Danjulo Ishizaka podruhé vystoupí v Ostravě s Janáčkovou filharmonií. Německo-japonský fenomén, o kterém britský deník The Guardian píše, že hraje s „výjimečnou virtuozitou a vytrvalostí“, stane po boku významného nositele tradice petrohradské dirigentské školy Daniela Raiskina. Charisma Ishizaky není založeno „jen“ na technice, nýbrž na neobyčejné empatii, účasti a komunikaci s hudebním artefaktem a myšlenkami jeho tvůrce. 21. února rozezní Ishizaka dílo, které si žádá nejhlubší porozumění. Violoncellový koncert č. 2 Dmitrije Šostakoviče je skladbou, v níž se zrcadlí odvěké sváry člověka. Z rozhovoru s Ishizakou vyplývá, že tento umělec třímá všechny nezbytné atributy k tomu, aby se jí stal tím pravým tlumočníkem.

Celý článek

Famózní večer Klánských v Rudolfinu

Rafael Brom | 02/19 |Události

Dvořákova síň Rudolfina hostila v pátek 23. 11. širokou obec příznivců, hudebních fandů a přátel, kteří přišli oslavit jubileum Ivana Klánského. Koncert k sedmdesátinám umělce, který se svých kulatin ve zdraví dožil 133. den letošního roku – tedy 13. května – byl ohlášen pod titulem Klánský & synové. Čtyři mužští hudební potomci pianisty (pátý se věnuje jako jediný jiné profesi) hráli postupně na pódiu s otcem a papá Klánský přivedl ke klavíru nejprve nejmladšího ze synů, violoncellistu Adama Klánského, který k jubileu nastudoval populární Rondo g moll, op. 94 Antonína Dvořáka. A nastudoval je pečlivě, zodpovědně a s niterným pochopením Dvořákova proslulého violoncellového kousku. Velmi zdařilý klidný nástup s odstíněnou agogikou a vypracovaným dynamickým průběhem svědčil o muzikalitě mladého sedmnáctiletého konzervatoristy, který samozřejmě léta pěstoval souhru v duetu s otcem. Lyricky vybavený a technicky zdatný violoncellista potěšil vroucím měkkým tónem i v hloubkách konkrétním.

Celý článek

Dny Bohuslava Martinů

Redakce | 02/19 |Festivaly, koncerty

VEČER KÜHNOVA DĚTSKÉHO SBORU
Vojtěch Mojžíš

24. ročník festivalu Dny Bohuslava Martinů opět do Prahy přivedl špičkové soubory, aby nejen oslavil zej-ména odkaz Bohuslava Martinů, ale v neposlední řadě rovněž představil a připomněl neméně zajímavá, a kolikrát málo uváděná díla autorů českých i zahraničních. A to celkem na jedenácti koncertech, konaných na Pražském hradě, v Lichtenštejnském paláci, na Pražské konzervatoři a v Rudolfinu.
Čtvrtý večer festivalu, 4. 12. 2018 (Sál Martinů Lichtenštejnského paláce), se nesl v duchu křesťanské zbožnosti, jeho závěr však vyústil v oslavu přírody a lásky k domovu.
Vstupní Gloria a Ave Maria pro dětský sbor a varhany jsou dílem Jana Nováka, jednoho z mála českých žáků a následovníků Bohuslava Martinů. Nejen svojí mariánskou tematikou, ale i typem hudební invence Novákovy partitury zjevně korespondují s podobnou liturgickou konstelací, vybranou z tvorby samotného Bohuslava Martinů. Setkali jsme se s ní později v průběhu večera, když zazněla dvojice částí Modlitba Ave Maria a Aleluja, obojí jsou to úryvky z opery Hry o Marii.

Celý článek

Melodram měl opět svátky

Redakce | 02/19 |Festivaly, koncerty

PÁR SLOV ÚVODEM
Jaroslav Someš

Společnost Zdeňka Fibicha pečuje o skladatelovu památku mj. také tím, že pravidelně každým rokem pořádá cyklus koncertních a poloscénických večerů věnovaných melodramu, spojený se soutěží v této umělecké disciplíně. Jde o záležitost ojedinělou nejen v našem hudebním životě, ale i v mezinárodním měřítku. Na sklonku loňského roku proběhl již 21. ročník tohoto Melodramfestu, jehož dramaturgyní nadále zůstává Věra Šustíková, zatímco na postu předsedy Společnosti Zdeňka Fibicha ji před rokem vystřídal Jiří Petrdlík.

Celý článek

Marková a Piazzola

Helena Havlíková | 02/19 |Festivaly, koncerty

Jako zrození hvězdy označil jeden z kritiků debut sopranistky Zuzany Markové v titulní roli Donizettiho Lucie z Lammermooru v Marseille už v roce 2014. To jí bylo pouhých 25 let a byl to premiérový záskok. Když se dnes podíváme do hracích plánů divadel, najdeme ji v poslední době jako Lucii z Lammermooru v Benátkách nebo v Janově, jako Violettu ve Florencii, v Palermu, v Benátkách nebo Gildu v Salernu, Elvíru z Belliniho Puritánů v Curychu, ve Frankfurtu a Liège, Donizettiho Annu Bolenu v Marseille, ale i Massenetovu Manon Lescaut v Kolíně nad Rýnem. A má za sebou i řadu rolí v soudobých operách, třeba v Benátkách pětiroli Komorné, Důvěrnice, Číšnice, Milenky a Novinářky v Adèsově Powder Her Face. Ta nejprestižnější divadla se před ní teprve otevírají, ale je jasné, že se prosadila – v italském repertoáru v Itálii, navíc v tak konkurenčním oboru, jakým jsou Gildy, Traviaty, Lucie.

Celý článek

Šedesát let Kruhu umělců houslařů

Rafael Brom | 02/19 |Festivaly, koncerty

Společenství mistrů houslařů České republiky slavilo na schůzi v sobotu 24. 11. své šedesátileté jubileum. Pod názvem Kruh umělců houslařů působilo výběrové seskupení sdružující profesionální houslaře, smyčcaře a restaurátory smyčcových hudebních nástrojů od roku 1958. V období znárodňování průmyslu a živnostenských podniků zaniklo už v roce 1948 také Společenství výrobců hudebních nástrojů, jehož řemeslníci měli být organizováni v národních podnicích nebo družstvech. Nicméně po účinné podpoře výkonných hudebních a dalších umělců a hudebních vědců přistoupil lidově demokratický režim (podle znění ústavy čtvrté Československé republiky) či komunistický režim k sofistikované výjimce. Podle návrhů mnoha umělců a houslařských mistrů založil výběrovou organizaci Kruh umělců houslařů a začlenil ji jako samostatnou sekci do struktury Svazu československých skladatelů. Dnes je členem Asociace hudebních umělců a vědců. Na schůzi houslařů navazoval odpolední seminář a večerní koncert komorního souboru Eben Trio, které se konaly v prostorách Českého muzea hudby.

Celý článek

Mezinárodní pěvecká soutěž Antonína Dvořáka

Jan Králík | 02/19 |Festivaly, koncerty

FINÁLE BEZ TENORŮ
Jan Králík

Zkušení a přátelští pořadatelé Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka v Karlových Varech vytvořili v jejím letošním 53. ročníku úrodné kolbiště pro více než sto mladých pěvců z 26 zemí světa od Japonska přes Izrael a Švýcarsko po USA. Soutěž má trvalou záštitu prezidenta republiky a čelných představitelů kraje i statutárního města. Každý rok hostí jinou generaci, letos zvukově objemné, barevné hlasy s výrazně pečlivějším školením. Čtyři kategorie soutěže nabídly ve svých vítězích nezanedbatelný příslib nejen Operních nadějí a zájemců o obor Píseň, ale také již téměř hotových či dokonce profesionálních pěvců ve věkových kategoriích Junior a Opera. V porotě se sešli přední pěvečtí pedagogové, pěvci, experti a zástupci divadel také ze Slovenska, Německa, Itálie a USA. Po létech porotě opět předsedala Eva Randová.

Celý článek

Adventní koncert s Janou a Hanou Jonášovými

Rafael Brom | 02/19 |Festivaly, koncerty

Sál Bohuslava Martinů Hudební fakulty Akademie múzických umění je tradičním místem pro adventní koncerty Dvořákova komorního orchestru s šéfdirigentem Jaroslavem Vodňanským. A samozřejmě také místem setkávání pro širokou posluchačskou obec, která nevynechala ani letošní program a posezení s přáteli a 3. 12. opět zaplnila sál. Program nesl titul Perly mistrů a byl sestaven z devatenácti populárních čísel, z nichž jedenáct patřilo pěveckému umění jak národní umělkyně Jany Jonášové, tak její dcery Hany Jonášové.
Dirigent orchestru, Jaroslav Vodňanský, zahájil večer Pochodem z opery Rinaldo od Georga Friedricha Händela, jenž orchestr provedl s účinnou snahou o stylové zakotvení a pěkně gradovanou dynamiku. Druhou ukázkou z odkazu téhož barokního mistra byla árie Ombra mai fu z opery Xerxes, kterou do programu vstoupila Jana Jonášová. Za podpory jímavého orchestrálního pléna přednesla slavnou árii s dokonale vyváženou dynamikou hlasu, stylově vyrovnaným tónem a excelentní výslovností.

Celý článek

Recitál bratří Vilímců s Kubelíkovým koncertem

Julius Hůlek | 02/19 |Festivaly, koncerty

Poslední listopadový koncert abonentní řady Českého spolku pro komorní hudbu (28. 11.) byl společným recitálem houslisty Miroslava Vilímce a jeho bratra, klavíristy Vladislava Vilímce. První polovinu programu vyplnily sonátové kompozice, které nebývají frekventovanými položkami koncertního repertoáru, ale své uvedení si rozhodně zasluhují. Sonáta B dur pro housle a klavír, op. 69, č. 1 Jana Ladislava Dusíka disponuje plně vytíženým klavírním partem, a tak se může stát, že housle, obklopeny klavírním zvukem, zejména v podmínkách akusticky poněkud suššího prostoru Sukovy síně, nevyniknou tak, jak by měly. Určité zlepšení v proporcích výsledné zvukové kombinace se dostavilo Sonátou e moll pro housle a klavír, op. 82 Edwarda Elgara, jednoho z reprezentantů novodobé anglické hudby a generačního vrstevníka českého skladatele Josefa Suka. Společným stylovým jmenovatelem obou děl je romantika, u Dusíka počínající a u Elgara vrcholící. Na vkusné a vzhledem k dnešní době uměřené postižení této skutečnosti se v melodice i dynamicko-agogickém výrazu plně soustředila koncepce interpretačního podání.

Celý článek

Mozarteum redivivum

Julius Hůlek | 02/19 |Festivaly, koncerty

V pražském Mozarteu opět ožívá hudba! Právě tak byl nadepsán pěkný a obsažný programový leták koncertu (9. 11.), jímž se dříve, hlavně v meziválečném období minulého století, proslulá koncertní síň Mozartea v Jungmannově ulici v Praze otevřela opět veřejnosti. Je tomu 105 let, kdy bylo Mozarteum vybudováno jako jedinečný institut svého druhu (dům podle návrhu moderně orientovaného architekta Jana Kotěry), který měl univerzálně sloužit hudebnímu nakladatelství Mojmíra Urbánka a stejně tak recipročně i zainteresované hudební a vůbec kulturní veřejnosti. Tudy mj. opravdu procházely dějiny české hudby své doby. Nynější první zahajovací koncert byl poctou Emě Destinnové, která tu kdysi rovněž účinkovala. Ještě před zahájením o dávném i nově se otevírajícím významu Mozartea promluvil známý komorní interpret a sólista, violista Jiří Žigmund, jenž se po odborné i manažerské stránce ujal role obnovitele jeho slávy i odpovídajícího aktuálně veřejného poslání. Večerem měla provázet pěvkyně světové proslulosti, sopranistka Gabriela Beňačková, ale pro náhlé onemocnění se, bohužel, musela omluvit.

Celý článek

Procházky uměním – crossover

Vladimír Kouřil | 02/19 |Horizont

Virtuózní violistka Jitka Hosprová založila před šesti lety hudební festival Procházky uměním. V rámci šestého ročníku připravila program s jazzovým pianistou Emilem Viklickým (11. 10.). Předehrou bylo vystoupení jeho jazzového tria s Josefem Fečem, žádaným kontrabasistou naší jazzové scény, a s bubeníkem Jiřím Stivínem juniorem. Viklického trio zahrálo skladbu silně ovlivněnou moravským folklorem Aspen Leaf (Na osičce) a skladbu Kafka on the Shore / Tribute to Murakami ze stejnojmenného CD (Venus, Japonsko, 2011). Právě v této skladbě tehdy s triem hostovala Jitka Hosprová a na koncertě si to po čase společně zopakovali: potemnělý zvuk její violy dodává skladbě na dramatičnosti. Viklický s Jitkou Hosprovou spolupracuje dlouhodobě, napsal pro ni už několik skladeb a ve Viole doprovázeli představení Seifertových elegických básní ze sbírky Koncert na ostrově.

Celý článek

Její pastorkyňa Leoše Janáčka na olomoucké scéně

Karla Hofmannová | 02/19 |Divadlo – Opera . Balet . Muzikál

Před koncem roku 2018, který v sobě absorbuje významná výročí, 100 let republiky a 90 let od úmrtí Leoše Janáčka, uvedl soubor opery Moravského divadla, po dlouhých 23 letech, Janáčkovu operu nejniternější a nejhranější, Její pastorkyňu.
Hudební nastudování vsadilo na jistotu a zvolilo posluchačsky nejpřijatelnější a nejklasičtější variantu: verzi Karla Kovařovice z roku 1916, který ve snaze o lepší „poslouchatelnost“ upravil instrumentaci co do bohatosti a pro lepší dramatický spád provedl některé škrty. Ve srovnání s původními verzemi – ta nejstarší, z roku 1908, která zazněla v rámci Festivalu Janáček v roce 2008 v rekonstrukci Marka Auduse, ta druhá, v rekonstrukci Sira Charlese Mackerrase, která je dnes nejčastější uváděnou verzí – skutečně Kovařovicova úprava lépe lahodí uchu klasicky a romanticky naladěného posluchače. Olomoučtí inscenátoři odhadli své publikum dobře, což osvědčilo i přijetí premiéry.

Celý článek

Časoplet upletený z času české historie

Helena Havlíková | 02/19 |Divadlo – Opera . Balet . Muzikál

Sté výročí české státnosti spustilo záplavu nejrůznějších občanských, politických, ale i kulturních akcí. Zapojila se do nich i naše „kamenná“ operní divadla zejména novými inscenacemi Libuše a Prodané nevěsty. Ale až nečekaně originálním vkladem k nim přispělo uskupení Opera Studio Praha. V „magickém“ prostoru Pražské křižovatky uvedlo novinku Lukáše Sommera Časoplet.
Novotvar názvu odkazuje na koncepci této ani ne hodinové opery, která se v devíti obrazech proplétá časem historie českých zemí. I když odkaz na operní komiks v podtitulu názvu není až tak výstižný, tvůrci v Časopletu vyjádřili ve střípcích vlastní názor na naše dějiny. Jejich slavné vrcholy i pády pojednali bez operní pompy, ale naopak s vtipem, mladistvou zvídavostí i odvahou, s kreativním odstupem rozjařeným i pokorným.

Celý článek

Mayerling

Jaroslav Someš | 02/19 |Přenosy baletů do kin

Ačkoli od úmrtí slavného britského choreografa Kennetha Macmillana uplynulo už víc než čtvrt století, jeho choreografie se na světových tanečních scénách objevují vždy znovu a znovu. Především se však udržují na repertoáru londýnského Královského baletu, pro který vznikly. Týká se to zejména dnes už klasické trojice Romeo a Julie, Manon a Mayerling. Všechny tři jsme měli možnost poznat prostřednictvím přímých přenosů baletních představení do kin i my. V polovině října 2018 se v kinech znovu objevil poslední ze tří jmenovaných titulů, a to týden po premiéře dalšího obnoveného nastudování v londýnské Covent Garden.
Ačkoli všechny tři vrcholné Macmillanovy balety mají tragický konec, Mayerling je z nich rozhodně nejdrtivější. Jeho námětem je životní drama rakouského následníka trůnu, korunního prince Rudolfa, který v roce 1889 spáchal spolu se svou mladičkou milenkou Mary Vetserovou na loveckém zámečku Mayerlingu sebevraždu.

Celý článek

Bohéma v Drážďanech

Robert Rytina | 02/19 |Zahraničí

Chybělo málo a Giacomo Antonio Domenico Michele Secondo Maria Puccini mohl patřit k těm nešťastným dětem, jimž se narozeniny překrývají s Vánocemi. Což je, jak známo, pěkná otrava, protože... no, vždyť to znáte. Malý rodák z italské Luccy ale naštěstí stačil přijít na svět už 22. 12. 1858, což skýtalo možnost užít si pozornost rodiny a dostat nějaký ten dárek ještě před svátky. Na oplátku za toto šťastné vítězství nad osudem jako by pak Giacomo věnoval světovému hudebnímu divadlu dárků celou hromadu. Nejméně čtyři opery, bez kterých by dnes už běžný repertoár vůbec nemohl existovat, a osm dalších, které se nasazují, kdykoliv se ty předchozí na chvíli oposlouchají. Z čehož vyplývá, že opečovat loňské Pucciniho stošedesáté narozeniny nějakou zvláštní pozorností nebylo ze strany operních domů, koncertních sálů a dalších institucí nijak zvlášť zapotřebí. Vždyť Bohéma, Tosca, Madama Butterfly a Turandot se prostě hrají všude a pořád, výročí nevýročí...

Celý článek

Arthur Nikisch: dirigentem se člověk musí narodit

Alena Sojková | 02/19 |Studie, komentáře

Opora nového symfonismu, tak nazývali současníci Arthura Nikische, nástupce Hanse von Bülowa u Berlíns-kých filharmoniků, šéfdirigenta lipského Gewandhausorchestru, propagátora moderního přístupu k interpretaci a umělce, který svým výkladem hudby a uměním ji zprostředkovat ovlivnil další generaci předních dirigentů; za všechny jmenujme Artura Toscaniniho nebo Wilhelma Furtwänglera, skláněli se před ním Richard Strauss i Bruno Walter.
Edvard Grieg o Nikischovi napsal: „Pro Nikische je vše velké velkým a nezáleží na tom, zda je to Wagner nebo Mozart. Jeho interpretace Wagnerových Nibelungů, Tristana a Isoldy nebo Mistrů pěvců zůstane navždy v paměti tomu, kdo je slyšel v době, kdy Nikisch vedl lipskou operu.“ Brahms prý nikdy neslyšel tak skvostné provedení své Čtvrté symfonie jako v podání lipského Gewandhausorchestru za řízení Arthura Nikische. Okouzlil i Stravinského, který byl svědkem koncertu, na kterém Nikisch uváděl Pátou symfonii Čajkovského, Druhou Schumannovu a Beethovenovu Pátou. „Druhou Schumannovu symfonii provedl tak, že teprve tehdy jsem si ji zamiloval,“ vzpomínal. A Hans von Bülow svého následovníka u Berlínských filharmoniků ocenil slovy: „Nikisch na sebe nestrhává pozornost. I ohromný orchestr je jako nástroj v rukou obdivuhodného mistra.“

Celý článek

Zingarelliho Giulietta e Romeo neboli Láska po neapolsku

Robert Rytina | 02/19 |Studie, komentáře

Není to tak dávno, co bychom při zmínce o příběhu Shakespearových milenců Romea a Julie mohli celkem bez uzardění zařadit do seriálu „Zapomenuté operní skvosty“ i dílo Roméo et Juliette Charlese Gounoda. Vždyť ještě na počátku devadesátých let 20. století figuroval tento kus na světových jevištích spíše jako rarita, a nahlíželo se tak na něj i u nás v roce 1994, kdy se v pražském Národním divadle objevil v nápadité režii Jozefa Bednárika. Stačil ale nástup tehdejšího „operního páru snů“ Angely Gheorghiu a Roberta Alagni a všechno bylo rázem jinak... Rumunská sopranistka s tenorem z Korsiky se do Gounodovy opery zamilovali do té míry, že z ní díky svým četným účinkováním v divadlech po celém světě, nahrávce i filmovému zpracování (natočenému v roce 2002 především v České republice na hradě Zvíkově) vyrobili hit, z něhož se časem vyklubala stálá součást divadelního repertoáru. Budiž nám tedy tento krátký úvod sdělením, že název našeho seriálu se může docela dobře týkat i titulů, o kterých už budeme třeba za pět nebo deset let smýšlet úplně jinak. A kdo ví, třeba to bude i případ jiné opery s týmž tématem, jíž je Giulietta e Romeo Niccola Antonia Zingarelliho (4. 4. 1752 Neapol – 5. 5. 1837 Torre del Greco).

Celý článek

Ferruccio Busoni: distingovaný prorok nové hudby a stvořitel neostylů

Milan Bátor | 02/19 |Studie, komentáře

Nejobdivovanější klavírista po Lisztovi a Rubinštejnovi. Skvělý a oblíbený pedagog, novátorský hudební estetik a skladatel. Vyrůstal v romantické epoše, ale učil se na Bachově a Mozartově hudbě a stal se tím, kdo pročistil základy hudební řeči a predikoval potřebu experimentálního umění. Fenomenální pianista Ferruccio Busoni byl ve své době jedním z největších umělců světa. Po jeho smrti zůstala aureola legendárního pianisty, Busoniho skladby se ale postupně vytratily z povrchu pódií do ticha archivů.

Současný pohled však nasvědčuje tomu, že mnohé kompozice nepatří minulosti, jak stojí v hudebních příručkách, ale začínají upoutávat pozornost stále více interpretů a posluchačů.

Celý článek

Drahomíra Vihanová: organické spojení hudby a filmu

Tomáš Pilát | 02/19 |Studie, komentáře

Komu jinému věnovat první portrét našeho cyklu než Drahomíře Vihanové? Vynikající česká režisérka a střihačka ovlivnila československý hudební dokument jako málokterý její kolega. Ne že by točila jenom snímky s hudební tematikou a ne že by točila jenom dokumenty, ale její zásluhy na poli hudebního dokumentárního filmu jsou a budou nehynoucí. Je to už něco přes rok, co nás tahle vynikající žena a umělkyně opustila, její filmy tu ale s námi (a dalšími a dalšími generacemi po nás) budou napořád. Je to fráze, ale v tomhle případě více než pravdivá.
Pro tvorbu hudebního dokumentu měla Drahomíra Vihanová ty nejlepší předpoklady. Její matka vedla soukromou hudební školu a vyučovala hře na klavír, ona sama vystudovala hudbu i filmařinu. Po gymnáziu to byla hudební věda (mimo jiné u prof. Bohumíra Štědroně) a estetika na brněnské univerzitě (tehdy Jana Evangelisty Purkyně).

Celý článek

Anna Hostomská: Opera – Průvodce operní tvorbou

Zbyněk Brabec | 02/19 |Knihy a notoviny

Přiznám se, že ke knize Anny Hostomské, resp. k jejímu 7. vydání z roku 1965, mám niterný vztah. Právě tato kniha (první vydání 1955) mně podala o operách první a zásadní informace. Hostomská sice nebyla zdaleka první, kdo u nás takového průvodce operní tvorbou napsal, nicméně s operou a její popularizací měla velké zkušenosti. Spolu s ní se na něm autorsky podílel její choť Mirko Očadlík, Lubomír Dorůžka, Emil Ludvík a Jarmila Brožovská. Kniha byla záhy rozebrána, a tak hned následujícího roku vyšla ve svém 2. vydání. Její obliba trvá dodnes, proto byla neustále znovu vydávána a více či méně redakčně upravována. Ostatně náš trh od té doby nepřinesl nic, co by Hostomské konkurovalo. Pouze Ladislav Šíp vydal v roce 1983 v Supraphonu knihu Česká opera a její tvůrci a v roce 1996 Mladá fronta v českém překladu Velkou encyklopedii opery několika německých autorů doplněnou o některé české opery a další údaje pro českého čtenáře (překladatele libreta do češtiny, premiéry v českých zemích).

Celý článek

Klavírnictví na rozcestí - Od počátků do roku 1938

Jakub Zahradník | 02/19 |Svět hudebních nástrojů

Od geniálního a málem zapomenutého vynálezu klavíru Bartolomeem Cristoforim v italské Florencii kolem roku 1700 uběhlo přibližně sto let, než se v zemích západní a střední Evropy a v Americe prosadily velké manufaktury vyrábějící stovky, ba tisíce nástrojů ročně. Historie osvědčila, že pro výrobu klavírů je nejdůležitější budování značky a sériová výroba. Sériová výroba především zlevňuje, tedy zpřístupňuje drahý nástroj, jakým klavír je, široké veřejnosti. Velikost provozu rovněž značí prodejní sílu a soběstačnost. A budování značky – nic ve světě klavírů není důležitější než to, aby se klavír stal trofejní záležitostí. Vedle těch velkých a slavných se na vzrůstající popularitě nástroje dobře živily tisíce malých výrobců. To vidíme dle strmého nárůstu dílen v průběhu druhé poloviny 19. století. Tehdy žilo na světě největší množství výrobců klavírů – tisíce. Dnes jich celosvětově počítáme jen pár desítek...

Celý článek

Nové jazzové nahrávky na CD

Milan Bátor | 02/19 |Revue hudebních nosičů

Mimořádně pestrý charakter současného jazzu lze vnímat s ohledem na vzrušující rychlost, s níž během jednoho století vstoupil do popředí moderní hudby. Podobně jako film se stal jazz novou uměleckou platformou, která dokázala a dokáže oslovit masový populární trh i intelektuální posluchače. V jubilejním prvním čísle nového seriálu, který si klade za cíl přinášet nejzajímavější nové nahrávky české i zahraniční jazzové produkce a prostřídá dvakrát do roka Nové operní nahrávky z pera Zbyňka Brabce, jsme pro vás vybrali celou řadu novinek. Klavírista Tomáš Kačo je ilustrací pohádkového příběhu: z paneláku v Novém Jičíně se romský pianista stal tím, kdo v současnosti dokáže vyprodat newyorskou Carnegie Hall. Jeho album My Way poctil svou účastí také jeden z nejlepších baskytaristů planety John Patitucci.

Celý článek

Aktuální číslo:

cover

Hudební rozhledy 02/19

Partneři:

 
 
d
 

Vyhledávání: