Scéna.cz 

Hra střepů - mozaika střetů a záblesků

Nový a neznámý divadelní soubor Tak i Tak uvádí na Malé scéně Hudebního divadla v Karlíně v produkci PIXA - PRO inscenaci HRA STŘEPŮ autorky Kateřiny P. Průšové. Ta je zároveň podepsaná pod režijním vedením. Hra Střepů představuje příběh zaměřený na drogy, hledání sebe sama, ukotvení mladého člověka v čase dospívání, zralosti a dospělosti. Stranou nestojí ani navazování vztahů a soužití s někým druhým… Na první dobrou až příliš mnoho témat, proto asi zvolený název inscenace Hra střepů. “Střepy” se používají ve výtvarném umění v mozaice a nebo vitrážích. V obou případech se jednotlivé dílky spojí v jednu kompozici. U vitráže danými “střepy” prochází světlo. Střepy vznikají pohybem slona v porcelánu a rovněž mohou znamenat také štěstí. Jak je to v případě zmíněné inscenace?

Kateřina P. Průšová si pohrává s epizodami a mikro příběhy, které mají společné protagonisty. Hlavním motorem děje jsou jejich prožitky. Zmíněné útržky odděluje jingle “Prášky”. Velmi zajímavé a osobité. Divák váhá, zda dané zvolání vzniká živě nebo je z nahrávky. Vzhledem k tomu, že postupně by si každý v hledišti už ty prášky skutečně vzal, asi se jedná o nahrávku. Daný dramatický text doprovází jednoduchá scéna, kde se využijí jedny dveře ve středu jeviště a hlavně bílé lavičky. Právě tato střídmá stylizace má svůj smysl. Do popředí vystupují herecké výkony a text hry.
Hlavní hrdina Viktor (Matoušek Mikuláš) představuje výtvarníka, na pozadí kreslí postupně tři postavy. Divák si položí otázku, zda představují rodinu, spravedlnost (jedná má pásku přes oči) nebo snad trojjedinost? Kdo ví…
Každý z herců a hereček je osobitý a více či méně důvěryhodný a přesvědčivý. Denis (Jakub Mauer) je drsný, i když ubližuje druhým, právě tím, že je dealerem drog, přesto dokáže zaujmout zejména po navázání vztahu s Adélou (Tereza Bílková). Ta balancuje na hranici života a smrti, chce spáchat sebevraždu, i když její motivy nejsou moc objasněné.
Dvojice sourozenců Karolína (Gabriela Urbánková) a Viktor (Matoušek Mikuláš) jasně dává najevo svou sounáležitost, i když se postupně Viktor odtrhuje a upadá do svých vlastních problémů. Jedním střípkem může být je nastávající psychická porucha, která je jen naznačená.

Divák se může těšit i na pěvecké výkony a hlavně velmi osobité texty Dominicka Rosse. Rýmy se zdají být jednoduché, až místy naivní, ale přesto dokáží zasáhnout a ponořit se do hloubky. Je to takové velmi osobité dada, které velmi dobře a intenzivně komunikuje se vším na jevišti.
Inscenace Hra střepů je ojedinělý počin. Určitě ne plně vyzrálý, ale důležitý v tom, že se uskutečnil a naplnil. Rozhodně nelze zatracovat, ale ani adorovat, ale to asi nikdo neočekává. Nezbývá než držet palce, přát výdrž a chce to se vypsat a vypsat a vypsat…

Hra střepů

Scénář, režie Kateřina P. Průšová; hudba Vojtěch Adamčík; texty Dominick Ross; scénografie Pavlína Chroňáková a pohybová stylistika Viktorie Tandlerová.
Osoby a obsazení: Viktor (Mikuláš Matoušek); Oto (Otto Dušek); Klára (Kateřina P. Průšová); Denis (Jakub Mauer); Adéla (Tereza Bílková); Karolína (Gabriela Urbánková) a Dívka snů (Agáta Tandlerová / Viktorie Tandlerová).

www.pixapro.cz