Scéna.cz 

Zahraniční soubory na Letní Letné 2010

Letošní Letní Letná nabídla tři zahraniční hosty - Burnt Out Punks, ohňovou show ze Skandinávie, francouzské duo Atelier Lefeuvre & André a francouzský soubor Cahin Caha, pod vedením artisty Gulka.

První soubor Burnt Out Punks, který festival pod širým nebem zahajoval, předvedl působivou show plnou ohňových, kouřových a pestrobarevných efektů, včetně lehce agresivního zatahování diváků do hry (v „rakvi“ postupně zmizeli tři z nich). Show byla postavena na konfrontaci svérázného klaunského dua - extravagantního moderátora a snaživého šamana, a byla doslova pastvou pro oči pyromansky založených diváků. Opravdu punk, s hřmotnou hudbou, chvílemi hodně „hustými“ hláškami a nebezpečnou blízkostí ohňových kejklí k divákům obklopujícím prostor.

Francouzští Atelier Lefeuvre & André - skvělý akrobat Jean Paul Lefeuvre a žonglující komik Didier André - svými kousky ohromili už loni v komorní zahradnické show La Serre / Skleník. Letošní Bricolage Erotique (čili Erotické kutění) byla rozsáhlejší jak časově, tak i prostorově. Záplava nápadů, dokonalé provedení jednotlivých prvků, a naprosté ovládnutí scény – to jsou rysy, které tuto dvojici charakterizují. Jogínsky stavěný Jean Paul dokáže beze zbytku využít své tělo (chvílemi, podobně jako loni, hraje zcela nahý, ale diváci rozhodně nemohou být pohoršeni, že by viděli více než mají). Didier je klaunem, který mu to kazí, a může se zdát, že za svým kolegou poněkud fyzicky zaostává. Je to ovšem jen zdánlivé –ve svých jedinečných žonglérských číslech dokáže svou naprostou profesionalitu. Show je báječná tím, že oba kromě jedinečných akrobatických čísel zvládají také hraní – dokážou vše dělat s kamennými tvářemi, ale každý jejich drobný úšklebek, výmluvné hnutí oka či drobné gesto má smysl. Navíc je tu kouzlo hravosti – cokoli se může zdát jako „nepovedené“, se vzápětí změní v dokonalý gag. K jejich výbavě patří i to, jak dokážou skvěle zacházet s artefakty na scéně – ať už jde o manipulaci s pojízdnou železnou konstrukcí, oponou, obrovským míčem, gumovou duší, gumovými zvony, ale i provázky nejrůznější délky, které Didier tahá z poklopce. Lehký erotický nádech veškerých čísel v sobě nemá nic pohoršujícího, naopak okouzluje hravostí a nevinností. Tempo některých čísel doslova ohromuje. Například – Kamásutra v provedení dvou židlí, které se ve vteřinových intervalech objevují pokaždé v jiné pozici za pravidelně zahrnutou a znovu odhrnutou oponkou, podobně jako naprosto plynulé „vynořování se“ protagonistů obkružujících prostor železné konstrukce, vždy oblečení trochu jinak. Dokonalá stavba jednotlivých čísel a gagů se zdá na hranici lidských možností. Jsou to zkrátka kouzla v přímém přenosu.

Do třetice Cahin Caha, pravidelný host Letní Letné. Před sedmi lety okouzlil snovou variací na pohádky Bratří Grimmů (Grim, Grim). Letošní REV (patrně zkratka revoluce, která je jakousi ideologickou červenou nití, táhnoucí se představením), je další snovou variací. Klaun Heinzi Lorenzen, prezentovaný jako předskokan Cahin Caha, na počátku předvede groteskní variaci na večerní hygienu po vzoru hanswurstiády( (vykonání potřeby do umyvadla, a poté využití stejného umyvadla k čištění zubů). Vzápětí se komik ukládá ke spánku, do něhož vtrhne rozezpívaná banda bizarních stínů. V pokoji plném postelí (z těch postupným přesunováním nakonec artisti vytvoří obrovskou konstrukci, na níž se pohybují), se začnou zhmotňovat jejich sny. Verbální stránka představení (protagonisté vykřikují své představy anglicky a francouzsky- české titulky jsou promítány na horní část stanu), někteří se snaží i o češtinu, se zdá poněkud přebytečná. Klaun Fritz vstupuje do svých snů a do snů jiných v různých bizarních oblečcích, zatímco další protagonisté předvádějí nejrůznější kousky – na tyči, s obručemi hoola-hop, balanc na nestejně vysokých dřevěných špalících, na jedoucím kole apod.). Jednotlivé výkony jsou sice pozoruhodné, ale celek se rozpadá do změti nápadů, které jsou trochu násilně utahovány k ideologicky laděnému konci, v němž klaun Fritz poukazuje na propojení cirkusu a společnosti, na jakousi revoluční meditaci o světě. Klíčem, který by mohl osvětlit toto hemžení, je využití starého hudebního žánru motetu, v němž se prolínají hlasy, melodie, náboženská i světská témata, vše propojeno do složitých skladeb. Nabízí se tak paralela k dnešnímu zmatenému světu, v němž se míchá skutečnost a virtuální realita v krátkých klipovitých záblescích, vytvářejících valící se proud informací, zvuků a pohybů, které formují a ovlivňují náš život.