Hudební Rozhledy

Podvečer s Ivo Kahánkem

Hana Jarolímková | 07/05 |

S loňským absolutním vítězem Mezinárodní klavírní soutěže Pražské jaro 2004, Ivo Kahánkem, jsme se v redakci sešli v podvečer stejného dne, kdy jsme se osobně seznámili na poslední tiskové konferenci před zahájením letošního ročníku pražskojarního festivalu. Ivo Kahánek se tu představil výborným provedením Sukovy Písně lásky, op. 7, č. 1 a Smetanovy Koncertní etudy C dur, a tak mu hned před mnoha desítkami svědků šéfdirigent České filharmonie Zdeněk Mácal prozradil, že s ním počítá na konci srpna pro vystoupení s Filharmoniky v Rudolfinu. Posluchači se však s tímto mladým talentovaným umělcem mohli na pódiu setkat již v květnu, a to opět v rámci Pražského jara, kde tentokrát nesoutěžil, ale dokonce hned dvakrát vystoupil v Sále České národní banky: poprvé v Sukově kvintetu g moll, op. 8 s Penguin Quartetem (shodou okolností držitelem druhé ceny v letošní pražskojarní soutěži smyčcových kvartet), a podruhé v dílech W. A. Mozarta, N. Rimského-Korsakova a J. Françaixe se členy vynikajícího Afflatus Quintetu. Na to, že teprve letos Ivo Kahánek končí svá studia u profesora Ivana Klánského na pražské Akademii múzických umění a svoji kariéru vlastně teprve zahajuje, jsou uvedené skutečnosti více než nadějným příslibem do budoucnosti. Neobjevily se totiž nijak náhodně ani naráz, protože Ivo Kahánek má těch úspěchů již za sebou mnohem více. Z celé plejády národních i mezinárodních klání, kterých jsme dohromady napočítali celkem asi osmnáct, jmenujme alespoň 2. cenu v mezinárodní rozhlasové soutěži Concertino Praga, 1. cenu v mezinárodní soutěži Fryderyka Chopina v Mariánských Lázních, 1. cenu v mezinárodní soutěži konzervatoří České republiky, 1. cenu v mezinárodní soutěži Gustava Mahlera v Jihlavě, zvláštní cenu v mezinárodní soutěži Maria Canals v Barceloně, účast ve finále prestižní mezinárodní soutěže v Kolíně nad Rýnem či vítězství ve středoevropském kole mezinárodní klavírní soutěže Vendome Prize, kde podmínkou pro to, aby se jí uchazeč vůbec mohl zúčastnit, bylo minimálně osm nastudovaných koncertů!

Celý článek

Kompletní Prsten Nibelungův poprvé na české scéně

Jaroslav Someš | 07/05 |

Zapsala-li se Praha do historie některého z operních domů v Německu, bylo to v případě osudů Deutsche Oper am Rhein Düssel­dorf-Duisburg. V době 2. světové války, když byly divadelní budovy v obou porýnských městech krutě postiženy bombardováním, opera z Duisburgu nalezla v sezoně 1943/44 útočiště na scéně tehdejšího Nového německého divadla v Praze (dnes Státní opera Praha). Mezi třinácti tituly, které tu měla na repertoáru, byl mj. také Wagnerův Lohengrin a Tristan a Isolda. Je zvláštní, že tuto zajímavou a ne bezvýznamnou epizodu nikdo nepřipomněl letos v souvislosti s „návratem“ Německé opery na Rýně do Prahy. Právě ve spolupráci s ní se totiž podařilo pražskému Národnímu divadlu uskutečnit ojedinělý a po všech stránkách náročný projekt – vůbec první kompletní provedení Wagnerova cyklu Prsten Nibelungův na české operní scéně. Ředitel ND Daniel Dvořák a šéf opery ND Jiří Nekvasil tak realizovali nejen svůj dávný sen, ale také sen mnoha svých předchůdců.

Celý článek

Jména Eben a Havelka v oblasti populáru

Michal Matzner | 07/05 |

Kdo Hudebními rozhledy jen listuje, bez toho, aby řádně pročítal články a konfrontoval je se svými poslechovými zkušenostmi, řekne si po přečtení nadpisu se jmény dvou předních českých skladatelů: na Pražském jaru se pořád hraje tolik současné hudby! Pro nás, kteří víme, že již to dávno téměř ani není pravda, a že navíc přece Petr Eben měl výročí minulý a nikoli letošní rok, vzbudí přečtení nadpisu právem otázku. O současnou hudbu se sice jednalo, nikoliv však o tu vážnou. V rámci festivalové populární řady totiž vystoupili nikoliv oni soudobí skladatelé, ale jejich synové.
Bratři Ebenové
Ve futuristickém prostředí Mercedes Fóra na Chodově vystoupili ve středu 18. 5. bratři Ebenové. Na jejich projevu je na pozadí často uniformní populární produkce jedinečná jejich charakteristická osobitost. Ta se projevuje především v žertovných i poetických textech, spojení hudby a divadelních prvků. Tato poetika, jak ji posluchači znají nejlépe z Tiché domácnosti, dokáže svým vtipem stále zaujmout generačně velmi pestré publikum. Na druhou stranu je ovšem znát, že kapela jednoznačně stojí na osobnosti Marka Ebena, a že ona vytříbená hudebnost, kterou by návštěvník pražskojarních koncertů čekal, není u všech členů ansámblu přítomna stejnou měrou. Osvěžujícím dojmem však působily garbarkovské kreace Davida Ebena, který si ve svém muzikantském vývoji pozoruhodně zachovává linii stálého nástrojového vyzrávání. Příznačné ovšem je, že se jeho jazzové prvky omezovaly na krátké vstupy – snad aby se hudba kapely nestala příliš složitou. V této pro populární hudbu víceméně obecně charakteristické poloze ovšem nic neubíraly na skvělé atmosféře koncertu, které rodinné muzicírování bratrů Ebenů navodilo.

Celý článek

Kocianova houslová soutěž

Redakce | 07/05 |

Ve dnech 4.–8. května proběhl v Ústí nad Orlicí 47. ročník Kocianovy houslové soutěže. 87 soutěžících z 15 zemí přijelo změřit své duševní síly, které sice nejsou viditelné, jejichž účinek je ale stejný jako působení neviditelné gravitace, neúprosně vás přitáhující k sobě. Nechtějí ale ničit, chtějí povznášet! A věru, že vás na orlích křídlech odnesou až do říše Veleduchů. Když ty děti sedí v sále nádherné ZUŠ, nově, účelně a krásně postavené, nemůžete tušit, že tenhle trpaslík vás za chvíli vezme za ruku a proletí s vámi několik staletí, aby přistál u některého z Tvůrců, s nimiž si už dnes tyká. Tváří v tvář této soutěži je mnoho protidrogových akcí plácnutím do vody. Je škoda, že naše úřední i politická scéna jeví o tyto svátky pramalý zájem. Viděli a slyšeli by výkony, nad nimiž často zůstává rozum stát i sedmičlenné porotě. Zejména letošní ročník se pro české účastníky vydařil. Z několika líhní vylétli malí opeřenci takového kalibru, že by s nimi měli co dělat i naše mediální hvězdy. Kdo ví pořádně, kde je Letohrad? Nebo Police nad Metují? Učitel a talent se musejí potkat, to je fakt. Ale už vůbec nezáleží na místě, odkud taková květinka vzejde. Záleží jen a jen na zahradnících.

Celý článek

Pěvecké recitály tří hvězd: Dagmar Pecková

Petr Veber | 07/05 |

Písňový recitál Dagmar Peckové vyprodal (15. 5.) Rudolfinum a očekávání nezklamal – přinesl velké potěšení z básnické i hudební poezie. Nešlo však jen o sólistku. Skutečným překvapením a objevem se zde stal Vojtěch Spurný, známý především jako cembalista, dirigent a operní režisér. V roli klavírního doprovazeče, v níž nebyl dosud v podstatě vídán, se naprosto osvědčil. Hrál po celou dobu nejen bezchybně a muzikálně, ale především velmi pozorně, jemně a zdrženlivě. Projevil se v záskoku za Irwina Gagea jako nesmírně pohotový, tvárný a všestranný umělec, jehož možnosti nejsou u nás evidentně využity.
Dagmar Pecková předestřela v pečlivě promyšleném programu různé výrazové polohy, jimž také přizpůsobovala svůj projev. Jakkoli by někdo čekal při jejím temperamentu třeba převažující sytý operní tón, zůstala pěvkyně tam, kde to bylo potřeba, a tedy vlastně v převažující části recitálu, u skutečně a opravdu komorního projevu. Vhodným menším hlasovým objemem zpívala jak Prokofjevových Pět básní Anny Achmatovové (lehce dekadentních, nijak moc sršatých), tak Schumannův cyklus Láska a život ženy. V jednotlivých písních v něm bylo slyšet mnoho odstínů, jaké musí operní umělec i přemýšlivý interpret písní umět naznačit – od dychtivé vzrušenosti a naléhavosti přes klidnější vyprávění po šťastné vyústění.
Čtyři písně Franze Schrekera z různých opusů – písně Rosentod, O Glocken, Dass er ganz ein Engel werde, Sommerfäden – vyzněly v nízké dynamice táhle, klidně, okouzleně i posmutněle – jedna jak druhá nádherně. Emocionální vzepětí spolu s vyšší dynamikou a tím i o něco jinou dikcí a výslovností přišlo v Melancholických písních o lásce od Vítězslava Nováka. Tento čtyřdílný cyklus charakterizovala stupňovaná intenzita, naléhavost, zvuková bohatost. Vrcholem večera pak nesporně bylo Pět písní na slova Mathildy Wesendonckové od Richarda Wagnera. Patří k nim dlouhodechost, poryvy vzrušení, velké city… Zejména ve třetí písni se motivicky velice jednoznačně připomíná svět opery Tristan a Isolda, k níž byl cyklus vlastně tak trochu studií. Pecková zde obstála jako velká dramatická umělkyně, schopná svým vcítěním a svým témbrem hypnotizovat a dát některým pasážím a klíčovým místům takovou hloubku a opravdovost, že až mrazí. Pak už byly jen straussovské přídavky a na závěr ozvláštnění a krásné gesto – Schrekerova píseň zazpívaná zády do sálu, tváří k lidem sedícím u varhan. Aby i oni alespoň chvíli opravdu dobře slyšeli. On je to při písních opravdu velký rozdíl, odkud se poslouchá…

Celý článek

Uplynulá sezona v Bavorské státní opeře v Mnichově

Zbyněk Brabec | 07/05 |

Bavorská státní opera v Mnichově patří k nejvýznamnějším operním scénám na světě. V každé sezoně uvádí poměrně široký repertoár, který doplňují nejen nové inscenace, často uváděné v koprodukci s jinými operními domy, ale i řada obnovených premiér, kdy jsou některé operní tituly i po několikaleté odmlce znovu vráceny do repertoáru. Jedině tak je možné uvádět tak velké množství titulů nejširšího repertoárového spektra. Je samozřejmé, že každý titul je uváděn v jednom či více blocích v každé sezoně. Každý blok pak většinou zpívá jedno sólistické obsazení.
V uplynulé sezoně 2004/2005 uvedla Bavorská státní opera pět nových operních inscenací – Brittenova Billy Budda, Verdiho Rigoletta, Cavalliho La Calistó a v rámci červencového operního festivalu ještě Verdiho Sílu osudu a Händelovu Alcinu. K těmto titulům se dá ještě přiřadit nové nastudování legendární Everdingovy a Sawallischovy inscenace Mozartovy Kouzelné flétny z roku 1978, kterou nově hudebně nastudoval Ivor Bolton.

Celý článek

ČERVENEC aneb světla a stíny v českých dějinách

Hana Jarolímková | 07/05 |

Vážení čtenáři,
je opravdu jen málo měsíců v roce, které přinášejí výročí tak významná a současně tak rozporuplná jako právě červenec. Připomeňme například rok 863, kdy počátkem července zažehli v naší zemi pochodeň nové kultury zvěstovatelé křesťanského náboženství, Konstantin a Metoděj. Solunští bratři ovšem nebyli prvními, kdo přišel do hlubokých moravských hvozdů se zvěstí o utrpení syna Božího a jeho oběti, kterou přinesl lidem. Byli však prvními, kdo přišli s myšlenkami křesťanského univerzalismu, jenž na dlouho sjednotil Evropu a svým způsobem ji sjednocuje dodnes, v jazyce všem srozumitelném, s trochou nadsázky by se dalo říci „národním“. Položili tak základy kultury, jejíž jedinečné dědictví přetrvalo po celá staletí až do současných dnů. V životě lidí a národů však nejsou pouze světlé okamžiky. O několik století později, rovněž počátkem července, položil život za „svoji pravdu“ jeden z prvních velkých evropských reformátorů, Mistr Jan Hus. Jedněmi považován za „největšího Čecha“, jinými za rozvratníka a heretika. Sotva dohořela v Kostnici hranice, jež na prach sežehla nejen Husovu tělesnou schránku, ale pokusila se ohněm vymýtit i jeho myšlenky, vzplanul v Čechách požár, který svým způsobem zachvátil celou Evropu – husitské hnutí. Češi tehdy poprvé a zdaleka ne naposledy podlehli svému mesianistickému komplexu, že právě oni mohou spasit svět. (Něco podobného se nakonec stalo i v památném roce 1968, kdy právě Češi vymysleli socialismus s „lidskou tváří“ a opět naprosto absurdně vytáhli do boje za reformu nezreformovatelného.) Výsledkem husitských válek však byly nejen tisíce mrtvých a spálená a zbídačená země, ale také nový, svěží závan v evropském myšlení, jenž o sto let později vyústil v opravdu první velké evropské reformační hnutí. A protože máme velmi často sklon k černobílému vidění světa, jedni z nás husitství vnímají jako vrchol českých dějin a druzí jako jejich úpadek a krach, a tak nám skutečná pravda, která stojí někde uprostřed, zůstává většinou utajena. Neměli bychom však zapomínat na to, že naši předkové nestáli pouze na jedné straně lipanského bojiště, a my že jsme tak stejně potomky husitů jako těch, kteří je zaživa metali do šachet v Kutné Hoře.

Celý článek

Aktuální číslo:

cover

Hudební rozhledy 07/05

Partneři:

 
 
d
 

Vyhledávání: