Hudební Rozhledy

Braniboři v Smetanově Litomyšli

Ivan Žáček | 08/04 |

V rámci 46. mezinárodního operního festivalu Smetanova Litomyšl provedla Janáčkova opera Národního divadla v Brně Smetanovu prvotinu, Branibory v Čechách. Na 2. zámeckém nádvoří zněla tedy po dva večery, 17. a 18. června, Smetanova svěží hudba, plná dramatického elánu a obrazivosti, a jako vždy musela zvládat nelehký úkol obhájit platnost díla, jež je v rovině libretní založeno více než sporně. Že tento úkol – jako vždy – zvládla, je tentokrát zásluhou i velmi solidní úrovně brněnského nastudování. Především orchestr hrál v lehce stížených podmínkách poloexteriérového prostoru velmi dobře a jeho výkon se stal základem úspěšného provedení v obou večerech. Z přehledného, dobře čitelného gesta Jaroslava Kyzlinka čišela jistota a sebedůvěra, která se přenesla i na celý divadelní soubor. Orchestr brněnské opery předvedl dobrou souhru a zaujal kompaktním, dobře diferencovaným zvukem. Podobně pozitivně lze psát o vyrovnaném výkonu sboru, který má v Brně pod dlouholetým sbormistrovstvím Josefa Pančíka trvale vysokou kvalitu. Vzhledem k tomu, že v plebejsky založených Braniborech je sbor pražské chudiny i vesnický lid hlavní postavou kusu a tvárně propracovaná partitura s modernistickými rysy, zúročující experimentátorství Smetanova švédského období, je výkladovým těžištěm celého díla, byly tím v Litomyšli položeny základní pilíře celkového úspěchu provedení. A to přesto, že o individuálních pěveckých výkonech již zdaleka tak pozitivně psát nelze.

Celý článek

České stopy v mexické lidové hudbě 19. století

Oldřich Kašpar | 08/04 |

Dějiny dvou zajímavých, geograficky však nesmírně vzdálených oblastí světa - českých zemí považovaných za srdce Evropy a Mexika, srdce amerického kontinentu, se několikrát ve svém vývoji přiblížily, nebo dokonce proťaly. Jeden z nejzajímavějších momentů tohoto druhu představuje neslavné mexické dobrodružství nešťastného rakouského arcivévody Maxmiliána Habsburského (1832--1867) v letech 1864--1867, kterého se zúčastnila i celá řada vojáků verbovaných v Čechách. Jedním z konkrétních pozůstatků jejich činnosti je -- mimo jiné -- ohlas českých a moravských lidových melodií v hudbě mexických lidových hudebníků zvaných mariachis.
České stopy však lze nalézt i ve fenoménu tak specifickém, jakým je lidová hudební tvorba období francouzské intervence v Mexiku a s ní spojeného habsburského císařství. To se zrodilo v období občanské války (1858--1867) mezi mexickými liberály a konzervativci. V roce 1863 nabídly špičky mexické oligarchie a katolického kléru vládu v Mexiku již zmiňovanému Maxmiliánu Habsburskému, který ji přijal a v roce 1864 s vydatnou pomocí francouzských intervenčních vojsk Napoleona III. ustavil v Mexiku monarchii, v jejímž čele stanul jako mexický císař. Jeho protivníkem byl řádně zvolený mexický prezident Benito Juárez (1806--1872). Krátký, doslova jepičí život Maxmiliánovy monarchie měl celou řadu důvodů (odpor široké mexické veřejnosti proti francouzské intervenci, skutečnost, že Maxmiliána postupně opouštěli jeho mexičtí příznivci pro jeho přílišnou liberálnost apod.) Po stažení francouzské armády byl Maxmilián zajat a zemřel před popravčí četou mexických republikánů v Querétaru v roce 1867.

Celý článek

Barokní noc na českokrumlovském zámku

Hana Jarolímková | 08/04 |

Festival komorní hudby Český Krumlov, který na přelomu června a července zahájil v tomto turisticky atraktivním regionu patřícím do seznamu chráněných památek UNESCO hudební sezonu již poosmnácté, připravil pro své návštěvníky opět celou řadu atraktivních projektů. Vzhledem k dramaturgické linii programu Česká hudba 2004 mezi nimi samozřejmě nechyběly především večery, věnované našim nejvýznamnějším letošním jubilantům. Z děl Antonína Dvořáka byl např. kompletně sestaven recitál Josefa Suka, ale společně se skladbami Smetanovými i program Smetanova tria, Pražského klavírního dua (které k tomu nabídlo ještě Maurice Ravela) či Ensemblu Martinů, kde se vedle Dvořákovy I. řady Slovanských tanců a Promenád pro flétnu, housle a klavír H. 274 Bohuslava Martinů objevily i kompozice Zdeňka Lukáše či Alexeje Frieda. V rámci vloni založené další dramaturgické řady festivalu nazvané Středoevropské akcenty a zaměřené především na tvorbu a interprety z Německa a Rakouska, pak vystoupil komorní soubor Münchner Klaviertrio, který nabídl skladby G. F. Haydna, L. van Beethovena a R. Schumanna a varhaník Robert Hugo, jenž nás ve svém recitálu s názvem Hudební cesta z Pasova do Saska provedl po podobné, byť o něco starší hudební ose od Caspara Kerlla až po J. S. Bacha. K lahůdkám festivalu však jistě patřilo i vystoupení první dámy českého šansonu Hany Hegerové či mezzosopranistky Evy Blahové a japonského tenoristy Takuji Fujity, které při slavných operních áriích doprovodil Marián Lapšanský.

Celý článek

Janáčkův máj

Hana Jarolímková | 08/04 |

Od roku 1976 se v Ostravě koná Mezinárodní hudební festival Janáčkův máj, jehož letošní XXIX. ročník proběhl ve dnech 21. 5.–11. 6. Program festivalu byl zaměřen na českou hudbu a na její postavení v evropském i celosvětovém kontextu. Na naplnění programových záměrů a první dojmy z festivalu jsem se zeptala jeho ředitele Jaromíra Javůrka.

  • Byl některý z festivalových koncertů zaměřen pouze na českou hudební tvorbu?
    Ryze českých programů bylo sporadicky. Na prvním místě je třeba zmínit sborový koncert Pěveckého sdružení moravských učitelů v čele s jeho uměleckým vedoucím dirigentem Lubomírem Mátlem. Program byl zvolen z reprezentativních skladeb J. B. Foerstra, P. Křížkovského, B. Smetany, V. Nováka, J. Suka, B. Martinů a L. Janáčka. A právě sborové kompozice posledně jmenovaného autora zaujaly ve výjimečné interpretaci sdružení (Maryšku zpívá PSMU od roku 1908!) nejvíce. Druhý český program patřil houslím, konkrétně houslovému recitálu Bohuslava Matouška. I v tomto večeru nejvíce zaujal Janáček – jeho houslová sonáta a Smetanova dua Z domoviny. Skvělým klavírním partnerem byl Matouškovi Petr Adamec. A do třetice česká hudba a Janáček. „Hádanka života – Listy důvěrné“ byl název večera, ve kterém Barbora Šrámková citlivým výběrem z korespondence mezi L. Janáčkem a K. Stösslovou představila Janáčka i jako mistra psaného projevu. Korespondenci četli Zlata Adamovská a Luděk Munzar, oba autorovy smyčcové kvartety hrálo přesvědčivě a s velkým nasazením i poučením Moravské kvarteto.
  • Celý článek

    Zürcher Festspiele ve znamení české hudby

    Jana Vašatová | 08/04 |

    Velký a významný hudební festival, konaný každoročně na přelomu června a července ve švýcarském Curychu, si letos vytyčil dramaturgickou linii, určenou jmény tří velikánů české hudby: Smetany, Dvořáka a Janáčka. Jak už Hudební rozhledy uvedly ve svém červnovém čísle, stala se mottem tohoto festivalu Mistrovská díla z Čech a Moravy. Festival, pořádaný ve spolupráci operního domu a Tonhalle v Curychu ve dnech 25. června až 11. července 2004 přinesl na 13 koncertech nejen slavné „hity“ české hudby, jako je Dvořákova Novosvětská nebo houslový koncert, ale i Janáčkovu Sinfoniettu, Glagolskou mši (navíc v originální, tzv. předpremiérové verzi), Tarase Bulbu či houslový koncert „Putování dušičky“. Zazněl zde i Dvořákův klavírní koncert a symfonická báseň Holoubek a v cizině zřídka kompletně uváděný Smetanův cyklus Má vlast. Vše v podání špičkových interpretů – houslisty Thomase Zehetmaira, klavíristy Garricka Ohlssona a orchestru Tonhalle s Wolfgangem Sawalischem a Markem Janowskim, festival zahrnul i sólový recitál Ivana Moravce, kterého si zde cení jako velkého pokračovatele Benedetti-Michelangelliho, a curyšská opera uvedla Smetanovu Prodanou nevěstu a Janáčkovu Káťu Kabanovou.

    Celý článek

    Rozhovor s Thomasem Dausgaardem

    Ivan Ruml | 08/04 |

    Dánský dirigent Thomas Dausgaard, který narychlo zaskočil na Pražském jaru 2004 za onemocnělého Herberta Blomstedta při hostování lipského Gewandhausu, patří na současné světové hudební scéně mezi nejsledovanější osobnosti a nejčastěji frekventovaná jména ve svém umělecké oboru. Obdobnou míru flexibility prokázal už potřetí ve své kariéře: v roce 1993 zastoupil obdobným způsobem Carla Mariu Giuliniho při přímém přenosu vrcholného Beethovenova oratorního díla Missa solemnis se Švédským rozhlasovým orchestrem a o tři roky později ho doporučil namísto sebe sir Georg Solti při pohostinských vystoupeních s Petrohradskou filharmonií.
    Tento kodaňský rodák završil po absolvování hudební akademie ve svém rodišti svá hudební studia na Royal College of Music v Londýně a účastí v mistrovských kursech dirigování u Leonarda Bernsteina a Franka Ferrary. V roce 1993 povolal Dausgaarda jako svého asistenta k Bostonskému symfonickému orchestru Seiji Ozawa, kde setrval po tři sezony. Od roku 1997 převzal Dausgaard vedení Švédského komorního orchestru, se kterým mj. nahrál komplet Beethovenova orchestrálního díla. V srpnu tohoto roku se ujme funkce šéfdirigenta Dánského národního rozhlasového symfonického orchestru, kde od roku 2001 působí jako hlavní hostující dirigent. U příležitosti jeho hostování v Praze a s výhledem na další umělecká působení jsme požádali Thomase Dausgaarda o rozhovor.

    Celý článek

    Aktuální číslo:

    cover

    Hudební rozhledy 08/04

    Partneři:

     
     
    d
     

    Vyhledávání: