Scéna.cz 

Reduta, filharmonie, Špilberk

Jestliže se podaří splnit všechny představy, které si Magistrát města Brna předsevzal, kulturní srdéčko místních rodáků opravdu zaplesá. Pak by totiž jihomoravské královně nechybělo již téměř nic, co by musela na kulturním poli bojovat tak, jako to dělá již léta. Vzduch v nejstarším divadle ve střední Evropě v brněnské Redutě by se od roku 2004 prodýchal návštěvníky, Janáčkovo i Mahenovo divadlo by dostalo nový háv, vila Tugendhat, roky ničená lidskou lhostejností by se svou podobou vrátila do první republiky, Městské divadlo Brno by se rozrostlo o novou scénu, Špilberk by otevřel další nové prostory, objevila by se tu historická obnova Domu Pánů z Kunštátu, ale především by Brno dostalo ten velký dar, na který čeká témeř třičtvrtě století – velký akustický sál určený pro Brněnskou filharmonii.
Někdo si pomyslí, že to je utopie. Ale Magistrát města Brna se opravdu rozhodl do tohoto nemalého úkolu pustit a několik let jej hájit. Přesto si však politici uvědomují, že ani po záhájení staveb, přestaveb, oprav a rekonstrukcí není vyhráno. Peněz totiž nikdy není na kulturu tolik, kolik by bylo třeba.

V jakém stavu jsou naše kulturní památky nyní a co je tedy v průběhu let čeká? Všechny zraky se dnes otáčí ke starému zničenému divadlu Reduta, které chátrá již osm let a kvůli havarijní stavu je od roku 1993 úplně uzavřeno. Architekt Petr Valenta, který spolu s Miroslavem Melenou a Radovanem Smejkalem loni vyhrál soutěž na opravu této památky, se nechal slyšet, že odložit opravu Reduty už není možné. „Plísně v interiéru se rozšiřují, nemalé jsou i náklady na ostrahu budovy. Čím déle se bude rekonstrukce odkládat, tím bude také dražší,“ upozornil.
Posledním předsevzetím však zůstává, že v roce 2004 by měla být Reduta opravena k mozartovskému jubileu. Ve svých jedenácti letech v této budově totiž sám Wolfang Amadeus Mozart hrál.
Konkrétní čísla však velký optimismus nepředstírají. „Reduta chátrala tolik let, protože tu bohužel byly přednostější akce. Dnes jsou ale uzavřena výběrová řízení. Již je podepsaná smlouva se stavební firmou Imos. Letos je na opravu této budovy vyčlěněno jen 20 miliónů korun, z toho pět miliónů korun na projekt. To znamená, že zbývá jen 15 miliónů na realizaci stavby. A to je opravdu málo. Nemělo by se stát, aby došlo k zakonzervování památky, protože dojdou peníze,“ ukazuje na úskalí projektu vedoucí investičního oddělení Magistrátu města Brna Ladislav Juříček. Imos předběžně přislíbil, že může do stavby sám investovat a tak městu „půjčit“. V tom případě by se letos prostavělo zhruba 35 miliónů korun. Celkem se předběžná částka pohybuje kolem 248 miliónů korun, často se však naráží na další problémy a oprava může stát dvojnásobek. Jen divadelní technologie stojí ještě navíc kolem sta miliónu korun,“ doplňuje Juříček.
Dlouho očekávanou stavbou číslo dvě je dnes nový koncertní sál. Přestože Brněnská filharmonie již tolik let touží po „svém“ hnízdě, její touhy byly vyslyšeny až nyní. Situace totiž již přestala být únosná. Je to jediný soubor, který stále hostuje. Několik let zkouší po malých sekcích ve svém Besedním domě, který je ale tak malý, že se někdy žertuje, že kdyby do sálu vstoupila celá filharmonie, bylo by zde více účinkujících než návštěvníků. Proto byli hudebníci dlouhá léta nuceni si na konečné zkoušky a představení pronajímat Janáčkovo divadlo. Besední dům využívají jen na komorní koncerty. „Tento stav je neúnosný, ohrožuje dokonce zdraví hudebníků. Brno se vytahuje, že má Janáčka, ale nemá ho kde hrát,“ poukazuje s nadsázkou na současnou situaci pracovnice Útvaru hlavního architekta města Brna Vlasta Sklenaříková. „Architekti vybírali čtyři lokality, kde by mohla nová budova stát. Nakonec jsme zvolili ideální řešení: roh ulice Veselé – Besední. Zde je nyní rozsáhlé parkoviště, o které by město nepřišlo, protože i s ním se počítá do podzemí budovy. Moc nám pomohla práce studentů architektury, kteří pro nás na toto téma vypracovali 58 bakalářských prací. Dostali jsme tak nové pohledy na věc, nové nápady. Dnes tyto projekty analyzujeme, abychom věděli přesné zadání veřejné architektonické soutěže, na kterou nám stát vyčlenil 10 miliónů korun.“
Budoucí „Janáčkovo kulturní centrum“ (což je jeden z návrhů názvu) by mělo být polyfunkčním objektem. Obsahoval by akusticky perfektní velký sál s 1 500 sedadly (oproti Besednímu domu se 400 a Janáčkovu divadlu s 1200 sedadly), vinárnu, klub, malé obchody tyou prodejna květin nebo CD a již zmíněné parkoviště s 500 parkovacími místy. Útvar hlavního architekta navíc vážně uvažuje o dvou až třech služebních bytech pro hostující dirigenty nebo zahraniční hudebníky. Aby mohli hudebníci stále užívat Besedního domu jako malého sálu a také velkého sálu v nové polyfunkční budově, oba objekty se propojí tak, aby mohlo dojít k přesunu takzvaně suchou nohou. Celý projekt se pravděpodobně vyšplhá až k miliardě korun. A jelikož se jedná o největší koncertní sál na jižní Moravě, který by případně využívaly i vysoké školy k imatrikulacím a promocím, město Brno doufá, že finančně se na tomto projektu bude podílet i kraj.
„Kulturní hemžení“, přestavování a opravování však tímto zdaleka nekončí. Čeká nás v Brně ještě další úplně nová scéna v rámci Městského divadla Brno (MDB). V listopadu byly položeny dva základní kameny (jeden z Věstonic, druhý z Brodway). Proběhlo již mnoho diskusí, zda nebude tento projekt na úkor dalších kulturních staveb. Ale stavět se začíná. První opona by se měla zvednout v roce 2004 před 700 diváky. Ředitel MDB Stabislav Moša novou scénu hájil argumenty, že diváci chtějí vidět nové věci a naši hudební skladatelé jako je Miloš Štědroň, Zdenek Merta, Petr Ulrych a jiní chtějí psát moderní hudební útvary. Důkazem, že nová scéna MDB má své opodstatnění, je fakt, že při předprodeji lístků stojí divadelní příznivci frontu několik metrů dlouhou, vedoucí až k Moravskému náměstí. Dotovat výstavbu nové scény bude zpoloviny stát a zpoloviny město. Celkem investují 350 miliónů korun.
Nezapomnělo se ale ani na Mahenovo, ani na Janáčkovo divadlo. Obě budovy jsou dnes po vnější rekonstrukci a po zajištění statiky. Stále se ale čeká na dotvoření vnitřních oprav. „Obě budovy mají například rozvody elektřiny za zenitem životnosti a jsou ve velmi špatném stavu. Například u Janáčkova divadla se po opravě střechy ušetří padesát procent energie. Čas tedy šetří peníze, čím dříve se začne, tím lépe. Musíme však opravy sladit s provozem divadla. Divadelní prázdniny nestačí, počkáme tedy na odjezd divadla na hostování do cizí země,“ komunikuje již s ředitelem Národního divadla v Brně Mojmírem Weimannem Ladislav Juříček. Opravy Jánačkova divadla přijdou zhruba na 130 miliónů korun.
Aby toho nebylo opravdu málo, město myslí i na fukcionalistickou vilu Tugendhat, která byla v prosinci připsána do seznamu mezinárodních kulturních památek UNESCO. Jedná se o celkové obnovení vily, včetně nábytku a zeleně v okolí vily. Ladislav Juříček vzpomíná, že na této kulturní historické památce byly napáchány velké necitlivé změny, které narušily ráz domu. „V šedesátých a sedmdesátých letech se ve vile dělaly dvě ne úplně podařené rekonstrukce. Několik let uvnitř probíhalo rehabilitační cvičení dětí. Tím, že dům stojí v kopci, je v součastnosti narušena statika domu. Oprava celého objektu i s obnovením interiéru spolkne minimálně 100 miliónů korun,“ dodává. O vilu se nyní stará Muzeum města Brna.
Postupně se dokončují také opravy Špilberku. Město, které převzalo odpovědnost za pevnost od státu, chce celou rekonstrukci dokončit během nejbližších několika let. Nyní spravuje park a již se dokončilo bastion a dvě boční křídla. Kompletní dokončení však bude ještě stát zhruba 210 miliónů korun.
Nyní můžeme posoudit, jak velký úkol si město vzalo na svá bedra a lze jenom doufat , aby konce byly tak optimistické, jak dnes vypadají.