Scéna.cz 

Tvůrčí tým o novém projektu Divadla v Dlouhé Láska a peníze

Nejnovější premiérou Divadla v Dlouhé je hra současného britského autora Denise Kellyho Láska a peníze. A co o hře i inscenování prozradili tvůrci před premiérou?

Překladatelka Lucie Kolouchová:
Denis Kelly se narodil se v roce 1970 v Londýně, kde žije. Je to vlastně takový produkt anglického předměstí, sídliště. Kdyby o něm Mike Leigh natočil film, tak by to bylo úplně přesné. Je to jeden z těch týpků, kteří sotva dodělají střední školu, mají problémy s alkoholem a drobnými krádežemi. Nikdy neměl pořádné zaměstnání, až na tom sídlišti narazil na ochotnické divadlo a jako v pohádce ho to ochotnické divadlo zachránilo. Po dvacítce začal znovu studovat, vystudoval vysokou školu, divadlo a po třicítce začal psát. Jeho první hra byla uveřejněna a hrána až v roce 2002, kdy mu bylo 32 let. Jméno Denise Kellyho u nás není zcela neznámé, na českých jevištích se objevily dvě jeho hry –Usáma je hrdina (divadla Letí) a Debris (Dejvické divadlo). Jako autor je řazen do tzv. nové coolness dramatiky, po Ravenhillovi a Kaneové, ale není to tak úplně přesné. On ve svých hrách hovoří o násilí, aniž by je na jevišti předváděl. Ale vlastně navazuje na tuhle linii, která začala v Británii v 70.letech. Do češtiny jsou přeloženy čtyři jeho hry nejnovější Bohové roní slzy (v překladu Dany Hábové bylo uvedeno jako scénické čtení divadlem Letí). Hra měla premiéru v Royal Shakespeare Company, je to parafráze na krále Leara , kde hlavní roli hrál Jeremy Irons. Je to takový autorův odkrok k velké fresce s desítkami postav. Hra Láska a peníze měla premiéru v roce 2006, a u nás bude mít českou premiéru.

Dramaturg Štěpán Otčenášek:
Když u nás Jan Mikulášek připravoval Macbetha, rozhodli jsme se, že jako další jeho režii uvedeme současnou hru. Tak jsme dlouho hledali mezi českými hrami, přečetli všechny hry z dramatické soutěže A.Radoka, pokračovali přes polské hry, německé a anglické hry. Nakonec jsme vybrali britskou hru Láska a peníze, kterou jsme shodou okolností měli možnost v té době vidět na Festivalu německého divadla v Praze. Ta hra je o naprosto současných problémech, ty problémy se netýkají jen anglické společnosti, jsou dnes prakticky identické i u nás. Kompozice hry vtipná a rafinovaná. V příběhu se hraje od konce, vracíme se v čase, a divákovi tak průběžně docházejí určité vztahy mezi postavami. Je to velmi promyšlené a pro diváka zábavné.

Režisér Jan Mikulášek:
Tématem textu pro mě je to, že současná společnost sama na sebe vytváří tlak, jemuž jednotlivci nejsou schopni čelit. Naše psýcha není uzpůsobena strukturám, které jsme si v 21.století nastavili a ve kterých musíme žít. V textu sledujeme skupinu postav, které se tváří, že tomu tlaku jsou schopny odolávat, že jsou naprosto v pořádku, normální, korektní. Ale současně vidíme, že tomu tak není, že jsou to postavy, které prošly hlubokou deziluzí, životníma prohrami, a jediný způsob, jak se dokážou realizovat v současnosti, je skrze násilí, výbuch agrese, skrze nějakou destrukci vztahů nebo věcí, předmětů. Takže to sice zní temně, ale Kelly je velice ironický autor, takže tomu dává lehkou nadsázku. A jeho hlavní vlastnost je dle mého potměšilost. Není to jen ve výběru témat, jak odkrývá jednotlivé figury, ale i v té struktuře. Musím říct, že jsem se s něčím podobným zatím nesetkal. Text je členěný na jednotlivé obrazy, výstupy, a nejenže je děj vyprávěn pozpátku, je nezvykle členěný- každý výstup má svůj specifický tvar, někdy jde o monolog,jindy dialog, někde jsou texty adresovány přímo divákům. Pro mě tohle napětí mezi klasickou konverzační břitkou komedií a určitou experimentální formou je hrozně zajímavé. To byl také důvod, proč jsme se pro tento text rozhodli. I když ten název může svádět k razantním postojům, myslím, že Kelly je inteligentní, decentně rafinovaný, a doufám, že taková bude i inscenace.